Vila Primavesi
| Vila Primavesi | |
|---|---|
 Uliční průčelí vily | |
| Základní informace | |
| Sloh | Vídeňská secese |
| Architekt | Franz von Krauss Josef Tölk |
| Výstavba | 1905–1906 |
| Stavebník | Otto Clemens Primavesi |
| Poloha | |
| Adresa | Univerzitní 7, Olomouc,  Česko |
| Ulice | Univerzitní |
| Souřadnice | 49°35′38,76″ s. š., 17°15′18,72″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 36868/8-2271 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vila Primavesi je jedna z nejcennějších staveb vídeňské secese ve střední Evropě. Nachází se v Olomouci, v Univerzitní ulici 7. Byla postavena v letech 1905–1906 na objednávku manželů Otty a Eugenie Primavesiových jako městské sídlo jejich rodiny. V roce 2010 byla prohlášena národní kulturní památkou České republiky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vila byla postavena mezi lety 1905–1906 podle návrhu architektů Franze von Krausse a Josefa Tölka. Stavebníkem byl Otto Clemens Primavesi, bankéř a podnikatel italského původu, jehož rod přišel na Moravu koncem 18. století. Odkoupil dva staré renesanční domy v historickém jádru města nad hradbami v blízkosti kostela svatého Michala a na jejich místě nechal postavit secesní vilu pro svou rodinu.[2] Až do roku 1918 mecenášská rodina Primavesi postupně doplňovala interiér i zahradu vily uměleckými díly nejvyšší kvality. Díky známosti s předním secesním malířem Gustavem Klimtem se zde ocitlo několik jeho děl (portrétoval i členy rodiny Primavesi). Pro rodinu tvořil také sochař Anton Hanak, jehož díla Dítě nad všedním dnem, Modlitba, Ponocný, busta Eugenie (Mädy) Primavesi a další doplňovala interiér i exteriér vily. [3] O deset let později došlo k menším úpravám vily, které vedl architekt Josef Hoffmann.
Po vzniku Československa rodina Primavesi postupně prodala své majetky na Moravě a přesídlila do Vídně. V roce 1923 prodali vilu v Olomouci Akciové rafinerii rolnických cukrovarů v Přerově.[4]
Vlastníkem vily se roku 1926 stal MUDr. František Koutný z Litovle a vybudoval v ní soukromé sanatorium. Došlo k výraznější přestavbě vily, byla změněna koncepce prvního a třetího patra. Byla také odstraněna většina Hanakových prací.[4] Některé z nich odkoupila rodina Ottahalových a druhotně je umístila na zámku v Náměšti na Hané (socha Ponocného z průčelí vily), Hanakova socha Živá voda byla osazena na rodinném hrobě Ottahalových na Ústředním hřbitově v Olomouci. Přízemí sloužilo jako byt rodiny doktora Koutného, další patro pro provoz sanatoria, v podkroví byl ubytován personál (řádové sestry). V prvním poschodí byly přistavěny dva operační sály s velkými okny.[5]
V roce 1939 se majitelem sanatoria stal MUDr. Robert Pospíšil, který je provozoval bez zásadních úprav až do roku 1952. Vila byla znárodněna a přebudována na pobočku Okresního ústavu národního zdraví. Lůžkové oddělení bylo zrušeno a interiéry upraveny pro používání prostor jako ambulantního zařízení. V tomto období docházelo k postupné devastaci zbylého inventáře. V 80. letech 20. století byla vila prohlášena kulturní památkou moderní architektury. Roku 1992 byla v restituci vrácena dědicům MUDr. Pospíšila a přestaly zde být poskytovány lékařské služby. O vilu projevily zájem různé podnikatelské subjekty, plán na celkovou rekonstrukci však zkrachoval a devastace vily se zrychlila.
V roce 1997 majitelka přistoupila k postupné rekonstrukci vily. Během dalších let byly v horních patrech vybudovány malometrážní byty, nižší podlaží byla přebudována na kancelářské a reprezentační prostory pro firmy. Přízemí bylo zrekonstruováno do původní podoby, v suterénu vznikla restaurace s venkovním posezením na terase. Podařilo se dohledat část původního inventáře a po restaurování jej vrátit do interiéru. Byla provedena i rekonstrukce fasády. Roku 2010 byla vila zařazena mezi národní kulturní památky.[5]
Vila je z části přístupná veřejnosti, konají se zde komentované prohlídky. V přízemí jsou pořádány různé kulturní a společenské akce. Prostory ve vyšších podlažích jsou využívány ke komerčnímu pronájmu, jsou zde kanceláře a pokoje k ubytování turistů. Suterén s terasou je využíván jako kavárna nebo restaurace.[6]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Vila je výjimečným příkladem spojení vídeňské a anglické secesní architektury, znatelný je též vliv baroka, které vilu obklopuje. Jezuitský konvikt a kostel sv. Michala vila svou barokizující dispozicí nijak neohrožovala, ba naopak, zapadla do svého o téměř 200 let staršího okolí. Navrhli ji vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk. Postavena firmou Mrasek. Na zajímavém pozemku na hradbách historického jádra města postavili v letech 1905–1906 členitou stavbu s vysokou mansardovou střechou. Od ulice je oddělena zdí s profilovaným okrajem krytým taškami. Oplocení nad hradbami je provedené kovovou mříží.
Interiér tvoří především centrální obytná hala s dřevěným schodištěm a krbem, jídelna a přiléhající salony. Halu osvětluje velké okno s barevnou vitráží představující město Olomouc na vedutě z roku 1706. Lze vstoupit na terasu s výhledem do parku a do jídelny s navazující zimní zahradou. Do vyšších pater vede točité kamenné schodiště ve válcovité věži.
V interiéru se dodnes zachovaly skvosty secesního uměleckého řemesla, většinou pocházející z dílen Wiener Werkstätte podle návrhu Antona Hanaka: jídelní stůl a židle, obložení stěn, kryty ústředního topení, krb, mozaiková fontána s plastikou hlavy pravděpodobně Mädy Primavesi. Dřevěné schodiště anglického typu, vedoucí do prvního patra na galerii po obvodu všech 4 stěn s prvkem Bay Window.
Vila byla na svou dobu i velmi dobře technicky vybavena, s ústředním topením, automatickým centrálním vysavačem či vlastní elektrárnou.[7]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Mozaika nad hlavním vchodem -
Pohled do obytné haly -
Vitráž s motivem Olomouce v obytné hale -
Ozdobná klika vstupních dveří -
Mozaiková fontána v obytné hale -
Secesní židle z původního inventáře vily
.jpg)
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Vila Primavesi v Olomouci - Památkový Katalog. www.pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ ZATLOUKAL, Pavel. Vila Primavesi v Olomouci. Olomouc: Krajský ústav státní památkové péče, 1990. ISBN 80-85034-03-4. S. 11. Dále jen Zatloukal.
- ↑ ZATLOUKAL, str. 25
- ↑ a b ZATLOUKAL, str. 69
- ↑ a b Stručná historie Vily – Vila Primavesi [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ Vila Primavesi – Olomouc [online]. [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
- ↑ KLIMKOVÁ, Petra Lenka; STRNADOVÁ, Lenka. Vila Primavesi: secesní skvost se stal kulturní památkou.. iDNES.cz [online]. 2010-02-15 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Zatloukal, Pavel: Vila Primavesi v Olomouci, Olomouc 1990 ISBN 80-85034-03-4.
- Zatloukal, Pavel: Příběhy z dlouhého století, Olomouc 2002 ISBN 80-85227-49-5, s. 507–519
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vila Primavesi na Wikimedia Commons - Oficiální stránky vily Primavesi
- Vila Primavesi na olomouc-tourism.cz Archivováno 29. 7. 2020 na Wayback Machine.
- Vila Primavesi na serveru slavnevily.cz
- Příběhy domů: Vila Primavesi – dokument ČT (2008), možnost on-line přehrání
- Česká televize – Toulavá kamera (2021)
- Hotel Primavesi Archivováno 15. 3. 2011 na Wayback Machine. – Hotel Primavesi
