Přeskočit na obsah

Řepčín

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Řepčín
Kaple sv. Isidora
Kaple sv. Isidora
Lokalita
Charakterčást města
ObecOlomouc
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 661 (2021)[1]
Katastrální územíŘepčín (5,37 km²)
PSČ779 00
Počet domů304 (2021)[2]
Řepčín na mapě
Řepčín
Řepčín
Další údaje
Kód části obce110949
Kód k. ú.710946
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Řepčín (latinsky původně Repsin, Repsine[3]) je historická obec, městská čtvrť a katastrální území, část statutárního města Olomouce v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Leží severozápadně od centra Olomouce.

Jméno osady bylo odvozeno od osobního jména Řepka (zdrobněliny obecného řěpa – „řepa“) a znamenalo „Řepkův majetek“. Před jména začínající na Ř- se často vkládalo H-, což se stalo i v tomto případě, výsledný tvar pak byl zapisován (do 19. století) Hřebčín, jako by byl totožný s obecným hřebčín.[4]

První písemná zmínka o Řepčíně pochází z listiny biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Původně malá ves, vždy českého charakteru, patřila zčásti do majetku olomoucké kapituly, zčásti klášteru Hradisko a několik domů klášteru augustiniánek u svatého Jakuba na olomouckém Předhradí (tato část však roku 1532 připadla kapitule). Byl zde také svobodný dvůr v majetku olomouckých měšťanů. Farní správou Řepčín patřil nejdříve pod kostel svatého Mořice, po roce 1783 do Křelova a od roku 1942 Hejčína. Roku 1850 se stal samostatnou politickou obcí, v tu dobu zde žilo 526 obyvatel, přičemž ke konci 19. století se jejich počet zvýšil na 1319. Samostatným Řepčín zůstal do roku 1919, kdy byl začleněn do Velké Olomouce jako její městská část.[3][5]

Významným počinem se stalo založení kláštera dominikánek roku 1889, který byl mateřským domem pro dalších 23 filiálek jak v okolí, tak třeba v USA. V Řepčíně řádové sestry měly také dívčí učitelský ústav, dívčí obecnou a měšťanskou školu a později i odbornou školu pro ženská povolání. Na počátku třicátých let 20. století byl klášter dále rozšířen o prostory dívčího reálného gymnázia. Jejich činnost přerušil až komunistický režim, v roce 1950 musely odsud odejít a klášter pak sloužil jako vojenské učiliště pohraniční a vnitřní stráže, později jako nemocnice, součást Fakultní nemocnice Olomouc.[6]

Hospodářský rozvoj obce souvisel s přivedením železnice do Kostelce, kdy zde byla zřízena železniční stanice Olomouc-Řepčín. V důsledku toho byla v roce 1903 postavena Brochova továrna na výrobu chemikálií, po třech letech přesunutá do Hodolan a nahrazená výrobou vidlí a vozových náprav Františka Pospíšila. Tento závod byl vzápětí rozšířen o slévárnu šedé litiny, což dalo základ velkým Moravským ocelárnám a železárnám, jež do jinak zemědělské obce přivedly řadu dělníků a fungovaly i po znárodnění roku 1945.[7]

Veřejná knihovna hlavního města Olomouce otevřela roku 1946 pobočku Řepčín. V roce 1991 byla založena Rodinná škola Olomouc, která byla přetransformována v roce 1995 na Střední odbornou školu Olomouc spol. s r. o.

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 535 680 976 1 319 1 567 1 826 1 888 1 484 1 344 1 120 805 703 691 1 241 2 661
Počet domů 68 82 98 114 132 161 196 231 231 228 213 232 218 270 304
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. 1 2 TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 84–86. Dále jen „Tichák (2000)“.
  4. HOSÁK, Ladislav; ŠRÁMEK, Rudolf. Místní jména na Moravě a ve Slezsku. Svazek II. M–Ž. Praha: Academia, 1980. 962 s. S. 410.
  5. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 496.
  6. Tichák (2000), str. 87–88.
  7. Tichák (2000), str. 86–87.
  8. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.
  9. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]