Karel Maxmilián Thurn-Valsássina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karel Maxmilián Thurn-Valsássina
Erb rodu Thurn-Valsássina
Erb rodu Thurn-Valsássina

Nejvyšší hofmistr císařovny
Ve funkci:
1704 – 1711
Panovnice Eleonora Magdalena Falcko-Neuburská
Předchůdce Ferdinand August z Lobkovic (?)
Nástupce Maxmilián Quido z Martinic

Moravský zemský hejtman
Ve funkci:
1701 – 1704
Panovník Leopold I.
Předchůdce František Karel Libštejnský z Kolovrat
Nástupce František Josef z Oppersdorfu

Nejvyšší zemský komorník Moravského markrabství
Ve funkci:
1699 ? – 1701
Panovník Leopold I.
Předchůdce Bedřich z Oppersdorfu
Nástupce Kristián z Roggendorfu

Nejvyšší zemský sudí Moravského markrabství
Ve funkci:
1697 – 1699 ?
Panovník Leopold I.
Předchůdce Bedřich z Oppersdorfu
Nástupce Walter Xaver z Ditrichštejna

Místokancléř Českého království
Ve funkci:
1686 – 1693
Panovník Leopold I.
Předchůdce Karel Maxmilián Lažanský z Bukové
Nástupce Tomáš Zacheus Černín z Chudenic

Císařský tajný rada
Panovník Leopold I.

Císařský komorník
Panovník Leopold I.

Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1685 – ?
Panovník Leopold I.

Narození 15. října 1643
Úmrtí 8. června 1716 (ve věku 72 let)
Choť Anna Dorotea de Souches
Rodiče Jan Matyáš Thurn-Valsássina
Maxmiliána z Lichtenštejna
Děti Antonín Maria, Jan Křtitel Matyáš, František Oldřich
Zaměstnání politik
Profese šlechtic
Náboženství římskokatolické
Ocenění 1712 rakouský Řád zlatého rouna (č. 611)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Maxmilián hrabě z Thurn-Valsássiny (15. října 16438. června 1716) byl šlechtic z původně italského rodu Thurnů. Po rodičích vlastnil statky na Vysočině a dosáhl vysokých postů v Čechách a na Moravě, nakonec zastával hodnosti u císařského dvora. Byl rytířem Řádu zlatého rouna.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako nejmladší syn Jana Matyáše Thurn-Valsássiny a jeho druhé manželky Maxmiliány z Lichtenštejna, dcery knížete Gundakara z Lichtenštejna. I když patřil k méně významné linii rodu Thurnů, díky spříznění s knížecím rodu Lichtenštejnů a maršálem Louisem Raduitem de Souches dosáhl vysokých úřadů v Českém království, na Moravě a nakonec i u dvora. V roce 1685 byl jmenován říšským dvorským radou a v letech 1686–1693 byl místokancléřem Českého království se sídlem ve Vídni, mezitím se stal císařským komořím a tajným radou. Kvůli intrikám mocnějších rodin (Černínové z Chudenic) musel v roce 1693 odejít z Vídně a později byl nejvyšším komorníkem a nejvyšším zemským sudím na Moravě.

V letech 1701–1704 byl moravským zemským hejtmanem, jeho působení na Moravě ale není nijak významné, protože stále usiloval o návrat ke dvoru. To se mu nakonec podařilo a v letech 1704–1711 byl nejvyšším hofmistrem císařovny Eleonory. Po smrti Josefa I. musel sice tento post uvolnit, ale v roce 1712 obdržel Řád zlatého rouna.

Majetkové a rodinné poměry[editovat | editovat zdroj]

Zámek Krasonice

Na Jihlavsku vlastnil nevelké statky Želetava, Bítovánky a Krasonice se sídelním zámkem v Krasonicích[1], v roce 1687 koupil dům ve Vídni na Himmelpfortgasse[2]. Poblíž Krasonic na vrchu Humberk nechal v roce 1664 postavit z vděčnosti za vyléčení oční choroby poutní kapli Narození Panny Marie. V roce 1691 se stal spoludědicem zemřelé hraběnky Zuzany z Ditrichštejna, která čtyřem dědicům odkázala panství Malenovice, domy v Uherském Hradišti, v Olomouci a vinice na Hodonínsku. Společné vlastnictví čtyř dědiců, kteří nebyli v příbuzenském vztahu, však nebylo udržitelné a proto bylo již v následujícím roce prodáno za 80 000 zlatých[3]. Později podporoval dominikánský klášter ve Znojmě, kde pobýval po dobu výkonu svých státních úřadů na Moravě. Ve znojemském kostele Nalezení sv. Kříže je také pohřben[4].

Jeho manželkou byla Anna Dorothea de Souches (1653–1724), dcera polního maršála a hrdiny obrany Brna proti Švédům hraběte Louise Raduita de Souches. Měli spolu třináct dětí, šest z nich ale zemřelo v dětství. Dospělosti se dožili synové Antonín Maria (1679–1749), který zastával funkce u dvora, Jan Křtitel Matyáš (1681–1746), olomoucký kanovník a sběratel, a František Oldřich (1691–1741), císařský generál.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zámek Krasonice. www.krasonice.cz [online]. [cit. 2017-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-14. 
  2. SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 s. 533 ISBN 978-80-7394-165-9
  3. POKLUDA, Zdeněk: Hrad Malenovice; Zlín, 2014 ISBN 978-80-87130-30-8
  4. Znojmo; Brno, 2006 ISBN 80-902504-5-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ZETKOVÁ, Martina: Náhrobky kaple Mrtvých v kostele Nalezení Svatého Kříže ve Znojmě (bakalářská práce); Univerzita Palackého, Olomouc, 2014 dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Předchůdce:
František Karel Libštejnský z Kolovrat
Znak z doby nástupu Moravský zemský hejtman
17011704
Znak z doby konce vlády Nástupce:
František Josef z Oppersdorfu