Lennart Torstenson
| Lennart Torstenson | |
|---|---|
 Lennart Torstenson | |
| Narození | 17. srpna 1603 Forstena |
| Úmrtí | 7. dubna 1651 (ve věku 47 let) Stockholm |
| Místo pohřbení | Riddarholmský kostel |
| Povolání | ženista, důstojník, páže, majitel půdy, inženýr a politik |
| Choť | Beata De la Gardie (1633–1651)[1] |
| Děti | Marta Linnardtsdotter Märta Elisabet Linnardtsdotter Johan Gabriel Linnardtsson Margareta Katarina Torstenson Anders Torstenson |
| Rodiče | Torsten Lennartsson[1] |
| Rod | Torstensonové |
| Funkce | generální guvernér generál-polní zbrojmistr |
| Znak |  |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lennart Torstenson (17. srpna 1603, Forstena, Västergötland, Švédsko – 7. dubna 1651, Stockholm) byl švédský voják a vojenský inženýr. Jeho otec, Torsten Lennartson, byl velícím důstojníkem pevnosti Älvsborg. V některých starších, německy psaných, pramenech se jeho jméno vyskytuje v chybné podobě Leonhard Torsten Sohn.[2] V monografii Larse Tingstena je uvedeno jméno Lennart Torstenson.[3] Bogislav Phillip z Kamenice ve svých pracích píše jeho jméno Lennart Torstensson.[4]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v obci Forstena v provincii Västergötland ve Švédsku. Ve svých patnácti letech se stal pážetem mladého krále Gustava II. Adolfa a v letech 1628 až 1629 sloužil během pruského tažení. Říká se, že v jedné bitvě Gustaf Adolf poslal Torstensona s nařízením pro jednoho důstojníka. Během cesty Torstenson zaznamenal změnu rozestavení nepřítele a změnil královy příkazy. Po návratu ke králi zaznamenal král nový vývoj. Když Torstenson řekl králi, co udělal, král zvedl ruku, ale pak změnil názor a řekl: „Lennarte, to Tě mohlo stát život, ale možná že by ti víc vyhovovalo být generálem než pážetem u královského dvora.“
Vojenská kariéra
[editovat | editovat zdroj]O pár let později, roku 1629, bylo Torstensonovi svěřeno švédské dělostřelectvo, které přispělo k vítězstvím u Breitenfeldu a u Rainu na Lechu. Toho roku byl zajat v bitvě u Alte Veste a vězněn téměř rok v Ingolstadtu. Pod Johanem Banérem prokázal vynikající služby v bitvě u Wittstocku a během rázné obrany Pomořanska v letech 1637 a 1638, stejně jako v bitvě u Saské Kamenice a při vpádu do Čech v roce 1639. V roce 1641 jej nemoc, následek téměř ročního věznění, přiměla k návratu do Švédska, téhož roku se stal členem královské rady.
Vrchní velitel
[editovat | editovat zdroj]Po náhlé Banérově smrti byl jmenován vrchním velitelem švédské armády a Švédského Pomořanska. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála.
Vpád na Moravu
[editovat | editovat zdroj]
V roce 1642 vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, přičemž se po cestě zmocnil všech hlavních pevností. Po čtyřdenním obléhání dobyl Olomouc. Po vytlačení do Saska se střetl 23. října 1642 v druhé bitvě u Breitenfeldu s císařskými vojsky, které vedl arcivévoda Leopold Vilém a Ottavio Piccolomini.
Druhý vpád na Moravu
[editovat | editovat zdroj]Po vyhrané bitvě vpadl roku 1643 přes Čechy podruhé na Moravu, kde osvobodil švédskou posádku Olomouce a s pomocí odbojných Valachů vyplenil Kroměříž. Tragický osud kroměřížských Židů během třicetileté války barvitě líčí Kroměřížská selicha. Nato byl odvolán do Dánska, které Švédsku vyhlásilo válku.
Třetí vpád na Moravu
[editovat | editovat zdroj]Vpadl do Čech, vítězství u Jankova – jaro 1645 – mu otevřela cestu k Vídni. Jeho vyčerpaná a oslabená armáda upřela raději své síly k Brnu, které se zdálo být vcelku snadnou kořistí. Brno, pod velením francouzského generála Jana Ludvíka Raduita ze Souches, však proti téměř dvacetinásobné přesile dlouhé obléhání přestálo a Švédové odtáhli s nepořízenou.[5]
Dna jej v prosinci 1645 donutila vzdát se velení ve prospěch generála Wrangela. Torstenson se vrací do Švédska. V roce 1647 se stal hrabětem z Ortely a coby místodržící spravoval v letech 1648 až 1651 západní švédské provincie. Zemřel 7. dubna 1651 ve Stockholmu.
Torstenson byl pozoruhodný svými mimořádně a nevypočitatelně rychlými přesuny, ačkoli často velel z nosítek, neboť mu jeho nemoc nedovolovala nasednout na koně.
Potomci
[editovat | editovat zdroj]Jeho syn Anders Torstensson (1641–1686) byl od 1674 do 1681 generálním guvernérem Estonska.
V roce 1727 vymřel v mužské linii rod Torstensonů.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lennart Torstenson na německé Wikipedii.
- ↑ a b Gustaf Magnus Elgenstierna: Den introducerade svenska adelns ättartavlor. Stockholm: Norstedts Förlag. 1934. Dostupné online.
- ↑ HÖSS, Karl. Geschichte der Stadt Feldsberg. [s.l.]: [s.n.], 1902.
- ↑ TINGSTEN, Lars. Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson såsom härförare. Stockholm: [s.n.], 1932.
- ↑ VON CHEMNITZ, Bogislav Philipp. Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644. Stockholm: [s.n.], 1855.
- ↑ http://cartimmandua.blog.cz/0904/proc-v-brne-zvoni-poledne-v-11-hodin[nedostupný zdroj]
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
- Lars Tingsten: Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson sa*som härförare, Stockholm 1932
- Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644, von Bogislav Philipp von Chemnitz. Stockholm. 1855.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lennart Torstenson na Wikimedia Commons - Galerie Lennart Torstenson na Wikimedia Commons
