Karla Vobišová-Žáková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Karla Vobišová-Žáková
Narození 21. ledna 1887
Kunžak
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 7. června 1961 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo odpočinku Vyšehradský hřbitov
Povolání sochařka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karla Vobišová-Žáková, (21. ledna 1887 Kunžak7. června 1961 Praha) byla první česká profesionální sochařka.

Eliška Krásnohorská, Praha, Karlovo náměstí

Život[editovat | editovat zdroj]

Karla Vobišová se narodila v obci Kunžak u Jindřichova Hradce, jako třetí dítě z celkem třinácti. Byla dcerou Františka Vobiše, mlynáře a krupaře v Kunžaku a jeho manželky Marie.[1] Studovala jako hospitantka v letech 1911–1913 a v roce 1916 na sochařské škole v Hořicích u profesora Quido Kociana.[2][p 1] Ve studiu pokračovala v letech 1917–1921 na Umělecko-průmyslové škole v Praze u profesorů Josefa Drahoňovského, Bohumila Kafky, Stanislava Suchardy a Štěpána Zálešáka. V roce 1919 a 1920 pobývala studijně v Mnichově a u prof. Antona Hanáka ve Vídni, v letech 1920-1924 v Paříži u Emila Antoina Bourdella.

Vdala se za bývalého spolužáka z hořické školy – sochaře Josefa Žáka (1886–1952);[3] měli spolu dva syny (Přemysl, ̽1924, Karel, ̽1929)

Byla členkou uměleckých sdružení:

Zemřela v Praze, je pohřbena na pražském Vyšehradském hřbitově.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1928 výroční cena, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění
  • 1941 čestné uznání, Výtvarný odbor IV. třídy České akademie věd a umění

Posmrtné uznání[editovat | editovat zdroj]

  • Karla Vobišová-Žáková je čestnou občankou rodné obce Kunžak, kde je též umístěna její pamětní deska.
  • Ke stému výročí narození byla uspořádána výstava životního díla ve Středočeské galerii (1987-1988)
Fráňa Šrámek, pamětní deska na rodném domě v Sobotce
Praha-Malá Strana, park Kampa, Réva či Dívka s hrozny- 1960
Náhrobek Karly Vobišové, Vyšehradský hřbitov

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Díky podpoře Bohumila Kafky získala Vobišová první veřejné zakázky. Je autorkou monumentálního pískovcového Pomníku padlým legionářům v Nové Pace[5] a Památníku padlým v 1. světové válce v Kunžaku se sochou legionáře (1933).[6]

Od roku 1922 vytvořila v bronzu několik menších soch modelovaných sumárně a bez zbytečných detailů, s výraznými gesty rukou (Lotova žena, 1922, Sibyla, 1922, Tatínek se synkem, 1922, Nový život, 1930).[7]

Vytvořila pamětní desku s portrétem Elišky Krásnohorské a roku 1929 získala první cenu v soutěži na pomník Elišky Krásnohorské. Za jeho realizaci (1931) obdržela vyznamenání Akademie věd a umění.

Vobišová je autorkou četných sochařských portrétů známých osobností (Otokar Březina, Jaroslav Vrchlický Charlotta Masaryková, Marie Winterová-Mezerová, Bohumil Kafka, Teréza Nováková, Helena Malířová, Marie Pujmanová, Karolína Světlá, Fráňa Šrámek a paní Šrámková, S.K. Neumann a paní Neumannová, Josef Hora, Václav Šolc, Božena Němcová, Karel Hynek Mácha, Minka Podhajská, Renáta Tyršová, Otakar Mařák, Bohuslav Martinů, PhDr J. Václavková, dr. F. Staněk, K. Weinzettl, K. Jonáš) a pamětních desek.[8]

Vobišová často portrétovala děti - své vlastní (Přemysl, 1921, 1925, 1925, Karel, 1931) i jiné (Dášenka, mramor, 1930, Alenka, 1935) nebo děti Tomáše Bati při příležitosti Zlínského salonu.[9] Mimo to tvořila volná portrétní díla (Hlava ženy, javorové dřevo)[10] a ženské akty (Akt, sádra, 1924, Otvírání studánek, mramor, 1935, Léto, bronz, Réva, kararský mramor, Čtenářka, mušlový vápenec, 1937, Dívka s květinou, bronz, Děvčátko, bronz)[11] Na jejím náhrobku na vyšehradském hřbitově je osazena její plastika Sochařka z roku 1950. Kromě toho zde již roku 1920 jako studentka vytvořila pískovcový náhrobek F. Kukly (1920).

Od dubna 2018 je v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha umístěno sousoší svatého Vojtěcha, obklopeného bratrem Radimem a přítelem Radlou. Socha je výsledkem soutěže vypsané v roce 1936. Původní návrh Karly Vobišové-Žákové z roku 1937, který získal v soutěži 2. cenu (první nebyla udělena), představoval pololežícího světce podpíraného dvěma anděly.[12] Během deseti let vytvořila sochařka tři modely v různých velikostech a finální sádrový model byl vystaven v katedrále v roce 1947. K obnovení prací a realizaci sousoší ve stříbře však došlo až po smrti umělkyně, v období 2010–2018.[13]

Vobišová se sakrálním uměním zabývala soustavně - vytvořila sochu blahoslavené Anežky z polychromovaného lipového dřeva pro hlavní oltář kostela na Spořilově v Praze, polychromovanou sochu blahoslavené Zdislavy pro plzeňské dominikány (1927), sousoší sv. Petra a Pavla pro kostel v Bratislavě, nebo Pietu z bílého mramoru pro kostel ve Velké Belině na Slovensku (kolem 1960).[9]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • výstavy Kruhu výtvarných umělkyň v Obecním domě v Praze 1922,[14] 1924
  • 1927 Karla Vobišová jako host Kruhu výtvarných umělkyň, Obecní dům v Praze[15] a 1939[16]
  • 1959 Sochařka Karla Vobišová českému písemnictví v Památníku národního písemnictví v Praze.
  • 1987 Výstava životního díla sochařky u příležitosti stého výročí narození ve Středočeské galerii v Praze.
  • 2018 Výstava Karla Vobišová – Básnířka tváří a kamene, galerie Michal's collection, Praha (spojená s křestem monografie)

Dílo (nejznámější sochy)[editovat | editovat zdroj]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Národní galerie v Praze (Ch. Garrigue Masaryková, mramor, Karolina Světlá, bronz, B. Martinů, bronz)
  • Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě (A.M. Tilschová, bronz)
  • Severočeská galerie v Litoměřicích (K.H. Mácha, sádra)
  • Středočeská galerie - GASK (Javorka, bronz)
  • Galerie hlavního města Prahy (Mír dětem celého světa, lípa, 1939)
  • Moravská galerie v Brně (portrét babičky, hruška, 1927)
  • Česká obec sokolská (Renata Tyršová, mramor)
  • Památník národního písemnictví (Josef Hora, bronz)
  • Náprstkovo muzeum Praha (F. Plamínková, mramor)
  • Jedličkův ústav v Praze (prof. Rudolf Jedlička, mramor)
  • Archiv Marie Pujmanové v Praze (M. Pujmanová, bronz)
  • Muzeum Terezín (Nepokořeni, bronz, 1955)
  • Město Sobotka (Fráňa Šrámek, bronz, mramor, V. Šolc, cín)
  • Chodské muzeum Domažlice (J. Vrchlický, bronz)
  • Základní škola Kunžak (Božena Němcová, bronz)
  • Zbiroh - kino v přírodě (J.V. Sládek, cín)
  • Balneologické múzeum Piešťany (L. Winter, růžový vápenec)
  • soukromé sbírky (Otakar Ostrčil, Otakar Březina, M. Měřičková, dědeček sochařky)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Karel Václav Žák, O tvorbě první české sochařky Karly Vobišové, vydal Kruh přátel díla Karly Vobišové, tisk Zdeněk Máslo 2018, ISBN 978-80-270-0134-7

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V literatuře se uvádí, že Karla Vobišová byla první ženskou absolventkou této školy. Jako hospitantka ale v seznamu absolventů uvedena není.[1] Před Karlou Vobišovou již studovala jako hospitantka na hořické škole Blažena Borovičková-Podpěrová (1894–1980) – viz A. Jilemnický: Kámen jako událost.
  2. Oba spolky byly rozpuštěny v roce 1953, viz Seznam uměleckých spolků v Československu a Česku
  3. Původně umístěna v Tyršově domě v Praze. Dnes se nachází v depozitáři Národního muzea v Terezíně, ve sbírce bývalého muzea sportu (invent. č. H7H-15042)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matrika narozených Kunžak, 1869-1890, s.318 (snímek 333)[2]
  2. Alois Jirásek: Kámen jako událost, s.419
  3. C. a k. odborná škola sochařsko-kamenická v Hořicích, Seznam absolventů, 1917[3]a Dům umění Ostrava: Josef František Žák[4]
  4. Národní listy, 11.5.1933, s.3[5]
  5. Karla Vobišová: Památník padlým legionářům, Nová Paka
  6. SPVPM, Kunžak, Ke kostelu
  7. K.V. Žák, 2018, s. 61-64
  8. Ženy v umění: Karla Vobišová-Žáková (1887 - 1961)
  9. a b K.V. Žák, 2018, s. 13
  10. K.V. Žák, 2018, s. 46
  11. K.V. Žák, 2018, s. 66-73
  12. Památce prvního českého světce. Lidové noviny. 6. 4. 1939, s. 4. Dostupné online. 
  13. Svatý Vojtěch splatí dluh Karlu IV.. Lidové noviny. 14. 4. 2018, s. 3. 
  14. Národní listy, 22.12.1922, s.5[6]
  15. Karla Vobišová zde byla oceněna nejvýše mezi vystavujícími umělkyněmi: Národní listy, 30.1.1927, s.9[7]
  16. Národní listy, 25.6.1939, s.4, Výstavy[8]
  17. Sochy Nové Paky: Památník padlým[9]
  18. Pamětní desky v Praze: Krásnohorská Eliška[10]
  19. Spolek pro vojenská pietní místa: Kunžak[11]
  20. ce domov/katedrala-svateho-vita-sousosi-josef-beran_1804172246_ako i Rozhlas, Nové sousoší ve svatovítské katedrále, 2018

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]