Televizní studio Ostrava
| Česká televize Televizní studio Ostrava | |
|---|---|
 Areál Televizního studia Ostrava ve Dvořákově ulici | |
| Zahájení vysílání | 31. prosince 1955 |
| Provozovatel | Česká televize |
| Ředitelka | Gabriela Lefenda |
| Země |  Česko |
| Sídlo | Ostrava, Dvořákova 18 |
| Oblast vysílání | Česko (podíl na celoplošném vysílání) Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj (regionální vysílání) |
| Web | www.ceskatelevize.cz/ostrava |
Televizní studio Ostrava je ze zákona zřízené regionální studio České televize v Ostravě. Vzniklo na podzim 1955 jako první mimopražské televizní studio Československého rozhlasu a vysílání zahájilo 31. prosince téhož roku silvestrovským programem. Sídlí v centru Moravské Ostravy a ke konci roku 2020 mělo 249 zaměstnanců.[1] Do gesce redakce zpravodajství Televizního studia Ostrava spadají rovněž redakce v Olomouci a v Krnově a jejich pracovníci.[2]
Studio nemá právní subjektivitu. Jeho ředitele však zákon opravňuje činit jménem České televize právní úkony týkající se studia včetně uzavírání smluv, a to s výjimkou nakládání s nemovitým majetkem.[3] Ředitele volí a odvolává Rada České televize na návrh generálního ředitele celé instituce.[4] Od května 2024 je ředitelkou Televizního studia Ostrava Gabriela Lefenda.[5]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátky vysílání (1955-1964)
[editovat | editovat zdroj]Televizní vysílání pod hlavičkou Československého rozhlasu bylo z malého studia u nového vysílače v Hošťálkovicích zahájeno 31. prosince 1955 v 19.30 sdělením rozhlasové hlasatelky Evy Kunertové: „Dobrý večer, milí přátelé. Vítám vás k prvnímu zkušebnímu vysílání televizní stanice Ostrava. Ano, je to pravda: už i Ostrava má svou televizní stanici. A vy, milí přátelé, jste opravdovými televizními diváky. Trochu nezvyklé, že? Však si časem zvyknete.“ Poté následovalo pásmo krátkých zábavných filmů a vystoupení hudebního klauna, přičemž celé silvestrovské vysílání trvalo do 23.30 hodin a jednotlivé části propojoval slovem herec Lubor Tokoš.[6]
Zpočátku studio vysílalo 2 dny v týdnu (ve středu a v neděli), později se vysílání rozšířilo na 4 dny (v úterý, ve čtvrtek, v sobotu a v neděli). Podmínky ve studiu byly velmi primitivní. Televizní vysílání komplikovalo nedokonalé technické zařízení a poměrně často docházelo k jeho poruchám. Pamětníci vzpomínají, že v hlasatelně díky rozžhaveným reflektorům v průběhu vysílání obvykle panovalo horko i vyšší než 50 °C.[6]
Ostravské studio bylo zpočátku programově zcela nezávislé na pražské televizi, neboť neexistovalo mezi nimi propojení.[6] Retranslační spojení z Prahy do Ostravy bylo zprovozněno teprve k 1. lednu 1957, opačným směrem až v únoru 1958. Propojení všech tří studií, pražského, ostravského a bratislavského, bylo dokončeno v srpnu 1958.[7] Od prosince 1957 spadalo ostravské studio pod nově vzniklou samostatnou Československou televizi.[8]
Zásadním technickým milníkem bylo v roce 1956 sestavení vlastního přenosového vozu. Ten umožnil uskutečnit vůbec první dálkový televizní přenos v dějinách Československé televize, který proběhl z Karlovy Studánky. V tomto období vznikaly první výrazné pořady, které položily základy ostravské televizní publicistiky. K nejvýznamnějším titulům patřily Lovy beze zbraní, Negordický uzel či Obžalovaná je lhostejnost.[9]
Rozvoj, okupace a normalizace (1965–1974)
[editovat | editovat zdroj]Ve druhé dekádě ovlivnily chod studia a jeho vysílání výrazné společenské změny. Studio se stalo důležitým centrem populární hudby a televizních písniček, ve kterých se objevila první vystoupení budoucích osobností, jako byly Marie Rottrová, Hana Zagorová či Věra Špinarová. V publicistice a dokumentu se dále formoval a pokračoval výrazný styl, pro který se vžil pojem ostravská škola.
Studio se technicky zlepšovalo a v roce 1968 bylo zprovozněno pracoviště v Ostravě-Zábřehu. Na podzim 1973 pak byla dokončena rozsáhlá adaptace bývalého Divadla Petra Bezruče v Dvořákově ulici, kde televize sídlí dodnes.
Během invaze vojsk Varšavské smlouvy sehrála Ostrava klíčovou roli v odporu proti okupaci. Pracovníci udrželi improvizované vysílání (například i z prostor kamerového skladu), které bylo sledováno po celé republice i v zahraničí. V pořadu Televizní krajánek se v této době poprvé objevil Karel Kryl, pro kterého to bylo kvůli jeho následné emigraci zároveň vystoupení poslední. Nástup normalizace znamenal odchod mnoha lidí spojených se srpnovým vysíláním, kteří už u otevření nového studia v centru města nebyli. Programová skladba se následně proměnila a vznikaly nové úspěšné cykly. Mezi ně patřil například populární pořad Nebezpečný svět kilokalorií s Rajko Dolečkem.[9]
Dramatická a zábavná tvorba (1975–1984)
[editovat | editovat zdroj]Období let 1975–1985 bylo ve znamení stabilizace ostravského studia, technického rozvoje a důrazu na zábavnou i dramatickou tvorbu. Díky novému studiu a nástupu barevného vysílání se ostravské pracoviště definitivně etablovalo jako plnohodnotné výrobní centrum s celostátním dosahem. Vznikaly populární cykly jako Divadélko pod věží a hudební pořady pro děti, mládež i dospělé diváky. Vedle zábavné tvorby zažívala rozmach také dramatická produkce, která kombinovala atraktivní žánry s regionálními motivy, což dokládá například divácky úspěšný dětský seriál Přátelé Zeleného údolí. Významně se rozvíjela spolupráce s divadly, regionálními institucemi i folklorními soubory. Studio zároveň plnilo i politicko-výchovnou funkci, danou dobovým kontextem normalizace.[9]
Transformace a vznik České televize (1985–1994)
[editovat | editovat zdroj]Čtvrtá dekáda byla obdobím velkých společenských změn, které přinesly i konec Československé a vznik České televize. Studio se dokázalo novým podmínkám pružně přizpůsobit dramaturgicky, technicky i personálně a stalo se svébytným regionálním pilířem nově vznikající instituce. V polovině 80. let vznikaly oceňované a divácky oblíbené projekty, jako dokumentární cyklus Za svědky minulosti, výpravný seriál Velké sedlo či nostalgická Kavárnička dříve narozených. Studio tehdy stavělo na zkušených tvůrcích, mezi které patřili režisér František Mudra, dramaturg Pavel Dostál a osobnosti typu Milana Švihálka. Po roce 1989 přišlo uvolnění poměrů, konec cenzury a s ním i nástup nových témat a formátů. Vznikl investigativně a kriticky laděný pořad Ta naše povaha česká. Na obrazovkách se objevila hudební hitparáda Medúza, která nabízela hudební klipy z celého světa, a zábavný hit Neváhej a toč!, který do českých domácností přinesl fenomén amatérského videa.[9]
Nové formáty a povodně (1995–2004)
[editovat | editovat zdroj]V tomto období vznikly formáty, které se staly stálicemi a fenomény ostravské televizní tvorby. Rozvoj studia a slibně rozběhnutou éru však v létě 1997 přerušila katastrofální povodeň.
Už v roce 1995 se na obrazovce objevil publicistický pořad Klekánice, který odhaloval zásadní kauzy – včetně aféry s lehkými topnými oleji (LTO) či problémů loterijní společnosti Sazka. Pořad ovlivnil veřejnou debatu a potvrdil sílící roli ostravské publicistiky. Vznikly také Postřehy odjinud, jež navázaly na tradici Karla Kyncla, a velký ohlas získal výjimečný architektonický cyklus Šumná města s průvodcem Davidem Vávrou. Dětským divákům byl určen soutěžní pořad pro školní týmy Bludiště. V červenci 1997 zasáhly Moravu a Slezsko ničivé povodně. Voda zaplavila prostory studia včetně archivu, čímž část televizních pořadů zmizela nenávratně. Část fondů se však podařilo zachránit díky maximálnímu nasazení ostravské skupiny zvané „Bažina“ a pracovníků z Prahy.[9]
Rozmach filmové koprodukce a nové kanály (2005–2014)
[editovat | editovat zdroj]Ostravské studio vstoupilo do předposlední dekády své existence silnými projekty a posílilo svou roli moderního a programově pestrého centra České televize. Vznikly snímky jako Sametoví vrazi, Sluneční stát či seriál Strážce duší. Úspěchy přinesla i filmová koprodukce: snímek Díra u Hanušovic získal České lvy za herecké výkony a film Cesta ven, na kterém se studio podílelo, se stal nejlepším filmem roku 2014. Tvořily se významné dokumentární cykly jako Příběhy železné opony. Pokračovalo také vysílání Dobrého rána, které se z Ostravy připravuje od roku 2004 a každý týden se ve vysílání střídá s brněnským studiem. S příchodem tematických kanálů ČT :D a ČT art studio rozšířilo výrobu dětských pořadů a přímých přenosů z kulturních akcí.
Moderní éra a současnost (2015–2024)
[editovat | editovat zdroj]Poslední desetiletka televize je spojena s výraznými dramatickými i dokumentárními projekty a pokrýváním zásadních i krizových událostí v regionu.
Vznikly televizní filmy a minisérie, jako je Učitelka, Spravedlnost či Herec. Televize se musela, tak jako celý svět, vypořádat s pandemií koronaviru, což se projevilo například při náročném natáčení úspěšné krimi-série Stíny v mlze.
Významnou roli měla dokumentární tvorba, která, jako v případě série Infiltrace, vyvolala velký ohlas ve společnosti. Pandemie na druhou stranu otevřela i nové možnosti: ostravské studio se výrazně podílelo na vysílání kanálu ČT3, kde připravovalo živě moderovaný pořad Život na třetí.
Velkou roli sehrálo zpravodajství, které zachycovalo postupný přerod regionu z průmyslového srdce republiky, ale také nešťastné okamžiky, jako byla střelba ve Fakultní nemocnici Ostrava či důlní neštěstí na Dole ČSM. Náročnou zkouškou pro redakci zpravodajství byly rovněž zářijové povodně v roce 2024, které zasáhly Moravskoslezský a Olomoucký kraj.
Rozšiřovaly se přenosy z armádních Dnů NATO. Velkou roli hrály také sportovní přenosy, ať už z každoročního atletického mítinku Zlatá tretra, nebo tenisových zápasů národního ženského a mužského týmu (Davis Cup a Billie Jean King Cup).[9]
Současnost
[editovat | editovat zdroj]V současné době studio sídlí v přestavěném Divadle Petra Bezruče v Dvořákově ulici v centru Ostravy. Přestavba na televizní studio byla dokončena na podzim roku 1973. Nové středisko disponuje dvěma studii, režijním komplexem, střihovými i odbavovacími pracovišti a zvukovýrobou. Od roku 2001 do roku 2022 byla využívána také jedna z bývalých hal Výzkumného uhelného ústavu v Radvanicích, která byla přestavěna na velký natáčecí ateliér o ploše 400 m².[6] V tomto ateliéru se natáčely zejména zábavné a soutěžní pořady jako Neváhej a toč, Bludiště či Dějepic. V roce 2023 byl areál prodán v rámci veřejné dražby.[10]
Roku 2020 eskaloval problém, jehož kořeny sahají až do roku 1967. Budova ostravského studia částečně stojí na cizích pozemcích, které postupně měnily majitele. Poslední dvě majitelky se rozhodly pozemky prodat obchodníku s nemovitostmi, ale Česká televize mohla uplatnit předkupní právo na pozemek pod budovou a zároveň směnit pozemky okolo tak, aby neztratila přístup do budovy a k jejímu provozu. Rada ČT zprvu s odkupem nesouhlasila a vyvolala krizi odvoláním Dozorčí komise ČT, ale nakonec 18. listopadu 2020, den před vypršením předkupního práva, odsouhlasila směnu pozemků přiléhajících k ostravskému studiu, a nákup pozemku pod budovou vzala na vědomí. Mezi poslanci mediálního výboru Sněmovny přetrvávaly pochyby o celé transakci, protože prodejci pozemků jsou dvě ženy, z nichž jedna má adresu v poušti na Floridě a druhá na policejním inspektorátu v Paříži.[11]
V současnosti ve studiu vzniká přibližně 20% podíl regionální produkce vysílání ČT. Vzniká zde zpravodajství z regionů severní i střední Moravy a Slezska. Vyráběné dokumenty a publicistické pořady tvoří podstatnou součást vysílacího schématu. V žánru dramatické tvorby pak vznikají seriály, pohádky, televizní i distribuční filmy. Studio také pořizuje záznamy představení regionálních divadel i záznamy koncertů a významných kulturních událostí. Další výrazný podíl na televizním programu mají zábavné a hudební pořady, stejně jako pořady pro děti a mládež.“[12]
Seznam ředitelů
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Od | Do | Poznámka |
|---|---|---|---|
| Vítězslav Mokroš | 1. leden 1958 | 31. květen 1960 | 1. ledna 1958 – 31. prosince 1960: vedoucí krajské redakce 1. ledna 1960 – 31. května 1960: ředitel krajské stanice |
| Karel Dittler | 1. června 1961 | 31. ledna 1971 | |
| Jaroslav Vondra | 1. dubna 1971 | 30. června 1972 | |
| Evžen Saidok | 1. července 1972 | 31. prosince 1989 | |
| Otakar Kosek | 1. ledna 1990 | 30. června 1990 | |
| Jiří Necid | 1. července 1990 | 30. září 1991 | |
| Miloslav Petronec | 15. ledna 1992 | 28. února 2002 | |
| Ilja Racek ml. | 1. března 2002 | 31. ledna 2013[14] | |
| Tomáš Šiřina | 3. června 2013[15] | 29. února 2020[16] | |
| Miroslav Karas | 16. března 2020[17] | 31. března 2024 | |
| Gabriela Lefenda | 6. května 2024[5] | dosud |
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Výroční zpráva o činnosti České televize v roce 2020 [online]. Česká televize [cit.2021-04-27]. Dostupné online (https://img.ceskatelevize.cz/boss/document/1759.pdf?v=1).
- ↑ Redakce zpravodajství TS Ostrava [online]. Česká televize [cit. 2022-08-27]. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 483/1993 Sb., o České televizi. In: Sbírka zákonů. 1993. Dostupné online. Čl. 2, § 12. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- ↑ Zákon č. 483/1993 Sb., o České televizi. In: Sbírka zákonů. 1993. Dostupné online. Čl. 1, § 8. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
- 1 2 Gabriela Lefenda byla oficiálně potvrzena novou ředitelkou ČT Ostrava. Moravskoslezský deník.cz [online]. 2024-04-17 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
- 1 2 3 4 Počátky vysílání — Historie — Televizní studio Ostrava. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
- ↑ KÖPPLOVÁ, Barbara, a kol. Dějiny českých médií v datech: Rozhlas – Televize – Mediální právo. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0632-1. S. 203, 207, 208. Dále jen Dějiny.
- ↑ Dějiny, s. 204–205.
- 1 2 3 4 5 6 ŠVIHÁLEK, Milan. Padesát let Televizního studia Ostrava. 1. vyd. Český Těšín: Česká televize,Televizní studio Ostrava, 2005. 198 s. Dostupné online. ISBN 80-85005-53-0.
- ↑ Výroční zpráva o hospodaření České televize v roce 2023 [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Filip Rožánek, Destabilizace a prasárna, kritizovali poslanci kroky Rady České televize, Lupa.cz, 19.11.2020
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/ts-ostrava/soucasnost/
- ↑ Ředitelé TS Ostrava — Historie — Televizní studio Ostrava — Česká televize [online]. Ceskatelevize.cz [cit. 2023-10-20]. Dostupné online.
- ↑ MEDIA, News. Šéf ostravské ČT Ilja Racek rezignoval, po 11 letech ve funkci [online]. 2013-01-09 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online.
- ↑ CTO, PR. Tomáš Šiřina se ujal funkce ředitele Televizního studia Ostrava. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2026-04-08]. Dostupné online.
- ↑ MEDIA, News. ČT hledá nové ředitele studií v Brně a Ostravě [online]. 2020-01-22 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online.
- ↑ Ostravské studio ČT povede zpravodaj Karas, brněnské Souček. MediaGuru [online]. 2020-03-04 [cit. 2026-04-08]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Televizní studio Ostrava na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
