6 (linka metra v Paříži)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Linka 6
Stát FrancieFrancie Francie
Město Paříž
Síť metra pařížské metro
Datum otevření 2. října 1900 (stanice)
1. března 1909 (linka)
Poslední prodloužení 1. března 1909 (stanice)
12. října 1942 (linka)
Barva na mapě světle zelená
Technické informace
Typ linky podzemní i nadzemní
Počet stanic 28
Délka 13,6 km
Mapa linky
Externí odkazy
OpenStreetMap mapová data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Průběh trati
Legenda
Charles de Gaulle – Étoile
Kléber
Boissière
Trocadéro
Passy
Seina
Bir-Hakeim
Dupleix
La Motte-Picquet – Grenelle
Cambronne
Sèvres – Lecourbe
Pasteur
Montparnasse – Bienvenüe Železniční stanice
Edgar Quinet
Raspail
Denfert-Rochereau
Saint-Jacques
Glacière
Corvisart
Place d'Italie
Nationale
Chevaleret
Quai de la Gare
Seina
Bercy Železniční stanice
Dugommier
Daumesnil
Bel-Air
Picpus
Nation
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Linka 6 je jedna z linek pařížského metra a v systému MHD je značena světle zelenou barvou (obdobně jako linka 7bis). Prochází převážně jižní částí města po půlkruhové dráze a spolu s linkou 2 v severní části Paříže vytvářejí nepravidelný okruh s přestupy na stanicích Nation a Charles de Gaulle – Étoile. Trať je dlouhá 13,6 km, má 28 stanic a ročně přepraví zhruba 100,7 miliónů cestujících. Linka vede většinou na viaduktech nad zemí a na dvou místech překračuje Seinu po mostech.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny metra v Paříži.

Původní projekt počítal s vybudováním jedné okružní linky, která by kopírovala okružní bulváry. Později však došlo ke změnám plánu a vznikly dvě samostatné linky (2 a 6), nicméně výstavba viaduktů a stanic byla u obou velmi podobná. Ačkoliv linka s číslem 6 byla otevřena až v roce 1909, část dnešní linky byla zprovozněna o něco dříve. 2. října 1900 byl otevřen nejstarší úsek mezi dnešními stanicemi Charles de Gaulle – Étoile a Trocadéro. Jednalo se o rozšíření linky 1. Když byla 6. listopadu 1903 linka prodloužena od stanice Trocadéro po Passy, oddělil se úsek počínaje stanicí Étoile od linky 1 a vznikla nová linka 2 Sud (2 Jih), též nazývána Circulaire Sud (Jižní okruh). Tato linka byla 24. dubna 1906 rozšířena od Passy po Place d'Italie. 14. října 1907 byla linka 2 Sud zrušena a připojená k lince 5. Dosavadní linka 2 Nord (2 Sever) byla přejmenována na linku 2.

Dne 1. března 1909 byla zprovozněna nová linka 6 mezi stanicemi Place d'Italie a Nation. Dne 12. října 1942 byl úsek ÉtoilePlace d'Italie opět odpojen od linky 5 a spojen s linkou 6, která tak získala dnešní podobu. Obě části vedly převážně nad zemí, zatímco linka 5 je až na výjimku (přejezd přes Seinu) vedena pod zemí. Toto spojení existovalo dočasně už v roce 1931 po dobu konání mezinárodní koloniální výstavy.

V letech 19721974 byla trať přestavěna pro provoz vlaků na pneumatikách. V listopadu 2007 byl na trati instalován automatický informační systém o pohybu vlaků.

Viaduc Passy na Pont de Bir-Hakeim
Vlak jedoucí po Viaduc Passy
Vlak jedoucí po Viaduc Bercy
Plán linky 6

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Métrolinie 6 (Paris) na německé Wikipedii.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]