Louis Raduit de Souches
| Jean-Louis Raduit de Souches | |
|---|---|
 | |
| Narození | 16. srpna 1608 La Rochelle |
| Úmrtí | 12. srpna 1682 (ve věku 73 let) Jevišovice nebo Hluboké Mašůvky |
| Místo pohřbení | kostel svatého Jakuba Staršího |
| Bydliště |  Q22955333 |
| Povolání | voják |
| Web | www |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Jean-Louis Raduit de Souches, počeštěně též Jan Ludvík Raduit hrabě de Souches (16. srpen 1608, La Rochelle – 12. srpen 1682, Jevišovice) byl jeden z nejschopnějších vojevůdců třicetileté války. V roce 1645 ubránil Brno proti obrovské přesile Švédů, v roce 1664 Nitru proti Turkům. Majitel panství Jevišovice a obnovitel poutního místa v Hlubokých Mašůvkách.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
V rodné Francii[editovat | editovat zdroj]
Jako protestant , a to francouzský kalvinista(ve Francii zvaní hugenoti) nejprve bojoval na straně hugenotů během obléhání svého rodného města La Rochelle (1627-28). Poté odešel z Francie a vstoupil do řad švédské armády. Tu však pro neshody s nadřízenými opustil (jeho nadřízený, švédský generál jej odsoudil k trestu smrti, povedlo se mu však uprchnout) a přeběhl na stranu rakouských Habsburků (1642).
V habsburských službách[editovat | editovat zdroj]
Roku 1642 na přímluvu arcivévody Leopolda Viléma vstoupil do císařské armády, v jejíchž řadách se vyznamenal během třicetileté války na Moravě. Za svou statečnost při obléhání Olomouce v letech 1644 až 1645 byl císařem jmenován do čela pluku dragounů. 14. března 1645 jej císař Ferdinand III. jmenoval velitelem Brna.
Pod jeho velením brněnská posádka čítající pouhých 1 500 mužů (skuteční vojáci představovali jen jednu třetinu z nich,ostatní byli obyvatelé Brna) dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů generála Torstensona s podporou jízdy sedmihradského knížete Rákocziho (obléhání trvalo od 3. května do 23. srpna 1645). Za svůj mimořádný výkon si hrabě de Souches vydobyl uznání z nejvyšších míst a jeho kariéra strmě stoupala. Dne 27. října 1645 byl povýšen do hodnosti vrchního polního vachmistra a později 2. května 1646 a do panského stavu. O rok později se stal nejdříve generálmajorem a roku 1648 maršálem a velitelem císařských vojsk na Moravě.
V letech 1646–1648 se také vyznamenal při obléhání Korneuburgu (1646) a znovudobytí obsazených míst Švédy (v dubnu 1646 podařilo se mu zpět dobýt zámky Mikulov na jižní Moravě a Mailberg v Dolních Rakousích). Roku 1647 se mj. s Janem Kryštofem Puchheimem podílel na tříměsíčním obléhání Jihlavy. 8. září 1648 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka.
Další činnost[editovat | editovat zdroj]
Po skončení třicetileté války v říjnu 1648 se stal vrchním velitelem pohraničního vojska a nechal posílit opevnění (dnes slovenského) Leopoldova. V roce 1658 vypracoval projekt přestavby olomoucké pevnosti. Roku 1659 bojoval v Pomořansku proti Švédům a posléze se v roce 1664 účastnil bojů proti Turkům v Uhrách a mimo jiné osvobodil slovenské město Nitru. Přes veškeré jeho úspěchy však na něj, coby rodilého Francouze, někteří z císařského armádního velení pohlíželi s určitou nedůvěrou. Město Brno si jej velmi vážilo a byl nazýván největším Brňanem 17. století.
Závěr života a smrt[editovat | editovat zdroj]
Konec života prožil na svých statcích na jihozápadní Moravě s centrem panství v Jevišovicích. Panství zahrnovalo Bojanovice, Černín, Hluboké Mašůvky, Pavlice, Střelice a Únanov. V roce 1680 založil při prameni léčivé vody v Hlubokých Mašůvkách kapli, do níž věnoval sošku Panny Marie de Foy, kterou získal na svých válečných taženích na území dnešní Belgie. Kaple byla postavena na místě starší dřevěné stavby - bylo zde poutní místo už ve 14. století, za vlády lucemburských markrabat Karla (Karla IV.) a jeho bratra Jana Jindřicha. Hluboké Mašůvky se tak opět staly hojně navštěvovaným poutním místem. Na základě přání uvedeného v závěti, kterou sepsal 14. srpna 1675, byly jeho ostatky uloženy v kostele sv. Jakuba Staršího v Brně. Projekt jeho hrobky vypracoval kolem roku 1717 významný brněnský architekt Mořic Grimm. Kaple byla zbořena na konci 19. století a maršálovy ostatky poté uloženy v hrobce napravo od hlavního oltáře. Tumba se sousoším z kaple byla přemístěna do závěru presbytáře.
Na památku jeho úspěchu při obraně Brna je na Špilberku umístěna jeho busta, a to na bastionu napravo za branou od hlavní přístupové cesty z Husovy ulice.
Byl také v minulosti jedním z vlastníků Starého zámku v Jevišovicích, který zakoupil roku 1649 společně s domem v Brně za odměnu 30 000 dukátů, kterou mu císař Ferdinand III. udělil za obranu Brna.[1]
Soukromý život[editovat | editovat zdroj]
Louis Raduit byl dvakrát ženat. Poprvé s Annou Dorotheou z Hofkirchenu, s níž měl čtyři děti:
- Jan Ludvík Raduit de Souches ∞ Eva Eleonora Nothaftová z Wernbergu
- Karel Ludvík Raduit de Souches ∞ Maria Anna z Puchheimu
- Anna Dorothea Kateřina Raduitová de Souches ∞ hrabě Karel Maxmilián Thurn-Valsássina
- Eleonora Raduitová de Souches ∞ Karel Josef Ingác z Puchheimu
Z druhého manželství s Annou Marií Salome z Lyndenu a Reckheimu se narodil syn:
- Ferdinand Ludvík Raduit de Souches
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ S.R.O., Antee. Starý zámek - Jevišovice | Město Jevišovice. www.jevisovice.cz [online]. [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. (česky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BALCÁREK, Pavel. Ve víru třicetileté války : politikové, kondotiéři, rebelové a mučedníci v Zemích české koruny. České Budějovice: Veduta, 2011. 524 s. ISBN 978-80-86829-61-6.
- ČERNÝ, Jiří: Jean Louis Raduit de Souches na Moravě aneb osa Brno - Jevišovice - Hluboké Mašůvky, in Te Deum, 2018, č. 2, s. 33-36.
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jean-Louis Raduit de Souches na Wikimedia Commons - Jean Louis Raduit de Souches v Encyklopedii dějin města Brna
- Jean Louis Raduit de Souches na Mravenec.cz
- Jean Louis Raduit de Souches na stránkách Spolku přátel Raduit de Souches
