Urbinská Venuše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Urbinská Venuše
Tizian 102.jpg
Autor Tiziano Vecelli
Rok vzniku 1538
Technika Olej na plátně
Rozměry 119 × 165 cm
Umístění Galleria degli Uffizi, Florencie

Urbinská Venuše (ital. Venere di Urbino) je název obrazu italského renesančního malíře Tiziana.

Svým schématem navazuje Tiziánova Urbinská Venuše na Giorgioneho Spící Venuši (Tizian je vlastně spoluautorem tohoto obrazu). Celkové pojetí díla je však jiné. Ideálně krásná Giorgioneho Venuše spí v širé podvečerní zemi, naproti tomu Tiziánova, světštější, s plnějšími tvary a s individuálními rysy tváře, odpočívá na lůžku v místnosti, obsluhována služkami.

Krásná mladá žena zde nezakrytě dává najevo svou smyslnost, kterou zvýrazňuje zlatavá pokožka jejího nahého těla na bílé plachtě. Červený samet lůžka a zelený závěs za ní vytvářejí dokonalý kontrast. Scéna se odvíjí za brzkého rána, což naznačuje náznak rozbřesku za oknem. Služky, na obraze v pozadí, chystají paní šaty.

Je to dílo z pozůstalosti Urbinské rodiny della Rovere (odtud název obrazu), zanechané poslední člence rodiny Vittorii, manželce Ferdinanda II. de 'Medici.

Tizian namaloval toto plátno pro Urbinského vévodu Guidobalda II. v roce 1538. Patří mezi nejreprezentativnější práce zralého umělce. V díle je cítit inspiraci dvou velkých renesančních umělců a Tizianových předchůdců: Michelangela a Raffaela.

Dlouho se vedly polemiky, koho vlastně mladá žena představuje. Až v druhé polovině 20. století byl přijat názor, že nejde o žádnou konkrétní osobu a že toto dílo, zdobící původně Urbinský palác, je vlastně alegorií manželské lásky a oddanosti.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Urbinská Venuša na slovenské Wikipedii.

Autoportrét
Přehledný seznam obrazů Tiziana
viz

Seznam Tizianových děl

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Michelettiová, Nejkrásnější muzea světa - Florencie, TRIO Publishing, Bratislava, 1996, ISBN 80-967324-2-0
  • A. Guber, Galereja Uffizi - Florencija, Sovětský chudožnik, Moskva, 1968
  • I. Krsek, Tizian, Odeon, Praha, 1976