Bílovice nad Svitavou
| Bílovice nad Svitavou | |
 panorama Bílovic | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | obec |
| LAU (obec) | CZ0643 582824 |
| Kraj (NUTS 3) | Jihomoravský (CZ064) |
| Okres (LAU 1) | Brno-venkov (CZ0643) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Šlapanice |
| Historická země | Morava |
| Katastrální území | Bílovice nad Svitavou |
| Katastrální výměra | 14,70 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°14′50″ s. š., 16°40′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 697 (2018)[1] (e) |
| Nadmořská výška | 236 m n. m. |
| PSČ | 664 01 |
| Zákl. sídelní jednotky | 1 |
| Části obce | 1 |
| Katastrální území | 1 |
| Adresa obecního úřadu | Těsnohlídkovo náměstí 1000 |
| Starosta | Miroslav Boháček |
|
Oficiální web: www | |
|
Ofic. web OÚ: bilovice | |
| Email: obec@bilovice-nad-svitavou.cz | |
  Bílovice nad Svitavou | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bílovice nad Svitavou jsou obec v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Rozkládají se v Drahanské vrchovině, severně od brněnské městské části Brno-Maloměřice a Obřany, s níž také sousedí. Obec leží na železniční trati Brno – Česká Třebová a protéká jí řeka Svitava, v jejíž blízkosti se na území katastru obce nacházejí četné chaty i bývalá léčebna dlouhodobě nemocných. V katastru obce se také nacházejí rozsáhlé lesy. Dominantu obce tvoří zdejší kostel sv. Cyrila a Metoděje. Svým charakterem, významem i počtem obyvatel (žije zde přibližně 3 700[1] obyvatel) odpovídají spíše menšímu městu než vesnici.
Obsah
Historie a kultura[editovat | editovat zdroj]
Bílovice bývaly oblíbeným místem výletů obyvatel Brna již za první republiky. Chodívali pěšky od konečné stanice tramvaje z Obřan podél řeky Svitavy do Bílovic, případně i dále. Zejména v období před druhou světovou válkou byly Bílovice oblíbeným letním sídlem a výletním místem řady českých umělců.
Často sem jezdíval a později zde i řadu let žil novinář a spisovatel Rudolf Těsnohlídek, autor půvabných příběhů o lišce Bystroušce. Trvale zde žil i básník S. K. Neumann, jehož zdejší pobyt inspiroval k básnické sbírce Kniha lesů, vod a strání. Prázdniny v tichém údolí Svitavy pravidelně trávívali bratři Čapkové, v bývalém mlýně U Julinků býval častým hostem malíř Alois Kalvoda, do Randulovy vily jezdíval sochař Franta Úprka, do vily rodiny Poláčků zase malířka Zdenka Braunerová. Bílovice dobře znali i básníci Jakub Deml, Viktor Dyk a František Gellner, spisovatelé Jiří Mahen a Marie Majerová, malíři a sochaři Otakar Kubín a Vincenc Makovský, herci Karel Höger a Oldřich Nový či hudební skladatel Leoš Janáček – ostatně Těsnohlídkovy Příhody lišky Bystroušky se staly libretem stejnojmenné Janáčkovy opery. I nyní do Bílovic směřují turisté a cykloturisté cíleně nebo jimi projíždějí.
Nejstarší doložené zprávy o obci jsou z roku 1400,[2], ale podle archeologických nálezů tu jistě osada existovala mnohem dřív. Severovýchodně od sokolovny se v lokalitě „Hradisko“ nachází ostrožna s někdejším hradiskem, v němž se našly artefakty kultury moravské malované keramiky z mladší doby kamenné a jevišovické kultury z pozdní doby kamenné. Podstatně mladší pamětihodností je pseudogotický kostel sv. Cyrila a Metoděje, postavený v letech 1908–1913. Přibližně ze stejného období pochází i řada romantických vil a secesních domů s četnými historizujícími prvky. Podél řeky Svitavy vede železnice z Brna do České Třebové a dále do Prahy, postavená v letech 1843–1848.
V Bílovicích nad Svitavou vznikla tradice Vánočních stromů republiky. Zasloužil se o to novinář Rudolf Těsnohlídek. V roce 1919 před Štědrým dnem nalezl s přáteli v lese odložené děvčátko, které později dostalo jméno Liduška. V místě nálezu dítěte je dnes pomníček, nachází se nedaleko hájovny lišky Bystroušky nad nově zbudovaným rybníčkem. Spisovatel a novinář Těsnohlídek inicioval v roce 1924 první charitativní sbírku pro chudé a opuštěné děti. Ta se uskutečnila v Brně na náměstí Svobody pod smrkem dovezeným z Bílovic. Těsnohlídkův Vánoční strom republiky byl spolu s německým Výmarem první v Evropě. Tato tradice se později rozšířila do ostatních měst.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
Struktura[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel za celou obec i za jeho jednotlivé části uvádí tabulka níže, ve které se zobrazuje i příslušnost jednotlivých částí k obci či následné odtržení.[3]
| Místní části | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | část Bílovice nad Svitavou | 780 | 832 | 919 | 1078 | 1414 | 1846 | 2214 | 2545 | 2455 | 2219 | 2253 | 2043 | 2302 | 3674 |
| Počet domů | část Bílovice nad Svitavou | 113 | 122 | 150 | 185 | 270 | 298 | 422 | 676 | 546 | 568 | 572 | 626 | 665 | 827 |
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Bílovicích nad Svitavou.
- Kostel svatého Cyrila a Metoděje, vystavěný v historizujícím stylu v letech 1908–1913 podle návrhu Antonína Blažka.
- Vila dr. Josefa Poláčka ve stylu pozdního historismu, zbudována dle návrhu Jana Flory roku 1909.
- Vila Anna z roku 1904 ve stylu pozdní secese ovlivněné lidovým stavitelstvím.
- Pomník padlým první světové války na ostrůvku řeky Svitavy v centru obce. Pomník vznikl roku 1915 z popudu spisovatele Rudolfa Těsnohlídka a je pravděpodobně nejstarší svého druhu v Evropě.
- Zřícenina hradu Ronov z období druhé poloviny 14. až počátku 15. století. Nachází se asi 3 km severně od obce.
Okolí obce[editovat | editovat zdroj]
Můžete se vypravit například podél řeky na pravěké hradiště Obřany, kolem myslivny lišky Bystroušky k Janáčkově studánce a dál do Těsnohlídkova údolí, k zřícenině obřanského hradu či k vápencové skále Šumbera, opředené mnoha pověstmi. Pomník z vápencových balvanů připomíná, že zde bylo oblíbené místo básníka S. K. Neumanna. Západně od Bílovic nad Svitavou se nachází další zajímavá přírodní lokalita – lesnická naučná stezka. Severně od Bílovic, na zalesněném ostrohu nad silnicí z Útěchova do Adamova, kdysi stával gotický hrad Ronov; dnes už zbyla jen malá zřícenina.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
- ↑ http://www.bilovice-nad-svitavou.cz/o-obci/d-1698/p1=1873
- ↑ Bílovice nad Svitavou [online]. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2017-01-30]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bílovice nad Svitavou ve Wikimedia Commons - Územně identifikační registr ČR. Obec Bílovice nad Svitavou v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Oficiální web Bílovic nad Svitavou
- Neoficiální informační server, bilovice.info
