Vídeňská secese

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pavilon Secese

Vídeňská secese, německy Wiener Secession (z lat. secessio, odstoupení, odtržení), oficiálně Vereinigung Bildender Künstler Österreichs (Sdružení rakouských výtvarných umělců) byla rakouská skupina výtvarných umělců. Sdružení bylo založeno 3. dubna 1897 několika umělci včele s Gustavem Klimtem, který se stal prvním prezidentem této společnosti.

Členy byli malíři, sochaři a architekti. Svůj program formulovali ve vlastním časopise nazvaném Ver Sacrum. Umělci Vídeňské secese se původně vzbouřili proti estetickému konzervatismu hlavní vídeňské galerie Künstlerhaus Wien, který podle nich způsoboval izolaci Vídně od hlavních uměleckých proudů Evropy.

Ke členům patřili malíř Koloman Moser, sochař Max Klinger či architekti Josef Hoffmann, Joseph Maria Olbrich a později se připojil i Otto Wagner. Dramatik Hermann Bahr sepsal při založení skupiny jakýsi manifest, v němž se psalo: "Chceme vyhlásit válku sterilní rutině i rigidnímu byzantismu a také všem formám nevkusu... Naše Secese není bojem moderních umělců proti starým mistrům, ale bojem za opravdový rozvoj tvorby oproti takzvanému umění podvodníků, kteří se umělci pouze nazývají a umění samotnému pranic neprospívají."[1]

Roku 1897 nechali členové hnutí postavit nový výstavní sál Pavilon Secese (Wiener Secessionsgebäude), budovu navrženou opavským rodákem Josephem Mariou Olbrichem. Stavbu financoval Karl Wittgenstein (otec filozofa Ludwiga Wittgensteina). Na průčelí budovy bylo heslo hnutí: "Der Zeit ihre Kunst. Der Kunst ihre Freiheit" ("Každé době její umění, každému umění jeho svobodu"). Budova je dnes vyobrazena na rakouské eurominci v hodnotě 50 centů.

Skupina se de facto rozpadla 14. června 1905, když z ní vystoupil Klimt, pro neshody mezi jednotlivými umělci. Oficiálně ovšem existuje dodnes.

Vídeňská secese sehrála klíčovou roli v šíření secesního stylu v Evropě (styl se v Rakousku a v českých zemích nazývá právě podle této skupiny, v jiných zemích jinak: Art nouveau ve Francii, Modern Style v Anglii, Moderna v Rusku, Jugendstil v Německu atd.).

České malířky a sochařky[editovat | editovat zdroj]

Pepa Mařáková Alegorie

České malířky, které získaly základy v malování soukromě, využívaly možnosti dále se zdokonalovat v evropských uměleckých centrech. Tím byla koncem 19.století i Vídeň. V roce 1897 tu vznikl spolek Vídeňská secese, v jejímž čele byl Gustav Klimt[2]. Později Vídeňské dílny (něm. Wiener Werkstatte) v roce 1903 s Josefem Hoffmannem a obojí měly velký mezinárodní ohlas. Členové spolku se stávali profesory uměleckých škol, ve kterých reorganizovali školství. Především to byla Uměleckoprůmyslová škola,ve které učili umělci z Moravy -Josef Hoffmann z Brtnice u Jihlavy, Alfred Roller, Anton Hanák a Hanuš Tichý z Brna. Hanuš Tichý učil nejprve v Umělecké škole pro paní a dívky. Ta byla přípravkou pro vyšší studia nebo studia v zahraničí.V ní studovala i Marie Teinitzerová. Ostatní malířky- Zdenka Vorlová Vlčková, Hella Guthová a Valérie Myslivečková a dvě sochařky, keramička a sochařka Helena Johnová a Karla Vobišová Žáková, studovaly na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole. Ve Vídni se narodily tři malířky - Pepa Mařáková, která se učila u otce, pomáhala mu při výzdobě Národního muzea a jejíž nejznámější obraz je autoportrét s otcem, jenž dokládá její inteligenci a psychologický vhled,. Anna Morstadtová, studovala v Paříži, zůstala tam a byla úspěšnou členkou klubu francouzských orientalistů a sochařka Mary Durasová, studovala na Uměleckoprůmyslové škole u Štursy a byla představitelkou neoklasicismu u nás.Její terakota v nadživotní velikosti Dívka v okně z roku 1926 patří k jejím nejosobitějším a poetickým sochám.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vienna Secession na anglické Wikipedii.

  1. Vídeňská secese | ARTMUSEUM.CZ. www.artmuseum.cz [online]. [cit. 2017-07-31]. Dostupné online. 
  2. GALAND, M.Sol García. Gustav Klimt. Praha: Rebo Produktions, 2OO6.