Dějiny Olomouce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Olomouc kolem roku 1731

Dějiny města Olomouce. V průběhu středověku byla Olomouc správním centrem Moravy, soupeřícím o toto postavení s městem Brnem. Prapočátek tohoto sporu je již v závěti českého vévody Břetislava I., který svým mladším synům odkázal Moravu, a to tak, že Vratislav dostal její severovýchodní polovinu s centrem v Olomouci, Konrád a Ota jihozápadní polovinu s centrem v Brně. Toto dělení je počátkem více než stopadesátileté existence údělů, které znemožnily vytvoření jednoho centra země. To se však nevytvořilo ani po politickém sjednocení Moravy pod vládou Vladislava Jindřicha na počátku 13. století, neboť předpokládaná markraběcí dynastie se svým sídelním městem nevznikla. Důležitý úřad s celozemskou působností, zemský soud, vznikl během 13. století sjednocováním provinčních soudů (cúd) do dvou středisek – Brna a Olomouce; snaze Olomouce stát se jediným sídlem soudu se Brno bránilo. Soupeření obou měst posilovalo i to, že každé bylo střediskem městského právního okruhu (ostatní města si v nich brala právní ponaučení). Brnu na úkor Olomouce zjevně přál markrabě a později král a císař Karel Lucemburský, lucemburská markrabata ostatně právě v Brně sídlila. Formální postavení hlavního města si však nadále uchovávala Olomouc, zejména díky tomu, že byla sídlem moravského biskupa, a toto postavení si také pravidelně nechávala potvrzovat od panovníků. V období stavovské vlády nad zemí (od husitských válek do třicetileté války) se zasedání zemského soudu a zejména zemského sněmu odehrávala střídavě v Brně a Olomouci. Přednější postavení ovšem náleželo Olomouci jako sídlu biskupa, jehož knížecí dvůr se stal střediskem kultury a umění a nahrazoval tak do jisté míry chybějící dvůr panovnický (to se odrazilo i ve skutečnosti, že Olomouc byla větší a výstavnější než Brno). Postavení Olomouce umocňovalo i to, že byla sídlem jediné moravské univerzity, při které byl navíc v roce 1578 založen zvláštní papežský seminář Collegium nordicum, v rámci kterého byli vzděláváni katoličtí kněží z celé střední a zejména severní Evropy (včetně Skandinávie), s cílem zajistit pevný základ rekatolizace v těchto zemích.

Období třicetileté války znamenalo obrat ve prospěch Brna. V roce 1636 byl se sídlem v Brně založen královský tribunál, zeměpanský úřad s rozsáhlými správními a soudními pravomocemi. Ten se sice načas odstěhoval do Olomouce, ale roku 1641 nařídil císař Ferdinand III. jeho opětovné přeložení do Brna, a to spolu s definitivně sjednoceným zemským soudem. Tím se Brno stalo jediným sídlem nejvyšších zemských úřadů. Olomouc poškodilo jistě to, že se vzdala následujícího roku (1642) švédskému vojsku, které město okupovalo příštích osm let a zanechalo jej za sebou zcela zpustošené a vylidněné; Brno naproti tomu bylo schopno v závěru třicetileté války Švédům odolávat.

Na skutečnosti, že se faktickým hlavním městem stalo Brno, pak v následujícím století nezměnily ani snahy Olomouce o přesídlení nejvyšších úřadů z Brna, jen formální titul hlavního města se Olomouci podařilo udržet (i když se Brno svévolně takto označovalo také). Podpora Brna ze strany habsburských panovníků byla motivována praktickými důvody, z nichž nejpádnější asi byla blízkost císařské Vídně. Konec sporu obou měst učinil roku 1782 císař Josef II., který přiznal nárok na označení hlavního města Brnu. Velký hospodářský rozmach Brna v následujících desetiletích pak způsobil, že Brno svým významem Olomouc zastínilo a spor se tak již nikdy až do zániku politické Moravy neobnovil. Olomouc přesto ještě ve 20. století, byť neoficiálně, používala titul „hlavní město“.[1]

Heraldika[editovat | editovat zdroj]

  • Znakem města je již od konce 13. století šachovaná orlice. Má červený jazyk a to je jediný rozdíl oproti moravské orlici, která má jazyk zlatý. Podobný znak má např. město Znojmo a obec Jevíčko.
  • 1758 - Olomoucká orlice s rakouským štítkem s písmeny FMT (Franciscus, Maria Theresia – iniciály Františka I. a Marie Terezie). Kolem štítku je zlatý řetěz symbolizující nedobyté hradby za obranu obléhané Olomouce proti Prusům. Písmena SPQO (Senatus Populusque Olomouciensis, senát a lid olomoucký)[2] jsou obdobou SPQR (Senatus Populusque Romanus – senát a lid římský).
  • 1918 - odstranění nápisu FMT
  • 1945 - odstraněn rakouský štítek a písmena SPQO v rozích znaku.
  • 1993 - písmena SPQO se opět vrátila na znak.

Pravěk a starověk[editovat | editovat zdroj]

  • 4000 př. n. l. (neolit čili mladší doba kamenná) - osídleno Václavské a Petrské návrší
  • od neolitu trvalé osídlení na území Olomouce (tedy cca 6 tisíc let)
  • sídliště a pohřebiště z neolitu v lokalitě Horní lán ve Slavoníně
  • pozdní doba kamenná - kultura nálevkovitých pohárů na obou návrších
  • opuštění
  • 1700 př. n. l. (starší až střední doba bronzová) - v Olomouci doloženo: větěřovická kultura, kultura lužických popelnicových polí, plátěnická kultura (m.j. unikátní nález celé kostry pietně pohřbeného dospělého člověka bez milodarů v sídlištní jámě v Nemilanech, přičemž v té době se pohřbívalo výhradně žehem a ostatky - tedy popel - jsou ukládány v popelnicích s milodary), halštatská kultura. Nálezy z doby bronzové ve Slavoníně (lokalita Horní lán).
  • 5. století př. n. l. - 100 př. n. l. - keltské osídlení (při rekonstrukci kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Sokolské ulici objeveny pod podlahou keltské hroby, základy objektu a střep z nádoby, svědčící o obchodu se severněji žijícími Germány). Na území města několik keltských osad. V hrobě bojovníka v Nemilanech několik mečů, kopí a další výbava.
  • Nedávnými archeologickými výzkumy byla odhalena na území města lokalita římského vojenského tábora, potvrzující přítomnost římských legií na střední Moravě ve 2. stol. n. l. Nález římských cihel v této lokalitě svědčí o přítomnosti zděné stavby, což by znamenalo, že zde tábor existoval delší dobu (například přes jednu zimu). Neznamená to však potvrzení renesančních pověstí, podle nichž založil Olomouc sám římský vojevůdce Iulius Caesar, podle nějž také byl vytvořen latinský název města Iuliomontium či Iuliimons, tedy Juliova Hora (vedle běžně užívaného Olomucium či Olomutium).
  • četné doklady germánského osídlení, například v Neředíně či v centru města. Pravděpodobně v této době už byl nejvyšší ze tří olomouckých vršků, Michalský, využíván jako kultovní centrum. Svědčí o tom archeologické nálezy.

Středověk a počátek novověku[editovat | editovat zdroj]

  • nálezy z raného středověku v Olomouci-Slavoníně (lokalita Horní lán)
  • 1. pol. 6. století - příchod Slovanů
  • 2. pol. 7. století - cca 830 - opevněné sídliště v oblasti Olomouc-Povel. Nálezy ostruh a dalších dokladů o tom, že na tomto dvorci sídlila aristokracie
  • poč. 9. století - původní opevněné velmožské centrum na Povlu dobyto a vypáleno vojskem rodící se Velkomoravské říše (archeologicky doloženo). Nové velmožské centrum již coby součást státu Mojmírovců vzniklo na Petrském vršku (pozdější Předhradí) a na protějším Václavském návrší. Archeologicky jsou doloženy nejméně tři kostely z druhé poloviny 9. století, dva na Václavském vršku a jeden na dnešním Biskupském náměstí na Předhradí. Intenzivní osídlení olomouckého Předhradí trvá i v 10. století, bez ohledu na zánik Velkomoravské říše.
  • 1. třetina 10. století – po rozbití Velkomoravské říše maďarskými nájezdníky severněji položená Olomouc na rozdíl od rozvrácených sídel na jihu země dál existovala, byť v chudší podobě, jako soustava několika sídlišť. Před polovinou století nastal v životě zdejšího sídliště tragický přeryv, osada na Předhradí byla násilně zničena (neznámo kým).
  • 2. pol. 10. století – znovuobnovený život v místní osadě dostal nové impulsy v souvislosti s přesunem dálkových kupeckých tras. Po obsazení panonské nížiny kočovnými Maďary byla hlavní západovýchodní transevropská stezka přenesena severněji a vedla tak přes Prahu a Olomouc dále do Krakova a Kyjeva. To přineslo velké možnosti rozvoje místnímu sídlišti, které se kulturně a obchodně začalo orientovat ke Slezsku a Čechám.
  • 70.–90. léta 10. století – olomouckou sídelní aglomeraci a přilehlé části střední a severní Moravy ovládla česká knížata Boleslav I. a Boleslav II.
  • kol. 999 – celou Moravu ovládl polský kníže Boleslav Chrabrý
  • 1019 – po (znovu)připojení Moravy k českému přemyslovskému státu učinil správcem Moravy tehdejší pražský kníže Oldřich svého syna Břetislava. Břetislav coby první moravský údělný kníže pravděpodobně vybudoval nový olomoucký hrad na Václavském návrší. Někteří historici se domnívají, že Břetislav ještě sídlil na starším hradišti na protějším Petrském návrší, které navazuje na velkomoravské velmožské sídlo, a hrad na Václavském návrší budovali až jeho nástupci v druhé polovině 11. století. Obě úzce propojená návrší byla v každém případě využívána už v dřívějších staletích.
  • 1021 – Břetislav unesl z kláštera ve Svinibrodu dceru bavorského velmože Jitku a žil s ní na olomouckém hradě
  • 1055 – připomínán olomoucký hrad. Je centrem olomouckého údělného knížectví, které zahrnuje severovýchodní polovinu Moravy, o zbývající část Moravy se dělila údělná knížata v Brně a Znojmě
  • 1059Vratislav II. dal kolem vnitřního města postavit zeď
  • 1063 – Vratislav II. založil (respektive obnovil) v Olomouci biskupství pro Moravu
  • 11.12. století – hrad Olomouc sloužil jako sídlo přemyslovského údělného knížete olomouckého údělu
  • název hradu Olomouc je poprvé zapsán v Kosmově kronice jako Olomuc a Olmuc. Arabskými kupci zapsán jako Olmjjz.[3] Město získalo svůj název později podle názvu hradu.
  • 110407 – knížetem Svatoplukem zahájena stavba biskupského kostela, dnešní katedrály svatého Václava, pravděpodobně jako votivního kostela za narození svého syna Václava. Václav před svou smrtí nedokončenou stavbu věnoval biskupu Zdíkovi, který nakonec kostel dostavěl (svěcení 1131) a o 10 let později sem přenesl sídlo biskupů od dnes již zaniklého kostela svatého Petra na Předhradí.
  • 30. léta 12. století – olomoucký biskup Jindřich Zdík provádí důležité změny v organizaci kapituly a zakládá skriptorium, tedy písařskou dílnu (Olomouc je díky tomu jedním z tehdejších center vzdělanosti). K produktům skriptoria patří například Olomoucké horologium se známým dedikačním listem (uloženo v Královské knihovně ve Stockholmu).
  • po 1141 – Jindřich Zdík buduje v sousedství katedrály sv. Václava románský palác (Zdíkův palác), mimořádný příklad architektury své doby v celočeském i východoevropském kontextu
  • 123946 – pravděpodobně založeno královské město Olomouc
  • 1248 – další písemná zmínka o městě Olomouci [zdroj?]
  • 1253 – Olomouc se stává královským městem
  • město se řídilo magdeburským právem a bylo centrem okruhu tohoto městského práva pro další města na Moravě (města se v případě sporu o výklad práva odvolávala právě do Olomouce)
  • rozvoj města díky dálkovému obchodu s Vratislaví, Krakovem, Prahou a s Vídní.
  • 1261 – město získalo privilegium pořádat výroční trhy a budovat kupecké domy
  • 1278 – město získalo mílové právo
  • 4. srpna 1306 – zavraždění krále Václava III. v domě bývalého olomouckého děkanství (v sousedství dnešní katedrály sv. Václava) a vymření královské větve Přemyslovců
  • 1314Jan Lucemburský uznal Olomouc za hlavní město Moravy
  • 13481641 – vedeny olomoucké zemské desky
  • 1351 – město získalo právo nuceného skladu
  • 1352 – v privilegiu markraběte Jana je Olomouc označena jako hlavní město Moravy[4]
  • 1378 – vznik radnice (1411 – začátek provozu radnice, 1443 – dokončení její stavby)
  • během husitských válek (1419–1436) město podporovalo Zikmunda Lucemburského
  • 15. a 16. století - celkový rozvoj města, rozvoj obchodu a řemeslné výroby ve městě
  • 1454 – Židé vypuzeni z města. Po jejich odchodu město téměř ekonomicky zkolabovalo a následně byla umožněna židovským obchodníkům účast na trzích.
  • 1469 – část českých a moravských pánů a zástupců katolických měst prohlásila v katedrále svatého Václava uherského krále Matyáše Korvína českým králem
  • 1472 – ve městě bylo 23 cechů
  • 1479olomoucká smlouva: Matyáš Korvín vládne ve vedlejších zemích Koruny a Vladislav II. Jagelonský vládne v samotných Čechách
  • 1505 – doložena papírna v Olomouci (je to druhá nejstarší známá papírna v českém státě; nejstarší papírna byla od r. 1499 ve Zbraslavi u Prahy)
  • 1520 – založen cech rybářský
  • 1566 – založena jezuitská akademie
  • 1573 – založena olomoucká univerzita (povýšením jezuitské akademie) jako druhá univerzita v Českých zemích
Olomouc v roce 1593

17. století[editovat | editovat zdroj]

Plán hradeb města Olomouce z roku 1686.
Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644

18. století[editovat | editovat zdroj]

Dělová koule na fasádě domu na Dolním náměstí jako upomínka na pruské obléhání r. 1758

19. století[editovat | editovat zdroj]

Olomouc v roce 1845
Olomoucký hrad s dómem v roce 1850

20. století[editovat | editovat zdroj]

Středověké opevnění s tzv. Cartovní věží. Ochranné kamenné zídky z 2. světové války chrání vchod do protileteckého krytu proti střepinám a výbuchům.
Pancéřové dveře do krytu pod tzv. Cartovní věží.

21. století[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Zákon č. 214/1919 Sb., o sloučení sousedních obcí s Olomoucem
  2. Starý znak Olomouce
  3. Vojkovský R. (2006) Olomouc. Zaniklý hrad v bývalém „hlavním městě“ Moravy. - Beatris, Dobrá, 38 pp. ISBN 80-86737-58-6
  4. odstavec Lucemburkové
  5. Kuch-Breburda M., Kupka V. (2003) Pevnost Olomouc. - edice PEVNOSTI, FORTprint. 312 pp., strana 131, ISBN 80-86011-21-6
  6. Velký Olomouc slaví 90 let. Jak a proč vznikl?, olomoucky.denik.cz, 29. března 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HÁJEK, Martin. Odsun Němců z Olomouce. Vrahovice : M. Hájek, 2013. 151 s. ISBN 978-80-260-4099-6.  
  • JURYŠEK, Oldřich. Dějiny Olomouce 1017-1920. Olomouc : Votobia, 2006. 207 s. ISBN 80-7220-258-8.  
  • NEŠPOR, Václav. Dějiny města Olomouce. Olomouc : Votobia, 1998. 347 s. ISBN 80-7198-343-8.  
  • SCHULZ, Jindřich. Olomouc : malé dějiny města. Olomouc : Univerzita Palackého, 2002. 389 s. ISBN 80-244-0493-1.  
  • SPÁČIL, Vladimír; TICHÁK, Milan. V čele města Olomouce : správa města a její představitelé v průběhu staletí. Olomouc : Memoria, 2002. 88 s. ISBN 80-85807-18-1.  
  • ŠMERAL, Jiří; BUREŠOVÁ, Jana; SCHULZ, Jindřich. Dějiny Olomouce. Olomouc : Univerzita Palackého, 2009. ISBN 978-80-244-2370-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]