Claude Monet
Claude Monet | |
![]() | |
Rodné jméno | Oscar-Claude Monet |
---|---|
Narození |
14. listopadu 1840 Paříž |
Úmrtí |
5. prosince 1926 (ve věku 86 let) Giverny |
Příčina úmrtí | nádor plic |
Místo pohřbení | Cimetière de Giverny |
Alma mater | École nationale supérieure des beaux-arts |
Povolání | malíř |
Manžel(ka) |
Camille Doncieux (1870–1879) Alice Hoschedé (1892–1911) |
Děti |
Jean Monet Michel Monet |
Významná díla |
Imprese, východ slunce Garden at Sainte-Adresse Houses of Parliament serie La Corniche near Monaco Lekníny … více na Wikidatech |
Podpis |
![]() |
![]() | |
![]() | |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Claude Oscar Monet (14. listopadu 1840 v Paříži – 5. prosince 1926 v Giverny) byl francouzský impresionistický malíř a grafik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Roku 1859 se vrátil zpět do Paříže na studia. Monet se zapsal do akademie Suisse v Paříži, kde poznal Pissara, Delacroixe a Courbeta. V roce 1861 dostal povolávací rozkaz do Alžírska. Otec mu slíbil, že mu od kasárenských rozkoší pomůže, pokud se vzdá malování. Tvrdohlavý Monet raději narukoval. Ze služby v Alžíru se vrátil s podlomeným zdravím (onemocněl tyfem, a proto byl z další služby uvolněn) a bez jakékoliv naděje na pomoc ze strany rodiny. Ani to ho však nedokázalo od lásky ke štětcům, barvám a plátnům odradit. Když se kvůli rekonvalescenci vrátil do Le Havru, učil se u E. Boudina, 1857 odešel do Paříže, kde pod vlivem C. Troyona maloval krajiny.
Po návratu do Le Havru se seznámil s nizozemským malířem Jongkindem. V roce 1862 se Monet vrátil do Paříže a usadil se v ateliéru Charlese Gleyra. Téhož roku se v Académie Suisst setkal se Sisleym, Bazillem a Renoirem se kterými trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Také společně malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, což je později spojilo ve formování impresionismu. Nespokojen výukou, vystupuje záhy se svými přáteli ze školy a dává se vlastní cestou. Jeho vzorem byl G. Courbet a od 1863, kdy viděl Snídani v trávě, Edouard Manet, s nímž se osobně poznal 1867. Přátelský vztah obou malířů upevnily schůzky v kavárně Guerbois; 1865 namaloval ve fontainebleauském lese Snídané v trávě (1865), Snídaně (1868), inspirovanou Manetem.
Začátkem roku 1863 uspořádal první výstavu. Roku 1866 se setkal s modelkou Camille Doncieux a o čtyři roky později se s ní oženil. V roce 1867 se přestěhoval k zámožnému Bazillovi a také mu porota Salónu odmítla vystavovat obrazy. Monet se však nevzdal a spolu s Renoirem malovali z kolonády Louvru pařížské ulice. Monet strávil léto s rodiči v Saint-Adresse, zatímco těhotná Camille zůstala v Paříži pod dohledem Bazilla a Pissara. Vrátil se až po narození svého syna Jeana.
Koncem šedesátých let se začal výlučné zabývat krajinou; motivy si vybíral v okolí ústí Seiny. V roce 1869 porota Salonu opět nepřijala jeho obrazy a Monet odjel na léto do Saint-Michel. V červnu legalizoval svůj vztah s Camille a odcestoval do Trouville, kde ho zastihla pruská válka. Jeho přítel Bazille zemřel na frontě. Monet odjel nejdříve do Londýna za Pissarem a poté do nizozemského městečka Zaandam. 1870 podnikl s Pissarrem cestu do Londýna, kde je Ch. F. Daubigny seznámil s obchodníkem obrazy Durant-Ruelem; v Londýně poznali oba malíři dílo anglických krajinářů J. Constabla a J. M. W. Turnera; na zpáteční cestě se stavili v Holandsku, kde je nadchl japonský barevný dřevoryt. Od 1872 Monet pobýval v Argenteuil, kam za ním dojížděli jeho přátelé.
Po návratu do Francie zjistil, že Camille zdědila velké jmění, takže si mohli pronajmout domek v Argenteuil. V roce 1873 nepřihlásil Monet na Salón žádný svůj obraz.
1874 se podílel na první výstavě sdružení nezávislých umělců u fotografa Nadara na Boulevard des Capucines, kde mimo jiné vystavil obraz Impression, soleil levant (Dojem, východ slunce), jenž dal podnět k přezdívce „impresionisté“. Aby překonal finanční tíseň, 1875 rozprodal v dražbě hotelu Drouot své obrazy za směšné nízké částky (100—300 franků). Účastnil se výstav impresionistů 1876, 1877, 1878, 1882 a 1886. Za svými krajinářskými motivy zajížděl do Véthcuil, Etrctatu a Bordighery; 1886 se usadil v Giverny, kde rybníček s lekníny v zahradě jeho domu dal podnět k slavnému cyklu Leknínů. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý. 1904—8 zajížděl do Londýna a 1908 podnikl cestu do Benátek. Monet došel uznání již v osmdesátých letech; zemřel jako slavný a zámožný umělec.
Podruhé se oženil v roce 1892 s Alicí Hoschedéovou (1844–1911). V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926. Starala se o něj jeho snacha Blanche. Monet byl nejimpresionističtějším ze všech malířů impresionistů; jeho dílo může sloužit jako školní příklad impresionistického stylu, názoru a techniky, přestože ve svém pozdním díle impresionismus překonává osobitým expresívním projevem. Monetovy obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů, jakoby naplněné světlem. Tohoto efektu Monet dosáhl tím, že svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce, aby tak vytvořil bohatý opar modré, červené a zelené. Všechny jeho barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny. Experimentace s barvou a světlem tak postavila Moneta nejen do vůdčí pozice impresionismu, ale také pomohla k dosažení počátečního bodu v abstraktním umění.
Dílo:
Kostel ve Vétheuil pod sněhem (1878–81)
Regaty v Argenteuil (1872)
Sníh v Argenteuil (1878–81)
Dojem, vycházející slunce (1872)
Nádraží Saint-Lazare (1877)
Rouenská katedrála, hnědá harmonie (1892)
Maják v Honfleuru (1864)
La Grenouillére (1869)
Železniční most v Argenteuil (1874)
Oběd v zahradě (1872)
Lekníny (c.1910)
Boulevard des Capucines (1873)
Dámy v květinách (1875)
Vlajkosláva v ulici Montorgueil (1878)
Přezimující čluny (1885)
Loďky na řece Epte (1888)
Tvorba[editovat | editovat zdroj]
Monet je pravý otec impresionismu. Začal jako žák ve studiu malíře Boudina. Především vycházel ze Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.
Příklady obrazů[editovat | editovat zdroj]
- Snídaně v trávě vytvořil obraz na podobný námět jako Manet. Všechny postavy mají společenské oděvy. Ubrus leží přímo na zemi a na něm je občerstvení. Kolem ubrusu posedávají lidé – Monetovi přátelé. Obraz je bez plynulého přechodu barev – věnuje se především světlu. Mezi korunami stromů jsou vidět paprsky slunce – fragmenty světla se objevují i na zemi. Monet toto dílo nikdy nedokončil, neměl na to finanční prostředky – začaté dílo musel dát svému věřiteli; obraz sice dostal zpět, ale poničený. Proto plátno rozřezal a vybral pouze tři fragmenty.
- Imprese – východ slunce (původně se měl jmenovat Moře). Snažil se zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik[kdo?] kdysi[kdy?] řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.
- Dáma se slunečníkem – cyklus obrazů. Na obrazech je žena na rozkvetlé louce, někdy se vyskytuje i postava chlapce. Postavy jsou malovány z podhledu. Tyto obrazy jsou jedny z mála, kde je postava hlavním námětem. Monet maloval především krajiny.
- Kupky sena – cyklus obrazů. V těchto obrazech je větší dominance barev, která poté ovlivnila malíře v 1. polovině 20. století – impulz pro vznik abstraktního umění.
- Obrazy z Londýna Na díle je londýnská mlha nad Temží. V pozadí je vidět londýnský parlament. Toto téma maloval vícekrát v různých fázích (západ slunce, ranní mlha, …)
- Lekníny Častým motivem jsou lekníny na jeho zahradě (zahrada vypadala spíš jako park). Tato díla se začala více podobat abstraktním plochám – ztrácí se konkrétní námět, jsou to osvětlené – barevné plochy.
- Nádraží Saint Lazare – byl fascinován oblaky páry z vlaků, na tomto místě namaloval mnoho obrazů.
- Katedrála v Rouenu – namaloval několik verzí tohoto obrazu v různých světelných podmínkách a ročních obdobích.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Příjezd vlaku na nádraží Saint-Lazare
Katedrála v Rouenu za slunečního světla
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- CRESPELLE, Jean-Paul. Monet. Překlad Dušan Kubálek. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 143 s. ISBN 80-85224-68-2.
- NICOSIA, Fiorella. Monet. Překlad Karolína Křížová. Praha: Knižní klub, 2010. 158 s. ISBN 978-80-242-2645-3.
- MICHAEL, Howard. Monet : galerie života a díla. Překlad Robert Janás. Brno: Jan Melvil, 2007. 88 s. ISBN 978-80-903912-0-8.
- KELLER, Horst. Claude Monet. München: Bruckmann, 1985. ISBN 3-7654-2016-6.
- KENDALL, Richard (sest.). Monet vlastní rukou : obrazy, kresby, pastely, dopisy. Překlad Václav Viták. Praha: BB/art, 2005. 224 s. ISBN 80-7341-676-X.
- KLIVAR, Miroslav. Claude Monet. Praha: Umělecký klub, 2014. 90 s. ISBN 978-80-905784-3-2.
- KRSEK Ivo. Claude Monet. Praha: Odeon,1982.
- SPENCE, David. Monet. Překlad Nora Martišková. Praha: Grada, 2010. 31 s. ISBN 978-80-247-3552-8.
- TAILLANDIER, Yvon. Monet. Překlad Petr Němec. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 96 s. ISBN 80-7153-034-4.
- TETIVA, Vlastimil. Claude Monet. Praha: Regulus, 2015. 117 s. ISBN 978-80-86279-55-8.
- ZEIDLEROVÁ, Birgit. Claude Monet : život a dílo. Překlad Liselotte Teltscherová. [Praha]: Slovart, 2006. 95 s. ISBN 80-7209-286-3.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Osoba Claude Monet ve Wikicitátech
Obrázky, zvuky či videa k tématu Claude Monet na Wikimedia Commons
- Claude Monet v informačním systému abART
- ČT, 2012, dokument Claude Monet: Dámy v květinách
- Claude Monet: A Virtual Art Gallery
- Claude Monet gallery
- WebMuseum Paris
- 2 031 huiles sur toile de C Monet (suivant le catalogue raisonné de D Wildenstein) (francouzsky) – přehled reprodukcí podle Wildensteinova katalogu