Nová Ulice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nová Ulice
Znak bývalého městyse Nová Ulice
Základní informace
Charakter sídla část města
Počet obyvatel 19 153 (26. 3. 2011[1])
Domů 1317
Lokalita
PSČ 772 00
Obec Olomouc
Okres Olomouc
Katastrální území Nová Ulice (4,13 km²)
Zeměpisné souřadnice
Nová Ulice na mapě
Další údaje
Kód části obce 413810
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nová Ulice (německy Neugasse) je bývalé město, nyní městská čtvrť a katastrální území na západě statutárního města Olomouce s cca 19 tisíci obyvateli. Je tedy největší olomouckou městskou čtvrtí. Katastrálně pod Novou ulici zčásti patří i Tabulový Vrch.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ještě před vznikem současné Nové Ulice se vně západních hradeb Olomouce nacházelo na dnešním katastrálním území Olomouc-město několik předměstí, která v polovině 18. století musela ustoupit stavbě olomoucké pevnosti. Šlo o Zelenou ulici (vzniklo zkomolením německého názvu Greinergasse, tedy Plačtivé ulice, která směřovala na předměstský hřbitov[2]), Střední ulici, od níž odbočoval Gošikl, Litovelskou ulici a Vozovku, souhrnně někdy nazývané Střední předměstí a patřící do farnosti u kostela sv. Mořice. Jeho obyvatelé byli hlavně Němci, což později vedlo k převážně německému charakteru Nové Ulice. Kromě zemědělských usedlostí a řemeslnických dílen zde byla cihelna, pivovar a pět hostinců. Dále špitál Panny Marie Pomocné v poli s kaplí sv. Ducha, kaple Povýšení sv. Kříže, Křížový pramen zaklenutý kapličkou, z nějž byla vedena pitná voda do města, na Gošiklu kaple sv. Felixe a Adauka a na Litovelské ulici špitál sv. Joba a Lazara. Vzhledem k tomu, že se tato osídlení nacházela před městskými hradbami, trpěla za vojenských vpádů, např. Švédové je za třicetileté války prakticky zničili. Po úspěšném pruském obléhání Olomouce bylo roku 1758 rozhodnuto o tom, že všechny zdejší domy budou až do vzdálenosti 800 metrů od hradeb zbořeny a tehdejší 4 tisíce obyvatel se musely přesunout západněji, čímž vznikly dvě nové osady, Zelená Ulice a Nová Střední Ulice.[3]

Dohromady vytvářely na jinak rozsáhlém území od Slavonína až po Lazce jednu katastrální obec, která stále patřila Olomouci. Ta zde měla např. až do roku 1900 ústřední hřbitov (dnes část Smetanových sadů) nebo městskou střelnici. V roce 1768 zde byla postavena vlastní škola, zpočátku i pro děti z Povlu a Neředína, a v letech 1774–1780 kostel Panny Marie Pomocnice se hřbitovem a s lokálií. V roce 1805 se v místním hostinci „U Černého orla“ potkali císař František I. a ruský car Alexandr a kvůli pevnosti zde byly ještě v letech 1839–1846 vybudovány tři předsunuté forty (Tabulový vrch – Tafelberg, Šibeniční vrch – Galgenberg a fort č. XIII). I po vzniku obecní samosprávy v roce 1850 šlo zpočátku o dvě samostatné politické obce, které byly až po šesti letech spojeny pod úředním názvem Nová a Zelená Ulice v jednu. Označení jen Nová Ulice se prosadilo postupem času.[4]

Stavební rozvoj Nové Ulice a její opětovné přibližování Olomouci bylo podmíněno zrušením pevnosti, ke kterému došlo až v roce 1886. Již předtím ale byly na severozápadě u litovelské silnice proraženy hradby a napomohlo tomu i zřízení železniční tratě Olomouc – Čelechovice roku 1882 a vybudování dvou železničních budov, v jejichž okolí se poté dál stavělo. Především u nádraží Olomouc město naplánovalo a vybudovalo Spořitelní a záloženské konsorcium Všeobecného rakouského spolku úředníků celou novou čtvrť, nazývanou Úřednická či Úřední (Beamtenviertel) a postupně fakticky spojenou s Olomoucí. Roku 1893 byla Nová Ulice povýšena na městys se samostatným znakem a 16. ledna 1906 došlo k jejímu povýšení na město. Přes její území vedly obě linky olomouckých tramvají, v roce 1895 zde byl založen měšťanský pivovar s názvem „Brauerai der Brauberechtigen Bürgerschaft“ (poslední pivo bylo tímto německým pivovarem uvařeno roku 1930[5]) a o rok později tady byla postavena zemská nemocnice. Existovala zde též sladovna E. Hamburger u. Sohn, továrna na kočáry Žárský, armaturka Jelínek a Zach, stavebnické firmy Franze Langera a Karla Starého a další firmy. O rozvoj české kultury se zasloužil podnik „U města Prahy“ s divadelním sálem, svůj převážně německý charakter Nová Ulice, patřící do německého jazykového ostrova, ovšem ztratila až po vzniku Československa (tehdy zjištěno 4 tisíce Čechů a jen 2,6 tisíce Němců).[6] Po vyhlášení tzv. Velké Olomouce byla roku 1919 sloučena s městem Olomouc. V roce 1923 veřejná knihovna města Olomouce otevřela svou pobočku Nová Ulice.

Vývoj Nové Ulice[7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910
Obyvatel 1443 2673 3496 5197 6455
Domů 100 105 155 236 295

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Nachází se zde železniční stanice Olomouc město, železniční stanice Olomouc-Nová Ulice se naopak nachází na území centrální čtvrti Olomouc-město.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Olomoucký kraj – okres Olomouc [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31 [cit. 2015-01-15]. Dostupné online. 
  2. TICHÁK, Milan. Vzpomínky na starou Olomouc a její předměstí. Olomouc: Burian a Tichák, 2013. ISBN 978-80-87274-19-4. S. 166. Dále jen „Tichák (2013)“. 
  3. Tichák (2013), str. 167, 168.
  4. Tichák (2013), str. 169, 170.
  5. MELICHÁREK, Petr. Olomouc – Nová Ulice [online]. Pivovary Olomouce a okolí [cit. 2018-02-10]. Dostupné online. 
  6. Tichák (2013), str. 170–174.
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. 1. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1310-3. S. 658, 659. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Vilém Švec. Nová Ulice. Urbanisticko-historický vývoj olomoucké čtvrti vydaný u příležitosti Slavností Černého orla r. 2013. Olomouc: Statutární město Olomouc, 2013, 23 s. ISBN 978-80-87602-23-2

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]