Růžencová slavnost

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Albrecht Dürer 099.jpg
Růžencová slavnost
Albrecht Dürer, 1505 - 1507
Olejomalba na dřevěné desce, 162 × 192 cm
Národní galerie v Praze

Růžencová slavnost (Rosenkranzfest) je jedno z nejvzácnějších děl ve sbírkách Národní galerie. Autorem je Albrecht Dürer.

Technické parametry díla[editovat | editovat zdroj]

Rozměr obrazu: 162 x 192 cm, olejomalba na dřevěné desce.

Deska[editovat | editovat zdroj]

Na vznik díla měl velký vliv první autorův pobyt v Benátkách (pravidla vědecké perspektivy a znalosti anatomie, nejvyšší hodnotou je dosažení harmonie a krásy, jejímž vzorem je antické umění). Dílo vzniká za autorova druhého pobytu v Itálii v letech 1505 - 1507.

Zakázku zadali představitelé početné německé komunity: bankéř Fugger (v jeho paláci umělec bydlí) a Anton Kolb. Za velký oltářní obraz nabízejí malíři 110 rýnských florénů. Malíř se do díla pouští (také z finančních důvodů), přestože jeho práce je ve městě považována za „slabší v barvě“. Je považován za vynikajícího kreslíře, ale slabšího malíře.

Deska je rozdělena na dvě poloviny trůnem, který je po obou stranách prakticky symetrický. Na trůně sedí Maria s Ježíškem na klíně. Spolu se svatým Dominikem, stojícím po levé straně trůnu, rozdávají věnce bílých a červených růží. Bílá je znamení radosti a červená smutku (Utrpení Páně). Nebo je to jinak? Není červená barva znamením lásky a modrá barva jako víra? Růžové růže jsou symboly vroucné lásky. Pomáhají jim i andílkové, vznášející se nad davem, přicházejícím z obou stran. Vlevo klečí císař a za ním světské osobnosti německé komunity v Benátkách. Vpravo klečí papež (Julius II.) a za ním církevní hodnostáři. U pravého okraje obrazu pod stromem stojí s nepokrytou hlavou sám umělec. Pod nohama Marie sedí anděl hrající na loutnu. Tohoto anděla si autor „vypůjčil“ z Belliniho obrazů, aby tak složil hold velkému benátskému malíři.

Růžencová slavnost je přelomové dílo – ukazuje, že německé malířství je schopno dosáhnout kvalit italského klasického malířství. Vzniká dílo harmonické, díky němuž německé gotické umění vstupuje do období renesance.

Do Čech se obraz dostal sto let po svém vzniku, kdy jej zakoupil císař Rudolf II. Deska byla zabalena do koberců a čtyři muži ji nesli pěšky přes Alpy.

Restaurace[editovat | editovat zdroj]

Toto dílo muselo být kvůli značnému poškození několikrát zrestaurováno, přičemž rozsah přemaleb byl značný, jak vyplývá i ze srovnání se starými kopiemi díla. Za zvláště necitlivou je považována oprava průměrným malířem Johannem Grussem v 19. století. Dílu byla u příležitosti pěstistého výročí vzniku věnována výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně, která se zabývala podrobně i jeho osudy. Nyní se dílo nachází ve Šternberském paláci.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]