Jakub Deml

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jakub Deml
Jakub Deml, Rozpravy Aventina, 1928
Jakub Deml, Rozpravy Aventina, 1928
Narození20. srpna 1878
Tasov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí10. února 1961 (ve věku 82 let)
Třebíč
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PseudonymJ. B. Polom, Vojtěch Běloch, Bohomír Vznata, J. Vznata, Znata
Povoláníkněz, básník, spisovatel
Národnostmoravská
Významná dílaHrad smrti
Šlépěje
Moji přátelé
Mé svědectví o Otokaru Březinovi
Zapomenuté světlo
VlivyOtokar Březina, Léon Bloy, Josef Florian,...
Vliv naVítězslav Nezval, Ivan Martin Jirous,...
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jakub Deml (20. srpna 1878 Tasov[1]10. února 1961 Třebíč[2]) byl moravský kněz, básník, spisovatel a nakladatel.

Čelil mnoha zákazům činnosti ze strany církve i státu a ve své době nebylo jeho dílo přijímáno vždy kladně, ale dnes jsou jeho díla považována za předchůdce moderních literárních směrů, zejména surrealismu. Po druhé světové válce čelil básník s německým původem obvinění z kolaborace, ale ta mu nebyla prokázána.

Život[editovat | editovat zdroj]

Původ a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. srpna 1878 jako první dítě chalupníka a kupce Jakuba Demla z jeho 2. manželství s Antonií Bělochovou. Měl pět sourozenců: Františku (1880–1952)[3], Mathildu (1883–1883), Emilii (1884–1885), Mathildu (1886) a Ludvíka (1888). Měl ještě nevlastní sourozence z 1. manželství otce s Františkou Adamovou a z 3. manželství s Annou Palečkovou. Jeho dědeček, Jan Deml (zemřel ve věku 82 let 25. srpna 1887 v Tasově), byl původem Němec z Opatova, který odešel na Moravu, ze strachu ze své zlé sestry (chtěla ho potrestat za to, že rozbil džbán na mléko).

Když bylo Jakubu Demlovi jedenáct let, roku 1889, poslal ho otec na „wechsl“ do německé rodiny ve Wulzeshofenu u Laa v Rakousku. Naučil se tam německy a poněmčil se. Na začátku března 1890 se vrátil domů, protože matka ležela na smrtelné posteli. Jakub na ni ale mluvil jen německy, neboť se styděl za to, že je Čech. Matka zemřela, což ho prý vyléčilo z jeho nadšení pro němectví. Studoval na třebíčském gymnáziu,[4] kde začal publikovat v školním časopise Sursum. V roce 1897 publikoval v ivančických Zájmech lidu. V roce 1899 pak v Novém životě, Dvacátém věku a Museu. Vstoupil do brněnského semináře a roku 1902 byl vysvěcen na kněze.

Kněžství a raná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jako kněz začal Deml působit v Kučerově u Vyškova, v prostředí s převahou německého obyvatelstva. Na jeho tvorbu mělo velký vliv přátelství s Otokarem Březinou a spojení s Katolickou modernou, s jejímiž představiteli se seznámil již v semináři. První knihu nazvanou Slovo k Otčenáši Františka Bílka věnoval Deml památce Františka Sušila. Knihu vydala revue Nový život roku 1904 a prolog doplnil právě Otokar Březina. Téhož roku byl umístěn jako kaplan do Babic.

Od roku 1905 přestal přispívat do Nového života, obrátil se kriticky jak proti Katolické moderně, tak proti klerikalismu, což vzbudilo nelibost mnoha církevních představitelů. Začal vydávat souborné dílo grafika Františka Bílka, což ho značně finančně vyčerpalo. Mezi lety 19051911 redigoval Deml ve Staré Říši edici Studium. V roce 1906 se seznámil s Jaroslavem Durychem. Jeho spor s církevními autoritami se stupňoval kvůli pomalému zavádění Dekretu papeže Pia X. o každodenním svatém přijímání. Nakonec Deml požádal o dočasné zbavení kněžských povinností ze zdravotních důvodů, žádosti vyhověl biskup Pavel Huyn roku 1907 a Deml odešel z církevní správy.

Přetrvávající spory[editovat | editovat zdroj]

Po uvolnění z kněžských povinností žil Deml ve Staré Říši. V roce 1907 vydal soubor svých kázání Homilie, a básnickou prvotinu Notantur lumina. Bylo pro něj těžké získat povolení k vydávání svých knih a v roce 1908 se objevily spory s dosavadním přítelem Josefem Florianem. Deml dostal nakrátko místo a působil jako kaplan v Bystrci, od konzistoře dostal ale zákaz psaní a překládání. Kvůli přetrvávajícím sporům byla ale biskupem ustavena církevní vyšetřovací komise. Deml odjel do Vídně a po návratu byl zbaven kněžských pravomocí na dobu neurčitou a ocitl se tak bez finančních prostředků. Právo vykonávat kněžské funkce získal zpět v roce 1910.

Roku 1912 vydal několik svých knih i překladů. Přeložil Život svaté Dympny, Slavíka Svatého Bonaventury a pod pseudonymem Vojtěch Běloch vydal Život ctihodné Kateřiny Emmerichové. Seznámil se také s grafikem Josefem Váchalem, s jehož ilustracemi vydal Horu proroků, další překlad o viděních Anny Kateřiny Emmerichové. Váchal svými grafikami doprovodil i Demlův surrealistický text Hrad smrti. Vydal knihu deníkového charakteru Rosnička. Z církevního nařízení se musel přestěhovat do Prahy.

V roce 1913 vydal dílo Moji přátelé, v tom roce pobýval u rodiny Wiesenbergových. Žena továrníka Wiesenberga, Eliška Wiesenbergová (1869–1918), byla totiž Demlovou mecenáškou. Pobyt ale skončil skandálem, Deml byl nedopatřením obviněn ze svůdnictví a cizoložství a jako důsledek mu bylo zakázáno vykonávat kněžské funkce jak v Praze, tak i v Brně. Publikuje další deníky (Pro budoucí poutníky a poutnice). Deml pokračoval ve vydávání překladů o životě světců, v roce 1916 pak vydal knihu básní v próze s názvem Miriam. V roce 1917 Deml začal vydávat cyklus Šlépěje.

První republika[editovat | editovat zdroj]

Deml vkládal velké naděje do republikánského zřízení, ale i přes odchod biskupa Huyna stále narážel na problémy s byrokracií. Bylo mu povoleno celebrovat, ale nesměl kázat ani zpovídat. Roku 1918 potkal Pavlu Kytlicovou, která se stala jeho mecenáškou. V roce 1920 s Kytlicovou odjel na Slovensko, kde se setkal s protičeským klerikalismem, a tak ještě téhož roku zamířil do Vrchlabí.

Z Vrchlabí se odstěhoval zpět do Prahy a roku 1922 postavil v rodném Tasově (v části zvané „Bosna“) dům, který pro něho navrhl architekt Bohuslav Fuchs, a žil v něm až do své smrti. Mezi lety 19211928 byl členem Sokola a napsal několik děl na jeho oslavu, roku 1924 byl odsouzen pro urážku na cti za proslov proti Orlům. Se Sokoly se později rozešel.

Když ve svých dílech kritizoval Masaryka, dostal se do konfliktu s prvorepublikovými úřady, výtisky Šlépějí XIII byly dokonce zabaveny. Demlovo stíhání nakonec zastavil sám Masaryk a Deml později prohlásil, že si Masaryka vážil, i když s ním v mnohém nesouhlasil.

25. března 1929 zemřel Otokar Březina, o kterém Deml napsal Mé svědectví o Otokaru Březinovi. Toto dílo, bořící zidealizovaný obraz Březiny, se dočkalo tvrdé kritiky například od F. X. Šaldy, který o díle mimo jiné napsal: „Po knize Chalupného působí kniha Demlova, jako by ses propad z prvního patra do smrdutého sklepa.“[5] Kniha měla mnoho odpůrců a uškodila Demlově pověsti, autenticitu obrazu o Březinovi ale potvrdil Karel Čapek.

29. ledna 1932 zemřela Demlova mecenáška, dobrá přítelkyně a vydavatelka Pavla Kytlicová. Deml jí následně věnoval několik děl, a literárně zpracoval rovněž její smrt (na základě svých záznamů, v nichž popisoval, kdy byl Pavle Kytlicové podán jaký lék, kolikrát byl u ní lékař a podobně). Podporu se snažil hledat u hraběcí rodiny Sweerts-Šporků v Kuksu. V letech 1932–1933 se zamiloval do rozvedené dědičky panství, Kateřiny Sweerts-Šporkové (1895), jejíž pravicové smýšlení sdílel. Inspirovala jeho román Zapomenuté světlo, krátce po té se rozešli, Kateřina roku 1938 vstoupila do Sudetoněmecké strany a 30. dubna 1945 spáchala sebevraždu a její matka byla vysídlena.

Roku 1934 vyšlo jedno z jeho nejznámějších děl, román Zapomenuté světlo. Ten byl i přes cenzuru terčem kritiky a sklidil pobouřené reakce. Deml trpěl špatným zdravotním stavem tělesně i duševně. Souhra nepříznivých událostí se projevovala i v jeho díle z té doby. Roku 1935 si začal dopisovat se studentkou Marií Rosou Junovou, která se později stala vydavatelkou jeho děl až do roku 1948.

Druhá světová válka a obvinění z kolaborace[editovat | editovat zdroj]

Během druhé světové války zemřel Josef Florian, se kterým měl Deml mnoho pří. V roce 1942 musel přestat vydávat. V roce 1945 byl Tasov obsazen nacisty, kteří pátrali po partyzánech. Nacisté vzali několik rukojmí, kteří měli být popraveni, pokud by se celá záležitost nevyřešila. Deml se nabídl jako náhrada za tyto rukojmí, ale před vypršením ultimáta byl Tasov osvobozen Sovětskou armádou. Rovněž se uvádí, že Deml žehnal tasovským dobrovolníkům,[6] kteří jeli podpořit velkomeziříčské povstání před jejich odjezdem z Tasova.

Jen za druhé republiky směl napsat Jakub Deml: „Nikdo nemůže býti už svým zrozením tak opovržen jako Žid… Odhalují si svou špínu a tulí se k sobě, podobni Kainu nemohou se přítulně blížiti ke stanům lidským… Spoléhám na naše Němce, dokud jim bude záležet na pořádku a klidu, jinak se naše republika neudrží. Slované si nedovedou vládnout.“

Během okupace se hlásil k nacisty propagovanému antisemitismu, např.: když ale napsal do Šlépějí XXV roku 1940 věty jako „Kdykoli si vzpomenu na tento výrok Otokara Březiny, vždycky mám dojem, jako by říšský kancléř Adolf Hitler byl tyto věty Březinovy poslouchal a podle nich své jednání vůči Židům, smrtelné chorobě národa německého a každého jiného, byl zařídil“ či „Řekne-li Vám někdo, že Žid je také člověk, hned mu vyrazte čtyři zuby[7].

Po roce 1945 byl obviňován z kolaborace s nacisty. V letech 1946–1947 bylo proti němu vedeno řízení podle tzv. malého dekretu u Okresního národního výboru ve Velkém Meziříčí, které skončilo zastavením. Řízení byla vedena pro členství a vystupování v protektorátní kulturní organizaci (Veřejná osvětová služba), nikoli za antisemitské výroky, jak se často tvrdí. V roce 1948 na základě téhož spisu byl případ obnoven v řízení podle tzv. velkého dekretu před Mimořádným lidovým soudem v Jihlavě. Při hlavním líčení na Demlovu obranu také vystoupil básník (a Demlův obdivovatel a přítel) Vítězslav Nezval, komunista a tehdy význačný státní úředník. Přes kolující různé domněnky o výsledku soudu, např. o podmíněném odsouzení, byl rozsudek osvobozující.[8]

Prostřednictvím Nezvala mu byl v roce 1949 nabídnut důchod, který ale odmítl, stejně tak jako vydání Mých přátel v r. 1957.[9] Za komunistů již žádné jeho dílo veřejně nevyšlo.

Stáří a smrt[editovat | editovat zdroj]

Hrob Jakuba Demla a Pavly Kytlicové v areálu tasovského kostela

V padesátých letech bylo Demlovi znemožněno vydávat. Jeho dílo z té doby má formu rukopisů nebo dopisů. Demlova vydavatelka a ošetřovatelka Marie Rosa Junová se v roce 1956 vdala, jejím manželem se stal Timotheus Vodička, který dělal Demlova redaktora. Vodička také chystal nová vydání některých starších Demlových prací. Nicméně do Demlových textů razantně zasahoval a v podstatě je cenzuroval.[10] Manželé Vodičkovi opustili Tasov v roce 1959, s Demlem se rozešli ve zlém.

V lednu 1961 byl Jakub Deml hospitalizován v třebíčské nemocnici, po krátkém propuštění ale musel být hospitalizován znovu 7. února. Zemřel v třebíčské nemocnici 10. února 1961.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Ve své době nebyl příliš ceněn, ale díky své tvorbě je považován za předchůdce moderních literárních směrů, zejména surrealismu. Mezi jeho velké obdivovatele patřil například Vítězslav Nezval.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovo k Otčenáši Františka Bílkakresbou doprovází František Bílek. Nový Jičín: Nový život, 1904
  • Jakuba Demla HomilieTřešť: vlastním nákladem, 1907
  • Notantur Lumina – básnická sbírka ovlivněná O. Březinou. Stará Říše: v. n. 1907 — ve 2. vydání vyšla pod názvem První světla
  • Domů: deník – Ex libris, frontispice, kreslil Josef Marek. Vinohrady: v. n. 1912
  • Hrad smrti: básnická próza, popisuje zde pocity úzkosti a ohrožení smrtí – barevnými dřevoryty ji vyzdobil Josef Váchal. Praha: v. n., 1912
  • Rosničkabibliofilie. Šebkovice: v. n., 1912
  • V Zabajkalí: ze zápisků neznámého – Šebkovice: v. n., 1912
  • Moji přátelé: lyrická básnická sbírka (v próze), oslovuje zde květiny, nahlíží na ně jako na osoby – Vinohrady: v. n., 1913 — hmatové písmo. Praha: KTN, 2003
  • Pro budoucí poutníky a poutniceŽižkov: v. n., 1913
  • Tanec smrti – popisuje zde pocity úzkosti a ohrožení smrtí. Tasov: v. n., 1914
  • Šílená – Praha: Ženský svět 1915
  • Miriam: milostná poezie v próze – litograficky přepsal a kresbami doprovodil František Kobliha, tiskl Melantrich. Jinošov: v. n., 1916
  • Šlépěje – cyklus mnoha sborníčků (26), ve kterých vydal většinu své prózy. Obsahují především autorovy deníky (vzorem mu je francouzský básník Léon Bloy), polemiky, aforismy, úvahy, … Jinošov: v. n., 1917–1947
  • Věštec – Jinošov: v. n., 1917
  • Kořeny naší řeči – nepublikovaný text z pozůstalosti. 1920
  • Praktická ministrance to jest správné odpovědi ministrantů při mši svatéTřebíč: v. n.,
  • Jsem na SlovenskuTopolčanky: v. n., 1920
  • Nůše pohádek – napsali Božena Benešová, Helena Čapková, Jakub Deml, Jaroslav Durych, Viktor Kamil Jeřábek, Béňa Klička, Jan Klokoč, Pavla Křičková, Karel Mašek, Marie Pujmanová, Karel Scheinpflug, Fráňa Šrámek; kreslili Josef Hlaváček, Zdeněk Kratochvíl, Alois Moravec, Vlastimil Rada, V. Sedláček, Slavoboj Tusar; uspořádal Karel Čapek. Praha: Pražská akciová tiskárna, 1920?
  • Jakuba Demla Sokolská čítanka – kresba na obálce od Františka Bílka; dřevoryty od Václava Živce. Tasov: Pavla Kytlicová, 1923
  • Česno – Tasov: Pavla Kytlicová, 1923
  • Sestrám – dřevoryty a kresby od Františka Bílka. Tasov: Pavla Kytlicová, 1924
  • Hlas mluví k slovu – Tasov: Pavla Kytlicová, 1926
  • Do lepších dob – Tasov: Pavla Kytlicová, 1927
  • Z mého okovu – Tasov: Pavla Kytlicová, 1927
  • Dílo Felixe Jeneweina – Praha: Umělecká Beseda, 1928
  • Můj očistecSamotišky: Otto František Babler, 1929
  • Ke dni Zvěstování [25. března 1929]: in memoriam Otokara Březiny – Tasov: v. n., 1929
  • Aby se něco nezamluvilo... – Jaroslav Durych k šedesátiletí Otokara Březiny; Jakub Deml o básníku víry. Třebíč: František J. Trnka, 1929
  • Kronika městečka Tasova – 1929
  • Mé svědectví o Otokaru Březinovi – Praha: Rudolf Škeřík, 1931
  • Sen o Otokaru Březinovi – Tasov: v. n., 1932
  • Smrt Pavly KytlicovéBrno: v. n., 1932
  • Katolický sen – Tasov: v. n., 1932
  • Jak jsme se potkali – Tasov: v. n., 1933
  • Památný den v Kuksu – Tasov: v. n., 1933
  • Štědrý den – kresby od Jana Konůpka – Tasov: v. n., 1934
  • Zapomenuté světlo – Tasov: v. n., 1934
  • Chvíle soumraku – Tasov: v. n., 1934
  • Jan Konůpek – Praha: Bujárek-Duchan, 1934
  • Solitudo – německy. Tasov: v. n., 1934
  • Píseň vojína šílence – německy. Tasov: v. n., 1935 — z němčiny přeložil Ladislav Dvořák; ilustroval Emanuel Ranný. Praha: Emanuel Ranný, 1996
  • Princezna – kresbami vyzdobil Jan Konůpek. Tasov: v. n., 1935
  • Cesta k jihu – Tasov: v. n., 1935
  • Jugo – Tasov: v. n., 1935
  • Matylka – Tasov: v. n., 1936
  • Pohádka: tři básně veršem – Tasov: Marie Rosa Junová, 1936
  • Rodný kraj – Tasov: v. n., 1936
  • Umění: přednáška – 1937[11]
  • Není dálky – Tasov: Marie Rosa Junová, 1937
  • Vražda – Tasov: Marie Rosa Junová, 1937
  • Kniha Judith – Tasov: Marie Rosa Junová, 1938
  • Ptačí budky – Tasov: Marie Rosa Junová, 1938
  • Pupava – upravil a vyzdobil Josef Kapinus. Tasov: Marie Rosa Junová, 1938
  • Verše české 1907–1938, poctěno státní cenou – 1938[11]
  • Oltář v poli – 1939[11]
  • Mohyla; Pozdrav z Tasova; Tepna – Praha: Vyšehrad, 1941
  • Jméno Ježíš – Tasov: Marie Rosa Junová, 1942
  • K narození Panny MarieOlomouc: Krystal, 1942
  • Svatý Josef – Olomouc: v. n., 1942
  • Prosíme o zbožnou vzpomínku na paní Pavlu Kytlicovou, která blaženě zesnula 29. ledna 1932 v Tasově – Tasov: Marie Rosa Junová, 1946
  • Kterak se Otokar Březina "dištancoval" od Jakuba Demla: výňatek z dopisu Jakuba Demla – Tasov: Marie Rosa Junová, 1946
  • Cestou do Betléma – 1955.
  • Triptych – Tasov: v. n., 1960
  • Jakub Deml Xaveru Dvořákovi: dopis – původní grafikou vyzdobil Jaroslav Vodrážka. Alois Chvála, 1964
  • Ledové květy: v Tasově 8. prosince 1959 Jakub Deml; lina Jaroslava Vodrážky; upravil, vysázel a vytiskl Alois Chvála. Praha: Alois Chvála, 1966
  • Tasov – vybral a uspořádal Miloš Dvořák; doslov a ediční a bibliografické poznámky napsal Vladimír Binar. Praha: Vyšehrad, 1970
  • Bratr Antonín: rukopis – s dřevorytem Pavla Herynka. Hodolany: E. Zach a P. Mikeš, 1972
  • MilošMirošov: 1973
  • Jediná naděje: rukopis – 1979
  • Modlitba mariánského roku: rukopis –1981
  • Tajemná loďsemizdat. Praha: Vladimír Binar a Bedřich Fučík, 1983
  • Pout na Svatou HoruBrno: Petrov, 1991
  • Podzimní sen – popisuje Demlův sen, ve kterém navštívil internační tábor pro kněze; text z r. 1951; úvod Jan Žáček. Vranov: Votobia, 1992
  • Haluciňák: záznamy v zápisníku z let 1948–1960 – Brno: Vetus Via, 1997
  • Píšu to při světle nočním: výbor z korespondence z let 1940–1961 – Praha: Torst, 1998
  • Poslední verše – z pozůstalosti sestavil Jiří Kuběna; závěrem otištěn text Miloše Dvořáka Smrt Jakuba Demla. Brno: Vetus VIa, 1998
  • Zakázané světlo: výbor z korespondence z let 1930–1939 – vybral, uspořádal a doprovodné texty napsal Jiří Olič. Praha: Paseka, 1999
  • Milý pane Josefe B. – text připravili Jiří Hrabal, Mojmír Trávníček; úvodní slovo Helena Gajdušková, M. Trávníček; ediční poznámky M. Trávníček. Vsetín: Masarykova veřejná knihovna, 2000
  • Kající modlitba Jakuba Demla z roku 1938linoryty Zdirad Čech. Rájec-Jestřebí: Jan Juránek, 2000
  • Nebe se jiskří mlékem: výbor z próz a publicistiky z let 1920–1929 – uspořádal, k vydání připravil a doslov napsal Jiří Olič. Praha: Paseka, 2001
  • Betlémský poutník – připravil a úvodní slovo napsal Mojmír Trávníček. Svitavy: Trinitas, 2004
  • Milý a dobrý hochu – Milovaný, důstojný pane!: vzájemná korespondence Jakuba Demla a Josefa Váchala – editor Marcela Mrázová. Praha: Trigon, 2005
  • Carissime, kde se touláte?: dopisy Jakuba Demla příteli Josefu Ševčíkovi do Babic – k vydání připravily, doprovodné texty, vysvětlivky a ediční poznámky napsaly Šárka Kořínková a Iva Mrázková. Praha: Dauphin, 2010
  • I tento list považujte za neúplný: dopisy Jakuba Demla příteli Matěji Fenclovi – k vydání připravila, doprovodné texty, vysvětlivky a ediční poznámky napsala Šárka Kořínková. Praha: Dauphin, 2011
  • Číslo jednací: láska: vzájemná korespondence Jakuba Demla a Františka Bílka. Kniha I, 1901–1906 – k vydání připravila, doprovodné texty a vysvětlivky napsala a cizojazyčné pasáže přeložila Iva Mrázková; kresby František Bílek a Jakub Deml. Praha: Dauphin, 2012
  • Příteli Evermodu Balcárkovi místo čestného diplomu: vzájemná korespondence Jakuba Demla a Evermoda Vladimíra Balcárka: 1905-1959 – k vydání připravila a doprovodné texty napsala Lenka Žehrová ... et al. Praha: Dauphin, 2013
  • Sedm let jsem u vás sloužil: vzpomínky na Josefa Floriana – k vydání připravily Daniela Iwashita a Petra Klimešová: Praha: Dauphin, 2015
  • Poznávám krásu Vašich krajin: vzájemná korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny. Kniha II, Dedikace, deník, komentáře. Praha: Ústav pro českou literaturu AV ČR, 2018

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Ustanovení která vyšla od apoštola svatého stolce Petrova Kristovu stádci k povzbuzení, by často a denně přijímalo Nejsvětější svátost oltářní – spolu s Antonínem Střížem. Stará Říše: v. n., 1905
  • Dekret Apoštolské stolice římské o častém a denním Svatém přijímání – Tasov: v. n., 1905
  • Cestyvěz nebo Vidění a zjevení: kniha 1 – svatá Hildegarda Bingenská. Praha: Hugo Kosterka, 1911
  • Slavík svatého BonaventuryŠebkovice: v. n., 1912 — s dřevoryty F. Bílka: Jinošov: v. n., 1916
  • Hora prorokův – z vidění ctihodné Anny Kateřiny Emmerichové; dřevoryty Josef Váchal. Praha: v. n., 1912
  • Život svaté Dympny, panny a mučednice – Pedro de Rivadeneira. Praha: v. n., 1912
  • Život Ruysbroecka Podivuhodného – od Vavřince Suria; upravil a původními dřevoryty vyzdobil Slavoboj Tusar. Tasov: v. n., 1915
  • O divadlechSvatý Cyprian. Tasov: Pavla Kytlicová, 1927
  • Audiatur et altera parsRainer Maria Rilke. 1928[11]
  • List sv. Vincence Ferrerského Benediktu XIII. o konci světa a o příchodu Antikrista – upravil Otto F. Babler. Tasov: Pavla Kytlicová, 1928
  • Vzpomínka na Otokara Březinu – Rudolf Pannwitz. Tasov: Marie Rosa Junová, 1936
  • Kniha Tobit – přeložil Josef Heger; výklad knihy Ct. Anny K. Emmerichové přeložil Matěj Fencl; Slovo sv. Bonaventury přeložil Jakub Deml, kresby Jan Konůpek. Tasov: Marie Rosa Junová, 1940
  • O vystupování mysli k Bohu: po žebřících věcí stvořených – Robert Bellarmino. Brno: Brněnské tiskárny, 1948
  • Hymnus na svatého Vojtěcha – přeložil ze staré latinské sekvence; text kaligrafoval Jiří Šindler. Brno: Vetus Via,

Jiné[editovat | editovat zdroj]

  • Slovo o díle Františka Bílka: 5 reprodukcí Bílkových děl – strojopis
  • Souborné práce Františka BílkaBabice u Lesonic: v. n., 1905
  • Studium: sborník – Babice: v. n., 1905–1907
  • O dětech, o zvířátkách a o jiných věcech – Pavla Kytlicová. Šternberk: Jakub Deml, 1919
  • Soubor knižních značek Antonína Slavíčka – [Antonín Slavíček – Míla Šílová – Vácslav Rudl – Jakub Deml – J. F. D. D. – Hana Malá – Jan Michna – Josef Hladký – Ludvík Vrána – Jan Knor] Praha: Československý spolek sběratelů a přátel ex libris, 1921
  • Soubor prací Františka Bílka: 10. výstava K. V. U. Aleš Brno, únor–březen: výstavní pavilon na náměstí Žerotínově – Brno: K. V. U. Aleš, 1924
  • Rodiče a děti – Pavla Kytlicová; předmluva Jakub Deml. Tasov: Pavla Kytlicová,
  • Práce Františka BílkaBabice: v. n., 1930?
  • Proroctví Joelovo – Joel; podle Vulgáty pro tisk upravili Josef Heger, Jakub Deml. Tasov: Pavla Kytlicová, 1931
  • Korouhve Františka Bílka v Babicích – Tasov: v. n., 1932
  • Slovo k Hudbě pramenů – Tasov: v. n., 1932
  • František Bílek v Mnichově – Tasov: v. n., 1932
  • Listy Otokara Březiny Jakubu Demlovi – Tasov: Jakub Deml, 1932
  • Místa a cesty Otokara Březiny – napsal prolog. Náměšť nad Oslavou: Ondřej Knoll, 1932
  • Rozhovor duše s Bohem: kruh sonetů z knihy "Moudrost" – Paul Verlaine; přeložil Jozef Tkadlec. Tasov: Jakub Deml, 1932
  • Život, jak já jej vidím: předneseno v čsl. rozhlase v Praze dne 2. září 1934 – Tasov: v. n., 1934
  • Tasovské akvarely Marie Vořechové Vejvodové: Alšova síň Umělecké besedy, od 10. do 26. května 1935 – Jakub Deml, Alžběta Birnbaumová. Praha: Umělecká beseda, 1935
  • Umění: touto přednáškou o umění ... dne 13. prosince 1936 v Moravských Budějovicích ... zahájil Jakub Deml vánoční výstavu výtvarníků západní Moravy ... – verše o Řeku Aucassinovi přeložil Hanuš Jelínek. Tasov: v. n., 1937
  • Katalog výstavy malíře Aloise Schneiderky, sochaře Josefa Axmanna – Brno: Moravská unie, 1939
  • Chvalořeči – Ondřej František de Waldt; napsal předmluvu; vybral Josef Vašica. Tasov: Maria Rosa Junová, 1940
  • Zapomenuté světlo [videozáznam]: vášnivý vztah k lásce a životu – námět Jakub Deml; scénář Milena Jelínek; režie Vladimír Michálek. Praha: Česká televize: Bontonfilm, 1996

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 
  2. MOŠTĚK, Martin. Před 141 lety se narodil kněz a literát Jakub Deml. Působil v Kučerově. vyskovsky.denik.cz. 2019-08-17. Dostupné online [cit. 2019-10-30]. 
  3. Matriky - ACTA PUBLICA. www.mza.cz [online]. [cit. 2022-06-26]. Dostupné online. 
  4. Regionální osobnosti. 1. vyd. Třebíč: Okresní knihovna, 1995. 68 s. ISBN 80-85062-01-1. S. 8. 
  5. napsali o Jakubu Demlovi [online]. Literární stránka Jakuba Demla [cit. 2015-12-25]. Dostupné online. 
  6. in VODIČKA Stanislav, Básník Jakub Deml v Tasově, Praha 2001, Nakladatelství Torst. ISBN 80-7215-131-2 str. 164
  7. Stránky Martina C.Putny / Nově. www.mcputna.cz [online]. [cit. 2017-04-22]. Dostupné online. 
  8. JABŮREK, Martin. Antisemitismus Jakuba Demla ve spisech trestní komise ONV Velké Meziříčí a MLS Jihlava. In: BORÁK, Mečislav. Retribuce v ČSR a národní podoby antisemitismu. Židovská problematika a antisemitismu ve spisech mimořádných lidových soudů a trestních komisí ONV v letech 1945–1948. Praha – Opava: Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd České republiky a Slezský ústav Slezského zemského muzea, 2002. ISBN 80-86224-35-X. S. 149.
  9. Fučík, Bedřich, Malý průvodce k velkému přátelství BEDŘICH FUČÍK / MALÝ PRŮVODCE K VELKÉMU PŘÁTELSTVÍ na souvislosti.cz
  10. PUTNA, Martin C.: Česká katolická literatura 1848–1918, str. 491
  11. a b c d KUNC, Jaroslav. Slovník soudobých českých spisovatelů. Krásné písemnictví v letech 1918–1945. Praha: Orbis, 1945. 1018 s. S. 107–110. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sborník k šedesátinám O. Březiny a padesátinám J. Demla – Praha: Vavřík a Chlanda, 1928
  • Básník Otokar Březina a Jakub Deml – Jan Rambousek. Kežmarok: Jan Rambousek, 1931
  • Znáte Jakuba Demla?Jan Bartoš. Velké Meziříčí: Jan Mucha, 1932
  • Pozdrav k sedmdesátinám Jakuba Demla: sborník – Praha: Vyšehrad, 1948
  • In memoriam Jakuba Demla – napsal, vysázel a na ručním lisu v 50 výtiscích vytiskl Alois Chvála; dřevoryty a obálka J. Vodrážky. Praha: Alois Chvála, 1962
  • Jakub Deml (1878-1961): literární pozůstalost: [soupis] – zpracoval Jan Wagner. Praha: Národní muzeum, 1963
  • Zpráva o uspořádání díla Jakuba DemlaBedřich Fučík, Vladimír Biner. Praha: v. n., 1981
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 48–50. 
  • Čtrnáctero zastavení [Jakub Deml; Josef Florian; Otokar Březina; František Halas; Vladimír Holan; Vítězslav Holan; Jiří Kolář; František Tichý; Vladislav Vančura; Jan Zahradníček; Vilém Závada; Rudolf Černý; F. X. Šalda; Jan Čep] – Bedřich Fučík. Praha: Edice F. T., 1984
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. A–G. Praha: Academia, 1985. 900 s. ISBN 80-200-0797-0. S. 526–530. 
  • Co v učebnici nebylo: dovětek k výkladu meziválečné české literatury pro studenty 3. ročníků středních škol – Milan Zeman. Praha: Fortuna, 1990
  • Expresionisté: Richard Weiner, Jakub Deml, Ladislav Klíma, Podivný Hašek – Jindřich Chalupecký; k. vydání připravili Zina Trochová, Jaroslav Med a Jan Šulc. Praha: Torst, 1992
  • Listy přátel. Jak chceme vydávat Jakuba Demla – [Miloš Stehlík: Jakub Deml neuměl psát čárky? – Pavel Krška: Má předvánoční vzpomínka na Jakuba Demla – Jiří Kuběna: Aby se toho vidělo – Jan Žáček: Z literární pozůstalosti Jakuba Demla]. Olomouc: Votobia, 1992
  • Čtení o Jakubu Demlovi – Jiří Olič. Olomouc: Votobia, 1993
  • Tajemství času: vzpomínky a dokumenty. Díl 1, O Jakubu Demlovi – Alois Plichta. Olomouc: Votobia, 1993
  • Osobnost a dílo Jakuba Demla – Oskar Mainx. Ostrava: Atelier Milata, 1995
  • Spisovatelé ve stínu: studie o české literatuře – Jaroslav Med. Praha: Zvon, 1995
  • Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 – hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 613. 
  • Hledání ráje: kapitola ze života Jakuba Demla – Josef Pěnčík; ilustroval Jan Krejčí. Třebíč: Arca JiMfa, 1996
  • Demloviana – Jan Žáček. Olomouc: Votobia, 1997
  • Tři studie o české literatuře: Jakub Deml, Josef Čapek, Vladimír Holan – Angelo Maria Ripellino; přeložili Vladimír Binar, Hana Maredová, Vladimír Mikeš. Praha: Společnost F. X. Šaldy, 1999
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 29. 
  • KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence: od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 101–105. 
  • Osobnosti – Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 119. 
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • Ryby katedrál: antologie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – edičně připravil a uspořádal Odillo Stradický ze Strdic. Brno: Petrov, 2001. 553 s. ISBN 80-7227-116-4. s. 68–80
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 229. 
  • VODIČKA Stanislav. Básník Jakub Deml v Tasově. Praha: Torst, 2001. ISBN 80-7215-131-2.
  • VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí: 12. sešit: D–Die. Praha: Libri, 2009. 105–215 s. ISBN 978-80-7277-415-9. S. 170–172. 
  • WÖLL, Alexander. Jakub Deml. Leben und Werk (1878–1961). Eine Studie zur mitteleuropäischen Literatur. Köln/Weimar/Wien: Böhlau, 2006 (německý s českými citáty) ISBN 3-412-30005-5, ISBN 978-3-412-30005-0
  • O Jakubu Demlovi – Miloš Dvořák; uspořádal Ladislav Soldán. Praha: Cherm, 2007
  • Čin a slovo: kniha o Jakubu Demlovi – Vladimír Binar. Praha: Triáda, 2010

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]