Hodolany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hodolany
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici
Základní informace
Charakter sídla městská čtvrť
Počet obyvatel 8 634 (26. 3. 2011[1])
Domů 1 009 (26. 3. 2011[1])
Lokalita
PSČ 779 00
Obec Olomouc
Okres Olomouc
Katastrální území Hodolany (4,24 km²)
Zeměpisné souřadnice
Hodolany na mapě
Další údaje
Kód části obce 110876
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hodolany (německy Hodolein[2]) jsou bývalé město, nyní městská čtvrť a katastrální území na východě statutárního města Olomouce s cca 9 tisíci obyvateli. Rozděleny jsou na dvě části, působí zde proto také dvě komise městských částí, jedna pro Nové Hodolany a druhá pro Staré Hodolany a Bělidla.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Znak města Hodolany

První písemná zmínka o vesnici Hodolany pochází z roku 1228, známa byla i pod názvy Hodena nebo Hodinany. Až do vzniku obecní samosprávy roku 1850 byla církevním majetkem, od roku 1275 je doloženo vlastnictví olomoucké kapituly. Hodolany spadaly pod duchovní správu v Holici, kam až do roku 1808, kdy byla postavena hodolanská škola, docházely i děti do školy. Při stavbě tereziánské pevnosti roku 1746 došlo ke zboření její západní části, z původní zástavby tak zůstala jen její východní část zvaná Stará Víska.[3]

Nejvýznamnější událostí v dějinách obce bylo přivedení Severní dráhy, díky níž došlo k mohutnému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel v do té doby malé vesnici. Roku 1862 zde vznikl lihovar Spolku moravských cukrovarů (dnes Seliko), 1876 Langrova sladovna, 1896 cementárna Hrůza a Rosenberg, 1907 železárny Kosmos (po znárodnění Sigma), 1908 továrna Frieda a Knöpfelmachera (Union) a z Olomouce sem byla přeložena továrna na cukrovinky Zora, 1909 továrna na telefony a telegrafy Roberta von Lieben. Vznikly zde i další závody a živnosti. Z Bělidel sem bylo v letech 1871–1876 také přeneseno hlavní nádraží. Železniční koleje ovšem obec rozdělily na dva relativně samostatné celky, za tratí se směrem k Olomouci rozvíjely Nové Hodolany, na východě zůstaly Staré Hodolany.[4]

Vesnice byla vždy národnostně českou. Už v roce 1850 byla postavena nová česká škola, v roce 1874 druhá a v roce 1904 i česká měšťanka. Existoval zde čtenářsko-pěvecký spolek Pokrok, od roku 1901 Sokol a po roce 1904 Národní jednota. Vzhledem k průmyslovému charakteru obce tady po roce 1896 začala působit sociální demokracie, přičemž na rozvoji dělnického hnutí měl největší zásluhu Felix Časný, pozdější poslanec a senátor. Nejvýznamnějším starostou byl Antonín Mačák. V roce 1906 byla zavedena kanalizace a vodovod, o rok později pošta a roku 1912 byla postavena obecní elektrárna. V roce 1913 císař František Josef I. povýšil Hodolany na město, což bylo chápáno jako protiváha dlouholetému soupeři na západní straně Olomouce, německé Nové Ulici. Městem však Hodolany nezůstaly dlouho, už v roce 1919 došlo k vyhlášení tzv. Velké Olomouce, do které byly začleněny.[5]

Hodolany se tak dále rozvíjely už jen v rámci Olomouce. V roce 1932 došlo k založení fotbalového klubu FK Hodolany. Po skončení druhé světové války zde byl až do roku 1946 provozován internační tábor, kde byli vězněni, mučeni a popravováni Němci.[6] V roce 1948 veřejná knihovna hlavního města Olomouce otevřela pobočku Hodolany.

Vývoj Hodolan podle sčítání lidu[7][1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 1069 2070 3129 4920 6418 6625 8237[p 1]
Domů 102 127 181 270 339 415 673
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 8290 10 748 12 689 10 963 8860 8838 8634
Domů 881 ? 964 945 926 937 1009
  1. Z toho 7171 osob národnosti československé, 721 německé a 345 ostatních.[8]

Rolsberk[editovat | editovat zdroj]

Roku 1785 byl rozparcelován zdejší kapitulní dvůr a vzniklé pozemky byly přiděleny 28 familiantským rodinám, čímž podél cesty k Holici vznikla malá osada Rolsberk (Rollsberg). Nazvána byla podle probošta kapituly Jana Matěje Butze z Rolsbergu. Osadníci byli vesměs Němci, během tří generací se ale počeštili. Po získání obecní samosprávy v roce 1850 se celá obec oficiálně nazývala Hodolany-Rolsberk, která měla společnou obecní radu, ale finanční záležitosti se projednávaly odděleně a také katastry Hodolan a Rolsberku byly až do roku 1935 evidovány samostatně. Dnes po osadě zůstal pouze název Rolsberská ulice.[9]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. 
  2. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren [online]. Hartau.de [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. 
  3. TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 36, 37. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  4. Tichák (2000), str. 38–40.
  5. Tichák (2000), str. 39–43.
  6. POLÁČEK, Michal. Pseudopartyzáni Němce před odsunem zabíjeli v „hodolanském pekle“. iDNES.cz [online]. 2015-07-13. Dostupné online. 
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  8. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 85. 
  9. Tichák (2000), str. 37, 38.
  10. TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. ISBN 978-80-87274-09-5. S. 19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]