Obléhání Brna (1645)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Obléhání Brna
Konflikt: třicetiletá válka
Plán Brna v době obléhání, rytina z Theatrum Europaeum
Plán Brna v době obléhání, rytina z Theatrum Europaeum
Trvání: 3. května23. srpna 1645
Místo: Brno a okolí
Výsledek: Švédové neuspěli; Lennart Torstenson byl odvolán do Švédska za jiným úkolem
Strany
Banner of the Holy Roman Emperor (after 1400).svg Svatá říše římská
Flag of Bohemia.svg Koruna česká
Flag of Sweden.svg Švédsko
Transsylvanian Banner.svg Sedmihradsko
Velitelé
Louis Raduit de Souches Lennart Torstenson

Síla
1526[1] 28 000 vojáků[1]
Ztráty
250[1] cca. 8000[1]

Obléhání Brna (3. května23. srpna 1645) byla významná událost poslední fáze třicetileté války. Brněnská posádka, tvořená 500 vojáky a asi tisícovkou příslušníků městské milice, ubránila město proti asi 28 tisícům vojáků generála Lennarta Torstensona. Úspěch obránců odstartoval skvělou kariéru jejich velitele Louise Raduita de Souches ve službách Habsburků, zaměstnal na téměř čtvrt roku ve zbytečném a nákladném úsilí nejlepší švédskou armádu a přispěl též k tomu, že se Brno nakonec definitivně stalo metropolí Moravy (na úkor dobyté Olomouce).

Politické souvislosti[editovat | editovat zdroj]

Císař Ferdinand II. učinil z Brna hlavní město Moravy, zřídil zde své místodržitelství, tzv. Královský tribunál a od roku 1642 bylo Brno sídlem všech hlavních královských i zemských úřadů. Když bylo zcela jasné nebezpečí švédského útoku, řada předních osobností města neměla dost odvahy a uprchla do Vídně.

Vojenským velitelem města byl císařem jmenován sedmatřicetiletý plukovník francouzského původu Jean Louis Raduit de Souches. Ten byl přijat pouze s malou důvěrou, neboť byl protestantem a ještě před několika lety bojoval ve švédském vojsku. Další události však ukázaly, že tato volba byla správná. Velitel města spolu s tehdejším hejtmanem rozhodli o obnovení, zpevnění a vybudování nového opevnění. Všechny budovy, které stály 600 kroků od městských hradeb, byly zbourány, byly prohloubeny staré příkopy, někde vytvořeny nové. Pro zajištění zásobování obyvatelstva byl zbudován mlýn na volský potah, ve městě byly vyčištěny všechny studny. Krytou cestou (strada coperta) pak spojil vlastní město se Špilberkem. Svou rozhodností a přístupem k zajištění obrany města si velitel de Souches brzy získal vážnost. Velký nedostatek zbraní odstraňoval usilovnou výrobou, na níž se podíleli obyvatelé Brna. Počet obránců města byl také malý, ve zbrani bylo 1 475 mužů, z nichž bylo pouze 426 vojáků. Všichni byli přesto odhodláni čelit osmnáctinásobné převaze obléhajících Švédů. Obléhání Brna trvalo od 3. května 1645 až do 23. srpna 1645, kdy Švédové odtáhli – obrovské nadšení, odvaha a hrdinství obránců města bylo tedy korunováno úspěchem.

Bitva[editovat | editovat zdroj]

Obrázek z obléhání na brněnském domě.

Zásobování potravinami - zákaz prodeje dobytka bez souhlasu magistrátu, píce pro dobytek a koně byla vydávána na denní příděly. Ve městě se začal projevovat nedostatek ledku, který je nutný k výrobě střelného prachu, také zásobování vázlo. Problémy ale měli i Švédové – nedostatek potravin, vojenské neúspěchy. Další pokus Torstensona o vyjednávání je opět neúspěšný. Brňané nechtěli nic slyšet o tom, že by se měli vzdát, naopak na výsměch Švédům na hradbách vyhrávala hudba, vlály prapory. Nato brněnští podnikli opět výpad do nepřátelského tábora a Švédy překvapili. Obráncům města vydatně pomáhala pod velením měšťana Jana Staffa také setnina studentů jezuitské koleje, kterou nechal vycvičit rektor koleje Martin Středa.[2] Studenti ač různých národností, při pomoci obraně Brna byli jednotní.

19. července dorazilo k Brnu vojsko sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho, které se spojilo se Švédy.[3]

Veduta z obléhání Brna Švédy v roce 1645

Po boji[editovat | editovat zdroj]

Ihned 24. srpna 1645 vyslal de Souches posly k arcivévodovi Leopoldovi Vilémovi s podrobnou zprávou o celém obléhání Brna a se žádostí o přímluvu a doporučení císařské milosti při náhradě vzniklých škod. Císař Ferdinand III. vydal 22. září v Linci resoluci, která obsahovala řadu bodů, v nichž byly ohodnoceny zásluhy brněnských měšťanů. Šlo hlavně o pomoc materiálovou, dále bylo Brno a všichni jeho měšťané na šest let osvobozeni od všech daní a přirážek. Obci byla také poskytnuta finanční výpomoc ve výši třicet zlatých[určitě?] formou ročního odpočtu tří tisíc zlatých z daní. Městu Brnu byl také později vylepšen městský znak. Koncem roku 1647 osvobodil císař měšťany od placení cla, mýta a jakýkoliv poplatků ze zboží. Brnu bylo také uděleno právo konat koňské a dobytčí trhy. Kromě těchto obecných odměn byli osobně vyznamenáni a odměněni jednotliví brněnští měšťané, vojáci a studenti. Četní tovaryši, měšťanští pomocníci a obyvatelé brněnských předměstí, kteří se při obléhání vyznamenali, dostali v Brně měšťanská práva a byli osvobozeni od povinných poplatků. Z vojáků byli samozřejmě nejlépe oceněni vojenský velitel města de Souches a velitel posádky na Špilberku Ogilvy. Raduit de Souches byl povýšen na hraběte, dostal darem od města Schwanzův palác na Dolním trhu a čekala ho další skvělá vojenská kariéra.

Pověst: poledne v 11.00[editovat | editovat zdroj]

S obléháním Brna je spjata nejznámější brněnská pověst, která vysvětluje tradici, proč se zvoní na Petrově poledne o hodinu dřív. Švédové podle ní obléhali město již více než tři měsíce a jejich útoky ani snaha město vyhladovět nevedly k cíli. 15. srpna podnikl velitel švédského vojska Torstenson generální útok s tím, že pokud město nepadne do poledne toho dne, obléhání skončí a odtáhne pryč. Jeho výrok se měl donést Brňanům a když byli útočníky zle tísněni a poledne ještě daleko, napadlo kohosi začít zvonit poledne o hodinu dříve; generál Torstenson pak měl dostát svému rozhodnutí a obléhání ukončit. Brno bylo zachráněno a na připomínku této události zvoní každý den zvony katedrály sv. Petra a Pavla poledne už v jedenáct hodin.[4]

Pověst ovšem není pravdivá a skutečnost je pro Brňany ještě příznivější: poslední generální šturm 15. srpna trval až do večera a byl spolehlivě a kompletně odražen, načež Torstenson pro vyčerpání svých vojsk a nedostatek času obléhání vzdal. Posledních osm dní obležení se už švédské jednotky stahovaly a odvážely děla, 23. srpna už k žádnému útoku nedošlo a území města opustili poslední švédští vojáci.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ENGLUND, Peter. Nepokojná léta. Praha : Nakladatelství lidové noviny, 2000. ISBN ISBN 80-7106-355-X. (Česky)  
  2. Theol. Dr. Martin Středa (Stredonius) – Encyklopedie dějin města Brna
  3. "Brno téměř čtyři měsíce vzdorovalo více než desetinásobné přesile". Vojenský historický ústav Praha.
  4. "Patnáct stovek Brňanů pobilo osm tisíc Švédů. Přesilu porazili lstí". Technet.cz. 12. prosince 2012.
  5. http://www.christnet.eu/magazin/zprava.asp?zprava=16218

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Němčík, B.: Švédové před Brnem. Bpress, Brno 1995
  • Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války 1. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales, 73, 1988, s. 127-161.
  • Matějek, František: Švédové na Moravě za třicetileté války 2. Acta Musei Moraviae, Scientiae sociales, 75, 1990, s. 141-172.
  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha : Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]