Olomoucký orloj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Olomoucký orloj

Olomoucký orloj je součástí severní stěny radnice v Olomouci. Orloj se zde nachází od 15. století, jeho současná podoba pochází od Karla Svolinského a je ztvárněna v duchu socialistického realismu. Jedná se o jeden z mála heliocentrických orlojů na světě.[1]

Popis orloje[editovat | editovat zdroj]

Detail výzdoby olomouckého orloje

Výklenek s lomeným obloukem, v němž je orloj umístěn, dosahuje výšky téměř 14 metrů. Centrální ciferník orloje zobrazuje polohy planet na pozadí zvířetníku. Celý orloj je umístěn na pozadí mozaiky, která znázorňuje jízdu králů, dělníka a chemika. Po obvodu výklenku se nacházejí medailony s alegoriemi měsíců v roce. Kalendárium ve spodní části orloje znázorňuje dny významné pro komunistický režim, jako například narozeniny Stalina, Gottwalda a dalších politiků.[2] Zvonkohra měla podle původního plánu hrát Internacionálu, ale nakonec byly zvoleny lidové písně Daleká, šeroká cesta přes Holomóc, Vrbe jož se zelenajó a Za Náměšťó na kopečko hádajó se o děvečko. Hraje je šestnáct zvonů, které odlila roku 1898 firma P. Hilzer.[3] Poledne oznamuje kokrháním mosazný kohout, načež v oknech orloje po sedm minut defilují figury kopáče, pekaře, úředníka, volejbalistky a dalších profesí.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Rekonstrukce podoby olomouckého orloje před zničením ve druhé světové válce (plátno přes dnešní podobu orloje umístěné jeden den)

Podle tradice byl orloj postaven mezi roky 14191422. Podle některých výzkumů byl však prostor radnice pro orloj upraven až v roce 1474, první písemná zmínka o něm pochází z roku 1519. Pověst tvrdí, že tvůrce orloje byl oslepen, aby nemohl obdobné dílo vybudovat v jiném městě.[4] Historicky doloženi jsou hodinář Hans Pohl, který orloj opravil v sedmdesátých letech 16. století a Pavel Fabricius, tvůrce unikátní planisféry o průměru 146 cm.[5]

Orloj byl během své historie několikrát přebudováván a vybavován různými druhy pohyblivých loutek, např. sv. Václav, sv. Jiří na koni a s drakem, Tři králové na velbloudech. Později zde byl místo světců umístěn arcivévoda Rudolf Habsburský a kněz s monstrancí.

Nejstarší části dnešního astronomického stroje pocházejí z roku 1898, kdy byl orloj vybaven heliocentrickým ciferníkem. V roce 1926 byl vyzdoben významným umělcem Jano Köhlerem, kdy byl jako symbol nové české správy města nahrazen portrét Marie Terezie alegorickým vyobrazením moravské země.[6] Orloj byl poškozen granátem na konci druhé světové války. Po ní byl vrácen do původní podoby z roku 1926, ale už v roce 1955 byl kompletně přebudován Karlem Svolinským, rodákem ze Svatého Kopečku na socialistický motiv. Slavnostní uvedení do provozu, za přítomnosti komunistických pohlavárů, se konalo 9. května 1955.

Po roce 1989 vznikla v Olomouci občanská iniciativa, požadující obnovení původního vzhledu orloje.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tajemství olomouckého orloje. Přispěli k jeho vzniku krvelační husité?. Olomoucký REJ [online]. 2015-08-02 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  2. http://www.lidovky.cz/penas-olomoucky-orloj-aneb-krvava-stopa-f0h-/nazory.aspx?c=A140423_192122_ln_nazory_vam
  3. Antonín Schindler: Tajemná Olomouc III. aneb Olomouc, jak ji neznáte, Votobia, Olomouc 2003. ISBN 80-7220-147-6, s. 53-55
  4. http://www.vkol.cz/cs/aktivity/clanek/povesti-o-pamatkach-mesta-olomouce-a-z-olomouckeho-kraje---olomoucky-orloj/
  5. http://www.orloj.eu/cs/olomouc.htm
  6. Historie olomouckého orloje [online]. Státní okresní archiv Olomouc, 2016 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 
  7. ZUNTYCH, Ondřej. Vraťme Olomouci historický orloj. Diskuze o obnově opět ožívá, co říkáte vy?. Olomoucký deník [online]. 2016-02-15 [cit. 2019-07-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]