Carl Gustav Wrangel
| Carl Gustav Wrangel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 13. prosince 1613 Uppsala |
| Úmrtí | 5. července 1676 (ve věku 62 let) Glowe |
| Povolání | politik a voják |
| Choť | Anna Markéta z Haugvic |
| Děti | Augusta Wrangelová[1] Markéta Juliana Wrangelová[2] Karel Filip Wrangel ze Salmis |
| Rodiče | Herman Wrangel |
| Rod | Wrangelové |
| Příbuzní | Marie Kristýna Wrangelová a Waldemar Wrangel (sourozenci) |
| Funkce | generální guvernér (Švédské Pomořany; od 1648) Lord High Constable of Sweden (od 1664) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Carl Gustav Wrangel, hrabě z Salmisu, podepisoval se „Wrangell“, (13. prosince 1613, zámek Skokloster u Uppsaly – 5. července 1676 na svém statku Spyker v Glowe na Rujáně) byl švédský šlechtic, polní maršál v době třicetileté války a politik.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se do rodiny polního maršála a generála Hermanna Wrangela v královském zámku Skoklosteru.
Do armády vstoupil již ve 20 letech a rychle stoupal ve vojenské hierarchii. Roku 1644 velel flotile, která porazila Dány u Fehmarnu. Na konci třicetileté války bojoval i na českém území. Poté, co generál Lennart Torstenson neuspěl v roce 1645 při obléhání Brna, bylo rozhodnuto nahradit jej v čele švédské armády právě Wrangelem.
V červenci roku 1647 dobyl Cheb a na přelomu srpna a září stejného roku velel vojsku během bitvy u Třebele[3] a střetnutí u Teplé.
Švédská královna Kristina mu za zásluhy roku 1649 darovala panství se zámkem na Rujroku 1651 udělila titul hraběte ze Salmisu. Za druhé severní války velel nejdříve flotile a později pozemní armádě v bitvě u Varšavy (1656).
O rok později, 1657 velel vojskům, která vstoupila do Jutska a o rok později dobyl pevnost Kronborg útokem vedeným po zamrzlém moři a v roce 1666 neúspěšně zaútočil na Brémy. Byl odvolán poté, co neúspěšně vedl válku proti Braniborsku a jeho nevlastní bratr Waldemar Wrangel byl poražen u Fehrbellinu. Krátce nato Carl Gustav na svém zámku na Rujáně zemřel. Je pohřben v rodinné hrobce v zámecké kapli Skoklosteru. Společně s manželkou založil a vybavil Wrangelovskou kapli na zámku Calbe v Sasku-Anhaltsku.
Fundátor a mecenáš umění[editovat | editovat zdroj]
Mnoho peněz investoval do staveb a jejich vybavení ve Švédsku (palác zvaný Wrangelsburg ve Stockholmu, Skokloster) i v Německu (Wrangelův palác ve Stralsundu, přestavba zámku Spyker na Rujáně). Podporoval Matouše Meriana a jeho nakladatelství, byl donátorem atlasu mědirytin evropských měst "Theatrum europaeum". Zaměstnával architekta Nikodéma Tessina staršího, sochaře Pfundta, malíře portrétisty Anselma van Hulle, Davida Klöckera Ehrenstrahla a již zmíněného Meriana (od něj je Wrangelův portrét v infoboxu).
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Roku 1640 se oženil s Annou Markétou, hraběnkou Haugvicovou (1622–1673), dcerou Baltazara Jáchyma z Haugvic ze saské větve rodu Haugviců. Manželé měli 13 dětí, z nichž většina zemřela v dětském věku:
- Hanibal Gustav (1641–1646)
- Markéta Juliana (* 4. listopad 1642; † 1701) ⚭ 21. prosinec 1660 Nils Brahe mladší (1633–1699)
- Markéta Barbora (1643–1643)
- Achilles (1644–1648)
- August Gideon (1646–1648)
- Karel Filip (1648, Dingolfing u Mnichova - 13. duben 1668, Londýn)
- Hedvika Eleonora Žofie (31. srpna 1651, Wrangelsburg - 1687, Stralsund) ⚭ 7. duben 1678 s Arnoštem Ludvíkem svobodný pánem z Putbusu
- Šarlota Emilie (1652–1657)
- Polydora Kristiana (6. listopadu 1655 - 1675) ⚭ 1673 Leonhard Johan z Wittenbergu, syn Arvida z Wittenbergu
- Augusta Aurora (* 15. leden 1658; † 27. leden 1699)
- Herman (*/ † 1661)
- Anna Luisa (*/ † 1664)
- neznámé (*/ † 1665)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostupné online.
- ↑ Leo van de Pas: Genealogics.org. 2003.
- ↑ MATOUŠEK, Václav. Bitva u Třebele ve světle terénního výzkumu. Hláska. 2003, roč. XIV, čís. 4, s. 57–59. Dostupné online. ISSN 1212-4974.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Galerie Carl Gustav Wrangel na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Carl Gustav Wrangel na Wikimedia Commons
