Koncesionářský poplatek
Koncesionářský poplatek (poplatek z přijímače) je poplatek, který v řadě zemí slouží k úplnému nebo částečnému financování televizního či rozhlasového vysílání (veřejnoprávních médií) a je vybírán za příjem televizního a rozhlasového signálu nebo za vlastnictví takového přijímače.
V evropských státech se v roce 2016 pohybovala roční cena poplatků mezi 9 a 420 eury.[1] Cena v České republice je 2160 Kč ročně za platbu obou médií.
Otázka nezávislosti veřejnoprávních médií[editovat | editovat zdroj]
Tím, že je financování odděleno od vlivu státního rozpočtu, je koncesionářský poplatek považován za garanci nezávislosti médií.[2] Jinými je argumentováno, že koncesionářský poplatek sloužil jako povolení k provozování rozhlasových a televizních přijímačů, nikoli k odběru obsahu, jak je tomu nyní. Příjmy z poplatků následně sloužily k budování a provozování sítě vysílačů. Následně koncese jako povolenky k provozování přijímače skončily a začalo se platit plošně za vlastnictví přijímače, změnila se tedy podstata původního poplatku.[3]
K nezávislosti veřejnoprávních médií je kladena otázka, zda nejsou spíše státní, když jsou to politici, kteří určují, jaké výše příjmů budou mít zmíněná média. A jelikož stát rozhoduje o výši výběru financí na jejich provoz od občanů, jedná se spíše o formu daně, než o koncesionářský poplatek.[3] Jako státní médium je považováno takové masové médium, které je financováno ze státních financí, tedy z příjmů státu. Někdy bývá pojem státní médium spojován i s přímým ovládáním obsahu ze strany politiků či vládců.[4]
Protinázorem je zrušení koncesionářských poplatků, což bylo zavedeno v roce 2023 na Slovensku, kde RTVS přešlo na financování ze státního rozpočtu,[5] nebo v roce 2022 ve Francii.[6] V Česku se proti koncesionářským poplatkům vyslovil například Tomio Okamura[7] nebo Svobodní, kteří navrhli jejich dobrovolnost.[8]
Česko[editovat | editovat zdroj]
V Česku je koncesionářský poplatek stanoven zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích.[9] Fyzická osoba má v České republice povinnost platit měsíční paušální poplatek za možnost příjmu televizního a rozhlasového vysílání, podnikatel pak platí za každý přístroj použitý k podnikání zvlášť. Právnické osoby hradí poplatek za veškeré přijímače každé čtvrtletí. Pokud domácnost využívá i další místo k pobývání jako chatu či chalupu, částku odvede pouze jednou. Povinnost odvádět koncesionářský poplatek má i podnájemce využívající televizor nebo rádio. Z poplatků je financován provoz a rozvoj České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) jako provozovatelů tzv. veřejné služby.
Od poplatků jsou osvobozeny:
- osoby postižené oboustrannou hluchotou nebo slepotou,
- osoby s nízkými příjmy (jejichž čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima),
- cizinci, kterým nebylo na území České republiky uděleno povolení k trvalému nebo dlouhodobému pobytu,
- osoby nevlastnící rozhlasový a televizní přijímač,
- školy.
Černý posluchač je v případě odhalení povinen kromě dlužných poplatků zaplatit také přirážku 5 000 Kč za nenahlášený rozhlasový přijímač a 10 000 Kč za televizor. Nehrazení poplatků je navíc trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 trestního zákoníku.[10]
Roku 2005 získala ČT částku 3,2 miliardy Kč a částka narostla do roku 2008, kdy činila 5,8 miliardy Kč.[11]
Od 1. ledna 2008 je v České republice stanovena měsíční výše televizních poplatků na 135 Kč a rozhlasových poplatků na 45 Kč.[9] V roce 2023 ministr kultury Martin Baxa navrhl zvýšení koncesionářských poplatků na 160 Kč za ČT a 55 Kč za ČRo a rozšířit počet platících využívající jakékoli zařízení, které umožňuje příjem veřejnoprávních médií, tedy i mobilem, tabletem nebo počítačem.[12]
Historie televizní a rozhlasové koncese (poplatku) v Československu a Česku[editovat | editovat zdroj]
Koncesionářské poplatky za provozování rozhlasového přijímače a poslech rozhlasu byly v Československu zavedeny v říjnu 1923 zákonem č. 60/1923 Sb.[13] Posluchači, kterých bylo koncem toho roku evidováno celkem 47,[14] museli platit roční evidenční poplatek 50 Kč poštovní správě a měsíční předplatné ve stejné výši Radiojournalu jakožto vysílací společnosti. Od jara 1924 se výše poplatků, jejich struktura i interval výběru několikrát v krátké době měnily, systém se ustálil až na jaře 1926. Již v létě 1925 byl navíc zrušen evidenční (uznávací) poplatek poště.[13] K 1. lednu 1955 byl vládním usnesením č. 232/1954 zaveden televizní poplatek.[15]
Nejstarší známé dochované radiofonní koncesní listiny pochází z roku 1926.[16] Sbírku starých rozhlasových koncesí vlastní brněnský novinář Miloš Šenkýř.
| Datum změny | Televizní poplatek |
Rozhlasový poplatek |
Předpis | Zdroj |
|---|---|---|---|---|
| 10. října 1923 | — | 50 Kč | zákon č. 60/1923 Sb. | [13] |
| 17. dubna 1924 | — | 30 Kč | vládní nařízení | [13] |
| 1. října 1924 | — | 20 Kč | [13] | |
| 1. srpna 1925 | — | 15 Kč | [13] | |
| 1. dubna 1926 | — | 10 Kč | [13] | |
| 1946 | — | 15 Kčs | [13] | |
| 1951 | — | 5 Kčs | [13] | |
| 1. ledna 1955 | 15 Kčs | 5 Kčs | vládní usnesení č. 232/1954 | [15] |
| 1. července 1969 | 25 Kčs | 10 Kčs | výměr Českého cenového úřadu č. 95/42/69 a dodatek č. 120/42/69, výměr Slovenského cenového úřadu č. 337/69 |
[17] |
| 1. ledna 1986 | 25 Kčs | 10 Kčs | vyhláška č. 51/1985 Sb. | [18] |
| 1. dubna 1991 | 50 Kčs | 20 Kčs | vyhláška č. 100/1991 Sb. | [19] |
| 1. dubna 1995 | 50 Kč | 25 Kč | zákon č. 252/1994 Sb. | [20] |
| 1. července 1997 | 75 Kč | 37 Kč | zákon č. 135/1997 Sb. | [21] |
| 13. září 2005 | 100 Kč | 45 Kč | zákon č. 348/2005 Sb. | [22] |
| 1. ledna 2008 | 135 Kč | 45 Kč | zákon č. 304/2007 Sb. | [23] |
Poplatky za televizi a rozhlas v Evropě[editovat | editovat zdroj]
Koncesionářské poplatky neboli zdanění státem pro provoz televize a rozhlasu se v Evropě různí. Některé státy financují svá média přímo ze svého rozpočtu, jiné získávají prostředky právě přes tzv. koncesionářský poplatek. Často je do příjmů zmíněných médií zařazen i příjem z reklamy.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ simao. Proč musíme platit 135 Kč za ČT? Její šéf si poplatky chválí: Dobrá cena. Blesk.cz [online]. 2018-03-16 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.
- ↑ Šéf rozhlasu chce navýšit koncesionářský poplatek, ředitel ČT je spíše proti. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2018-10-09 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online.
- ↑ a b Koncesionářský poplatek za počítač a mobilní telefon? Raději je úplně zrušit! radí expert [online]. 2023-06-10 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ GAWLAS, Vojtěch. Státní média [online]. 2015-12-08 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Na Slovensku skončily koncesionářské poplatky. Po volbách může veřejnoprávní média ohrozit Fico. iROZHLAS [online]. 2023-07-01 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ Francie ruší koncesionářské poplatky. Chce zvýšit kupní sílu - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ KOPECKÝ, Josef. Okamura navrhuje zrušit poplatky pro ČT. Zajímaly ho platy redaktorů. iDNES.cz [online]. 2019-07-11 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ SEČKÁR, Alois. Pajonk: Dobrovolnost koncesionářských poplatků ukončí tlak na veřejnoprávní média. Svobodní [online]. 2019-03-19 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 2005. Dostupné online. § 6. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Nejvyšší soud: Neplacení televizních a rozhlasových poplatků je trestným činem. Česká justice [online]. 2021-04-13 [cit. 2021-04-13]. Dostupné online.
- ↑ Návrh rozpočtu České televize na rok 2012 [online]. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Česká televize za 160 korun, rozhlas za 55. Vláda chce navýšit koncesionářské poplatky a zvýšit počet plátců. iROZHLAS [online]. 2023-09-05 [cit. 2023-09-06]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i JEŠUTOVÁ, Eva, a kol. Od mikrofonu k posluchačům: Z osmi desetiletí českého rozhlasu. Praha: Český rozhlas, 2003. Dostupné online. ISBN 80-86762-00-9. S. 612. Dále jen Ješutová.
- ↑ Ješutová, s. 613.
- ↑ a b KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. S. 198.
- ↑ Rádio jen pro bohaté. Český rozhlas získal od věrného posluchače vzácnou koncesi z roku 1926. iROZHLAS [online]. [cit. 2023-04-16]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 13/1974 Sb., kterou se vydává rozhlasový a televizní řád, Poznámka pod čarou č. 2. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, § 5. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Vyhláška federálního ministerstva spojů č. 100/1991 Sb., kterou se mění vyhláška federálního ministerstva spojů č. 51/1985 Sb., kterou se vydává Rozhlasový a televizní řád, ve znění vyhlášky č. 76/1987 Sb., vyhlášky č. 39/1988 Sb. a vyhlášky č. 315/1990 Sb., Čl. I. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, § 4. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 135/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 252/1994 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, zákon České národní rady č. 103/1992 Sb., o Radě České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákon České národní rady č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění pozdějších předpisů, Čl. I. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, § 6. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 304/2007 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s dokončením přechodu zemského analogového televizního vysílání na zemské digitální televizní vysílání, Čl. VII. [cit. 2023-09-09]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Televizní poplatek na webu České televize
- Rozhlasový poplatek na webu Českého rozhlasu
- Způsoby financování veřejnoprávních médií v Evropě na Parabola.cz 15. 3. 2014
