Kostel svatého Jakuba Staršího (Brno)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Jakuba Staršího
Saint Jacob church tower in Brno.jpg
Místo
stát Česko
kraj Jihomoravský
obec Statutární město Brno
zeměpisné souřadnice 49°11′48,04″ s. š., 16°36′30,4″ v. d.
Základní informace
náboženství křesťanství
ritus římskokatolická církev
datum posvěcení mezi 1228–1231, 16. stol.
užívání farnost Brno - sv. Jakub
Architektonický popis
architekti H. Kurtz, A. Pilgram, bratři Gabriové, H. Ferstel
stavební sloh gotický
typ stavby trojlodní halový kostel s ochozem
výstavba 15. stol.-1592 (dostavba věže), 1871-1879 (regotizace)
Odkazy
adresa Jakubské náměstí, 602 00 Brno-město
oficiální web Web místní farnosti
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Ikona portálu Portál Brno

Kostel svatého Jakuba Staršího (Většího) je pozdně gotický trojlodní halový kostel nacházející se na Jakubském náměstí v brněnské čtvrti Brno-střed, jehož historie sahá až do počátku 13. století.[1] Jedná se o významně dochovanou památku městské církevní architektury na českém území. Je zde pochován slavný obránce města proti švédskému obléhání, maršál Louis Raduit de Souches. Národní kulturní památka od roku 1995. Jde o farní kostel farnosti Brno - sv. Jakub.

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Románská a vrcholně gotická fáze (poč. 13. stol. – poč. 15. stol.)[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o kostele pochází z roku 1228 z listin Přemysla Otakara II., kterými 7. listopadu potvrdil farnosti všechna práva a 6. prosince potvrdil patronát cisterciačkám z oslavanského kláštera v čele s abatyší Heilwidou. Olomoucký biskup Robert kostel někdy mezi léty 1228–1231 vysvětil a listinou z roku 1231 znovu potvrdil farní práva a stanovily se i farní hranice.[2] Z tohoto dokumentu se také dozvídáme, že kostel byl založen ještě za vlády markraběte Vladislava Jindřicha. Z toho vyplývá, že první románská stavba začala vznikat někdy mezi nástupem biskupa Roberta do úřadu a smrtí markraběte Jindřicha, tedy mezi léty 1201–1222. V této době sloužil výhradně pro potřeby německých, flanderských a valonských kolonistů. Valoni pak docházeli do kostela sv. Mikuláše na Dolním trhu (dnešním Náměstí Svobody), který se stal filiálním. Pro česky mluvící farníky byl určen kostel sv. Petra. Okolo kostela vznikl také brzy hřbitov, který byl od roku 1293 k dispozici i ostatním neněmeckým farníkům.

Z archeologických nálezů vyplývá, že někdy na konci 13. až začátku 14. stol. byl románský kostel nahrazen vrcholně gotickou stavbou o přibližně stejných rozměrech, jako je kostel stávající. Byla ale téměř bezezbytku odstraněna a nahrazena stavbou současnou. V této době je také doložena fundace množství oltářů, např. sv. Víta (1413), sv. Filipa a Jakuba (1423), sv. Kříže (1429), nebo sv. Anny (1446).

Současná pozdně gotická stavba (pol. 15. stol. – 1592)[editovat | editovat zdroj]

Klenba chóru

Pozdně gotická novostavba farního kostela bývá datována výstavbou chóru těsně před polovinou 15. století. Z roku 1446 totiž pochází smlouva, kde je uvedena částka dvou kop grošů stavební dotace, kterou musí farář ročně odevzdat oslavanskému klášteru. Novější výzkumy se kloní k názoru, že se stavbou bylo započato až po polovině 15. století, je však důvodná i domněnka, že se údaj týká až dokončení kněžiště. Od roku 1456 jsou v odkazech brněnských měšťanů vedeny částky na stavbu kostela. Avšak jak ukazuje slohový rozbor této nejstarší části stavby, presbytář mohl vzniknout dříve. Svědčí pro to např. osové umístění opěrného pilíře, které připomíná postup Petra Parléře u jižní předsíně katedrály sv. Víta v Praze a v presbytáři kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem, profil meziokenních žebrových prutů a jejich ostruhovité zakončení proťaté podokenní římsou, tvar okenních kružeb opakující některé charakteristické parléřovské motivy, a popř. i rostlinný dekor a nádherné chrliče v završení opěrných pilířů, jejichž motiv je blízký pracím z Parléřovy huti. Protože je málo pravděpodobné, že by šlo o dosti kuriózní druh historismu, a plynulé dožívání Parléřovy tradice lze v druhé polovině 15. stol. vyloučit, je možno položit vznik presbytáře a tedy i projekt nového kostela ještě do závěru 14. věku. Podle posledních poznatků bylo monumentálně založené kněžiště v této nejstarší stavební etapě vybudováno až po patu klenby a zároveň byly vztyčeny volně stojící pilíře.

Pilgramova předsíň

Historik architektury Petr Kroupa, který zkoumal dějiny výstavby tohoto kostela, dospěl k závěru, že presbytář byl dostavěn před rokem 1473, dle odkazu Kateřiny Zeilerové, podle kterého měl být co „nejlépe vyzdoben nový chór“ a ze zbytku se mělo pokračovat. Zároveň uvedl jisté podobnosti konstrukce u kostela sv. Ducha v Heidelbergu, kde je rovněž použita obkročná trojcípá klenba v ochozu halového chóru. Tento typ síťové klenby vytvořený ze tří žeber kombinovaných v závěru s cípy hvězdy patří do okruhu švábských síťových kleneb. Za autora jakubské klenby chóru považuje Kroupa mistra Hanse Kurtze, jenž je doložen na řezenském sjezdu kameníků v roku 1459 jako meister zu Prunn (mistr z Brna). Od roku 1495 se také setkáváme se stavební hutí u sv. Jakuba, která stála na severní straně chóru.

Na severní straně lodi se dochovala bývalá předsíň označená uvnitř v nadpraží kamenickou značkou Antona Pilgrama a textem: 1502 Ist Angefa-Gen Dy Seiten (1502 započaty boční stěny). Jeho autorství je doloženo nejen u této předsíně, jejíž dva vchody s portálky jsou dnes zazděné, ale dokonce i u točitého schodiště u sakristie z roku 1510, které však bylo zbořeno v roce 1874. Vedlo na půdu, mělo kamenné zábradlí a zajímavou krouženou klenbu s přetínavými žebry. Pilgram byl nadaný stavitel narozený v Brně, který zde působil v letech 1500–1515. Poté odešel pracovat na stavbu sv. Štěpána do Vídně. V druhém desetiletí 16. stol. byla nezaklenutá hala trojlodí provizorně zastřešena.

Pohled do halového trojlodí

Rozestavěný kostel postihl 27. 4. 1515 požár, který zapříčinil pád střechy, která následně zničila všechny oltáře a zvony. V roce 1516 je vysvěcen nový hlavní oltář. Z roku 1518 pochází kamenný reliéf Oplakávaní Krista a z roku 1519 reliéf Ukřižování Krista. Další zastřešení bylo provedeno patrně ještě před rokem 1530. Trojlodí zaklenul až v 70. letech brněnský zedník Pietro Gabri, v Brně usedlý Ital. Dle vyznačeného data 1526 bylo dokončeno kamenné schodiště na kazatelnu plaménkovými kružbami. Na dříku je vytesána kamenická značka Merta Hübla, která se nachází i na křtitelnici. Hübl zřejmě vedl dostavu kostela ve dvacátých a třicátých letech. V roce 1581 bylo provedeno dvojité vřetenové kamenné schodiště u hlavní věže, s přístupem na kůr. V témže roce dokončil Wolf Nagel hudební kruchtu.

Stavba věže započala zřejmě již na konci 15. stol., v roce 1592 byla Antoniem Gabrim zvýšena o část s hodinami a dokončení provedl Simon Tauch, který na věž nasadil renesanční helmici. Po pouhých osmnácti letech musela být báň snesena a opravena a poté znovu usazena. Výška věže je 92 metrů. Výdaje na stavbu kostela nakonec vyústily v převedení patronátu z oslavanského kláštera na město Brno. Během třicetileté války nebyl kostel nijak výrazně poškozen a nevznikla tedy nutnost kostel přestavovat. Byla pouze Švédy prostřílena měděná střecha lodi a věže. Dodneška tak převážně zůstala zachována jeho pozdně gotická podoba.

Barokní období (2. pol. 17. stol. – 70. léta 18. stol.)[editovat | editovat zdroj]

Palkův obraz sv. Jakuba z hlavního oltáře

V roce 1666 byl na hlavní oltář pořízen obraz Jana de Herdta, roku následujícího celý oltář renovován. Řečniště kazatelny bylo opatřeno roku 1684 reliéfy, později získala i stupňovitou stříšku se sochami svatých. Nové varhany měl roku 1692 dodat varhanář Jakub Ryšák z Opavy, které ale dokončil kvůli Ryšákově smrti až roku 1694 Andreas Beck. Stroj musel být v 19. stol. z technických důvodů nahrazen. Varhanní skříň vyřezal Antonín Riga, který je autorem i řezeb lavic v lodi a chóru.[pozn. 1] Na lavicích jsou doložení místní stolaři Hans Michael, Adam Zeith a Friedrich Wilhelm.

Na přelomu 17. a 18. stol. musela být díky špatnému stavu vyměněna celá střecha včetně krovu. Oprav se ujal tesař Anton Ebenberger a mědikovec Sebastian Riedl, kteří práci dokončili roku 1724. Stejnou péči vyžadovala i věž, která musela být snesena na úroveň zvonice a poté vyzděna znovu do původní výšky a podoby. 12. června 1729 uhodil do nové věže blesk, požár byl ale brzo uhašen. V září byla na věž nasazena makovice a do ní uloženy pamětní dokumenty.

Barokizace vnitřních prostor byla uskutečněna v letech 1750–1766. Během úprav byly starší dřevěné oltáře nahrazeny mramorovými, které jsou v kostele dosud. Uprostřed chóru byl zbudován monumentální oboustranný hlavní oltář z černého mramoru s obrazy Františka A. Palka na přední straně a Josefa Sterna[3] na zadní. Sochařskou výzdobu dodal Jan Adam Nesmann. Vysvěcen byl 16. 3. 1755. Boční oltáře byly osazeny obrazy Josefa Sterna, Františka V. Korompaye a dalších, a v letech 1765–1770 zlacenými sochami světců a andělů Ondřeje Schweigla.[3] V roce 1771 vysvětil olomoucký biskup Maxmilián Hamilton čtrnáct nových oltářů. Na podlahu byla pořízena černobílá dlažba ze čtvercových kamenů. Všechny náhrobky nacházející se v ní, byly vyjmuty a ty významnější a zachovalejší zasazeny do zdí. Poté byly také odstraněny některé boční kaple a další zčásti přestavěny.

Hřbitov, který se kolem kostela nacházel, byl od roku 1784 postupně rušen a spolu s ním postupně zanikly i další z venkovních kaplí. Většina náhrobních kamenů byla použita na vydláždění ulic nebo prodány na materiál.

Regotizace (1871 – 1879)[editovat | editovat zdroj]

Novogotický hlavní oltář

V 70. letech 19. století rozhodla městská rada, že starý kostel bude reprezentativně opraven a okrášlen. Podle dobového puristického názoru totiž mladší prvky narušovaly gotickou krásu kostela. Roku 1870 tak byl pro tento účel založen Stavební spolek brněnského kostela sv. Jakuba. Úprav, které pobíhaly v letech 1871–1879 se podle projektu vídeňského architekta Heinricha Ferstela ujal brněnský stavitel Josef Arnold.

Byly odstraněny vnější přístavby, zbourána jižní gotická předsíň a ostatní kaple, včetně té Raduita de Souches, jehož náhrobek byl poté umístěn za hlavní oltář a maršálovy ostatky přemístěny do hrobky na jižní straně presbytáře. Stejný osud potkal i starou sakristii s Pilgramovým schodištěm, která byla postavena znovu, vyšší o patro a delší o jednu třetinu. Severní Pilgramova předsíň byla zazděna a přeměněna na kapli. Dále bylo vyměněno nebo doplněno mnoho poškozených kamenických prvků na fasádě. Horní části venkovních opěrákůchrliči byly odstraněny a znovu vyzděny s nově pořízenými pískovcovými chrliči, fiálami, kraby, rozetami a kytkami. Pod střechou byla vytvořena korunní římsa s ukrytou rýnou. Měděný kryt střechy byl nahrazen novým. Na jižní i severní straně fasády byla proražena zazděná gotická okna, a do nich a všech ostatních pořízeny nové okenní kružby. Okna byla opatřena ocelovými pruty a barevnými vitrážemi.

Z interiéru byly odvezeny menší barokní oltáře, z ostatních sejmuty sochy a některé obrazy. Do této doby se hovoří až o 17 oltářích. Hlavní oltář byl rozebrán a nahrazen subtilnějším v novogotických formách navržený rovněž Ferstelem. Dále byly uvnitř opraveny případně nahrazeny baldachýny a konzoly a odstraněna také dvojice empor. Náhrobníky nacházející se do té doby ve zdech byly vyjmuty a ty umělecky hodnotnější byly zachovány a později uloženy do jedné z prázdných krypt. Náhrobky přisazené ke zdi byly přeorganizovány, přičemž v současnosti je jich zde deset, zbytek zachovaných kamenů je vystaveno v expozici kostnice. Interiér a exteriér byl následně znovu omítnut. 15. srpna 1879 je kostel slavnostně znovu otevřen.

Na přelomu 18. a 19. století, přesněji v letech 1900–1901 vznikla u kostela novogotická fara navržená Aloisem Prastorferem a Germano Wanderleyem.

Novodobá historie (1900 – současnost)[editovat | editovat zdroj]

Roku 1900 byla snesena z věže báň, následujícího roku nahrazen její dřevěný krov železným a poté byla znovu oplechována v původním tvaru. Těsně před druhou světovou válkou, v  letech 1937 – 1939 byla v kostele přeložena dlažba a vyměněny některé architektonické články a množství kamenných kvádrů v podnoži. Zpřístupněna byla též Souchesova hrobka. Za války nebyla stavba nijak poškozena, přestože bomby dopadaly na budovy jen několik desítek metrů daleko. V 90. letech byla celá venkovní fasáda znovu omítnuta a restaurovány kamenné články. Souchesova hrobka byla zadlážděna, a znovu otevřena až v roce 2003. Kostel byl pro svoji nespornou historickou hodnotu v roce 1958 prohlášen kulturní památkou a v roce 1995 pak Národní kulturní památkou.[4]

V roce 2015 je kostel v rámci projektu Monumentum sacrum Brunense rekonstruován a rehabilitován pomocí dotací z Norských fondů. Bude obnoven interiér včetně restaurování mobiliáře, opraven krov, zajištěny poruchy zdiva, repasovány dveřní a okenní výplně atd. Ve věži, která bude tímto zpřístupněna, má vzniknout muzeum mapující historii kostela. 12. 1. 2015 byl kostel uzavřen, ukončení projektu je plánováno na 30. 4. 2016.

Historie kaplí[editovat | editovat zdroj]

V období 14. a 15. století vzniklo kolem kostela množství kaplí, které tvořily zvláštní urbanistický komplex. Šlo vesměs o menší stavby, z nichž některé připomínali spíše jednoduchý oltář připojený ke kostelu, či pouze malbu na zdi. V pramenech je totiž někdy obtížné odlišit, zda se jednalo o samostatnou stavbu nebo jen oltář. Také zmiňují i další kaple, než ty zde uvedené, ale informace o jejich zasvěcení či podobě scházejí nebo se rozcházejí.[5]

Na kresbě z roku 1821 jsou vidět některé z připojených kaplí

Jako nejstarší je zmíněna kaple Božího těla (Těla Kristova), na jejíž zbudování odkázal roku 1340 dům svatojakubský kněz Hanzmann z Tišnova. Stavba byla potvrzena roku 1352 olomouckým biskupem Janem. Doložena je i k roku 1369 a 1420 u jižního průčelí kostela, obnovena pak 1439, znovu je zmíněna až roku 1518. Kaple sv. Mořice (Česká kaple), doložená dokumenty z roku 1365 a 1384, sloužila od 15. stol. jako filiální potřebám českých farníků. V roce 1736 byla kaple přestavěna Mořicem Grimmem, za josefínských reforem zrušena a v roce 1886 zbourána. Kaple sv. Doroty, připomínaná roku 1389 na hřbitově, která mohla být spojena po roce 1515 s kaplí Božího těla. Kaple Jedenácti tisíc panen (sv. Voršily), zbudována jižně od kostela z odkazu mincmistra Arnolda z Kumbachu, jejíž nadace byla potvrzena roku 1404 markrabětem Joštem, totéž bylo učiněno následujícího roku i olomouckým biskupem Lackem z Kravař. Kaple Nanebevzetí Panny Marie doložená v letech 1413 a 1458 jižně od kostela, kterou nechala postavit Anežka z Meziříčí. Tzv. Nová kaple (Zvěstování Panny Marie) zřízená roku 1428 z odkazu svatojakubského faráře Jana Vavřince z Troskotovic. Kaple sv. Trojice uváděna někdy jako oltář, je doložena k roku 1463, jejíž původ je kladen už do 14. století. Dále je zmiňována ještě kaple neznámého zasvěcení s osáriem zmiňovaná ve 40. letech 18. stol., nazývaná též Totenkapelle či Beinhaus. Ke zbudovaní obdélné kaple Raduita de Souches s hrobkou na jižní straně presbytáře došlo roku 1726 podle plánů Mořice Grimma.

Brněnští měšťané v minulosti kaple dotovali svými dary a odkazy a rovněž i mnohé oltáře uvnitř kostela. Také významně přispívali na stavební náklady, jejichž hlavní tíži nesl zpočátku cisterciácký klášter v Oslavanech. Žádná z těchto kaplí se do současnosti nedochovala. Část byla zbourána při barokizaci, zbytek při regotizaci kostela.

Architektonický popis exteriéru[editovat | editovat zdroj]

Pohled od východu na gotické kněžiště

Kostel sv. Jakuba má zvenku krásně čitelný presbytář. Půdorysně je to polovina šestihranu. Skládá se tedy ze tří ploch. Jednotlivé plochy oddělují opěráky, které jsou v horní části zdobené dvojicemi chrličů se zvířecími motivy. Mezi nimi se nachází vimperk s motivem trojlistu. Horní hrany opěráku jsou zdobeny krabem typickým pro 14. století. Horní ozdobou opěráku je poměrně mohutná křížová kytice. Nad opěrákem je už jen korunní římsa zdobena florálním motivem otevřeného květu po celém svém obvodu. Stěny presbytáře jsou děleny dvěma podlouhlými okny téměř od stropu až k zemi. Okno je děleno na 3 stejně úzké části, z nichž každá je zakončena trojlistem. Nad tímto zakončením se pak nachází kruh jenž obsahuje třikrát trojlist. Druhé okno v téže stěně je úplně stejné, až na to že v horním kruhu se nachází místo tří trojlistů hned čtyřikrát trojlalok. Okna od sebe odděluje jednoduchá přípora zakončena fiálou s podobným zdobením jako má opěrák s absencí chrličů. Takto se to opakuje v každé ze tří stěn presbytáře. Delší strana kostela pak obsahuje 9 opěráků, mezi nimiž je pak 8 stěn kromě dvou stejně členěny jedním grandiózním velkým gotickým oknem v horní části zdobeným několika trojlisty a trojlaloky. Tento rytmus je narušen v jedné stěně schodišťovou věží.

Průčelí kostela, které působí vcelku skromně, dominuje pouze vysoká hranolová věž, jež svoji výškou výrazně přesahuje všechny okolní stavby. Průčelí je ohraničeno fiálami na obou stranách a zleva jek mohutné věži připojena schodišťová věž lemována opěráky. Vchod není kromě archivolty nijak zvlášť zdobený. Nad vchodem se lomený oblouk opakuje ještě třikrát, v profilaci oken. 

Na delší straně je ke kostelu připojena kaple a sakristie. Kaple má plamínkový dekor nad kterým se nachází atypicky kruhové okno, zatímco sakristie je větší a s více ornamentálním zdobením na fasádě. Průčelí sakristie je ohraničeno fiálami, které jsou zakončeny křížovou kytkou. Dalším výrazným prvkem průčelí, je velký vimperk s kraby a křížovou kyticí na samém vrcholu. Tam, kam nezasahuje vimperk, je sakristie lemována atikou

Vnitřní vybavení[editovat | editovat zdroj]

Oltáře[editovat | editovat zdroj]

  1. Hlavní oltář: novogotický, navržen Heinrichem von Ferstelem, stavbu realizoval Johann Eduard Tomola (1888–1895), na architektuře z různobarevných mramorů jsou pískovcové sochy, uprostřed Kalvárie, po stranách sv. Cyril a sv. Metoděj a pod vrcholovým baldachýnem sv. Jakub.
Boční oltář sv. Trojice

V lodi se nachází převážně pozdně barokní oltáře z pol. 18. stol., na evangelijní straně jsou to:

  1. Oltář Krista v žaláři, původně sv. Kříže: v zamřížované nice stojí socha spoutaného Krista, po stranách jsou sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty od Jana Jiřího Schaubergera (kol. 1735), původně ve středu oltáře visel Kristus na kříži,
  2. Oltář Nanebevzetí Panny Marie: obraz od Františka Vavřince Korompaye (kol. 1770), na menze je postavena kopie gotického obrazu Panny Marie svatotomské,
  3. Oltář sv. Josefa: obraz Smrt sv. Josefa od F. V. Korompaye, v nástavci obraz sv. Alžběty udílející almužnu od Josefa Sterna (1761),
  4. Oltář Nejsvětější Trojice: titulní obraz od F. V. Korompaye, v nástavci obraz Klanění tří králů od stejného autora, na konzolách jsou sochy sv. Jáchyma a sv. Anny od Ondřeje Schweigla (60. léta 18. stol.), které do 50. let 20. stol. stály na oltáři kaple Paláce šlechtičen.

Na epištolní straně pak:

  1. Oltář Čtrnácti sv. Pomocníků: obraz od F. V. Korompaye (kol. 1770),
  2. Oltář Poslední večeře Páně: titulní obraz od J. Sterna (1755), v nástavci obraz sv. Barbory s andělem od stejného autora (1755),
  3. Oltář sv. Jana Nepomuckého: obraz Apoteóza sv. Jana Nepomuckého od Josefa Wickarta (1728),[3] v nástavci obraz Boha Otce od Josefa Ignáce Sadlera (kol. 1756),
  4. V kapli P. Marie Bolestné je drobný novogotický oltář s Pietou,
  5. Na zadní straně hlavního oltáře je provizorně umístněný oltář Schönstattského hnutí s kopií obrazu P. Marie, Matky třikrát podivuhodné (podle originálu Luigia Crosia z roku 1898).

Volné obrazy, sochy a skulptury[editovat | editovat zdroj]

Soška sv. Jakuba na stříšce kazatelny

Nad jižním chodem visí rozměrný obraz Apoteóza sv. Jakuba od Františka Antonína Palka (1756) a nad původní severní předsíní obraz Vize sv. Peregrina od Josefa Sterna (1755–1760). Oba pochází z původního hlavního barokního oltáře. Pod kůrem je v rámu s prapory a moravskou orlicí vsazena další barokní kopie obrazu P. Marie Svatotomské. V lodi jsou obrazy křížové cesty z 19. stol.

Vedle kaple P. Marie Bolestné visí Ukřižování z konce 13. stol. U jižního vchodu je pověšen bronzový korpus Krista, který odlil Jan Zikmund Kercker podle modelu Jana Christiána Pröbstla (kol. 1720), původně byl součástí kaple Raduita de Souches. Po stranách vstupu do sakristie jsou kamenné reliéfy Oplakávání Krista (1518) a Ukřižování Krista (1519).

Při třetím severním pilíři stojí renesanční kazatelna. Prolamované kamenné schodiště je datované rokem 1526. Řečniště je osazeno reliéfy (1684) Narození Páně, Kázání Krista v chrámu a Zjevení Krista na hoře Tábor, pod nimi jsou kartuše s erbem a epitafními nápisy Kulmana Eignera, jeho manželky a syna. Na stupňovité barokní stříšce jsou po obvodu sošky evangelistů, sv. Jana Křtitele, sv. Jakuba a na vrcholu Krista Spasitele.

Na konzolách v chórovém ochozu je dvanáct soch apoštolů z konce 19. stol. a gotická socha Krista Spasitele z pol. 15. stol. V kapli P. Marie Bolestné je vystavena kopie Pražského Jezulátka. Volně v kostele stojí barokní socha sv. Jana Nepomuckého od Mathiase Thomasbergera, dále novodobé sochy sv. Judy Tadeáše, sv. Antonína Paduánského, sv. Alžběty a Nejsvětějšího Srdce Páně. Na podstavcích kolem zdi je usazeno pět reliéfů křížové cesty od Karla Korschanna (1943).

Do původního vybavení patří zlacené sochy světců a andělů z bočních oltářů od Ondřeje Schweigla, sochy Panny Marie a sv. Jana Evangelisty ze Souchesovy kaple od J. Ch. Pröbstla, staré oltářní obrazy a také pětice monumentálních obrazových epitafů brněnských měšťanů[pozn. 2] z konce 16. stol. Sochy i obrazy se dnes nacházejí zčásti ve sbírkách Muzea města Brna, Moravské galerie, popř. depozitáři farnosti.

Ostatní vybavení[editovat | editovat zdroj]

V mělké nice v presbytáři je mramorová křtitelnice z 20. let 16. stol., nad ní visí současné bronzové reliéfy. Na hudební kruchtě stojí dvoumanuálový varhanní stroj[pozn. 3] z let 1691–1694 se sochařskou a řezbářskou výzdobou od Antonína Rigy. Z dílny stejného autora pochází i dvojice chórových lavic (kol. 1730) a čtyři skupiny vyřezávaných lavic v lodi. V nástavci jedné z nich se nachází Rigovy alegorické sochy Víry a Lásky. V kapli P. Marie Bolestné je dvojice barokních lavic s vysokými opěradly. Pod kůrem je čtveřice zpovědnic. Dvě barokní, původem s dominikánského kostela, se sousošími Krista s Máří Magdalenou a sv. Pavla se setníkem, další dvě zpovědnice jsou novogotické. Chórové varhany mají novogotickou skříň. Před vchodem se nachází kamenná kropenka, původně křtitelnice používaná v porodnici na Obilním trhu.

Z kostela pochází početný soubor cechovních podstavníků ze 18. – 19. stol., dnes v Muzeu města Brna.

Náhrobky[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek Raduita de Souches
  1. Za hlavním oltářem se nachází náhrobek Louise Raduita de Souches (†1682) z let 1722–1727, původně stál ve vlastní kapli přistavěné k jižní lodi a zbořené při regotizaci. Na mramorové tumbě klečí v odevzdané póze bronzová socha maršála, kterou odlil J. Z. Kercker podle modelu Jana Ch. Pröbstla (1727). Na tumbě je umístěna kartuše s rozsáhlým německy psaným textem popisující jeho život a činy. Roku 1964 provedl úpravu náhrobku Bohuslav Fuchs, který navrhl betonový monolit, na který položil barokní erb hrabat de Souches s trofejní výzdobou.[pozn. 4]

Kolem obvodové zdi jsou rozestaveny heraldické náhrobky:

  1. epitaf s aliančním erbem Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů,[pozn. 5] jehož levá polovina se znakem Čertů (divý muž s chrty) vychází z někdejšího návrhu (1522) od Albrechta Dürera,[pozn. 6] [pozn. 7] pravá nese heraldicky ojedinělé schéma Pythagorovy věty,
  2. Jana Jiřího z Metzburgu (†1698) od Mathiase Thomasbergera,
  3. Kateřiny a Doroty Sutorové z roku 1658,
  4. Floriána Pravětického z Radvanova (†1587) a manželky Barbory Střelické ze Střelic (†15..?),
  5. Anny Marie Cetrysové z Kyšperka a syna Jana Haugvice z Biskupic (oba †1568),
  6. Šimona Aloise Fischera (†1690) a manželky Doroty od Jana Kašpara Pröbstla,
  7. a 9. vedle bývalého oltáře sv. Kříže jsou volně postaveny náhrobníky Adama Ottona Danzera (†1698) a Jindřicha Nasse (†1698),
  8. za jižní chórovou lavicí je zazděný náhrobník syna z rodu Heldreichů z Heldenreichu (†1695) z let 1697–1709.[pozn. 8] [pozn. 9]

Znaky a letopočty na klenbě[editovat | editovat zdroj]

Na klenbě presbytáře se nachází malované znaky města Brna s letopočtem 1526 a alianční královské znaky Ludvíka Jagellonského a Marie Habsburské. Doprovází je letopočty 1520 a 1220. Další letopočty 1813, 1830, 1878, 1938 a 1969 jsou v polích mezi žebry.[pozn. 10]

Ve svornících jsou vyvedeny mistrovské značky zedníka Pietra Gabriho, kameníka Antonia Silvy, cechovní znamení (zedníci, kameníci, tesaři aj.) a monogramy brněnských měšťanů.

Pověst[editovat | editovat zdroj]

„Neslušný mužíček“ - Nehaňba

Ke kostelu sv. Jakuba se váže jedna z nejznámějších brněnských pověstí - Pověst o neslušném mužíčkovi. Mužíčka lze spatřit v jižním okenním oblouku prvního patra věže, přivráceného k náměstí Svobody, jak vystrkuje svůj nahý zadeček ke katedrále sv. Petra a Pavla. Prý šlo o „soutěž“ který ze dvou kostelů bude mít vyšší věž. Zadeček směrem k Petrovu naznačuje, že tuto soutěž vyhrál kostel sv. Jakuba s výškou věže 92 m, zatímco Petrovské věže dosahují pouze do výšky o 8 metrů nižší, tedy 84 m. Tato legenda však pochází až z poč. 20. stol. jelikož věže petrovské katedrály byly postaveny až roku 1908. Jiná verze tvrdí že petrovská kapitula ze závisti, že má sv. Jakub lepšího stavitele ho nechala z města vyhnat. Měl jen poslední přání, než odejde, aby mohl dokončit okno. Když bylo ono okno odhaleno, objevil se zadek vystrčený směrem na Petrov.

Málokdo ale ví, že v okně není jen jeden mužíček, ale jsou v něm dvě postavy. Neslušný mužíček je totiž vytesán v družném obětí s „neslušnou ženuškou“. Jindřich Chatrný z pracoviště dějin architektury a urbanismu Muzea města Brna k tomu uvedl, že „patrně šlo o žert řemeslníka, když takovou sochu umístil na církevní budovu“.[zdroj?] Jedná se ale o poměrně běžnou hříčku gotických kameníků (podobně jako křivá fiála portálu Staré radnice). Původně měla skulptura pouze tělo, dvě hlavičky k němu byly doplněny v roce 1937.

Kostnice[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Brněnská kostnice.

V podzemí kostela je druhá největší objevená kostnice v Evropě. Podle odhadů se v kostnici nachází ostatky kolem padesáti tisíc jedinců.[7] Kostnice je od konce června 2012 veřejnosti běžně přístupná v návštěvních hodinách.[8]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Exteriér[editovat | editovat zdroj]

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Skříň musela být roku 1826 z provozních důvodů posunuta více dozadu ke zdi, díky čemuž se zhoršila viditelnost varhan.
  2. Konkrétně jsou to epitafy Mikuláše Wunderla z Deblína (†1570), Mikuláše Migla ze Stohanu (†1590), Michaela Reicha z Reichenau (†1592), Wolfa Brunlachera (†1599) a Šimona Kryblera z Altendorfu (†1601).
  3. Původní varhany od Jakuba Ryšáka z Opavy byly kvůli špatnému stavu v 60. letech 19. století nahrazeny strojem Františka Svítila st. z Nového Města na Moravě.
  4. Erb s trofejní výzdobou se původně nacházel nad vstupem do kaple na jižní vnitřní stěně presbytáře. Při regotizaci byl převeden do městského lapidária a zazděn do severního křídla Biskupského dvora, a poté byl teprve instalován Fuchsem nad náhrobek.
  5. Dodnes mylně označovaný za náhrobek Kryštofa Čerta (*1540 - †1600), popř. Zuzany Seiseneggerové, manželky malíře Jakoba Seiseneggera (*1505 - †1567). Kámen ale pochází až z 1. čtvrtiny 17. století. Může tak teoreticky patřit vdově po Hansi staršímu z rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz, spíše ale byl pro jeho syna Hanse mladšího (popř. jeho ženu či děti). Rodina Brem-Seisenegger byla zřejmě luteránská (a dle erbovního vývodu slezského původu). Památník byl budován v kostele v období luteránské správy po stavovském povstání. V době po potlačení povstání, už ale nemohl být epitaf v kostele umístěn (a dokončen), jak tomu naznačují prázdné pole nápisových kartuší. Dnes je zde již druhotně umístěný, asi od 19. stol. Obdobný (s užším erbovním vývodem) najdeme v kostele sv. Jakuba v Nosislavi (patří výše jmenovanému Hansi staršímu †1612).
  6. Rytina erbu Johanna Tscherte (Jana Čerta), s monogramem A. Dürera, (18,7 × 14,4 cm), Kunsthalle Hamburg.
  7. Albrecht Dürer navrhl (zaznamenal) erb pro Jana Čerta (*1471 - †1552), známého též pod jménem Hans Tscherte, se kterým byl malíř v přátelském kontaktu. Tento epitaf ale obsahuje alianční erb rodu Brem-Seisenegger von Tarnowitz a Čertů který vznikl až po pol. 16. stol. V této době dochází k vymření rodu von Seisenegger a jeho jméno a čtvrcený znak přejímá roku 1593 rod Brem von Tarnowitz, a teprve poté byl dodnes neznámou vazbou spojen se znakem rodu Čertů (polovina štítu s divým mužem a chrty). Znamení gryfa (oblíbené u umělců, vědců a knihtiskařů) bylo původním znakem Seiseneggerů, po nobilitaci (1558) doplněného čtvrcením o symboliku Pythagorovy věty, s tvorbou Albrechta Dürera (†1528) ale již vůbec nesouvisející.
  8. Kámen byl objeven v souvislosti s rekonstrukcí kostela a restaurování mobiliáře v únoru 2015.[6]
  9. Náhrobník nese letopočet úmrtí 15. 9. 1695. Pořídil jej otec pro svého syna, v době po své nobilitaci v prosinci 1696 a před svou smrtí 1709 - obsahuje titul a erb, který v roce 1695 ještě neexistoval.
  10. K letopočtu 1220 se váže často tradovaný omyl že značí vysvěcení první kostela, popř. že se u něho nachází erb abatyše oslavanského kláštera. Letopočet je však jako i některé další data mladší a fiktivní.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha : Baset, 2000. S. 288, 289.  
  2. LIBOR, Jan. Dějiny Brna 2, Středověké město, 2013. S. 690-691.
  3. a b c KROUPA, Jiři (ed.). V zrcadle stínů 1670–1790. Morava v době baroka, 2003. S. 207, 330, 189.
  4. http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C105
  5. BOROVSKÝ, Tomáš. Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v kostele sv. Jakuba v Brně. In: Brno v minulosti a dnes, 2001.
  6. FOLTÁNKOVÁ, Kateřina. Dělníci našli v kostele u svatého Jakuba náhrobek a části zničených vitráží. Brněnský deník.cz [online]. 2015-03-23 [cit. 2015-07-01]. Dostupné online.  
  7. HANUŠ, Vlastimil. Brněnská kostnice je druhá největší v Evropě [online]. 2008-03-04, [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.  
  8. SUŠANKA, Filip. Brno zpřístupní kostnici turistům. Pod svatým Jakubem. Brněnský deník.cz [online]. 2008-08-12, rev. 2008-08-13 [cit. 2011-01-14]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOROVSKÝ, Tomáš. Kaplani, oltářníci a jejich beneficia v kostele sv. Jakuba v Brně. In: Brno v minulosti a dnes 15. Brno : Archiv města Brna, 2001. ISBN 80-902931-5-8. S. 271-312.  
  • BRETHOLZ, Bertold. Die Pfarrkirche St. Jakob in Brünn. Brno : R.M. Rohrer, 1901. 206 s.  
  • HÁLOVÁ-JAHODOVÁ, Cecilie. Brno, stavební a umělecký vývoj města. 1. vyd. Praha : Pražské nakladatelství V. Poláčka, 1947. 370 s.  
  • CHADRABA, Rudolf (ed.). Dějiny českého výtvarného umění I./2. 1. vyd. Praha : Academia, 1984. 405-683 s. S. 530-531, 541.  
  • CHADRABA, Rudolf (ed.). Dějiny českého výtvarného umění II./1. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 390 s. ISBN 80-200-0069-0. S. 100, 318, 362.  
  • CHADRABA, Rudolf (ed.). Dějiny českého výtvarného umění II./2. 1. vyd. Praha : Academia, 1989. 390-905 s. ISBN 80-200-0069-0. S. 517-525, 615, 742, 799-800, 804.  
  • KROUPA, Jiří (ed.). V zrcadle stínů: Morava v době baroka 1670-1790. 1. vyd. Rennes – Brno : Musée des Beaux-Arts – Moravská galerie, 2003. 382 s. ISBN 80-7027-121-3.  
  • KROUPA, Petr. Farní kostel sv. Jakuba Většího v Brně. In: CHAMONIKOLA, Kaliopi (ed.). Od gotiky k renesanci: výtvarná kultura Moravy a Slezska 1400-1550 : [katalog výstavy] II. 1. vyd. Brno : Moravská galerie, 1999. 664 s. ISBN 80-7027-097-7. S. 90-96.  
  • KUČA, Karel. Brno: vývoj města, předměstí a připojených vesnic. 1. vyd. Praha : Baset, 2000. 644 s. ISBN 80-86223-11-6.  
  • LIBOR, Jan. Dějiny Brna 2, Středověké město. 1. vyd. Brno : Statutární město Brno, 2013. 1071 s. ISBN 978-80-86736-36-5. S. 690-715.  
  • SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska 1. A-I. Praha : Academia, 1994. 651 s. ISBN 80-200-0474-2. S. 163-169.  
  • SVOBODA, Aleš. Kostnice u sv. Jakuba. 1. vyd. Praha : Dobrovský, 2014. 95 s. ISBN 978-80-7390-195-0. S. 7-10.  
  • ŠEFCŮ, Ondřej. Architektura : lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla. 1. vyd. Praha : Grada, 2013. 256 s. ISBN 978-80-247-3120-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]