Přibyslavice (okres Brno-venkov)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Přibyslavice
Přibyslavice od jihovýchodu od dálnice D1
Znak obce PřibyslaviceVlajka obce Přibyslavice
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0643 583723
Kraj (NUTS 3) Jihomoravský (CZ064)
Okres (LAU 1) Brno-venkov (CZ0643)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Rosice
Historická země Morava
Katastrální výměra 8,52 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 512 (2018)[1]
Nadmořská výška 497 m n. m.
PSČ 664 83
Zákl. sídelní jednotky 2
Části obce 2
Katastrální území 2
Adresa obecního úřadu Sokolská 44
Přibyslavice
66483 Domašov u Brna
Starostka Ing. Iva Hadašová
Oficiální web: www.pribyslavice.net
Email: pribyslavice@volny.cz
Přibyslavice
Přibyslavice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přibyslavice jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Obec je tvořena dvěma vesnicemi, vlastními Přibyslavicemi, které leží v katastrálním území Přibyslavice u Velké Bíteše, a Radoškovem s vlastním katastrem; celková katastrální výměra obce činí 852 ha. Žije zde 512[1] obyvatel. Přibyslavice se rozkládají v Křižanovské vrchovině v nadmořské výšce 483–518 m, Radoškov v nadmořské výšce 445–470 m.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Letecký pohled na Mistrovskou ulici

Název obce je patrně odvozen od osobního jména Přibyslav tj. „přibyj (přibuď) slávy více“. Vesnice je velmi stará, již od roku 1048 byla s „újezdem Domášovským“ knížetem Břetislavem darována rajhradskému klášteru. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1175. Vesnice měla ráz typické slovanské osady, rozložené v nerovném terénu, skrytém mezi lesy. Nedaleko vedla prastará cesta spojující Jihlavu s Brnem. Stáří obce je dáno s velkou pravděpodobností její zeměpisnou polohou, tvořící ve druhé polovině 11. století i ve století dvanáctém západní hranici slovanského osidlování, které pronikalo do podhůří Českomoravské vrchoviny směrem z brněnské kotliny.

Obec se rozkládá na svazích Přibyslavického potoka. Tvoří ji veliká nepravidelná náves, na niž jsou zahrady, rybník a zvonička. V obci býval panský hostinec, kovárna, palírna kořalky, mlýn s pilou, myslivna a v údolí několik rybníků. S obcí souvisí osada Otmarov, založená proboštem Otmarem Konrádem Rajhradským, který roku 1786 zdejší poplužní dvůr zrušil a rozdělil na „familie“ (v domech jsou dosud zachované klenby). Bývalou osadu, která je v současnosti již součástí Přibyslavic, tvoří dvě kolmé uličky. Stavení bývalého panského dvora jsou identifikovatelná dodnes. Na okraji vesnice byla v 80. letech 18. století postavena „říšská“ silnice z Brna do Jihlavy, která se stala důležitou spojnicí habsburské monarchie a později také hlavní silniční dopravní tepnou Československé republiky. Po vybudování dálnice D1 ztratila svou důležitost a dnes je vedena jako silnice II. třídy č. 602.

V roce 1960 byl k Přibyslavicím jako místní část připojen Radoškov. K Přibyslavicím také patří osada Spálený Mlýn, která se nachází na severovýchodním okraji katastru Přibyslavic. Na konci 90. let 20. století došlo k pojmenování ulic. bylo jich pojmenováno 9 a jsou to tyto (v abecedním pořadí): Dlouhá, Chaloupky, Lipová, Mistrovská, Otmarov, Radoškovská, Sokolská, U Hřiště, U Zvoničky. V roce 2018 došlo k pojmenování dalších 4 ulic - a to: K Lomu, Na Státní, U Kaštanu a Zahrádky. Od podzimu 2014 do léta 2015 byla v obci vybudována čistírna odpadních vod s vlastní kanalizací.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel (sčítání lidu)[2]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
860 966 807 797 756 811 740 631 646 563 437 422 415 463

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Východní část území obce je součástí chráněného území přírodní park Údolí Bílého potoka. Zde se také vlévá Přibyslavický potok, který pramení v obci do Bílého potoka. Je jeho pravým přítokem. Podél levého břehu Přibyslavického potoka se za obcí nachází chatařská oblast včetně bývalého lomu.

Kultura a školství[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází mateřská škola, do které docházejí děti předškolního věku. Budova mateřské školy do 70. let 20. století sloužila jako základní škola pro nižší stupeň. Občané mají také k dispozici místní knihovnu, která se nachází v Sokolské ulici.

Ke konci června se v obci koná tradiční Přibyslavická pouť. Má zde také sídlo místní dobrovolný kulturní spolek „Přibyslavická chasa“. V obci také působí místní dechová kapela Galáni. Bývalý přibyslavický lom bývá tradičně využíván jako místo, kde se každý rok koná setkání při lidovém zvyku pálení čarodějnic.

Sport[editovat | editovat zdroj]

V obci se nachází sokolovna s přilehlým hřištěm a samostatný tenisový kurt. Každý první týden v červenci je zde pořádán pravidelný soft-tenisový amatérský turnaj (od roku 1999).

Obecní průmyslová zóna[editovat | editovat zdroj]

Obec má podél silnice II/602 svou vlastní průmyslovou zónu. Na podzim roku 2010 zde byla vybudována fotovoltaická elektrárna Přibyslavice.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Na jižní část katastru zasahuje krátký úsek dálnice D1. Územím dále prochází silnice II/602 v úseku Ostrovačice – Přibyslavice – Velká Bíteš. Silnice III. třídy jsou:

  • III/3798 v úseku II/602 – Přibyslavice – Svatoslav
  • III/3799 ze silnice III/3798 na Radoškov

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZAVADIL, Ladislav; TIRAY, Jan. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Bítešský okres. Brno: Musejní spolek v Brně, 1900. 132 s. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]