Karla Vobišová-Žáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karla Vobišová-Žáková
Narození 21. ledna 1887
Kunžak
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1961 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání sochařka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

Eliška Krásnohorská, Praha, Karlovo náměstí

Život[editovat | editovat zdroj]

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.[1] Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.[2][p 1] Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky. V roce 1919 pobývala studijně v Mnichově a Vídni, v letech 1924–1926 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za bývalého spolužáka – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);[3] měli spolu dva syny.

Byla členkou uměleckých sdružení:

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově.

Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce
Praha-Malá Strana, park Kampa, Réva či Dívka s hrozny- 1960
Náhrobek Karly Vobišové, Vyšehradský hřbitov

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace[5] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).[6]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Charlotta Masaryková, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Fráňa Šrámek, Josef Hora, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová) a také portrétů dětí a pamětních desek.[7]

Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly.[8] Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018.[9]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,[10] 1924, 1927[11] a 1939[12]
  • 1955 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
  • 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.

Posmrtné uznání[editovat | editovat zdroj]

  • Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
  • Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii

Dílo (nejznámější sochy)[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V literatuře se uvádí, že Karla Vobická byla první ženskou absolventkou této školy. Jako hospitantka ale v seznamu absolventů uvedena není.[1] Před Karlou Vobišovou již studovala jako hospitantka na hořické škole Blažena Borovičková-Podpěrová (1894–1980) – viz A. Jilemnický: Kámen jako událost.
  2. Oba spolky byly rozpuštěny v roce 1953, viz Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku
  3. Původně umístěna v Tyršově domě v Praze. Dnes se nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených Kunžak, 1869-1890, s.318 (snímek 333)[2]
  2. Alois Jirásek: Kámen jako událost, s.419
  3. C. a k. odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích, Seznam absolventů, 1917[3]a Dům umění Ostrava: Josef František Žák[4]
  4. Národní listy, 11.5.1933, s.3[5]
  5. Karla Vobišová: Památník padlým legionářům, Nová Paka
  6. SPVPM, Kunžak, Ke kostelu
  7. Ženy v umění: Karla Vobišová-Žáková (1887 - 1961)
  8. Památce prvního českého světce. Lidové noviny. 6. 4. 1939. Dostupné online. 
  9. Svatý Vojtěch splatí dluh Karlu IV.. Lidové noviny. 14. 4. 2018. 
  10. Národní listy, 22.12.1922, s.5[6]
  11. Karla Vobišová zde byla oceněna nejvýše mezi vystavujícími umělkyněmi: Národní listy, 30.1.1927, s.9[7]
  12. Národní listy, 25.6.1939, s.4, Výstavy[8]
  13. Pamětní desky v Praze: Krásnohorská Eliška[9]
  14. Spolek pro vojenská pietní místa: Kunžak[10]
  15. Sochy Nové Paky: Památník padlým[11]
  16. i Rozhlas, Nové sousoší ve svatovítské katedrále, 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]