Lennart Torstenson

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Lennart Torstenson

Lennart Torstenson
Narození 17. srpna 1603
Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ10498176
Úmrtí 7. dubna 1651 (ve věku 47 let)
Stockholm
Místo odpočinku Kostel Riddarholm
Rodiče Torsten Lennartsson
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lennart Torstenson (17. srpna 1603, Forstena, Västergötland, Švédsko7. dubna 1651, Stockholm) byl švédský voják a vojenský inženýr. Jeho otec, Torsten Lennartson, byl velícím důstojníkem pevnosti Älvsborg. V některých starších, německy psaných, pramenech se jeho jméno vyskytuje v chybné podobě Leonhard Torsten Sohn.[1] V monografii Larse Tingstena je uvedeno jméno Lennart Torstenson.[2] Bogislav Phillip z Kamenice ve svých pracích píše jeho jméno Lennart Torstensson.[3]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v obci Forstena v provincii Västergötland ve Švédsku. Ve svých patnácti letech se stal pážetem mladého krále Gustava II. Adolfa a v letech 16281629 sloužil během pruského tažení. Říká se, že v jedné bitvě Gustaf Adolf poslal Torstensona s nařízením pro jednoho důstojníka. Během cesty Torstenson zaznamenal změnu rozestavení nepřítele a změnil královy příkazy. Po návratu ke králi zaznamenal král nový vývoj. Když Torstenson řekl králi, co udělal, král zvedl ruku, ale pak změnil názor a řekl: „Lennarte, to Tě mohlo stát život, ale možná že by ti víc vyhovovalo být generálem než pážetem u královského dvora.“

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

O pár let později, roku 1629, bylo Torstensonovi svěřeno švédské dělostřelectvo, které přispělo k vítězstvím u Breitenfeldu a u Rainu na Lechu. Toho roku byl zajat v bitvě u Alte Veste a vězněn téměř rok v Ingolstadtu. Pod Johanem Banérem prokázal vynikající služby v bitvě u Wittstocku a během rázné obrany Pomořanska v letech 1637 a 1638, stejně jako v bitvě u Saské Kamenice a při vpádu do Čech v roce 1639. V roce 1641 jej nemoc, následek téměř ročního věznění, přiměla k návratu do Švédska, téhož roku se stal členem královské rady.

Vrchní velitel[editovat | editovat zdroj]

Po náhlé Banérově smrti byl jmenován vrchním velitelem švédské armády a Švédského Pomořanska. Zároveň byl povýšen do hodnosti polního maršála.

Vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Torstensonův pohyb v roce 1642

V roce 1642 vpadl přes Braniborsko a Slezsko na Moravu, přičemž se po cestě zmocnil všech hlavních pevností. Po čtyřdenním obléhání dobyl Olomouc. Po vytlačení do Saska se střetl 23. října 1642 v druhé bitvě u Breitenfeldu s císařskými vojsky, které vedl arcivévoda Leopold Vilém a Ottavio Piccolomini.

Druhý vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Po vyhrané bitvě vpadl roku 1643 přes Čechy podruhé na Moravu, kde osvobodil švédskou posádku Olomouce a s pomocí odbojných Valachů vyplenil Kroměříž. Tragický osud kroměřížských Židů během třicetileté války barvitě líčí Kroměřížská selicha. Nato byl odvolán do Dánska, které Švédsku vyhlásilo válku.

Třetí vpád na Moravu[editovat | editovat zdroj]

Začátkem listopadu 1645 vpadl do Čech, vítězství u Jankova mu otevřelo cestu k Vídni. Jeho vyčerpaná a oslabená armáda upřela raději své síly k Brnu, které však dlouhé obléhání přestálo.[4]

Dna jej v prosinci 1645 donutila vzdát se velení ve prospěch generála Wrangela. Torstenson se vrací do Švédska. V roce 1647 se stal hrabětem z Ortely a coby místodržící spravoval v letech 16481651 západní švédské provincie. Zemřel 7. dubna 1651 ve Stockholmu.

Torstenson byl pozoruhodný svými mimořádně a nevypočitatelně rychlými přesuny, ačkoli často velel z nosítek, neboť mu jeho nemoc nedovolovala nasednout na koně.

Potomci[editovat | editovat zdroj]

Jeho syn Anders Torstensson (1641–1686) byl od 1674 do 1681 generálním guvernérem Estonska.

V roce 1727 vymřel v mužské linii rod Torstensonů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lennart Torstenson na německé Wikipedii.

  1. HÖß, Karl. Geschichte der Stadt Feldsberg. [s.l.] : [s.n.], 1902.  
  2. TINGSTEN, Lars. Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson såsom härförare. Stockholm : [s.n.], 1932.  
  3. VON CHEMNITZ, Bogislav Philipp. Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644. Stockholm : [s.n.], 1855.  
  4. http://cartimmandua.blog.cz/0904/proc-v-brne-zvoni-poledne-v-11-hodin

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  
  • Lars Tingsten: Fältmarskalkarna Johan Banér och Lennart Torstenson sa*som härförare, Stockholm 1932
  • Geschichte des Schwedischen Feldzuges in Deutschland unter dem Oberbefehle des Feldmarschalls Lennart Torstensson im Jahre 1644, von Bogislav Philipp von Chemnitz. Stockholm. 1855.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]