Bílovice nad Svitavou

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Bílovice nad Svitavou
panorama Bílovic

panorama Bílovic

znak obce Bílovice nad Svitavouvlajka obce Bílovice nad Svitavouznakvlajka

status: obec
LAU 2 (obec): CZ0643 582824
kraj (NUTS 3): Jihomoravský (CZ064)
okres (LAU 1): Brno-venkov (CZ0643)
obec s rozšířenou působností: Šlapanice
pověřená obec:
historická země: Morava
katastrální území: Bílovice nad Svitavou
katastrální výměra: 14,7 km²
počet obyvatel: 3 646 (2017)[1] (e)
nadmořská výška: 236 m n. m.
PSČ: 664 01
zákl. sídelní jednotky: 1
části obce: 1
katastrální území: 1
adresa obecního úřadu: Těsnohlídkovo náměstí 1000
starosta / starostka: Miroslav Boháček
Oficiální web: www.bilovice-nad-svitavou.cz
Ofic. web OÚ: bilovice.imunis.cz/edeska
E-mail: obec@bilovice-nad-svitavou.cz

Bílovice nad Svitavou
Red pog.svg
Bílovice nad Svitavou
Zdroje k infoboxu a částem obce

Bílovice nad Svitavou jsou obec v okrese Brno-venkov, rozkládající se v Drahanské vrchovině, severně od brněnské městské části Brno-Maloměřice a Obřany, s níž také sousedí. Obec leží na železniční trati Brno – Česká Třebová a protéká jí řeka Svitava, v jejíž blízkosti se na území katastru obce nacházejí četné chaty i bývalá léčebna dlouhodobě nemocných. V katastru obce se také nacházejí rozsáhlé lesy. Dominantu obce tvoří zdejší kostel sv. Cyrila a Metoděje. Svým charakterem, významem i počtem obyvatel (žije zde zhruba 3600 obyvatel) odpovídají spíše menšímu městu než vesnici.

Historie a kultura[editovat | editovat zdroj]

Bílovice bývaly oblíbeným místem výletů obyvatel Brna již za první republiky. Chodívali pěšky od konečné stanice tramvaje z Obřan podél řeky Svitavy do Bílovic, případně i dále. Zejména v období před druhou světovou válkou byly Bílovice oblíbeným letním sídlem a výletním místem řady českých umělců.

Často sem jezdíval a později zde i řadu let žil novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce. Trvale zde žil i básník S. K. Neumann, jehož zdejší pobyt inspiroval k básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání. Prázdniny v tichém údolí Svitavy pravidelně trávívali bratři Čapkové, v bývalém mlýně U Julinků býval častým hostem malíř Alois Kalvoda, do Randulovy vily jezdíval sochař Franta Úprka, do vily rodiny Poláčků zase malířka Zdenka Braunerová. Bílovice dobře znali i básníci Jakub Deml, Viktor Dyk a František Gellner, spisovatelé Jiří Mahen a Marie Majerová, malíři a sochaři Otakar Kubín a Vincenc Makovský, herci Karel Höger a Oldřich Nový či hudební skladatel Leoš Janáček – ostatně Těsnohlídkovy Příhody lišky Bystroušky se staly libretem stejnojmenné Janáčkovy opery. I nyní do Bílovic směřují turisté a cykloturisté cíleně nebo jimi projíždějí.

Nejstarší doložené zprávy o obci jsou z roku 1400[2], ale podle archeologických nálezů tu jistě osada existovala mnohem dřív. Severovýchodně od sokolovny se v lokalitě "Hradisko" nachází ostrožna s někdejším hradiskem, v němž se našly artefakty kultury moravské malované keramiky z mladší doby kamenné a jevišovické kultury z pozdní doby kamenné. Podstatně mladší pamětihodností je pseudogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1908–1913. Přibližně ze stejného období pochází i řada romantických vil a secesních domů s četnými historizujícími prvky. Podél řeky Svitavy vede železnice z Brna do České Třebové a dále do Prahy, postavená v letech 1843–1848.

V Bílovicích nad Svitavou vznikla tradice Vánočních stromů republiky. Zasloužil se o to novinář Rudolf Těsnohlídek. V roce 1919 před Štědrým dnem nalezl s přáteli v lese odložené děvčátko, které později dostalo jméno Liduška. V místě nálezu dítěte je dnes pomníček, nachází se nedaleko hájovny lišky Bystroušky nad nově zbudovaným rybníčkem. Spisovatel a novinář Těsnohlídek inicioval v roce 1924 první charitativní sbírku pro chudé a opuštěné děti. Ta se uskutečnila v Brně na náměstí Svobody pod smrkem dovezeným z Bílovic. Těsnohlídkův Vánoční strom republiky byl spolu s německým Výmarem první v Evropě. Tato tradice se později rozšířila do ostatních měst.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[3]

Místní části 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel část Bílovice nad Svitavou 780 832 919 1078 1414 1846 2214 2545 2455 2219 2253 2043 2302 3674
Počet domů část Bílovice nad Svitavou 113 122 150 185 270 298 422 676 546 568 572 626 665 827

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bílovicích nad Svitavou.
  • Kostel svatého Cyrila a Metoděje, vystavěný v historizujícím stylu v letech 1908–1913 podle návrhu Antonína Blažka.
  • Vila dr. Josefa Poláčka ve stylu pozdního historismu, zbudována dle návrhu Jana Flory roku 1909.
  • Vila Anna z roku 1904 ve stylu pozdní secese ovlivněné lidovým stavitelstvím.
  • Pomník padlým I. světové války na ostrůvku řeky Svitavy v centru obce. Pomník vznikl roku 1915 z popudu spisovatele Rudolfa Těsnohlídka a je pravděpodobně nejstarší svého druhu v Evropě.
  • Zřícenina hradu Ronov z období druhé poloviny 14. až počátku 15. století. Nachází se asi 3 km severně od obce.

Okolí obce[editovat | editovat zdroj]

Můžete se vypravit například podél řeky na pravěké hradiště Obřany, kolem myslivny lišky Bystroušky k Janáčkově studánce a dál do Těsnohlídkova údolí, k zřícenině obřanského hradu či k vápencové skále Šumbera, opředené mnoha pověstmi. Pomník z vápencových balvanů připomíná, že zde bylo oblíbené místo básníka S. K. Neumanna. Západně od Bílovic nad Svitavou se nachází další zajímavá přírodní lokalita – lesnická naučná stezka. Severně od Bílovic, na zalesněném ostrohu nad silnicí z Útěchova do Adamova, kdysi stával gotický hrad Ronov; dnes už zbyla jen malá zřícenina.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. http://www.bilovice-nad-svitavou.cz/o-obci/d-1698/p1=1873
  3. Bílovice nad Svitavou [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21, [cit. 2017-01-30]. Dostupné online.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]