Topolany (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Topolany
Kaple Božského Srdce Páně
Kaple Božského Srdce Páně
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 357 (26. 3. 2011[1])
Domů 118 (26. 3. 2011[1])
Nadmořská výška 240 m
Lokalita
PSČ 779 00
Obec Olomouc
Okres Olomouc
Historická země Morava
Katastrální území Topolany u Olomouce (4,78 km²)
Zeměpisné souřadnice
Topolany na mapě
Další údaje
Kód části obce 167762
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Topolany jsou historická obec, nyní městská čtvrť a katastrální území na západě statutárního města Olomouce s necelými 400 obyvateli.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Topolany se rozprostírají v údolí sprašové vypoukliny zabírající prostor mezi řekou Moravou a říčkou Blatou, na soutoku Stousky a Křelovského potoka, který pramení na jižním úpatí Dílového vrchu západně od vesnice Křelov. Větší část vesnice leží v nadmořské výšce 240 metrů nad mořem. Od vlastního města jsou odděleny dálnicí D35. Půdorys Topolan je újezdního typu.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší podoba názvu vesnice z roku 1141 zněla Topolaz, od roku 1872 již vesnice používá nynější český název Topolany. Název obce vychází z množného čísla obyvatelskému jménu topolěné čili obyvatelé bydlící v topolí, u topolů. Topolany tedy vzaly svůj název od stromu topol, jako jiné vesnice v okolí, které mají svá jména podle jiných druhů stromů, například Olšany u Prostějova nebo Dubany.[zdroj?]

Různé části vsi v minulosti patřily různým vlastníkům, především klášteru Hradisko a olomoucké kapitule. V roce 1850 se Topolany staly samostatnou politickou obcí, tehdy zde žilo 388 obyvatel, především Čechů. Šlo o vesnici prakticky jen zemědělskou, zvláštností byla pouze dlouholetá výroba „olomouckých“ tvarůžků. Patřila pod farnost i četnickou stanici ve Hněvotíně, kam také chodily místní děti do školy, a to až do roku 1853, kdy si v Topolanech postavili školu vlastní. Působil zde osvětový spolek „Svatopluk“, tělocvičný Orel a později i Sokol. Roku 1956 zde bylo založeno JZD, nakonec začleněné do družstva ve Hněvotíně. K Olomouci byly Topolany připojeny 1. ledna 1975.[2]

Nachází se zde řada zachovalých hanáckých gruntů, také kamenných křížů, soch a božích muk, nejvýznamnějšími památkami je ale kaple svatého Floriána z roku 1739 a především kaple Božského Srdce Páně, postavená v novorománském slohu a vysvěcená 15. srpna 1915. Známým rodákem byl Josef Vychodil (1845–1913), vydavatel Selských listů a poslanec.[2]

Vývoj Topolan podle sčítání lidu[3][1]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 430 443 443 474 502 476 485[p 1]
Domů 64 69 71 73 71 83 89
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 355 378 358 360 312 317 357
Domů 89 89 87 84 90 99 118
  1. Z toho 473 osob národnosti československé, 5 německé a 7 ostatních.[4]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Obcí prochází silnice II/448 a silnice 3. třídy směrem na Hněvotín.

Do městské části Olomouce zajíždí linka MHD č. 26. V zastávce Olomouc, Topolany, kříž (vedle kaple Božského Srdce Páně, na silnici II/448) zastavují příměstské autobusy dopravce Arriva Morava, a.s., a dopravce Vojtila Trans s.r.o. Okrajově jsou obsluhovány dvě zastávky přímo v obci dopravcem Vojtila Trans s.r.o. (Olomouc, Topolany, Bílkova a zastávka MHD Olomouc, Topolany).

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 506. 
  2. a b TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 133–137. 
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  4. Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 87. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]