Jan Kryštof Handke

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Kryštof Handke
Narození 18. února 1694
Rýmařov
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí 31. prosince 1774 (ve věku 80 let)
Olomouc
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Povolání malíř
Děti Johann Josef Vinzenz Handke (syn)
Příbuzní Josef Ignác Sadler (švagr)
Znám jako Johann Christoph Handke
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kryštof Handke (německy Johann Christoph Handke; 18. února 1694[1] Rýmařov31. prosince 1774 Olomouc) byl moravský barokní malíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Kryštof Handke se narodil v Johnsdorfu (česky Janušově), nynější části Janovic u Rýmařova. Ovlivnil ho např. J. J. Etgens. Roku 1708 se stal učněm bruntálského malíře Daniela LAngera, v roce 1713 přešel k malíři Christianu Davidovi v Moravské Třebové. Následně přešel do Olomouce v roce 1714[2] (je uváděno i 1715[3]) za malířem Ferdinandem Nabothou. V roce 1722 získal měšťanské právo a byl přijat do malířského cechu. Po smrti svého mistra Nabothy si vzal jeho vdovu za ženu (neznámého jména) a převzal jeho dílnu. Spolu přivedli na svět v roce 1728 dceru Paulinu. Po smrti své první ženy se oženil s dcerou olomouckého sochaře Filipa Sattlera Marií Veronikou (†1755). Spolu měli tři potomky, dospělosti se dožil jen syn Johannes Joseph Handke, pracujíjí též jako malíř. Třetí manželství uzavřel ještě ve stejném roce smrti své druhé manželky opět s vdovou neznámého jména. Ta jej však po roce opouští. V Olomouci žil v domě v ulici Ztracená 10, dnes zvaný Handkův dům.[4]

Umírá 31. prosince 1774Byl pochován v dnes již zaniklém kostele Panny Marie na Předhradí v Olomouci.[5][6]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Celkem počal čtyři děti. Z literatury se dočítáme jen o synu Johannesu Josefu Vinzenzovi Handkem, který se dožil dospělosti. Jeho švagrem byl malíř Josef Ignác Sadler.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Freska Potvrzení regulí jezuitského řádu v kostele Panny Marie Sněžné v Olomouci zobrazuje, jak Ignác z Loyoly přijímá papežskou bulu Regimini militantis Ecclesiae od papeže Pavla III.

Jeho dílo je vrcholně barokní a později po roce 1740 s vlivy rokoka.

(pravděpodobně nekompletní seznam)

…tehdy (1744) jsem maloval freskou v jezuitském kostele dvě kaple, kapli svatého Ignáce a kapli svatého Františka Xaverského, to vše zdarma, k větší slávě boží…

—Jan Kryštof Handke – vlastní biografie

    • v kapli svatého Ignáce z Loyoly:
      • 1720 – restaurování a domalování oltářního obrazu (zobrazen svatý Ignác z Loyoly). Původní obraz z roku 1621 namaloval pražský malíř Jan Jiří Hering.
      • po roce 1743 – sedm fresek ze života Ignáce z Loyoly: Vysvěcení svatého Ignáce, Světci se zjevuje svatý Petr, Panna Marie pomáhá při sestavování regulí řádu, Potvrzení regulí jezuitského řádu, Vize světce s Nejsvětější Trojicí, Osvícení svatého Ignáce při dokončování regulí a Založení nalezince v Římě
      • po roce 1743 – grissailové medailony s vyobrazeními života svatého Ignáce
      • 1744 – obraz Kardinál Moroni předává svatému Ignáci bulu papeže Pavla III. a obraz Svatý Ignác udílí almužny
    • v kapli svatého Františka Xaverského:
      • kolem roku 1720 – obraz Svatý František Xaverský a obraz Svatý Ignác
      • po roce 1743 – sedm fresek ze života svatého Františka Xaverského: Křest indického knížete, Uzdravení nemocného jezuity, Disputace o původu světa, Udílení svátosti indickému knížeti, Uzdravení nemocného muže, Vzkříšení dítěte a Smrt svatého Františka Xaverského
      • po roce 1743 – grissailové medailony s vyobrazeními života svatého Františka Xaverského
      • 1744 – obraz Svatý František Xaverský přijímá zakládací listinu goánského semináře a obraz Indická mise svatého Františka Xaverského
    • v kapli svaté Anny – po roce 1729 – freska Obětování Panny Marie a freska Zvěstování svaté Anně
    • v kapli svaté Pavlíny – po roce 1729 – freska Křest svaté Pavlíny a freska Martyrium svaté Pavlíny
    • v kapli svaté Barbory – 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace svaté Barbory
    • v kapli svatého Aloise – 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace svatého Aloise a oltářní obraz Svatý Jan Křtitel
    • v kapli Anděla Strážce – 1729(?)–1732(?) – freska Tobiáš s archandělem Rafaelem a freska Osvobození svatého Petra
    • v klenbě pod kůrem – okolo roku 1732 – freska Panna Marie a svatý Jan Evangelista, freska Nanebevzetí Panny Marie a freska Korunování Panny Marie
    • v klenutí podvěží – okolo roku 1732 – freska Zmrtvýchvstalý Kristus a Panna Maria a freska Panna Marie orodovnice Moravy
  • 1723–1749 – obrazy a fresky v bočních kaplích a na zdech a na stropě hlavní lodi v kostele svatého Bartoloměje v obci Jívová. Fresky jsou obnovovány a restaurovány[7].
fresky v kapli Božího těla v jezuitském konviktu Olomouci vytvořil Jan Kryštof Handke. Plastiky vytvořil Filip Sattler.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Malá československá encyklopedie. Academia. díl 2, D-CH, heslo Handke Jan Kryštof, strana 711.
  2. a b c Altrichter M., Togner M. & Hyhlík V. (2000) OLOMOUC Univerzitní kostel Panny Marie Sněžné. - Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, Velehrad, 28 pp, strana 16.
  3. Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.], 2016. 414 stran s. Dostupné online. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 93. 
  4. Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.], 2016. 414 stran s. Dostupné online. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 93-94. 
  5. Jan Kryštof Handke http://www.olomouc-travel.cz/index.php?kategorie=103 citováno 16. prosince 2007
  6. Jan Kryštof Handke http://www.olomouc-tourism.cz/?lang=1&kategorie=183 citováno 16. prosince 2007
  7. http://www.volny.cz/ou.jivova/soucas.htm Obec Jívová, citováno 3. května 2008
  8. Univerzita Palackého: Kaple Božího Těla - www.upol.cz, citováno 4. května 2008
  9. Perůtka M. (ed.) (2006) Arcidiecézní muzeum Olomouc průvodce. - Muzeum umění Olomouc, Olomouc, 1. vydání, ISBN 80-85227-83-5, 144 pp., strana 125.
  10. http://www.hnojice.cz/pamatky.html Obec Hnojice - památky, citováno 3. května 2008
  11. http://www.olomouc-tourism.cz/index.php?lang=1&kategorie=160&pamatka=31 citováno 28. dubna 2008
  12. Umělecké památky Čech I. Praha 1977, str. 472.
  13. Rýmařovsko, Sdružení obcí, Historické památky. Kostel sv. Maří Magdalény v Horním Městě. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.
  14. a b c PŘIKRYLOVÁ, Zdenka. Kostel v Horním Městě. Rýmařovský horizont. 2006-02-10, roč. VIII, čís. 3, s. 2–4. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Fifková, Renáta a Holásek, Břetislav: Osobnosti Olomouckého kraje. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, 2016. ISBN 978-80-85037-77-7
  • Krsek Ivo: Náčrt dějin moravského malířství 18. století. – Sborník prací filozofické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně, F 13, Brno, 1969.
  • Mlčák L.: Jan Kryštof Handke, vlastní životopis 1694 – 1774, 1994.
  • J. Ryška: Fresky Jana Kryštofa Handkeho, Střední Morava 1, Olomouc, 1966
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum : František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. 
  • TOGNER, Milan. Jan Kryštof Handke 1694-1774. Malířské dílo. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 1994. 80 s. ISBN 80-85227-12-6. 
  • TOGNER, Milan. Barokní malířství v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 183 s. ISBN 978-80-244-1952-7. Kapitola VI. Jan Kryštof Handke a jeho okruh, s. 85-110. 
  • Krampl J., Olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694-1774), Výroční zprávy Okresního archivu v Olomouci za roky 1981–1982, I (1981), 83–120; II. (1982) 91–150.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]