Dolní Kounice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Dolní Kounice
Pohled na město a kapli sv. Antonína

Pohled na město a kapli sv. Antonína

znak obce Dolní Kounicevlajka obce Dolní Kouniceznakvlajka

status: město
LAU 2 (obec): CZ0643 582956
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (LAU 1): Brno-venkov (CZ0643)
obec s rozšířenou působností: Ivančice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Dolní Kounice
katastrální výměra: 8,97 km²
počet obyvatel: 2 466 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 195 m n. m.
PSČ: 664 64
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa městského úřadu: Městský úřad Dolní Kounice
Masarykovo nám. 2
664 64 Dolní Kounice
starostka: Radka Formánková
Oficiální web: www.dolnikounice.cz
Ofic. web MÚ: urad.dolnikounice.cz
E-mail: info@dolnikounice.cz

Dolní Kounice
Red pog.svg
Dolní Kounice
Zdroje k infoboxu a částem obce

Dolní Kounice (německy Kanitz)[2] jsou město v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se na řece Jihlavě, na okraji Bobravské vrchoviny, 25 km jihozápadně od Brna. Jsou známé svými křesťanskými a židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných plodů.

Jedná se o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti (viniční tratě Karlov, Kapoun, Kozí hora, Kamenný vrch, Řepná hora, Šibeniční hora, Na Nivách, Nová města).

Město je členem Mikroregionu Ivančicko.

Původ názvu[editovat | editovat zdroj]

Jméno Kúnice předpokládá starší Kúnici, což znamená lidé Kúnovi. Jde o čelední jméno – šlo o vesnici, kterou obývali lidé, kteří patřili (byli poddaní) nějakému Kúnovi, snad příslušníku pozdějšího rodu Kouniců. Kúno byla domácká podoba německého jména Kunrat (novoněmecky Konrad).

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Poloha Dolních Kounic na jižním Brněnsku

Město se rozkládá na úpatí jižních výběžků Brněnské vyvřeliny, geomorfologicky v Bobravské vrchovině, východní část území se otvírá do Dyjsko-svrateckého úvalu. Řeka Jihlava je dělí na dvě části: na pravém břehu se nalézá centrum zvané Město, část na levém břehu je zvána Závodí (toto dělení je zároveň shodné s vymezením dvou volebních okrsků v Dolních Kounicích). Město se rozkládá v údolí Jihlavy, centrum se nachází u řeky, kde nadmořská výška činí kolem 195 m, zástavba však šplhá i do okolních kopců, které město obklopují – nejvyšší z nich je Šibeniční vrch s 297 m výšky na pravém břehu a vrch sv. Antonína s 260 m výšky na levém břehu. Nejvyšší bod v dolnokounickém katastru leží ve výšce 332 m n. m. a nachází se při silnici na Hlínu.

Klimaticky náležejí Dolní Kounice k velmi teplým oblastem, průměrná červencová teplota činí 20 °C, průměrné roční teploty se pohybují mezi 9 a 11 °C. Území města se nachází ve srážkovém stínu Krumlovského lesa a patří mezi nejsušší v ČR (mírně nad 400 mm srážek ročně).

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel[3]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011[4]
2 967 2 802 2 928 3 076 3 300 3 054 3 130 2 625 2 661 2 524 2 322 2 195 2 306 2 436

Památky[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Dolních Kounicích.

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Školství[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší školou v Dolních Kounicích byla škola v klášteře Rosa coeli. Škola byla určena pouze pro šlechtické dívky, které pobývaly v klášteře; dívky se učily latinu, náboženství a ruční práce. V poslední čtvrtině 13. století se Kounice z vesnice mění na městečko, je založena fara a při ní jistě existovala škola pro širší veřejnost, třebaže přímé zprávy o ní nejsou. Po zániku kláštera roku 1527 došlo k úpadku církevního a školského života v městečku, takže konšelé požádali Ferdinanda I., aby povolil bratrským správcům vést katolický kostel a faru. Ferdinand proto roku 1552 nařídil olomouckému biskupovi, aby na faru dosadil kněze, pro nedostatek katolických kněží ji skutečně získala Jednota. V té době již bratrská škola v městečku existovala, fungovala jako základní a poskytovala vzdělání i katolíkům. Velký význam pro její rozvoj měla blízkost bratrského biskupského sídla a gymnázia v Ivančicích.

V roce 1622 po nuceném odchodu bratrských kněží převzala faru i školu katolická církev. Ze 17. století je stále o škole málo informací, ale je poprvé známo její umístění – bývala v jednom domě na jižní straně dnešního Masarykova náměstí. Škola se počtem žáků stále rozrůstala, takže církevní vizitace r. 1819 konstatovala, že prostorově nevyhovuje, a vyzvala k vybudování nové školy. Po dlouhých letech hledání vhodného stavebního místa byla vystavěna nová budova v Tovární ulici r. 1831. I tato škola brzy přestala kapacitně dostačovat, takže byla přistavěna další budova nad školní zahradou v ulici U Sboru (tato budova slouží svému účelu dodnes). Do r. 1780 se ve škole učilo výhradně česky, od té doby do 1907 i německy. V židovské čtvrti byla samostatná škola, doložená nejdříve 1751. Na nátlak místních Němců byla r. 1903 (i pro klesající počet žáků) zrušena a její žáci přešli do nově zřízené Německé lidové školy, která si vybudovala novou školní budovu na Hlavní ulici. Po roce 1918 počet žáků silně poklesl a škola byla 1921 zrušena (obnovena na přechodnou dobu 19391945). Před první světovou válkou vznikla i německá mateřská škola, proto byla v Jiráskově ulici zřízena také česká mateřská škola.

V obci v současnosti poskytuje elementární vzdělání ZŠ Dolní Kounice, otevřena 4. září 1910. Škola má devět ročníků, vlastní jídelnu, školní družinu a přibližně 300 žáků.

Hody[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 došlo v Dolních Kounicích po více než 40 letech k navázání na tradici Svatováclavských hodů. První obnovené hody, které organizuje spolek Dolnokounické hody, probíhaly od 26. do 27. září toho roku na Mlýnském náměstí a v Kulturním domě.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Fotbal[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku SK Dolní Kounice.

Od roku 1921 sídlí v Dolních Kounicích fotbalový klub SK Dolní Kounice. Největších úspěchů dosáhl na přelomu tisíciletí, kdy se stal nejprve na několik let účastníkem Moravskoslezské fotbalové ligy a v sezoně 2002/2003 dokonce účastníkem 2. ligy, tj. druhé nejvyšší fotbalové ligy v České republice.[5] Klub využívá stadion v Zámecké ulici s kapacitou více než 500 míst k sezení.[6]

Mimo Sportovní klub Dolní Kounice působil v Dolních Kounicích v letech 1928-1929 také další fotbalový klub, a to Rudá hvězda Dolní Kounice.[7]

Vodní sporty[editovat | editovat zdroj]

Tělovýchovná organizace Vodní sporty Dolní Kounice vznikla v roce 1951 jako součást TJ Sokol, v roce 1967, došlo k jejímu osamostatnění.

Členové Vodních sportů Dolní Kounice dosáhli několika výrazných úspěchů, mj. dvě stříbrné medaile Františka Kadaňky na Mistrovství světa ve vodním slalomu 1969 ve Francii a jeho start na Letních olympijských hrách 1972 či zisk titulu juniorského mistra světa Petrem Šarounem.[8]

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Bílý (1819–1888) – katolický kněz a politik
  • Antonín Brabec (* 1946) – vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Jan Helcelet (1812–1876) – přírodovědec, profesor olomoucké univerzity, revolucionář (1848)
  • František Kadaňka (* 1944) – vodní slalomář, stříbrný a bronzový medailista na několika mistrovstvích světa, olympionik
  • Milan Kocourek (* 1987) – běžec, vícenásobný mistr ČR v běhu na 1500 m, 3000 m, 5000 m a v přespolním běhu
  • Lucie Kovandová (* 1993) – modelka, Česká Miss World pro rok 2013

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]


Panorama Dolních Kounic
Panorama Dolních Kounic

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 229.  
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, czso.cz
  4. Vybrané základní údaje podle obcí – Jihomoravský kraj, czso.cz
  5. Historie klubu SK Dolní Kounice, webové stránky klubu
  6. Vedení a stadion klubu SK Dolní Kounice, webové stránky klubu
  7. RYŠAVÝ, Ferdinand. Bradova západomoravská župa footballová v odboji a histori. Olomouc : Jiří Vyjídák, 1948. 274 s. Kapitola SK Dolní Kounice, s. 68-72.  
  8. ŘIHÁČEK, Milan. Sportovní jubilea roku 2006 v Dolních Kounicích. Dolní Kounice : Město Dolní Kounice, 2006. 108 s. ISBN 80-254-2897-4. Kapitola Z historie TJ Vodní sporty Dolní Kounice, s. 65-95.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]