Nemilany

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Nemilany
Kaple svatých Jana a Pavla
Kaple svatých Jana a Pavla
Lokalita
Charaktervelká vesnice
ObecOlomouc
OkresOlomouc
KrajOlomoucký kraj
Historická zeměMorava
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°33′20″ s. š., 17°14′53″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel1 312 (2021)[1]
Katastrální územíNemilany (6,38 km²)
PSČ783 01
Počet domů321 (2011)[2]
Nemilany na mapě
Nemilany
Nemilany
Další údaje
Kód části obce103101
Kód k. ú.703109
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nemilany (německy Nimlau[3]) jsou historická obec, městská čtvrť a katastrální území na jihu města Olomouce s asi jedním tisícem obyvatel.

Název[editovat | editovat zdroj]

Na vesnici bylo přeneseno původní pojmenování jejích obyvatel Nemilané. To pravděpodobně vyjadřovalo rodinu osadníka Nemilana (toto staré osobní jméno vzniklo přidáním záporu ke jménu Milan), není však vyloučeno, že Nemilané znamenalo „lidé z Nemile“, tedy lidi odtamtud přistěhované. Německé jméno vzniklo z českého.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Nemilanech pochází z roku 1141. Od nepaměti šlo o ves ve vlastnictví města Olomouce, byl zde ale také statek olomoucké kapituly. V roce 1826 byla postavena kaple sv. Jana a Pavla, ovšem i poté Nemilany spadaly pod farnost ve Slavoníně, ačkoli po roce 1834 již měly vlastní školu. Stejně jako Slavonín i Nemilany patřily do olomouckého jazykového ostrova, protože zde původně žili téměř jen německy mluvící obyvatelé. Roku 1850 se staly samostatnou politickou obcí, přičemž až do roku 1877 k Nemilanům patřila i osada Kyselov, která se poté osamostatnila.[5]

Teprve po vzniku Československé republiky se v původně malé zemědělské obci začal částečně rozvíjet i průmysl, což vedlo jak k celkovému nárůstu obyvatel, tak ke zvyšování poměru těch česky mluvících, což dalo vzniknout severně ležící České čtvrti s českou školou. V roce 1930 zde již žilo 919 Němců a 281 Čechů. Kromě původních tří mlýnů a cihelny, která zanikla za krize ve 30. letech 20. století, zahájil u hranic s olomouckými Novými Sady provoz Lošťákův podnik vyrábějící potřeby pro stavebnictví („Dehetka“) nebo továrna na barvy Fitox rodiny Vetchých.[6]

Nemilanští Němci byli v roce 1946 vysídleni a během znárodňování zanikly dosavadní průmyslové podniky, naopak zde vzniklo JZD, brzo sloučené do slavonínského družstva. Podobně mělo dojít i ke sloučení Nemilan, Slavonína a Kyselova pod jeden MNV, ale v roce 1954 si Nemilanští zvolili výbor vlastní a zůstali tak jako samostatná obec, a to až do 1. ledna 1975, kdy se v rámci rozšiřování Olomouce stali její další městskou čtvrtí. Nicméně po sametové revoluci se objevily snahy po opětovném osamostatnění, protože však k místnímu referendu konanému 10. listopadu 1995 nepřišel dostatečný počet občanů, ani při výsledku 53 % hlasujících pro k odtržení nedošlo.[7]

Vývoj Nemilan podle sčítání lidu[8][9]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930
Obyvatel 692 722 744 733 816 834 1207[p 1]
Domů 85 88 93 97 104 108 189
Rok 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatel 903 932 923 964 903 884 993
Domů 219 207 217 252 276 279 321
  1. ↑ Z toho 919 osob národnosti německé, 281 československé a 7 ostatních.[10]
Vývoj počtu obyvatel
Data pocházejí z datové položky Wikidat
Grafy jsou z technických důvodů dočasně nedostupné.

Doprava a občanská vybavenost[editovat | editovat zdroj]

Prochází tudy dálnice D35 jakožto jižní obchvat Olomouce a železniční trať Nezamyslice–Olomouc se zastávkou Nemilany. Nachází se zde mateřská i základní škola, kterou ale navštěvují žáci 5. až 9. třídy, žáci 1. až 4. třídy dochází do školy ve Slavoníně.[zdroj?]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 477. 
  4. ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 131.
  5. ↑ TICHÁK, Milan. Paměť olomouckých předměstí. Olomouc: Votobia, 2000. ISBN 80-7198-447-7. S. 123–125. Dále jen „Tichák (2000)“. 
  6. ↑ Tichák (2000), str. 125–127.
  7. ↑ Tichák (2000), str. 95, 127–128.
  8. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 658–659. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, Ministerstvo vnitra České republiky, 2013. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 505. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé II. Země moravskoslezská. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 86. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jakub Huška, Oldřich Kalábek, Marek Urbánek. Dějiny Nemilan. Olomouc: Komise městské části Olomouc-Nemilany, 2011, 122 s. ISBN 978-80-260-0540-7
  • Historický místopis Moravy a Slezska 1848–1960. Svazek 3. Ostrava, 1972, s. 99.
  • KUX, Johann. Das Dorf Nimlau im Olmützer Ländchen. Esslingen, 1979.
  • WOLNÝ, Gregor. Die Markgraftschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert. V. Band. Olmützer Kreis. Brünn, 1839, s. 140–141.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Statutární město Olomouc
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nemilany&oldid=23122434“