Gare Saint-Lazare

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gare de Paris-Saint-Lazare
Nádražní budova v noci
Stát Francie
Město Paříž
Ulice rue d'Amsterdam, rue Saint-Lazare a rue de Rome
Souřadnice
Provozovatel dráhy SNCF
Nadmořská výška 32 m n. m.
V provozu od 1837
Nástupišť (hran) 27
Počet cestujících 450 000/den
Vypravené vlaky 1 700/den
Návazná doprava Paris m 4 jms.svg Paris m 5 jms.svg Paris RER B icon.svg Paris RER D icon.svg Paris RER E icon.svg Logo train transilien.svg
Kód památky PA00088816
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gare Saint-Lazare [gár seinlazár] (česky Nádraží svatého Lazara) je železniční stanice v Paříži. Hlavová stanice se nachází v 8. obvodu mezi ulicemi Rue de Rome a Rue d'Amsterdam. Nádražní budova je zapsána na seznamu historických památek. Nádraží slouží především pro příměstskou osobní dopravu v regionu Île-de-France a se svými více než 100 milióny cestujících ročně je druhým nejrušnějším nádražím v Paříži i ve Francii (po nádraží Gare de Paris-Nord).

Historie[editovat | editovat zdroj]

První pařížské nádraží, konečná stanice trati do Saint Germain, bylo zprovozněno 26. srpna 1837 pod názvem Embarcadère de l'Ouest (Západní nástupiště). Jednalo se o provizorní dřevěné nádraží, které bylo v roce 1841 nahrazeno zděnou stavbou. Ovšem už v letech 18421853 bylo postaveno dnešní nádraží podle plánů architekta Alfreda Armanda a inženýra Eugèna Flachata podél ulice Rue Saint-Lazare, po které je pojmenováno. Roku 1867 bylo opět rozšířeno a jeho otevření se zúčastnil i rakouský císař a ruský car. V letech 1885–1889 bylo rozšířeno do dnešní podoby a otevřeno u příležitosti světové výstavy. Architektem přestavby byl Juste Lisch.

Roku 1930 byl otevřen prostorný vestibul a od 30. let byly zdejší trati postupně elektrifikovány, nejprve napětím 750 V ss s třetí kolejí, později 25 kV st s trolejí. V letech 1972,1979 a 1989 byla část příměstské dopravy převedena na linku RER A na novém podzemním nádraží Auber, otevřeném asi 500 metrů jihovýchodně od nádraží, a Saint-Lazare ztratil značnou část cestujících.

Rozvoj[editovat | editovat zdroj]

Přesto po roce 2000 začal provoz opět sílit a zanedbané nádraží muselo v letech 2003-2012 projít velkou rekonstrukcí s cílem zvýšit kapacitu nádraží až na. 450 000 cestujících denně, takže by se stanice ocitla na druhém místě v Evropě po Gare du Nord. Náklady byly odhadnuty na 164 milionů eur, z čehož 63 miliónů investovala SNCF.[1] Technicky velmi náročný projekt se musel uskutečnit bez přerušení provozu a zahrnul i rekonstrukci vestibulu, kde vzniklo podzemní nákupní středisko.

Spojení[editovat | editovat zdroj]

Nástupiště 1 až 17 slouží příměstské dopravě, nástupiště 18 až 27 dopravě dálkové. Dálkové spoje zajišťují vlaky:

Regionální spoje zajišťují linky Transilien L a J.

Na stejnojmenné stanici je možné přestoupit na linky pařížského metra 3, 12, 13, a 14. Podzemní chodbou se lze dostat na stanici Saint-Augustin, kde je linka 9. Na podzemní stanici Haussmann – Saint Lazare je možné přestoupit na linku RER E. Asi 500 m jihozápadně od nádraží je nové podzemní nádraží Gare Auber linky RER A, která patří k nejvytíženějším v celé síti.

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti nádraží bydlelo v 19. století několik impresionistických malířů a Édouard Manet, Claude Monet a další namalovali řadu obrazů s motivem nádraží.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gare de Paris-Saint-Lazare na francouzské Wikipedii.

  1. (francouzsky) Les coulisses du chantier de la gare de Paris Saint-Lazare, s. 2

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]