Lennart Torstenson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Lennart Torstenson
Lennart Torstenson
Lennart Torstenson
Narození 17. srpna 1603
Forstena
Úmrtí 7. dubna 1651 (ve věku 47 let)
Stockholm
Místo pohřbení Kostel Riddarholm
Manžel(ka) Beata De la Gardie (od 1633)
Děti Marta Linnardtsdotter
Märta Elisabet Linnardtsdotter
Johan Gabriel Linnardtsson
Margareta Katarina Torstenson
Anders Torstenson
Rodiče Torsten Lennartsson
Funkce Master-General of the Ordnance (Sweden) (1675–neznámá hodnota)
generální guvernér
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Torstenson (17. srpna 1603, Forstena, Västergötland, Švédsko7. dubna 1651, Stockholm) byl švédský voják a vojenský inženýr. Jeho otec, Torsten Lennartson, byl velícím důstojníkem pevnosti Älvsborg. V některých starších, německy psaných, pramenech se jeho jméno vyskytuje v chybné podobě Leonhard Torsten Sohn.[1] V monografii Larse Tingstena je uvedeno jméno Lennart Torstenson.[2] Bogislav Phillip z Kamenice ve svých pracích píše jeho jméno Lennart Torstensson.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Forstena v provincii Västergötland ve Švédsku. Ve svých patnácti letech se stal pážetem mladého krále Gustava II. Adolfa a v letech 16281629 sloužil během pruského tažení. Říká se, že v jedné bitvě Gustaf Adolf poslal Torstensona s nařízením pro jednoho důstojníka. Během cesty Torstenson zaznamenal změnu rozestavení nepřítele a změnil královy příkazy. Po návratu ke králi zaznamenal král nový vývoj. Když Torstenson řekl králi, co udělal, král zvedl ruku, ale pak změnil názor a řekl: „Lennarte, to Tě mohlo stát život, ale možná že by ti víc vyhovovalo být generálem než pážetem u královského dvora.“

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

O pár let později, roku 1629, bylo Torstensonovi svěřeno švédské dělostřelectvo, které přispělo k vítězstvím u Breitenfeldu a u Rainu na Lechu. Toho roku byl zajat v bitvě u Alte Veste a vězněn téměř rok v Ingolstadtu. Pod Johanem Banérem prokázal vynikající služby v bitvě u Wittstocku a během rázné obrany Pomořanska v letech 1637 a 1638, stejně jako v bitvě u Saské Kamenice a při vpádu do Čech v roce 1639. V roce 1641 jej nemoc, následek téměř ročního věznění, přiměla k návratu do Švédska, téhož roku se stal členem královské rady.

Vrchní velitel[editovat | editovat zdroj]

Po náhlé Banérově smrti byl jmenován vrchním velitelem švédské armády a Švédského Pomořanska. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála.

Vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Torstensonův pohyb v roce 1642

V roce 1642 vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, přičemž se po cestě zmocnil všech hlavních pevností. Po čtyřdenním obléhání dobyl Olomouc. Po vytlačení do Saska se střetl 23. října 1642 v druhé bitvě u Breitenfeldu s císařskými vojsky, které vedl arcivévoda Leopold Vilém a Ottavio Piccolomini.

Druhý vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Po vyhrané bitvě vpadl roku 1643 přes Čechy podruhé na Moravu, kde osvobodil švédskou posádku Olomouce a s pomocí odbojných Valachů vyplenil Kroměříž. Tragický osud kroměřížských Židů během třicetileté války barvitě líčí Kroměřížská selicha. Nato byl odvolán do Dánska, které Švédsku vyhlásilo válku.

Třetí vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Vpadl do Čech, vítězství u Jankova – jaro 1645 – mu otevřela cestu k Vídni. Jeho vyčerpaná a oslabená armáda upřela raději své síly k Brnu, které se zdalo být vcelku snadnou kořistí. Brno pod velením francouzského generála Jana Ludvíka Raduita ze Souches však proti téměř dvacetinásobné přesile dlouhé obléhání přestálo a Švédové odtáhli s nepořízenou.[4]

Dna jej v prosinci 1645 donutila vzdát se velení ve prospěch generála Wrangela. Torstenson se vrací do Švédska. V roce 1647 se stal hrabětem z Ortely a coby místodržící spravoval v letech 16481651 západní švédské provincie. Zemřel 7. dubna 1651 ve Stockholmu.

Torstenson byl pozoruhodný svými mimořádně a nevypočitatelně rychlými přesuny, ačkoli často velel z nosítek, neboť mu jeho nemoc nedovolovala nasednout na koně.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn Anders Torstensson (1641–1686) byl od 1674 do 1681 generálním guvernérem Estonska.

V roce 1727 vymřel v mužské linii rod Torstensonů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lennart Torstenson na německé Wikipedii.

  1. HÖß, Karl. Geschichte der Stadt Feldsberg. [s.l.]: [s.n.], 1902. 
  2. TINGSTEN, Lars. Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson såsom härförare. Stockholm: [s.n.], 1932. 
  3. VON CHEMNITZ, Bogislav Philipp. Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644. Stockholm: [s.n.], 1855. 
  4. http://cartimmandua.blog.cz/0904/proc-v-brne-zvoni-poledne-v-11-hodin

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2. 
  • Lars Tingsten: Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson sa*som härförare, Stockholm 1932
  • Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644, von Bogislav Philipp von Chemnitz. Stockholm. 1855.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]