Claude Monet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Claude Monet
Claude Monet 1899 Nadar crop.jpg
Rodné jméno Oscar-Claude Monet
Narození 14. listopadu 1840
Paříž
Úmrtí 5. prosince 1926 (ve věku 86 let)
Giverny
Příčina úmrtí nádor plic
Místo pohřbení Cimetière de Giverny
Alma mater École nationale supérieure des beaux-arts
Povolání malíř
Manžel(ka) Camille Doncieux (1870–1879)
Alice Hoschedé (1892–1911)
Děti Jean Monet
Michel Monet
Významná díla Imprese, východ slunce
Garden at Sainte-Adresse
Houses of Parliament serie
La Corniche near Monaco
Lekníny
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Claude Oscar Monet (14. listopadu 1840 v Paříži – 5. prosince 1926 v Giverny) byl francouzský impresionistický malíř a grafik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby a práce v plenéru. Roku 1859 se vrátil zpět do Paříže na studia. Monet se zapsal do akademie Suisse v Paříži, kde poznal Pissara, Delacroixe a Courbeta. V roce 1861 dostal povolávací rozkaz do Alžírska. Tam onemocněl tyfem, a proto byl z další služby uvolněn. Když se kvůli rekonvalescenci vrátil do Le Havru, seznámil se s nizozemským malířem Jongkindem.

V roce 1862 se Monet vrátil do Paříže a usadil se v ateliéru Charlese Gleyra. Téhož roku se setkal se Sisleym, Bazillem a Renoirem se kterými trávil dlouhé hodiny v debatách o umění. Také společně malovali v krajině a sdíleli myšlenky o působení světla, což je později spojilo ve formování impresionismu. Začátkem roku 1863 uspořádal první výstavu. Roku 1866 se setkal s modelkou Camille Doncieux a o čtyři roky později se s ní oženil. V roce 1867 se přestěhoval k zámožnému Bazillovi a také mu porota Salónu odmítla vystavovat obrazy. Monet se však nevzdal a spolu s Renoirem malovali z kolonády Louvru pařížské ulice. Monet strávil léto s rodiči v Saint-Adresse, zatímco těhotná Camille zůstala v Paříži pod dohledem Bazilla a Pissara. Vrátil se až po narození svého syna Jeana.

V roce 1869 porota Salonu opět nepřijala jeho obrazy a Monet odjel na léto do Saint-Michel. V červnu legalizoval svůj vztah s Camille a odcestoval do Trouville, kde ho zastihla pruská válka. Jeho přítel Bazille zemřel na frontě. Monet odjel nejdříve do Londýna za Pissarem a poté do nizozemského městečka Zaandam. Po návratu do Francie zjistil, že Camille zdědila velké jmění, takže si mohli pronajmout domek v Argenteuil. V roce 1873 nepřihlási Monet na Salón žádný svůj obraz.

Spolu s Caillebottem založil sdružení nezávislých umělců. Jejich první výstava se konala v roce 1874 u slavného fotografa Nadara, ale nebyla úspěšná. Další rok se konala aukce v aukční síni Drouot. Výsledky byly sice špatné, ale pomalu se začal formovat okruh příznivců nového umění. Roku 1881 se opět odstěhoval, do Fécampu na normandském pobřeží.

Podruhé se oženil v roce 1892 s Alicí Hoschedéovou (1844–1911).

Monetovy obrazy měly stále větší úspěch. Upravil si svou zahradu v Giverny tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii Leknínů. V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926. Starala se o něj jeho snacha Blanche.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Monet je pravý otec impresionismu. Začal jako žák ve studiu malíře Boudina. Především vycházel ze Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.

Příklady obrazů[editovat | editovat zdroj]

Lekníny v Monetově zahradě v Giverny
Hrob C. Moneta v Giverny
  • Snídaně v trávě vytvořil obraz na podobný námět jako Manet. Všechny postavy mají společenské oděvy. Ubrus leží přímo na zemi a na něm je občerstvení. Kolem ubrusu posedávají lidé – Monetovi přátelé. Obraz je bez plynulého přechodu barev – věnuje se především světlu. Mezi korunami stromů jsou vidět paprsky slunce – fragmenty světla se objevují i na zemi. Monet toto dílo nikdy nedokončil, neměl na to finanční prostředky – začaté dílo musel dát svému věřiteli; obraz sice dostal zpět, ale poničený. Proto plátno rozřezal a vybral pouze tři fragmenty.
  • Imprese – východ slunce (původně se měl jmenovat Moře). Snažil se zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik[kdo?] kdysi[kdy?] řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.
  • Dáma se slunečníkem – cyklus obrazů. Na obrazech je žena na rozkvetlé louce, někdy se vyskytuje i postava chlapce. Postavy jsou malovány z podhledu. Tyto obrazy jsou jedny z mála, kde je postava hlavním námětem. Monet maloval především krajiny.
  • Kupky sena – cyklus obrazů. V těchto obrazech je větší dominance barev, která poté ovlivnila malíře v 1. polovině 20. století – impulz pro vznik abstraktního umění.
  • Obrazy z Londýna Na díle je londýnská mlha nad Temží. V pozadí je vidět londýnský parlament. Toto téma maloval vícekrát v různých fázích (západ slunce, ranní mlha, …)
  • Lekníny Častým motivem jsou lekníny na jeho zahradě (zahrada vypadala spíš jako park). Tato díla se začala více podobat abstraktním plochám – ztrácí se konkrétní námět, jsou to osvětlené – barevné plochy.
  • Nádraží Saint Lazare – byl fascinován oblaky páry z vlaků, na tomto místě namaloval mnoho obrazů.
  • Katedrála v Rouenu – namaloval několik verzí tohoto obrazu v různých světelných podmínkách a ročních obdobích.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CRESPELLE, Jean-Paul. Monet. Překlad Dušan Kubálek. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 143 s. ISBN 80-85224-68-2. 
  • NICOSIA, Fiorella. Monet. Překlad Karolína Křížová. Praha: Knižní klub, 2010. 158 s. ISBN 978-80-242-2645-3. 
  • MICHAEL, Howard. Monet : galerie života a díla. Překlad Robert Janás. Brno: Jan Melvil, 2007. 88 s. ISBN 978-80-903912-0-8. 
  • KELLER, Horst. Claude Monet. München: Bruckmann, 1985. ISBN 3-7654-2016-6. 
  • KENDALL, Richard (sest.). Monet vlastní rukou : obrazy, kresby, pastely, dopisy. Překlad Václav Viták. Praha: BB/art, 2005. 224 s. ISBN 80-7341-676-X. 
  • KLIVAR, Miroslav. Claude Monet. Praha: Umělecký klub, 2014. 90 s. ISBN 978-80-905784-3-2. 
  • SPENCE, David. Monet. Překlad Nora Martišková. Praha: Grada, 2010. 31 s. ISBN 978-80-247-3552-8. 
  • TAILLANDIER, Yvon. Monet. Překlad Petr Němec. Bratislava: Fortuna Print, 1992. 96 s. ISBN 80-7153-034-4. 
  • TETIVA, Vlastimil. Claude Monet. Praha: Regulus, 2015. 117 s. ISBN 978-80-86279-55-8. 
  • ZEIDLEROVÁ, Birgit. Claude Monet : život a dílo. Překlad Liselotte Teltscherová. [Praha]: Slovart, 2006. 95 s. ISBN 80-7209-286-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Autoritní data: AUT: jn20000701254 | GND: 11858345X | ISNI: 0000 0001 2124 4328 | LCCN: n79055527 | ULAN: 500019484 | VIAF: 24605513 | WorldcatID: lccn-n79055527
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Claude_Monet&oldid=17727533“