Louis Raduit de Souches
| Jean-Louis Raduit de Souches | |
 | |
| Narození |
16. srpna 1608 La Rochelle |
|---|---|
| Úmrtí |
12. srpna 1682 (ve věku 73 let) Jevišovice |
| Místo pohřbení | kostel svatého Jakuba Staršího |
| Bydliště |
 Q22955333 |
| Povolání | voják |
| Web |
www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Louis Raduit de Souches, počeštěně též Jan Ludvík Raduit hrabě de Souches (16. srpen 1608, La Rochelle – 12. srpen 1682, Jevišovice) byl jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. V roce 1645 ubránil Brno proti obrovské přesile Švédů, v roce 1664 Nitru proti Turkům. Majitel panství Jevišovice a obnovitel poutního místa v Hlubokých Mašůvkách.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
V rodné Francii[editovat | editovat zdroj]
Jako protestant , a to francouzský kalvinista(ve Francii zvaní hugenoti) nejprve bojoval na straně hugenotů během obléhání svého rodného města La Rochelle (1627-28). Poté odešel z Francie a vstoupil do řad švédské armády. Tu však pro neshody s nadřízenými opustil (jeho nadřízený, švédský generál jej odsoudil k trestu smrti, povedlo se mu však uprchnout) a přeběhl na stranu rakouských Habsburků (1642).
V habsburských službách[editovat | editovat zdroj]
Roku 1642 na přímluvu arcivévody Leopolda Viléma vstoupil do císařské armády, v jejíchž řadách se vyznamenal během třicetileté války na Moravě. Za svou statečnost při obléhání Olomouce byl císařem jmenován do čela pluku dragounů. 14. března 1645 jej císař Ferdinand III. jmenoval velitelem Brna.
Pod jeho velením brněnská posádka čítající pouhých 1 500 mužů (skuteční vojáci představovali jen jednu třetinu z nich,ostatní byli obyvatelé Brna) dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů generála Torstensona s podporou jízdy sedmihradského knížete Rákocziho (obléhání trvalo od 3. května do 23. srpna 1645). Za svůj mimořádný výkon si hrabě de Souches vydobyl uznání z nejvyšších míst a jeho kariéra strmě stoupala. Dne 27. října 1645 byl povýšen do hodnosti vrchního polního vachmistra a později 2. května 1646 a do panského stavu. O rok později se stal nejdříve generálmajorem a roku 1648 maršálem a velitelem císařských vojsk na Moravě.
V letech 1646–1648 se také vyznamenal při při obléhání Korneuburgu (1646) a znovudobytí obsazených míst Švédy (v dubnu 1646 podařilo se mu zpět dobýt zámky Mikulov na jižní Moravě a Mailberg v Dolních Rakousích). 8. září 1648 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka.
Další činnost[editovat | editovat zdroj]
Po skončení třicetileté války se stal vrchním velitelem pohraničního vojska a nechal posílit opevnění (dnes slovenského) Leopoldova. V roce 1658 vypracoval projekt přestavby olomoucké pevnosti. Roku 1659 bojoval v Pomořansku proti Švédům a posléze se v roce 1664 účastnil bojů proti Turkům v Uhrách a mimo jiné osvobodil slovenské město Nitru. Přes veškeré jeho úspěchy však na něj, coby rodilého Francouze, někteří z císařského armádního velení pohlíželi s určitou nedůvěrou. Město Brno si jej velmi vážilo a byl nazýván největším Brňanem 17. století.
Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]
Konec života prožil na svých statcích na jihozápadní Moravě s centrem panství v Jevišovicích. Panství zahrnovalo Bojanovice, Černín, Hluboké Mašůvky, Pavlice, Střelice a Únanov. V roce 1680 založil při prameni léčivé vody v Hlubokých Mašůvkách kapli, do níž věnoval sošku Panny Marie de Foy, kterou získal na svých válečných taženích na území dnešní Belgie. Kaple byla postavena na místě starší dřevěné stavby - bylo zde poutní místo už ve 14. století, za vlády lucemburských markrabat Karla (Karla IV.) a jeho bratra Jana Jindřicha. Hluboké Mašůvky se tak opět staly hojně navštěvovaným poutním místem. Na základě přání uvedeného v závěti, kterou sepsal 14. srpna 1675, byly jeho ostatky uloženy v kostele sv. Jakuba Staršího v Brně. Projekt jeho hrobky vypracoval kolem roku 1717 významný brněnský architekt Mořic Grimm. Kaple byla zbořena na konci 19. století a maršálovy ostatky poté uloženy v hrobce napravo od hlavního oltáře. Tumba se sousoším z kaple byla přemístěna do závěru presbytáře.
Na památku jeho úspěchu při obraně Brna je na Špilberku umístěna jeho busta, a to na bastionu napravo za branou od hlavní přístupové cesty z Husovy ulice.
Byl také v minulosti jedním z vlastníků Starého zámku v Jevišovicích, který zakoupil roku 1649 společně s domem v Brně za odměnu 30 000 dukátů, kterou mu císař Ferdinand III. udělil za obranu Brna.[1]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Louis Raduit byl dvakrát ženat. Poprvé s Annou Dorotheou z Hofkirchenu, s níž měl čtyři děti:
- Jan Ludvík Raduit de Souches ∞ Eva Eleonora Nothaftová z Wernbergu
- Karel Ludvík Raduit de Souches ∞ Maria Anna z Puchheimu
- Anna Dorothea Kateřina Raduitová de Souches ∞ hrabě Karel Maxmilián Thurn-Valsássina
- Eleonora Raduitová de Souches ∞ Karel Josef Ingác z Puchheimu
Z druhého manželství s Annou Marií Salome z Lyndenu a Reckheimu se narodil syn:
- Ferdinand Ludvík Raduit de Souches
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ S.R.O., Antee. Starý zámek - Jevišovice | Město Jevišovice. www.jevisovice.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice: Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.
- ČERNÝ, Jiří: Jean Louis Raduit de Souches na Moravě aneb osa Brno - Jevišovice - Hluboké Mašůvky, in Te Deum, 2018, č. 2, s. 33-36.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Louis Raduit de Souches na Wikimedia Commons - Jean Louis Raduit de Souches v Encyklopedii dějin města Brna
- Jean Louis Raduit de Souches na Mravenec.cz
- Jean Louis Raduit de Souches na stránkách Spolku přátel Raduit de Souches
