Willy Maywald

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Willy Maywald
Narození 15. srpna 1907
Kleve
Úmrtí 21. května 1985 (ve věku 77 let)
Paříž
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Willy Maywald (15. srpna 1907 v Kleve21. května 1985 v Paříži) byl německý fotograf. Pracoval převážně v Paříži, fotografoval módu pro Christiana Diora a portrétoval mnoho známých umělců.

Život[editovat | editovat zdroj]

Willy Maywald vyrůstal v Kleve a navštěvoval od 1928 do 1931 berlínskouKunstschule des Westens“. Poté odešel do Paříže, kde se roku 1933 osamostatnil a zpočátku nabízel své práce ilustrovaným časopisům. Dělal reportáže o domě Vicenta van Gogha a zahradě Claude Moneta. Přátelil se s mnoha umělci, které také portrétoval. Jeho práce se řadí k umělecké avantgardě.

Fotografie Edwarda Steichena pro časopis Vanity Fair mu byly inspirací ke kariéře módního fotografa, tu ale přerušila druhá světová válka. Uprchl do Švýcarska, kde žil v rodině faráře a přečkal válečná léta. Roku 1946 se vrátil do Paříže a v blízkosti Montparnassu si otevřel v roce 1961 galerii. Fotografoval pro Christiana Diora a další módní tvůrce. Jeho fotografie a reportáže budily mezinárodní pozornost. V pařížském Musée de la Mode měl roku 1986 pozoruhodnou samostatnou výstavu „Willy Maywald et la mode“. Byl nazýván „mistrem pózy“.

Umění[editovat | editovat zdroj]

Módní fotografie[editovat | editovat zdroj]

Maywald pracoval mimo jiné pro tyto módní tvůrce: Christian Dior a Pierre Balmain, Jacques Fath a Jeanne Paquin. Jeho fotografie byly považovány za „diskrétní eleganci“[1], část jich vznikla v přepychových interiérech a před drahými luxusními auty, část pod širým nebem, na ulicích a v kavárnách Paříže nebo před výlohou antikvariátu. Jeho umění, někdy představující bizarní protiklad pozadí a stylizovaných modelů, se řadí k umění nového realismu (Nouveau Réalisme). Jeho snímky byly zveřejňovány v časopisech jako Vogue a Harper’s Bazaar.

Portrétní fotografie[editovat | editovat zdroj]

Portréty vytvořené Maywaldem došly velkého uznání; ovládal práci s denním i umělým světlem. Ve své knize Portrét a ateliér (1958) představuje například portréty těchto osobností: Hans Arp, Georges Braque, Marc Chagall, Le Corbusier, Fernand Léger, Joan Miró, Georges Rouault a Maurice Utrillo. Ve svém životopise líčí, jak rozdílně vycházeli umělci s fotografem: Henri Matisse povolil pouze jeden snímek, ateliér Pabla Picassa mu byl k dispozici kdykoli. Mezi mnoha fotografiemi umělců lze nalézt portréty zpěvačky skupiny The Velvet Underground Nico, herce Jean-Louis Barraulta a spisovatele a režiséra Jeana Cocteaua.

Ostatní práce[editovat | editovat zdroj]

Méně známé jsou jeho další práce, například snímek „Den praní“ (1930), venkovská scéna z dolního Rýna. Muzeum Kurhaus v Kleve vlastní mnoho fotografií, na nichž zachytil toto město před válkou i po ní. Sbírka představuje zajímavou dokumentaci vývoje obrazu města v obou těchto časových úsecích. Roku 1958 zachytil vznik dubového kříže vytvořeného Josephem Beuysem a brány pro „Památník padlým ve druhé světové válce“ ve Starém kostele ve městě Meerbusch-Büderich.

Člověk v Maywaldově fotografickém umění[editovat | editovat zdroj]

Kromě fotografií z Kleve je v centru pozornosti vždy člověk. „Přibližoval se k němu diskrétně, bez technických pomůcek. Halil portrétované do tajemného světla, použitím výrazu a grafického kontrastu vytvářel přechod mezi realitou a snem. Jeho kompozice jsou jasné a harmonické, současně ale plné dynamiky a poetických narážek.“[2]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Knihy a výstavní katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Willy Maywald – Glanz und Eleganz. Boss Verlag, Kleve 2008. ISBN 978-3894132712
  • Le Pari(s) de la creation. Photographies 1931–1955. Musée Carnavalet – Histoire de Paris. Paris Musées, Paris 2007. ISBN 978-2-7596-0001-4
  • Fotos vom Niederrhein. Städtisches Museum Haus Koekkoek, Kleve 1992
  • Die Splitter des Spiegels. Eine illustrierte Autobiographie. Schirmer-Mosel, München 1985. ISBN 3-88814-165-6
  • Kleve, Burg und Stadt unter dem Schwan. Boss, Kleve 1959
  • Portrait und Atelier. Photos. Arp, Braque, Chagall, Le Corbusier, Laurens, Léger, Matisse, Miró, Picasso, Rouault, Utrillo, Villon. Die Arche, Zürich 1958

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Willy Maywald na německé Wikipedii.

  1. Ulrich Pohlmann: „Faire vite et bien“. Zur Bedeutung des fotografischen Werkes von Wilhelm Maywald; in: Festschrift für J. A. Schmoll genannt Eisenwerth zum 90. Geburtstag; München: Architekturmuseum, 2005
  2. Televizní vysílání „Eleganz des Blicks – Der Fotograf Willy Maywald“ od Annette von Wangenheim dne 18. srpna 2007 na 3sat na webových stránkách stanice [1] Archivováno 22. 6. 2008 na Wayback Machine

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]