Louis Raduit de Souches

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jean-Louis Raduit de Souches
Jean-Louis Raduit de Souches.jpg
Narození16. srpna 1608
La Rochelle
Úmrtí12. srpna 1682 (ve věku 73 let)
Starý zámek Jevišovice
Místo pohřbeníkostel svatého Jakuba Staršího
BydlištěPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ22955333
Povolánívoják
Webwww.raduitdesouches.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jean-Louis Raduit de Souches, počeštěně též Jan Ludvík Raduit hrabě de Souches (16. srpen 1608, La Rochelle12. srpen 1682, Jevišovice) byl jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. V roce 1645 ubránil Brno proti obrovské přesile Švédů, v roce 1664 Nitru proti Turkům. Majitel panství Jevišovice a obnovitel poutního místa v Hlubokých Mašůvkách.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erb Jeana-Louise Raduita de Souches na druhém nádvoří brněnského hradu Špilberku

V rodné Francii[editovat | editovat zdroj]

Jako protestant , a to francouzský kalvinista(ve Francii zvaní hugenoti) nejprve bojoval na straně hugenotů během obléhání svého rodného města La Rochelle (1627-28). Poté odešel z Francie a vstoupil do řad švédské armády. Tu však pro neshody s nadřízenými opustil (jeho nadřízený, švédský generál jej odsoudil k trestu smrti, povedlo se mu však uprchnout) a přeběhl na stranu rakouských Habsburků (1642).

V habsburských službách[editovat | editovat zdroj]

Obléhání města Olomouce císařskými vojsky roku 1643 a 1644

Roku 1642 na přímluvu arcivévody Leopolda Viléma vstoupil do císařské armády, v jejíchž řadách se vyznamenal během třicetileté války na Moravě. Za svou statečnost při obléhání Olomouce v letech 1644 až 1645 byl císařem jmenován do čela pluku dragounů. 14. března 1645 jej císař Ferdinand III. jmenoval velitelem Brna.

Pod jeho velením brněnská posádka čítající pouhých 1 500 mužů (skuteční vojáci představovali jen jednu třetinu z nich,ostatní byli obyvatelé Brna) dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů generála Torstensona s podporou jízdy sedmihradského knížete Rákocziho (obléhání trvalo od 3. května do 23. srpna 1645). Za svůj mimořádný výkon si hrabě de Souches vydobyl uznání z nejvyšších míst a jeho kariéra strmě stoupala. Dne 27. října 1645 byl povýšen do hodnosti vrchního polního vachmistra a později 2. května 1646 a do panského stavu. O rok později se stal nejdříve generálmajorem a roku 1648 maršálem a velitelem císařských vojsk na Moravě.

V letech 1646–1648 se také vyznamenal při obléhání Korneuburgu (1646) a znovudobytí obsazených míst Švédy (v dubnu 1646 podařilo se mu zpět dobýt zámky Mikulov na jižní Moravě a MailbergDolních Rakousích). Roku 1647 se mj. s Janem Kryštofem Puchheimem podílel na tříměsíčním obléhání Jihlavy. 8. září 1648 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka.

Další činnost[editovat | editovat zdroj]

Po skončení třicetileté války v říjnu 1648 se stal vrchním velitelem pohraničního vojska a nechal posílit opevnění (dnes slovenského) Leopoldova. V roce 1658 vypracoval projekt přestavby olomoucké pevnosti. Roku 1659 bojoval v Pomořansku proti Švédům a posléze se v roce 1664 účastnil bojů proti TurkůmUhrách a mimo jiné osvobodil slovenské město Nitru. Přes veškeré jeho úspěchy však na něj, coby rodilého Francouze, někteří z císařského armádního velení pohlíželi s určitou nedůvěrou. Město Brno si jej velmi vážilo a byl nazýván největším Brňanem 17. století.

Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek hraběte de Souches v kostele sv. JakubaBrně

Konec života prožil na svých statcích na jihozápadní Moravě s centrem panství v Jevišovicích. Panství zahrnovalo Bojanovice, Černín, Hluboké Mašůvky, Pavlice, Střelice a Únanov. V roce 1680 založil při prameni léčivé vody v Hlubokých Mašůvkách kapli, do níž věnoval sošku Panny Marie de Foy, kterou získal na svých válečných taženích na území dnešní Belgie. Kaple byla postavena na místě starší dřevěné stavby - bylo zde poutní místo už ve 14. století, za vlády lucemburských markrabat Karla (Karla IV.) a jeho bratra Jana Jindřicha. Hluboké Mašůvky se tak opět staly hojně navštěvovaným poutním místem. Na základě přání uvedeného v závěti, kterou sepsal 14. srpna 1675, byly jeho ostatky uloženy v kostele sv. Jakuba Staršího v Brně. Projekt jeho hrobky vypracoval kolem roku 1717 významný brněnský architekt Mořic Grimm. Kaple byla zbořena na konci 19. století a maršálovy ostatky poté uloženy v hrobce napravo od hlavního oltáře. Tumba se sousoším z kaple byla přemístěna do závěru presbytáře.

Na památku jeho úspěchu při obraně Brna je na Špilberku umístěna jeho busta, a to na bastionu napravo za branou od hlavní přístupové cesty z Husovy ulice.

Byl také v minulosti jedním z vlastníků Starého zámkuJevišovicích, který zakoupil roku 1649 společně s domem v Brně za odměnu 30 000 dukátů, kterou mu císař Ferdinand III. udělil za obranu Brna.[1]

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Louis Raduit byl dvakrát ženat. Poprvé s Annou Dorotheou z Hofkirchenu, s níž měl čtyři děti:

  • Jan Ludvík Raduit de Souches ∞ Eva Eleonora Nothaftová z Wernbergu
  • Karel Ludvík Raduit de Souches ∞ Maria Anna z Puchheimu
  • Anna Dorothea Kateřina Raduitová de Souches ∞ hrabě Karel Maxmilián Thurn-Valsássina
  • Eleonora Raduitová de Souches ∞ Karel Josef Ingác z Puchheimu

Z druhého manželství s Annou Marií Salome z Lyndenu a Reckheimu se narodil syn:

  • Ferdinand Ludvík Raduit de Souches

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. S.R.O., Antee. Starý zámek - Jevišovice | Město Jevišovice. www.jevisovice.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]