Přeskočit na obsah

Hodolany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hodolany
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů na Jiráskově ulici
Lokalita
Charakterměstská čtvrť
ObecOlomouc
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°35′29″ s. š., 17°17′12″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel8 444 (2021)[1]
Katastrální územíHodolany (4,24 km²)
PSČ779 00
Počet domů1 040 (2021)[2]
Hodolany na mapě
Hodolany
Hodolany
Další údaje
Kód části obce110876
Kód k. ú.710873
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hodolany (německy Hodolein[3]) jsou bývalé město, nyní městská čtvrť a katastrální území, část statutárního města Olomouc ve stejnojmenném okrese v Olomouckém kraji. Leží východně od centra Olomouce. Rozděleny jsou železniční tratí fakticky na dvě části, působí zde proto také dvě komise městských částí, jedna pro Nové Hodolany na západě a druhá pro Staré Hodolany a Bělidla na východě.

Název

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší doklady mají podobu Hodena (1258), Hodina (1275, 1276, 1305), Hodnian (1398). Původní název zřejmě zněl Hodoníňané a šlo vlastně o pojmenování obyvatel vsi („lidé z Hodonína“). Z toho (přes mezistupeň Hodoníňany) zkrácením vzniklo Hodňany, na které ukazuje (možná do němčiny převzatá) nejstarší doložená podoba Hodena. První doklad se souhláskou -l je z roku 1446 (Hodolany). Za jeho vznikem stojí asi disimilace (rozrůznění) souhlásek ň – n (Hodňany > Hodlany) a dále přiklonění k nářečnímu hódoli – "údolí".[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Znak města Hodolany

První písemná zmínka o vesnici Hodolany, známa byla i pod názvy Hodena nebo Hodinany, pochází z roku 1228. Až do vzniku obecní samosprávy roku 1850 byla církevním majetkem, od roku 1275 je doloženo vlastnictví olomoucké kapituly. Hodolany spadaly pod duchovní správu v Holici, kam až do roku 1808, kdy byla postavena hodolanská škola, docházely i děti do školy. Při stavbě tereziánské pevnosti roku 1746 došlo ke zboření její západní části, z původní zástavby tak zůstala jen její východní část zvaná Stará Víska.[5]

Nejvýznamnější událostí v dějinách obce bylo přivedení Severní dráhy, díky níž došlo k mohutnému rozvoji průmyslu a nárůstu počtu obyvatel v do té doby malé vesnici. Roku 1862 zde vznikl lihovar Spolku moravských cukrovarů (dnes Seliko), 1876 Langrova sladovna, 1896 cementárna Hrůza a Rosenberg, 1907 železárny Kosmos (po znárodnění Sigma), 1908 továrna Frieda a Knöpfelmachera (Union) a z Olomouce sem byla přeložena továrna na cukrovinky Zora, 1909 továrna na telefony a telegrafy Roberta von Lieben. Vznikly zde i další závody a živnosti. Z Bělidel sem bylo v letech 1871–1876 také přeneseno hlavní nádraží. Železniční koleje ovšem obec rozdělily na dva relativně samostatné celky, za tratí se směrem k Olomouci rozvíjely Nové Hodolany, na východě zůstaly Staré Hodolany.[6]

Vesnice byla vždy národnostně českou. Už v roce 1850 byla postavena nová česká škola, v roce 1874 druhá a v roce 1904 i česká měšťanka. Existoval zde čtenářsko-pěvecký spolek Pokrok, od 10. března 1901 Sokol (první tělocvičnou byl sál hostince U Mačáků na dnešní Hodolanské ulici a prvním starostou se stal br. Tomáš Mačák[7]) a po roce 1904 Národní jednota. Vzhledem k průmyslovému charakteru obce tady po roce 1896 začala působit sociální demokracie, přičemž na rozvoji dělnického hnutí měl největší zásluhu Felix Časný, pozdější poslanec a senátor. Nejvýznamnějším starostou byl Antonín Mačák. V roce 1906 byla zavedena kanalizace a vodovod, o rok později pošta a roku 1912 byla postavena obecní elektrárna. Téhož roku došlo k založení fotbalového klubu FK Hodolany.[8] V roce 1913 císař František Josef I. povýšil Hodolany na město, což bylo chápáno jako protiváha dlouholetému soupeři na západní straně Olomouce, německé Nové Ulici. Prvním a rovněž i posledním starostou města Hodolany byl Tomáš Mačák. Městem však Hodolany nezůstaly dlouho, už v roce 1919 došlo k vyhlášení tzv. Velké Olomouce, do které byly začleněny.[9][10]

Hodolany se tak dále rozvíjely už jen v rámci Olomouce. Po skončení druhé světové války zde byl až do roku 1946 provozován internační tábor, kde byli vězněni, mučeni a popravováni Němci.[11] V roce 1948 veřejná knihovna hlavního města Olomouce otevřela pobočku Hodolany.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[12][13]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 1 069 2 070 3 129 4 920 6 418 6 625 8 237 8 290 10 748 12 689 10 963 8 860 8 838 8 634 8 444
Počet domů 102 127 181 270 339 415 673 881 881 964 945 926 937 1 009 1 040

Rolsberk

[editovat | editovat zdroj]

Roku 1785 byl rozparcelován zdejší kapitulní dvůr a vzniklé pozemky byly přiděleny 28 familiantským rodinám, čímž podél cesty k Holici vznikla malá osada Rolsberk (Rollsberg). Nazvána byla podle probošta kapituly Jana Matěje Butze z Rolsbergu. Osadníci byli vesměs Němci, během tří generací se ale počeštili. Po získání obecní samosprávy v roce 1850 se celá obec oficiálně nazývala Hodolany-Rolsberk, která měla společnou obecní radu, ale finanční záležitosti se projednávaly odděleně a také katastry Hodolan a Rolsberku byly až do roku 1935 evidovány samostatně. Dnes po osadě zůstal pouze název Rolsberská ulice.[14]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren [online]. Hartau.de [cit. 2018-02-10]. Dostupné online.
  4. ↑ HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek I. A–L. Praha: Academia, 1970. 962 s. S. 267–268.
  5. ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 36, 37. Dále jen „Tichák (2000)“.
  6. ↑ Tichák (2000), str. 38–40.
  7. ↑ Historie jednoty [online]. T.J. Sokol Olomouc-Hodolany [cit. 2020-01-29]. Dostupné online.
  8. ↑ FIŠARA, Jiří. Do Hodolan se vrátil fotbal. Klub ožil, má stadion i legendu v týmu. Olomoucký deník. 2015-08-01. Dostupné online [cit. 2020-01-27].
  9. ↑ Tichák (2000), str. 39–43.
  10. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 144.
  11. ↑ POLÁČEK, Michal. Pseudopartyzáni Němce před odsunem zabíjeli v „hodolanském pekle“. iDNES.cz [online]. 2015-07-13. Dostupné online.
  12. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  13. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  14. ↑ Tichák (2000), str. 37, 38.
  15. ↑ TICHÁK, Milan. Olomouc z nadhledu. Olomouc: Burian a Tichák, 2011. ISBN 978-80-87274-09-5. S. 19.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Hodolany&oldid=25772743“