Claude Monet
| Claude Monet | |
 |
|
| Rodné jméno | Oscar-Claude Monet |
|---|---|
| Narození | 14. listopadu 1840 Paříž |
| Úmrtí | 5. prosince 1926 (ve věku 86 let) Giverny |
| Příčina úmrtí | karcinom plic |
| Místo odpočinku | Cimetière de Giverny |
| Alma mater | École nationale supérieure des beaux-arts |
| Povolání | malíř |
| Manžel(ka) | Camille Doncieux (od 1870) Alice Hoschedé (od 1892) |
| Děti | Michel Monet Jean Monet |
| Významná díla | Imprese, východ slunce Garden at Sainte-Adresse Houses of Parliament series La Corniche near Monaco |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons |
|
 citáty na Wikicitátech |
|
 Seznam děl v databázi Národní knihovny |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Claude Oscar Monet (14. listopadu 1840 v Paříži – 5. prosince 1926 v Giverny) byl francouzský impresionistický malíř a grafik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugèn Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Roku 1859 se vrátil zpět do Paříže na studia, ale právě v tomto městě na něj nalehla další vlna umění. Monet se zapsal do akademie Suisse v Paříži, kde poznal Pissara, Delacroixe a Courbeta. V roce 1861 dostal povolávací rozkaz do Alžírska. Tam onemocněl tyfem, a proto byl z další služby uvolněn. Když se vrátil za účelem rekonvalescence do Le Havru, seznámil se s nizozemským malířem Jongkindem.
V roce 1862 se Monet vrátil do Paříže a usadil se v ateliéru Charlese Gleyra. Gleyre vůči svým žákům nešetřil kritikou, a tak ho Monet neměl rád. Tento rok se setkal se Sisleym, Bazillem a Renoirem se kterými trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Také společně malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, což je později spojilo ve formování impresionismu. Začátkem roku 1863 uspořádal první výstavu. Roku 1866 se setkává s modelkou Camille Doncieux a o čtyři roky později se s ni oženil. V roce 1867 se přestěhoval k zámožnému Bazillovi a také mu porota Salónu odmítla vystavovat obrazy. Monet se však nevzdal a spolu s Renoirem se vyšplhali na kolonádu Louvru, aby odtud mohli malovat pařížské ulice. Monet strávil léto s rodiči v Saint-Adresse, zatímco těhotná Camille zůstala v Paříži pod dohledem Bazilla a Pissara. Vrátil se až po narození jeho syna Jeana.
V roce 1869 porota Salónu opět nepřijala jeho obrazy a Monet odjel na léto do Saint-Michel. V červnu legalizoval svůj vztah s Camille a odjel do Trouville, kde ho zastihla pruská válka. Jeho přítel Bazille zemřel na frontě. Monet šel nejdříve do Londýna za Pissarem a poté do nizozemského městečka Zaandam. Po návratu do Francie zjistil, že Camille zdědila velké jmění, takže si mohou pronajmout domek v Argenteuil. V roce 1873 Monet nepřihlásil žádný svůj obraz na Salón. Spolu s Caillebottem založil sdružení nezávislých umělců.
Jejich první výstava se konala v roce 1874 u slavného fotografa Nadara, ale moc toho neprodali. Veřejnost se vysmívala jeho obrazu Imprese, východ slunce. Nikdo však netušil, že se podle obrazu bude jmenovat nový směr malířství. Další rok se koná aukce v aukční síni Drouot. Výsledky jsou sice mizerné, ale pomalu se začíná formovat okruh příznivců nového umění. Roku 1881 se opět odstěhoval, do Fécampu na normandském pobřeží. Podruhé se oženil s Alicí Hoschedéovou v roce 1892, která zemřela roku 1911.
Monetovy obrazy měly stále větší a větší úspěch. Upravil si svou zahradu v Giverny tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii leknínů. V roce 1923 došlo k operaci jeho očí a on se mohl vrátit k práci. Starala se o něj jeho snacha Blanche a on maloval až do své smrti roku 1926.
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Monet je pravý otec impresionismu. Začal jako žák ve studiu malíře Boudina. Především hodně vycházel ze stylu Maneta. Vytvořil, stejně jako Manet, obraz Snídaně v trávě. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.
Claude Monet prezentoval na jedné výstavě obraz Imprese – východ slunce (původně se měl jmenovat Moře). Snaží se zaznamenat smyslové zážitky – snaží se vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně od velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik kdysi řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „IMPRESE“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.
Dáma se slunečníkem – cyklus obrazů
Na obrazech je žena na rozkvetlé louce, někdy se vyskytuje i postava chlapce. Postavy jsou malovány z podhledu. Tyto obrazy jsou jedny z mála, kde je postava hlavním námětem. Monet maloval především krajiny.
Snídaně v trávě
Všechny postavy mají společenské oděvy. Ubrus leží přímo na zemi a na něm je občerstvení. Kolem ubrusu posedávají lidé – Monetovi přátelé. Obraz je bez plynulého přechodu barev – věnuje se především světlu. Mezi korunami stromů jsou vidět paprsky slunce – fragmenty světla se objevují i na zemi. Monet toto dílo nikdy nedokončil, neměl na to finanční prostředky – začaté dílo musel dát svému věřiteli, po pár letech obraz sice dostal zpět, ale byl celý poničený, tak plátno rozřezal a vybral pouze tři fragmenty.
Kupky sena – cyklus obrazů
V těchto obrazech je větší dominance barev, která poté ovlivnila malíře v 1. polovině 20. století – impulz pro vznik abstraktního umění.
.JPG)
Obrazy z Londýna
Na díle je pravá londýnská mlha nad Temží. V pozadí je vidět londýnský parlament. Toto téma maloval vícekrát v různých fázích (západ slunce, ranní mlha, …)
Lekníny
Častým motivem jsou lekníny na jeho zahradě (zahrada vypadala spíš jako park). Tato díla se začala více podobat abstraktním plochám – ztrácí se konkrétní námět, jsou to osvětlené – barevné plochy.
Nádraží Saint Lazare – byl fascinován oblaky páry z vlaků, na tomto místě namaloval mnoho obrazů.
.JPG)
Katedrála v Rouenu – namaloval několik verzí tohoto obrazu v různých světelných podmínkách a ročních obdobích.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CRESPELLE, Jean-Paul. Monet. Překlad Dušan Kubálek. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 143 s. ISBN 80-85224-68-2.
- NICOSIA, Fiorella. Monet. Překlad Karolína Křížová. Praha: Knižní klub, 2010. 158 s. ISBN 978-80-242-2645-3.
- MICHAEL, Howard. Monet : galerie života a díla. Překlad Robert Janás. Brno: Jan Melvil, 2007. 88 s. ISBN 978-80-903912-0-8.
- KELLER, Horst. Claude Monet. München: Bruckmann, 1985. ISBN 3-7654-2016-6.
- KENDALL, Richard (sest.). Monet vlastní rukou : obrazy, kresby, pastely, dopisy. Překlad Václav Viták. Praha: BB/art, 2005. 224 s. ISBN 80-7341-676-X.
- KLIVAR, Miroslav. Claude Monet. Praha: Umělecký klub, 2014. 90 s. ISBN 978-80-905784-3-2.
- SPENCE, David. Monet. Překlad Nora Martišková. Praha: Grada, 2010. 31 s. ISBN 978-80-247-3552-8.
- TAILLANDIER, Yvon. Monet. Překlad Petr Němec. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 96 s. ISBN 80-7153-034-4.
- TETIVA, Vlastimil. Claude Monet. Praha: Regulus, 2015. 117 s. ISBN 978-80-86279-55-8.
- ZEIDLEROVÁ, Birgit. Claude Monet : život a dílo. Překlad Liselotte Teltscherová. [Praha]: Slovart, 2006. 95 s. ISBN 80-7209-286-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Claude Monet ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Monet ve Wikimedia Commons- Informační systém abART: Monet Claude Oscar
- ČT, 2012, dokument Claude Monet: Dámy v květinách
- Claude Monet: A Virtual Art Gallery
- Claude Monet gallery
- WebMuseum Paris
- 2 031 huiles sur toile de C Monet (suivant le catalogue raisonné de D Wildenstein) (francouzsky) – přehled reprodukcí podle Wildensteinova katalogu
