Gregor Wolný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Gregor Thomas Wolny
Řehoř Wolný
Řehoř Wolný
Narození20. prosince 1793
Příbor
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí3. května 1871 (ve věku 77 let)
Rajhrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníRajhrad
Povoláníspisovatel, historik, pedagog a topograf
Nábož. vyznáníkatolická církev
Citát
„Nenarodil jsem se pro sebe sama, nýbrž mnohem více pro vlast.“
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gregor Thomas Joseph Wolný OSB (česky Řehoř Tomáš Josef Volný) (20. prosince 1793 Příbor[1]3. května 1871 Rajhrad[2] [3]) byl benediktýn, historik, topograf, spisovatel a středoškolský učitel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. prosince 1793 v Příboře v domě č. 107 coby syn soukeníka Josefa Wolného a Kateřiny, dcery obuvníka Martina Krause. Téhož dne byl pokřtěn jako Tomáš Josef.

Po čtyřech letech strávených na piaristickém gymnáziu v Příboře přestoupil v roce 1810 do Brna, kde svá humanitní středoškolská studia následujícího roku dokončil. Poté se na přání své matky přihlásil do kněžského semináře v Olomouci, odkud ale poměrně záhy (tj. v říjnu 1812) přestoupil do Brna.

Dne 9. března 1816 se stal novicem rajhradského benediktinského opatství [3] a přijal řeholní jméno Gregor (Řehoř). Slavné řeholní sliby složil 18. ledna 1818 do rukou opata Augustina Antonína Kocha OSB.

Po vysvěcení na kněze, které přijal z rukou brněnského biskupa Msgre Václava Urbana Stufflera dne 29. března 1818 u sv. Michala v Brně, se ujal duchovní správy v Dolních Kounicích, ale už v roce 1819 byl ustanoven profesorem filologie a historie na lyceu v Brně.[3] Mezi jeho studenty patřili např. historik a politik Christian d'Elvert, historik a sekretář nejvyššího soudu Jan Jakub Czikann, či moravský zemský historiograf P. Beda Fr. Dudík OSB.

V letech 1826, 1827 a 1829 vydal „Taschenbuch für Geschichte Mährens und Schlesiens“, roku 1829 „Geschichte des Benediktiner – Stiftes Raigern in Mähren“ a v roce 1830 vyšla jako pomůcka k výuce „Lehrbuch der allgemeinen Welgeschichte“. Ovšem již ve stejné době pracoval na svém celoživotním díle „Die Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert“, které vycházelo tiskem v letech 1835 až 1842.

Často si dopisoval s místními úřady po celé Moravě, aby zjistil údaje z kronik, a také se zajímal o stav místních památek. Velkou část Moravy poznal prostřednictvím pěších výletů osobně. Byl též mecenášem církevního umění (např. v roce 1843 nechal svým nákladem podle tehdejšího barokního hlavního oltáře brněnského dómu zhotovit hlavní oltář hostýnského poutního kostela, který sloužil svému účelu až do roku 1933).[4]

Od roku 1847 se v rajhradském opatství stal podpřevorem a na krátký čas rovněž novicmistrem.

Třináct let po vydání posledního svazku „Die Markgrafschaft Mähren,... “ začalo vycházet druhé jeho velké topografické dílo, jež je i jeho dílem posledním: „Kirchliche Topografie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften“, tj. Církevní topografie Moravy. Pět svazků 1. oddílu (Olomoucká arcidiecéze) vyšlo v letech 1855 - 1863, souběžně čtyři svazky 2. oddílu (Brněnská diecéze) 1856 - 1861. Roku 1866 vydal autor ještě souhrnný rejstřík (General-Index) pro všech devět svazků (za rejstříkem se v této knize nachází též něco málo dodatků k jednotlivým svazkům 2. oddílu).

Zemřel 3. května 1871 v Rajhradě. Pohřben byl v řádovém hrobě č. 31 na rajhradském hřbitově.

Za své vědecké práce byl v odborném světě oceněn např. čestným doktorátem na Karlo - Ferdinandově univerzitě a byl členem v mnoha vědeckých spolcích (např. v Historickém spolku Štýrska, Korutan a Kraňska či v Nordické společnosti starožitností v Kodani).

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Taschenbuch für die Geschichte Mährens und Schlesiens, 1–3, Brünn, J.G. Trassler 1826–29
  • Geschichte des Benediktiner Stiftes Raygern in Mähren : ein zum Theil verbesserter Abdruck des gleichbenannten Aufsatzes im III. Jahrgange des Taschenbuches für die Geschichte Mährens und Schlesiens in Verbindung mit mehreren Geschichts-Freunden, Prag 1829
  • Die königliche Hauptstadt Brünn und die Herrschaft Eisgrub, sammt der Umgebung der Letztern, Brünn, 1836
  • Die Markgrafschaft Mähren topographisch, statistisch und historisch geschildert, 7 sv., Brünn, K. Winiker 1835–1842. Druhé vydání: 1846.
  • Die Wiedertäufer in Mähren, Wien [1850].
  • Excommunication des Markgrafen von Mähren Prokop und seines Anhanges im Jahre 1399, und was damit zusammenhängt : ein Beitrag zur Kirchengeschichte von Mähren, Prag 1852.
  • Kirchliche Topographie von Mähren meist nach Urkunden und Handschriften, Brünn, Selbstverlag des Verfassers 1855–1866.
  • Die Korrespondenz, Brünn 1895.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c † Řehoř Tomáš Volný. Opavský Týdenník. 13. 5. 1871, roč. 2, čís. 19, s. 7. Dostupné online. 
  4. KOZLOVÁ, Olga. Obrazy z dějin Hostýna. první. vyd. Bystřice pod Hostýnem: město Bystřice pod Hostýnem, 2008. 118 s. ISBN 978-80-904117-1-5. S. 47, 65–66. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JORDÁNKOVÁ, Hana; MAŇAS, Vladimír; SULITKOVÁ, Ludmila. Řehoř Wolny (1793–1871), rajhradský benediktin a jeho přispění k obecné a církevní topografii Moravy. Studia Historica Brunensia. 2021, roč. 68, čís. 1, s. 99–114. Dostupné online [cit. 2021-11-04]. ISSN 1803-7429. DOI 10.5817/SHB2021-1-6. 
  • CEKOTA, Vojtěch. Církevní tematika v místopise. In: Historica – Sborník prací historických. 1998, sv. 16, č. 28, s. 149–151. [Vyšlo 1999.]
  • KINTER, Maurus. Vitae monachorum qui ab anno 1916 in monasterio O.S.B. Raihradensi in Moravia professi in Domino obierunt. Brno 1908, s. 119 - 125.
  • KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakl. Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Novokřtěnectví

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]