Snídaně v trávě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Snídaně v trávě
Edouard Manet - Luncheon on the Grass - Google Art Project.jpg
Autor Édouard Manet
Rok vzniku 18621863
Technika Olej na plátně
Rozměry 208 cm × 264,5 cm
Umístění Muzeum Orsay v Paříži

Snídaně v trávě (francouzsky Le Déjeuner sur l'herbe, původní název Koupel, francouzsky Le Bain) je olejomalba francouzského malíře Édouarda Maneta z let 1862 až 1863. Obraz je v současnosti vystaven v pařížském Muzeu Orsay, raná menší verze se nachází v Londýně v Courtauldově institutu umění.

Obraz je považován za moderními prostředky provedenou transpozici (záměnu) obrazů renesančních mistrů: Venkovský koncert od Tiziana a Paridův soud od Raffaela.[1] Manet se snažil tímto obrazem vytvořit dílo, které bude zároveň klasické a moderní.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Na obrazu se nachází dva módně oblečené muže v lesíku, kteří mají piknik se zcela nahou usmívající se ženou, jejíž předloha byla Manetova oblíbená modelka Victorine Meurantová.[1] Ta se až vyzývavě kouká přímo na diváka obrazu. Její pohled nevyjadřuje žádnou zmínku studu z nahoty.

V pozadí se nachází perspektivně špatně zobrazená spoře oděná dívka, která se koupe. Svou nesprávnou velikostí vzhledem od ostatních působí, jako kdyby nad nimi levitovala. Podle ní se obraz původně jmenoval Koupel.[2] Dílo může na diváka působit nepřirozeně, jelikož nemá realistické stíny. Hlavní postavy obrazy jsou nasvíceny na přímo, podobně jako pod reflektory na divadelním jevišti. Nejsou zde například náznaky toho, jak světlo prosvítá skrz stromy.

Na levé spodní části obrazu se nachází samotná snídaně, tedy zátiší s ovocem a pečivem. Jsou zde pohozeny také Victorininy šaty.

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

Obraz roku 1863 odmítla porota Salonu, a tak ho Manet spolu se dvěma dalšími vystavil na Salonu odmítnutých. Pro svůj erotický a v té době nezvyklý námět vyvolal obraz rozruch a spory. Některé umělce inspiroval, jiným, například Odilonu Redonovi se obraz nelíbil. O díle diskutuje také Marcel Proust ve své práci Remembrance of Things Past (Vzpomínka na věci minulé). Jeden výklad obrazu je, že líčí bujnou prostituci v Boulogneském lesíku, velkém parku na západním okraji Paříže. Prostituce byla v Paříži běžná, ale téma bylo považováno za umělecké tabu.[3] Boulogneský les je dodnes[kdy?] známý jako místo pro vyhledávání prostitutek a nedovolené sexuální aktivity po setmění, stejně jako tomu bylo v 19. století. Francouzský spisovatel a představitel naturalismu Émile Zola o obrazu napsal:

Snídaně v trávě je největší dílo Édouarda Maneta, v němž si realizuje sen všech malířů: umístit do krajiny postavy v jejich přirozené vznešenosti. Vidíme sílu, s níž tento problém vyřešil. Vidíme listoví, kmeny stromů v pozadí, řeku, ve které se koupe žena v košilce; v popředí sedí dva mladí muži naproti druhé ženě, která právě vyšla z vody a suší svou nahou kůži pod širým nebem. Tato nahá žena skandalizovala veřejnost, která na plátně vidí jen ji. Můj bože! Jaká neslušnost: žena bez sebemenšího zakrytí mezi dvěma oblečenými muži! To přeci nebylo nikdy viděno. A tato víra je veliký omyl, protože v Louvru je více než padesát maleb, na kterých jsou ukázány společnosti osob oblečených a nahých. Nikdo však nepůjde do Louvru vyvolávat skandál. Dav se navíc nechal přesvědčit aby neposuzoval Snídani v trávě jako opravdové umělecké dílo; vidí v něm jen nějaké piknikující osoby, které se právě vykoupaly. Dav věří, že umělec záměrně vložil obscénní téma do obrazu, zatímco umělec se jednoduše snažil zobrazením protikladů rozechvět veřejnost. Malíři, zejména Édouard Manet, který je analytickým malířem, nemají takové zaujetí pro toto téma, které nadmíru trápí dav; předmět je pouze záminkou k malování, zatímco pro dav existuje jediný subjekt. A to, že nahá žena na takovém obraze je zde jen proto aby umělci poskytla příležitost malovat trochu masa. To, co je třeba vidět na obraze, není jen Snídaně v trávě; je to celá krajina, její vitalita a její jemnost, krajina je zobrazena pevná a solidní; vpředu lehké lahůdky, které jsou jemně modelovány světlem stejně jako modelka a její pružné a silné tělo, v pozadí zaujme silueta ženy v košilce, která vytváří nádhernou skvrnu bílé uprostřed zeleně listů. Stručně řečeno, tato velká kompozice je plná atmosféry, tento kout přírody, zobrazený s jednoduchostí tak prostou; to vše lze v této scenérii obdivovat, umělec vložil do své scény všechny vzácné v ní obsažené jednotlivosti.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Museé d'Orsay – Paříž. 2. vyd. [s.l.]: Euromedia, 2013. 142 s. ISBN 978-80-242-3884-5. S. 28–29. 
  2. Skandály v umění: Salon odmítnutých. Novinky.cz [online]. [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. 
  3. Peter J. Gartner, Art and Architecture: Musee D'Orsay, 2001, str. 180. ISBN 0-7607-2889-5.
  4. Émile Zola, Édouard Manet, 1867, et lps 91

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]