Claude Monet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Claude Monet
Claude Monet 1899 Nadar crop.jpg
Rodné jméno Oscar-Claude Monet
Narození 14. listopadu 1840
Paříž
Úmrtí 5. prosince 1926 (ve věku 86 let)
Giverny
Příčina úmrtí nádor plic
Místo pohřbení Cimetière de Giverny
Alma mater École nationale supérieure des beaux-arts
Povolání malíř
Manžel(ka) Camille Doncieux (1870–1879)
Alice Hoschedé (1892–1911)
Děti Jean Monet
Michel Monet
Významná díla Imprese, východ slunce
Garden at Sainte-Adresse
Houses of Parliament serie
La Corniche near Monaco
Lekníny
… více na Wikidatech
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Oscar Monet (14. listopadu 1840 v Paříži – 5. prosince 1926 v Giverny) byl francouzský impresionistický malíř a grafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Roku 1859 se vrátil zpět do Paříže na studia. Monet se zapsal do akademie Suisse v Paříži, kde poznal Pissara, Delacroixe a Courbeta. V roce 1861 dostal povolávací rozkaz do Alžírska. Otec mu slíbil, že mu od kasárenských rozkoší pomůže, pokud se vzdá malování. Tvrdohlavý Monet raději narukoval. Ze služby v Alžíru se vrátil s podlomeným zdravím (onemocněl tyfem, a proto byl z další služby uvolněn) a bez jakékoliv naděje na pomoc ze strany rodiny. Ani to ho však nedokázalo od lásky ke štětcům, barvám a plátnům odradit. Když se kvůli rekonvalescenci vrátil do Le Havru, učil se u E. Boudina, 1857 odešel do Paříže, kde pod vlivem C. Troyona maloval krajiny.

Po návratu do Le Havru se seznámil s nizozemským malířem Jongkindem. V roce 1862 se Monet vrátil do Paříže a usadil se v ateliéru Charlese Gleyra. Téhož roku se v Académie Suisst setkal se Sisleym, Bazillem a Renoirem se kterými trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Také společně malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, což je později spojilo ve formování impresionismu. Nespokojen výukou, vystupuje záhy se svými přáteli ze školy a dává se vlastní cestou. Jeho vzorem byl G. Courbet a od 1863, kdy viděl Snídani v trávě, Edouard Manet, s nímž se osobně poznal 1867. Přátelský vztah obou malířů upevnily schůzky v kavárně Guerbois; 1865 namaloval ve fontainebleauském lese Snídané v trávě (1865), Snídaně (1868), inspirovanou Manetem.

Začátkem roku 1863 uspořádal první výstavu. Roku 1866 se setkal s modelkou Camille Doncieux a o čtyři roky později se s ní oženil. V roce 1867 se přestěhoval k zámožnému Bazillovi a také mu porota Salónu odmítla vystavovat obrazy. Monet se však nevzdal a spolu s Renoirem malovali z kolonády Louvru pařížské ulice. Monet strávil léto s rodiči v Saint-Adresse, zatímco těhotná Camille zůstala v Paříži pod dohledem Bazilla a Pissara. Vrátil se až po narození svého syna Jeana.

Koncem šedesátých let se začal výlučné zabývat krajinou; motivy si vybíral v okolí ústí Seiny. V roce 1869 porota Salonu opět nepřijala jeho obrazy a Monet odjel na léto do Saint-Michel. V červnu legalizoval svůj vztah s Camille a odcestoval do Trouville, kde ho zastihla pruská válka. Jeho přítel Bazille zemřel na frontě. Monet odjel nejdříve do Londýna za Pissarem a poté do nizozemského městečka Zaandam. 1870 podnikl s Pissarrem cestu do Londýna, kde je Ch. F. Daubigny seznámil s obchodníkem obrazy Durant-Ruelem; v Londýně poznali oba malíři dílo anglických krajinářů J. Constabla a J. M. W. Turnera; na zpáteční cestě se stavili v Holandsku, kde je nadchl japonský barevný dřevoryt. Od 1872 Monet pobýval v Argenteuil, kam za ním dojížděli jeho přátelé.

Po návratu do Francie zjistil, že Camille zdědila velké jmění, takže si mohli pronajmout domek v Argenteuil. V roce 1873 nepřihlásil Monet na Salón žádný svůj obraz.

1874 se podílel na první výstavě sdružení nezávislých umělců u fotografa Nadara na Boulevard des Capucines, kde mimo jiné vystavil obraz Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce), jenž dal podnět k přezdívce „impresionisté“. Aby překonal finanční tíseň, 1875 rozprodal v dražbě hotelu Drouot své obrazy za směšné nízké částky (100—300 franků). Účastnil se výstav impresionistů 1876, 1877, 1878, 1882 a 1886. Za svými krajinářskými motivy zajížděl do Véthcuil, Etrctatu a Bordighery; 1886 se usadil v Giverny, kde rybníček s lekníny v zahradě jeho domu dal podnět k slavnému cyklu Leknínů. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý. 1904—8 zajížděl do Londýna a 1908 podnikl cestu do Benátek. Monet došel uznání již v osmdesátých letech; zemřel jako slavný a zámožný umělec.

Podruhé se oženil v roce 1892 s Alicí Hoschedéovou (1844–1911). V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926. Starala se o něj jeho snacha Blanche. Monet byl nejimpresionističtějším ze všech malířů impresionistů; jeho dílo může sloužit jako školní příklad impresionistického stylu, názoru a techniky, přestože ve svém pozdním díle impresionismus překonává osobitým expresívním projevem. Monetovy obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů, jakoby naplněné světlem. Tohoto efektu Monet dosáhl tím, že svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce, aby tak vytvořil bohatý opar modré, červené a zelené. Všechny jeho barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny. Experimentace s barvou a světlem tak postavila Moneta nejen do vůdčí pozice impresionismu, ale také pomohla k dosažení počátečního bodu v abstraktním umění.

Dílo:
Kostel ve Vétheuil pod sněhem (1878–81)
Regaty v Argenteuil (1872)
Sníh v Argenteuil (1878–81)
Dojem, vycházející slunce (1872)
Nádraží Saint-Lazare (1877)
Rouenská katedrála, hnědá harmonie (1892)
Maják v Honfleuru (1864)
La Grenouillére (1869)
Železniční most v Argenteuil (1874)
Oběd v zahradě (1872)
Lekníny (c.1910)
Boulevard des Capucines (1873)
Dámy v květinách (1875)
Vlajkosláva v ulici Montorgueil (1878)
Přezimující čluny (1885)
Loďky na řece Epte (1888)

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Monet je pravý otec impresionismu. Začal jako žák ve studiu malíře Boudina. Především vycházel ze Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.

Příklady obrazů[editovat | editovat zdroj]

Lekníny v Monetově zahradě v Giverny
Hrob C. Moneta v Giverny
  • Snídaně v trávě vytvořil obraz na podobný námět jako Manet. Všechny postavy mají společenské oděvy. Ubrus leží přímo na zemi a na něm je občerstvení. Kolem ubrusu posedávají lidé – Monetovi přátelé. Obraz je bez plynulého přechodu barev – věnuje se především světlu. Mezi korunami stromů jsou vidět paprsky slunce – fragmenty světla se objevují i na zemi. Monet toto dílo nikdy nedokončil, neměl na to finanční prostředky – začaté dílo musel dát svému věřiteli; obraz sice dostal zpět, ale poničený. Proto plátno rozřezal a vybral pouze tři fragmenty.
  • Imprese – východ slunce (původně se měl jmenovat Moře). Snažil se zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik[kdo?] kdysi[kdy?] řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.
  • Dáma se slunečníkem – cyklus obrazů. Na obrazech je žena na rozkvetlé louce, někdy se vyskytuje i postava chlapce. Postavy jsou malovány z podhledu. Tyto obrazy jsou jedny z mála, kde je postava hlavním námětem. Monet maloval především krajiny.
  • Kupky sena – cyklus obrazů. V těchto obrazech je větší dominance barev, která poté ovlivnila malíře v 1. polovině 20. století – impulz pro vznik abstraktního umění.
  • Obrazy z Londýna Na díle je londýnská mlha nad Temží. V pozadí je vidět londýnský parlament. Toto téma maloval vícekrát v různých fázích (západ slunce, ranní mlha, …)
  • Lekníny Častým motivem jsou lekníny na jeho zahradě (zahrada vypadala spíš jako park). Tato díla se začala více podobat abstraktním plochám – ztrácí se konkrétní námět, jsou to osvětlené – barevné plochy.
  • Nádraží Saint Lazare – byl fascinován oblaky páry z vlaků, na tomto místě namaloval mnoho obrazů.
  • Katedrála v Rouenu – namaloval několik verzí tohoto obrazu v různých světelných podmínkách a ročních obdobích.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRESPELLE, Jean-Paul. Monet. Překlad Dušan Kubálek. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 143 s. ISBN 80-85224-68-2. 
  • NICOSIA, Fiorella. Monet. Překlad Karolína Křížová. Praha: Knižní klub, 2010. 158 s. ISBN 978-80-242-2645-3. 
  • MICHAEL, Howard. Monet : galerie života a díla. Překlad Robert Janás. Brno: Jan Melvil, 2007. 88 s. ISBN 978-80-903912-0-8. 
  • KELLER, Horst. Claude Monet. München: Bruckmann, 1985. ISBN 3-7654-2016-6. 
  • KENDALL, Richard (sest.). Monet vlastní rukou : obrazy, kresby, pastely, dopisy. Překlad Václav Viták. Praha: BB/art, 2005. 224 s. ISBN 80-7341-676-X. 
  • KLIVAR, Miroslav. Claude Monet. Praha: Umělecký klub, 2014. 90 s. ISBN 978-80-905784-3-2. 
  • KRSEK Ivo. Claude Monet. Praha: Odeon,1982.
  • SPENCE, David. Monet. Překlad Nora Martišková. Praha: Grada, 2010. 31 s. ISBN 978-80-247-3552-8. 
  • TAILLANDIER, Yvon. Monet. Překlad Petr Němec. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 96 s. ISBN 80-7153-034-4. 
  • TETIVA, Vlastimil. Claude Monet. Praha: Regulus, 2015. 117 s. ISBN 978-80-86279-55-8. 
  • ZEIDLEROVÁ, Birgit. Claude Monet : život a dílo. Překlad Liselotte Teltscherová. [Praha]: Slovart, 2006. 95 s. ISBN 80-7209-286-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000701254 | GND: 11858345X | ISNI: 0000 0001 2124 4328 | LCCN: n79055527 | ULAN: 500019484 | VIAF: 24605513 | WorldcatID: lccn-n79055527
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claude_Monet&oldid=19224033“