Český rozhlas Olomouc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Český rozhlas Olomouc
Vlastník Český rozhlas
Stát Česká republika
Jazyk Čeština
Financování veřejnoprávní
Vysílací čas 24 hodin denně
Vysílá pro Olomoucký kraj
Web olomouc.rozhlas.cz/
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Český rozhlas Olomouc je kulturní a informační médium, které vysílá 24 hodin denně 7 dní v týdnu pro Olomoucký kraj.

Páteří vysílání je zpravodajství a publicistika z regionu, Český rozhlas Olomouc se ale také velkou měrou věnuje slovesné a hudební prvovýrobě.

28. října 2013 byl Radou Českého rozhlasu jmenován ředitelem stanice Josef Podstata.[1] Svou funkci vykonává od 1. října 2013 a je souběžně ředitelem i ČRo Ostrava.

Vysílací Frekvence
Město Frekvence
Olomouc 92,8 FM
Lipník nad Bečvou 88,7 FM
Hulín 101,6 FM
Jeseník 106,8 FM

Počátky vysílání[editovat | editovat zdroj]

Pokusy o založení rozhlasu v Olomouci sahají už do druhé poloviny dvacátých let 20. století. Snaha o zřízení studia zesílila v roce 1936, kdy se 22. ledna uskutečnila na toto téma porada olomouckých zájemců, svolaná na podnět Městské rady hlavního města Olomouce do zasedací síně městské radnice. Rezoluce vydaná ze zasedání připomíná "mimořádně důležitý kulturní, umělecký, vědecký i hospodářský význam Olomouce jako přirozeného střediska rozsáhlého svérázného kraje s dávnou tradicí."
Odpověď na dopis s rezolucí přišla z pražského Radiojournalu 10. března téhož roku: "V květnu t. r. zahájí provoz třetí slovenská vysílací stanice v Báňské Bystrici (...) Tím dostoupí počet našich vysílacích stanic na 7, kdežto studií máme pouze 5. Z nich 2 v zemi slovenské, 2 v zemi moravskoslezské, naproti tomu v zemi české, rozlohou daleko větší a obyvatelstvem nejpočetnější, máme pouze jediné studio v Praze, které postačuje, aby se všechny programové složky vystřídaly a účelně prováděly." Dopis končí zamítnutím žádosti o zřízení stálého rozhlasového studia. Olomoucká městská rada se 7. dubna proti rozhodnutí odvolala s poukazem na to, že na střední Moravě je přes sedm tisíc koncesionářů, kteří zaplatí ročně více než 800 000 Kč. Vzdor dalšímu soustředěnému úsilí se v roce 1936 vznik rozhlasového studia v Olomouci prosadit nepodařilo.

Od konce druhé světové války po založení studia[editovat | editovat zdroj]

Úsilí o založení stálého rozhlasového studia v hanácké metropoli došlo naplnění až po druhé světové válce. Z 18. června 1945 pochází Memorandum ve věci zřízení rozhlasového studia v Olomouci, zaslané ministerstvu informací v Praze, v jehož úvodu se praví: "Národní výbory hanáckého kraje olomouckého žádají, aby ministerstvo informací při definitivní úpravě československého rozhlasu pamatovalo na zřízení rozhlasového studia v Olomouci." Memorandum podepsali zástupci národních výborů z Olomouce, Zábřehu, Prostějova, Frývaldova (dnešního Jeseníku), Litovle, Šumperka, Rýmařova a Šternberka. Zásadní pokrok v celé záležitosti lze zaznamenat 4. září 1945, kdy se v Olomouci za účasti ústředního programového ředitele Čs. rozhlasu Mirko Očadlíka uskutečnila schůze zájemců o zřízení vysílací rozhlasové stanice. Ředitel potvrdil, že předseda vlády přislíbil Olomouci vysílací stanici. Vše ovšem záleželo na získání radiových vln, které měly být rozdělovány 19. září na mezinárodní konferenci v Londýně. Konečné rozhodnutí přišlo až 19. listopadu 1945. Píše se v něm, že:
1) V Olomouci bude zřízeno rozhlasové studio, které bude kabelem propojeno se sítí československých vysílačů.
2) Studio bude zřízeno v tzv. Hamburgerově vile v Olomouci. Místní národní výbor v Olomouci provede svým nákladem architektonickou úpravu této budovy podle dispozic, které dodá stavební oddělení Čs. rozhlasu v Praze.
3) Čs. rozhlas vybaví budovu rozhlasovětechnickým zařízením.
4) Budovu konečně upravenou vybaví místní národní výbor v Olomouci vnitřním zařízením.
5) Po úplném vybavení budovy bude zahájen provoz studia, které bude administrativně i programově přičleněno do sítě čs. rozhlasových studií jako expozitura brněnského vysílače.
Na základě protestu ředitelství Městského divadla v Olomouci proti zřízení studia v Hamburgerově vile byly jako sídlo olomouckého rozhlasu vybrány prostory bývalé kavárny Ruprecht (nyní Opera) na Masarykově (nyní Horním) náměstí v čísle 21. Po mnoha přípravách, intervencích a poradách došlo teprve 2. ledna 1947 k udělení stavebního povolení k adaptaci a přístavbě domu č.p. 433 v katastrálním území Olomouc-město. Samotná přestavba se však poté dosti vlekla. Teprve roku 1948 zaznamenala zrychlení adaptačních prací a vybavení studia technickým zařízením.

Olomoucké studio v letech 1949–1960[editovat | editovat zdroj]

Studio začalo vysílat v neděli 9. ledna 1949. Až do poloviny října 1956 bylo sice personálně podřízeno Brnu, mělo ale svůj vlastní vysílací čas i možnost vstupu na celostátní program. Samostatné vysílání Československého rozhlasu Olomouc v rozhlase po drátě i rozhlasem bezdrátovým začalo v pondělí 15. října 1956. Rozhlasový program samostatného rozhlasového studia v Olomouci přinášel v letech 1956 - 1960 půlhodinové zpravodajské relace "Zajímavosti z Olomouckého kraje", obsahující informace ze světa politiky, kultury a sportu. Nechyběly ani hudební pořady, koncerty i rozhlasové inscenace. Konaly se rovněž přenosy operních představení Krajského oblastního divadla v Olomouci. Ve studiu účinkovali přední olomoučtí herci, vznikl při něm rovněž Hanácký soubor písní. Natáčena byla také původní tvorba, například melodram Miloše Konvalinky a Aloise Rečky "Frývaldov 1931" nebo pásmo veršů Aloise Rečky "Olomoucké kašny" s hudbou Václava Kováře. U samotných začátků olomouckého rozhlasového studia v roce 1949 stál Jaroslav Kanyza, pozdější gymnaziální profesor, znalec moravské a olomoucké historie a autor historických románů. Posléze vedl studio Alois Rečka, básník a olomoucký patriot, kterého zastihly ve funkci vedoucího studia tragické události srpna 1968.
V roce 1960 došlo k reorganizaci státní správy, která přinesla redukci krajů i okresů. Olomoucké rozhlasové studio se stalo pobočným studiem krajské stanice Československého rozhlasu Ostrava. V dubnu 1960 zajeli poprvé olomoučtí rozhlasoví pracovníci do Ostravy, aby navázali styky se svými budoucími kolegy. Do té doby pracovalo v Olomouci celkem 6 redaktorů, kteří pak podle svého programového zaměření přešli do jednotlivých ostravských redakcí. Počet zaměstnanců se do roku 1968 pohyboval mezi 15 až 16. Program se orientoval především na zemědělství, tradičně dominantní oblast regionu. Olomoucké studio pořádalo samostatně estrády, které mívaly pravidelné reprízy na stanici Praha. Studio spolupracovalo s několika hanáckými autory, povídkáři a vypravěči. Velký zájem byl věnován folklóru. Významná byla rovněž oblast kulturní publicistiky, jíž se věnovali dva redaktoři. Zatímco ostravské vysílání bylo v 60. letech orientováno spíše na průmyslová a ekonomická témata, olomoucké pořady měly (především díky kontaktům s Palackého univerzitou) více kulturní a osvětový charakter. Kvalitně se vyprofilovala literární a hudební redakce. O rozvoj redakce vážné hudby se zasloužil dirigent Miloš Konvalinka (v letech 1951 - 1958 hudební redaktor v Olomouci, v letech 1960 - 1973 hudební dramaturg v Ostravě a v Olomouci), kterému se podařilo prosadit, že v olomoucké Redutě (tedy v bezprostřední blízkosti studia) Čs. rozhlas zřídil vzorové studio pro natáčení symfonické hudby. Celá řada českých hudebních skladatelů natočila premiéry svých děl právě tady.
V srpnu 1968 obstálo olomoucké rozhlasové studio ve složité situaci se ctí. Poskytovalo lidem cenné rady, informace, ale i útěchu v rozbouřené době. Zpočátku se napojovalo v přestávkách centrálního vysílání, v olomouckém okrese začalo vysílat prostřednictvím rozhlasu po drátě. Rozhlas se stal důležitým zdrojem informací z města i okresu. Informoval o pohybu okupačních vojsk v olomouckém okrese, vyzýval ke klidu, rozvaze v ulicích města i u obchodů s potravinami, kde se začaly tvořit první fronty. 22. srpna 1968 po páté hodině ranní začalo studio vysílat důležité informace o tom, jak jsou na průběh dne připraveni v pekárnách, mlékárnách, na železnici, v městské hromadné dopravě a jinde, dále zveřejňovalo výzvy ke klidu, rozvaze, hrdosti a důstojnosti, desítky rezolucí, informací o podpisových akcích a o celkové situaci ve městě. K obsazení olomouckého studia Československého rozhlasu došlo 22. srpna mezi půl sedmou a půl osmou hodinou večerní. Vysílání pod názvem "Svobodné legální vysílání Československého rozhlasu, stanoviště Dubček - Císař ABX" začalo tentýž den po 21,15 hodin. Více k tomu dodává bývalý redaktor Lubomír Smiřický: " (...) do studia vtrhli automatčíci, všechno prolezli a pořád hledali kde radiouzjol? My jsme stále tvrdili, že zděs radiouzjol nět, že ale odkud se vysílá, to že v podstatě nevíme. Potom velitel rozestavil vojáky do všech místnosti, například k vypnutému mikrofonu a k režijnímu pultu. Ještě ale než dorazila ta horda, stačil Oskar (Dvořák) donést do auta na dvoře za Operou magnetofon Nagru s mikrofonem, což bylo naše celé pozdější zařízení." Zpravodajské stanoviště Dubček - Císař ABX mnohokrát měnilo místo. Až do konce jeho vysílání okupanti nepřišli na složitý podzemní kabelový systém, jímž se relace dostávaly do rozhlasu po drátě. V dalších dnech začala jeho program přebírat i litovelská vojenská vysílačka Ječmínek, která mohla vysílat do celé Evropy. Ječmínek vysílal také v ruštině provolání k okupačním vojákům. Svobodný rozhlas zahájil "štafetové vysílání" z improvizovaných studií ve všech krajích republiky: signál se zachycoval a posílal po vlnách či po telefonních linkách dál. Vysílání "Svobodného legálního vysílání Československého rozhlasu ze stanoviště Dubček - Císař ABX" se ozvalo ještě ve středu 28. srpna 1968 po 10,15 hodin.

Normalizace[editovat | editovat zdroj]

Při normalizačních čistkách musela po roce 1968 většina pracovníků olomouckého rozhlasového studia ze svých funkcí odejít. Roku 1972 zůstalo v Olomouci z původní dvacítky lidí pouhých pět, z toho jen jeden redaktor. Později se sice personál rozšířil na osm, ale studio už zdaleka nedosáhlo své někdejší slávy a autority. Vyráběly se v něm převážně hudební a literární pořady pro mateřskou stanici, kterou byl Československý rozhlas Ostrava. I v této době ovšem zůstalo v Olomouci dostatečné množství programového a technického zázemí, jehož bylo možno využít při obnovení samostatného vysílání na počátku 90. let.

Novodobá historie[editovat | editovat zdroj]

Novou kapitolu začalo psát olomouckého rozhlasové studio po Sametové revoluci roku 1989. O jeho znovuobnovení se významnou měrou zasadil původní profesí kontrabasista, dlouholetý člen Moravské filharmonie Olomouc a od roku 1986 redaktor a dramaturg pro vážnou hudbu Stanislav Červenka. Dne 15. listopadu 1993 schválila Rada Českého rozhlasu zřízení Regionálního studia Českého rozhlasu v Olomouci, a to k 1. prosinci 1993. K témuž datu pověřila vedením Českého rozhlasu Olomouc Stanislava Červenku, který vzpomíná: "Zbývalo už jen necelého půldruhého měsíce do zahájení vysílání. Provedli jsme protokolární delimitaci od Ostravy s převzetím všech osob, činností, materiálů a prostředků a vykonali nutné technické přípravy včetně nasměrování linek, převzetí vysílačů a úpravy vysílacího pracoviště."

V pondělí 3. ledna 1994 ve 13,00 hodin začalo novodobé vysílání Českého rozhlasu Olomouc. Na jaře téhož roku byla opět zřízena slovesná redakce. Jejím dramaturgem se stal Jan Sulovský (1955), režisérem byl Vladimír Týřl (1922 - 1997). Slovesná redakce společně s hudební redakcí, kterou vedl Antonín Schindler (1962), navázaly na zpřetrhanou tradici a začaly ji znovu rozvíjet. Vyprázdněná slovesná fonotéka se začala pozvolna zaplňovat novými pořady: dokumenty, četbami, dramatizacemi, rozhlasovými hrami. Pod mnoha z nich je podepsán dramaturg, režisér a pedagog Michal Bureš (1976), absolvent rozhlasové a televizní specializace na brněnské JAMU, žák Prof. Antonína Přidala. V současné době je Český rozhlas Olomouc uměleckou dílnou, kam jezdí natáčet nejrůznější tvůrčí osobnosti (Miroslav Buriánek, Antonín Přidal, Ladislav Lakomý, Igor Bareš, Jan Fišar, Miloslav Mejzlík, Filip Čapka) i mladí adepti rozhlasového umění. Je to zejména díky otevřenému přístupu, zápalu, nadšení všech zúčastněných a rovněž díky podpoře absolventa pražské DAMU a ředitele Českého rozhlasu Olomouc Pavla Hekely.
Pavel Hekela vystřídal Stanislava Červenku ve funkci ředitele Českého rozhlasu Olomouc 1. ledna 2000. Od 1. října 2013 je ředitelem stanice Josef Podstata. Český rozhlas Olomouc má dnes 50 zaměstnanců a bezmála 50 externích spolupracovníků, kteří připravují 15 hodin samostatného vysílání a podílejí se na dalších 7 hodinách společného vysílání s ostatními regionálními stanicemi Českého rozhlasu. Hudební a literárně-dramatické pořady Český rozhlas Olomouc připravuje pro vysílání své i pro vysílání ČRo Dvojka a ČRo Vltava.

Český rozhlas Olomouc dnes denně naladí 120 tisíc posluchačů nejen v Olomouckém kraji.
Prostřednictvím internetu je jeho vysílání dosažitelné po celém světě.

Český rozhlas Olomouc je považován za kulturní instituci pečující o národní kulturní bohatství, za jednu z předních kulturních institucí Olomouckého kraje. Dne 14. 4. 2010 obdržel prestižní cenu Olomouckého kraje za rok 2009 za přínos v oblasti kultury

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Noví ředitelé regionálních studií Českého rozhlasu [online]. [cit. 2013-08-29]. Dostupné online. 

Jiné zdroje[editovat | editovat zdroj]

In: Historie ČRo Olomouc, Český rozhlas Olomouc 2009. Zdroj: Archiv Českého rozhlasu, Olomouc 2009.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Audio – zvukový archiv ČRo Olomouc
  • BUREŠ, Michal. Historie Českého rozhlasu Olomouc. Český rozhlas Olomouc [online]. [cit. 2017-11-1]. Dostupné online.