Pevnost Olomouc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pevnost Olomouc
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757 se zaplavením, ale hladina ještě nedosáhla maxima
Plán dokončené bastionové pevnosti z roku 1757 se zaplavením, ale hladina ještě nedosáhla maxima
Poloha
Adresa Olomouc, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Pevnost Olomouc
Pevnost Olomouc
Další informace
Kód památky 13789/8-3786 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pevnost města Olomouc byla budována od založení města, ale nejvíce se rozvíjela zejména od 16. do 19. století. Ve své době šlo o moderní bastionovou pevnost. Zrušena byla v roce 1886.

Vývoj pevnosti[editovat | editovat zdroj]

Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644
Plán hradeb města Olomouce z roku 1686 ukazuje obranu pevnostního města. Později v 18. století se obranné stavby ještě rozšířily

Jako první vznikl v 11. století nový olomoucký hrad s opevněním. Mezi roky 12391246 pak došlo ke spojování jednotlivých kupeckých osad v jedno město, které bylo postupně opevňováno kamennými hradbami, a na přelomu 13. a 14. století už lze hovořit o celistvém raně gotickém opevnění města. K rozšíření hradeb došlo po roce 1526: do městského obvodu bylo pojato území Bělidel na severní straně města (dnešní Sokolská ulice).

Během třicetileté války bylo město okupováno švédskými vojsky (16421650), která provedla rozsáhlé opravy hradeb a novou výstavbu, především na severní straně města. Pro lepší obranu města byla vypálena veškerá předměstí za hradbami. V té době byly funkční pouze čtyři městské brány: Hradská, Blažejská, Střední a Rohelská. V roce 1655 byla Olomouc císařem Ferdinandem III. prohlášena pevností. Na Moravě měla tento status ještě města Brno, Jihlava, Uherské Hradiště a hrad Helfštýn. Prvním pevnostním velitelem pevnosti byl jmenován Locatello de Locatelli, jenž dohlížel na její výstavbu.

V roce 1658 navrhl maršál Louis Raduit de Souches plán zesílení stávajícího opevnění a jeho doplnění pětiúhelníkovými bastiony, roku 1699 byl předložen nový návrh pevnostního systému podle Vaubanova systému a fortifikační projekt z roku 1717, navazující na plán z roku 1699, navrhoval úplnou soustavu bastionů kolem celého města. Jeho autorem byl Louis de Rochetz.

Ovšem až z rozhodnutí císařovny Marie Terezie z roku 1742 byla do roku 1757 vybudována úplná bastionová pevnost podle plánů inženýra Petra Filipa Bechade de Rochepine. Olomouc se stala velmi moderní bastionovou polygonní pevností s množstvím redut a předsunutých pevnůstek, byla také postavena korunní hradba. Opevněno bylo též Klášterní Hradisko. Opevnění bylo vystavěno dle francouzské školy. Po ztrátě Slezska se Olomouc stala strategickou pohraniční pevností, kterou v roce 1758 neúspěšně po pět týdnů obléhali Prusové. Poté následovala výstavba fortů kolem celého města, šlo o věnec 17, později 21 pevnůstek kolem celého města.

Za napoleonských válek byl v pevnosti vězněn generál Lafayette a ubytován zde byl maršál Suvorov. Když v roce 1850 vzrůstalo napětí mezi Rakouskem a Pruskem, byl do Olomouce povolán maršál Radecký. V té době také pevnost a přilehlé nově stavěné pevnůstky na západní straně města několikrát navštívil císař František Josef I., setkal se zde s ruským carem Mikulášem I. Nicméně předpokládané dobývání olomoucké pevnosti při prusko-rakouské válce se v roce 1866 neuskutečnilo a pevnost tak ztratila svůj strategický význam. Ještě v letech 18701876 byla vystavěna poslední pevnůstka v Radíkově, ale už roku 1886 došlo ke zrušení pevnosti. V listopadu toho roku došlo do Olomouce císařské nařízení z 9. března 1886, kterým byla olomoucká pevnost zrušena a byl tak umožněn další rozvoj města. Již v roce 1876 byla zbořena Hradská brána vedoucí na východ směrem k železničnímu nádraží. Na jejím místě vznikl soubor nájemních domů.

Architektura pevnosti[editovat | editovat zdroj]

Plán pevnosti Olomouc:
současná městská zástavba historického jádra
současné části pevnosti Olomouc
současný Mlýnský potok
AHanácká kasárna
BDům armády
CVojenská pekárna
DTereziánská zbrojnice
EKorunní pevnůstka
FVodní kasárna
G – prostor zbořené Městské zbrojnice
H – prostor zbořených Mořických kasáren
IStaroměstská kasárna
1Cikánská branka
2hranolová obranná věž
3okrouhlá románská věž
4prostor zbořené Vnitřní Hradské brány
5Židovská brána
6Michalský výpad
7Katovská branka
8 – prostor zbořené Blažejské brány
9 – prostor zbořené Kateřinské brány
10 – prostor zbořené Dolní brány
11Terezská brána
12 – prostor zbořené Střední brány
13 – prostor zbořené tzv. Putzentürl-pförtl
15 – prostor zbořené Litovelské brány
16 – pozůstatky středověkého opevnění s Prašnou věží
17 – pozůstatky renesančního opevnění s Růžovou brankou
18 – prostor zbořené Rohelské brány a zbořené Vodární věže
19 – prostor zbořené Barbořiny brány s pozůstatky pozdněgotických hradeb
20 – prostor zbořené Nové brány
21 – pozůstatky Locatelliho bastionu
22bývalá Brána Všech svatých
23Špitálský bastion
24, 25, 26 – pás středověkých hradeb

Brány, věže a hradební prvky[editovat | editovat zdroj]

Jihovýchodní strana[editovat | editovat zdroj]

  • Hradská (Opavská, Kopecká) brána, zbořena roku 1876. Dělila se na vnitřní a vnější, vzdálené od sebe několik metrů a spojené padacím mostem. Vnitřní brána měla vlastní strážní domek a také v ní byly umístěny lavice k tělesným trestům (Schwitzbänke). Roku 1678 byla obnovena z odkazu generála Felixe Scherovského. Vnější brána měla podobu barbakánu.[1]
  • Židovská brána mezi budovami Jezuitského konviktu v Univerzitní ulici je zachována dodnes ještě s otvory pro uchycení padacího mostu
  • Michalský výpad, hranolová čtyřboká věž se schodištěm z roku 1756. Podle V. Richtera by mohla pocházet už ze 13. století.[2]
  • Katovská branka, hranolová čtyřboká věž, dnes nezastřešená, schodiště zřízeno roku 1943
  • Blažejská brána v ústí Blažejského náměstí do Bezručových sadů, jedna z nejstarších bran, uzavřena Švédy roku 1645, po otevření Kateřinské brány sloužila jako prachárna, zbořena postupně 18261904
  • Kateřinská brána v ústí Kateřinské ulice, zřízena roku 1699 ve staré hradební zdi, díky své výhodnější poloze nahradila Blažejskou bránu, zbořena 1878

Západní strana[editovat | editovat zdroj]

  • Litovelská brána na dnešním náměstí Hrdinů, v letech 16441645 zcela zničena, následně znovu zbudována. Zbořena roku 1882, její část byla přenesena ke vchodu do Čechových sadů[3]
  • tzv. Putzentürl-pförtl (někdy také Butzen-Thürl) – branka k čištění stok v ústí Švédské uličky, zbořena
  • Střední brána v ústí Pavelčákovy ulice, v 18. století přejmenována na Vnitřní Terezskou, zbořena 1883
  • Terezská brána, barokní cihlová stavba s kamenosochařskou výzdobou z 18. století na třídě Svobody je zachována dodnes, je kryta zeleným drnem
  • Dolní brána v ústí Lafayettovy ulice, zbořena roku 1884. Ve 14. století označována také jaké jako brána Řeznická podle blízkých masných krámů.

Severní strana[editovat | editovat zdroj]

  • Okrouhlá románská věž s kaplí svaté Barbory
  • Hranolová gotická obranná věž olomouckého hradu, zachována, součást areálu Arcidiecézního muzea
  • Cikánská branka ve Špitálském bastionu používaná jako spojnice s Klášterem Hradisko, zachovaná
  • Špitálský bastion v Parku pod Letním kinem, zachovaný, stavba započata za švédské okupace, dostavěn roku 1676
  • Brána Všech svatých, zachovaná dodnes v areálu Olomouckého hradu, viditelná z Letního kina
  • Locatelliho bastion mezi ulicemi Dobrovského a Koželužskou, stavěn od roku 1656, později zbořen, jeho pětiúhelníkový tvar kopíruje bývalá vojenská pekárna
  • Barbořina brána (Warberturm) v Koželužské ulici, nově postavena 1661, ale existovala již dříve, dnes zbořena, ale zachovaly se fragmenty pozdněgotických hradeb
  • Nová brána v dnešní Denisově ulici v ústí u kostela Panny Marie Sněžné spojovala město s Předhradím, doložená již roku 1388, zbořena 1787
  • Vodární věž vedle Rohelské brány, zbořena 1905
  • Rohelská (Františkova) brána na souběhu ulic Kačení a Vodární, roku 1834 přestavěna a přejmenována na Františkovu, zbořena 1884
  • Růžová branka ve Slovenské ulici, částečně zachována v cihlovém opevnění
  • Prašná věž v bloku mezi ulicemi 8. května a Sokolskou, zbořena

Kasárna a vojenské objekty[editovat | editovat zdroj]

  • Tereziánská zbrojnice na Biskupském náměstí, dnes Knihovna Univerzity Palackého
  • Staroměstská kasárna na Slovenské ulici z roku 1810
  • Dům armády (bývalá kadetka, ještě dříve augustiniánský klášter) na třídě 1. Máje
  • Hanácká kasárna na třídě 1. Máje
  • Vodní kasárna a kasematy na třídě Svobody
  • Mořická kasárna na místě dnešního Komenia, zbořena (částečně zachován zadní trakt)
  • Městská zbrojnice na místě dnešní školy Na Hradě (v majetku Univerzity Palackého), zbořena
  • Vojenská pekárna v bývalém Locatelliho bastionu, pětiúhelníková stavba, dnes sídlo Galerie Podkova

Pevnůstky (forty)[editovat | editovat zdroj]

Forty kolem olomoucké pevnosti byly budovány od konce 18. století, do roku 1866 bylo postaveno 17 pevnůstek, v následujících letech pak další 4, nejpozději (roku 1874) byla postavena Radíkovská pevnůstka. Nejznámější jsou:

Podle dnešního pojmenování jsou to tyto:

  • Fort I Černovír (dvojitá pevnůstka na obou stranách dráhy Olomouc-Praha) – dnes neexistuje,
  • Fort II Chválkovice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14751/8-1719 [1],
  • Fort IV Bystrovany – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 42054/8-1720 [2],
  • Fort VIII Holice (z velké části zanikl) – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23725/8-1721 [3],
  • Fort XI Slavonín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 26836/8-1722 [4],
  • Fort XIII Nová Ulice – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 37376/8-1717 [5],
  • Fort XV Neředín – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 27455/8-1723 [6],
  • Fort XVII Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 28993/8-1724 [7],
  • Fort XX Křelov – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 14189/8-1725 [8],
  • Fort XXII Černovír – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 15080/8-1726 [9]

Mezi forty se řadí i 2 pevnůstky (Fort Tabulový vrch a Fort Šibeniční vrch), které ale de facto nejsou součástí fortové pevnosti a vznikly jako rozšíření staršího systému opevnění po úspěšném ukončení obléhání Olomouce v roce 1758.

  • Fort Tabulový vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 23652/8-1728 [10],
  • Fort Šibeniční vrch – nemovitá kulturní památka, rejstříkové číslo ÚSKP 104985 [11],

V 19. století bylo ale kvůli vývoji artilerie nutno vzdálit obléhací linii, proto se objevil návrh na vybudování třech festů na Babě, na Chlumu a Svatém kopečku. z nich byl vybudován pouze fort v Radíkově.

Některé forty jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky (ÚSKP), který vede Národní památkový ústav (NPÚ). Některé forty po roce 1989 přešly do soukromého vlastnictví a nadšenci je revitalizují (např. Občanské sdružení Fortový věnec).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Tyto a další informace viz Kšír, J. (1971) Olomoucká barokní pevnost
  2. Richter, V. (2001) Umění a svět, s.262
  3. http://www.olomouc.cz/view.php?cisloclanku=2004072706

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fischer, J. (1935) Zrušení olomoucké pevnosti. – Olomoucká pevnost a její zrušení, Olomouc.
  • Kuch-Breburda, M. & Kupka, V. (2003) Pevnost Olomouc. – FORTprint, Dvůr Králové nad Labem. ISBN 80-86011-21-6.
  • Richter, V. (2001) Umění a svět, s.261 (Olomouc – městské hrazení a brány), ISBN 80-200-0926-4
  • Kšír, J. (1971) Olomoucká barokní pevnost
  • Michna, P. (1997) Bastionová pevnost Olomouc

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]