Jan Kryštof Handke

From Wikipedie
Jump to navigation Jump to search
Jan Kryštof Handke
Narození 18. února 1694
Rýmařov
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Úmrtí 31. prosince 1774 (ve věku 80 let)
Olomouc
Moravské markrabstvíMoravské markrabství Moravské markrabství
Místo pohřbení kostel Panny Marie na Předhradí v Olomouci
Povolání malíř
Děti Johann Josef Vinzenz Handke (syn)
Příbuzní Josef Ignác Sadler (švagr)
Znám jako Johann Christoph Handke
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jan Kryštof Handke (německy Johann Christoph Handke; 18. února 1694[1] Rýmařov31. prosince 1774 Olomouc) byl moravský barokní malíř.

Život[edit | edit source]

Jan Kryštof Handke se narodil v Johnsdorfu (česky Janušově), nynější části Janovic u Rýmařova. Ovlivnil ho např. Jan Jiří Etgens. Roku 1708 se stal učněm bruntálského malíře Jana Daniela Langera, v roce 1713 přešel k malíři Christianu Davidovi v Moravské Třebové. Následně přešel do Olomouce v roce 1714[2] (je uváděno i 1715[3]) za malířem Ferdinandem Nabothem. V roce 1722 získal měšťanské právo a byl přijat do malířského cechu. Po smrti svého mistra si vzal jeho vdovu za ženu (neznámého jména) a převzal jeho dílnu. Spolu přivedli na svět v roce 1728 dceru Pavlínu. Po smrti své první ženy se oženil s dcerou olomouckého sochaře Filipa Sattlera Marií Veronikou (†1755). Spolu měli tři potomky, dospělosti se dožil jen syn Jan Josef Handke, pracujíjí též jako malíř. Třetí manželství uzavřel ještě ve stejném roce smrti své druhé manželky opět s vdovou neznámého jména. Ta jej však po roce opouští. V Olomouci žil v domě v ulici Ztracená 10, dnes zvaný Handkův dům.[4]

Umírá 31. prosince 1774 a byl pochován v dnes již zaniklém kostele Panny Marie na Předhradí v Olomouci.[5][6]

Rodina[edit | edit source]

Celkem počal čtyři děti. Z literatury se dočítáme jen o synu Johannesi Josefu Vinzencovi Handkem, který se dožil dospělosti. Jeho švagrem byl malíř Josef Ignác Sadler.[2]

Dílo[edit | edit source]

Freska Potvrzení regulí jezuitského řádukostele Panny Marie Sněžné v Olomouci zobrazuje, jak Ignác z Loyoly přijímá papežskou bulu Regimini militantis Ecclesiae od papeže Pavla III.

Jeho dílo je vrcholně barokní a později po roce 1740 s vlivy rokoka.

…tehdy (1744) jsem maloval freskou v jezuitském kostele dvě kaple, kapli svatého Ignáce a kapli svatého Františka Xaverského, to vše zdarma, k větší slávě boží…

—Jan Kryštof Handke – vlastní biografie

    • v kapli sv. Ignáce z Loyoly:
      • 1720 – restaurování a domalování oltářního obrazu (sv. Ignáce z Loyoly). Původní obraz z roku 1621 namaloval pražský malíř Jan Jiří Hering
      • po 1743 – sedm fresek ze života sv. Ignáce z Loyoly: Vysvěcení sv. Ignáce, Světci se zjevuje sv. Petr, Panna Marie pomáhá při sestavování regulí řádu, Potvrzení regulí jezuitského řádu, Vize světce s Nejsvětější Trojicí, Osvícení sv. Ignáce při dokončování regulí a Založení nalezince v Římě
      • po 1743 – grisaillové medailony s vyobrazeními života sv. Ignáce
      • 1744 – obraz Kardinál Moroni předává sv. Ignáci bulu papeže Pavla III. a obraz sv. Ignác udílí almužny
    • v kapli sv. Františka Xaverského:
      • kol. 1720 – obraz sv. František Xaverský a obraz sv. Ignác
      • po 1743 – sedm fresek ze života sv. Františka Xaverského: Křest indického knížete, Uzdravení nemocného jezuity, Disputace o původu světa, Udílení svátosti indickému knížeti, Uzdravení nemocného muže, Vzkříšení dítěte a Smrt sv. Františka Xaverského
      • po 1743 – grisaillové medailony s vyobrazeními života sv. Františka Xaverského
      • 1744 – obraz Sv. František Xaverský přijímá zakládací listinu goánského semináře a obraz Indická mise sv. Františka Xaverského
    • v kapli sv. Anny: po 1729 – freska Obětování Panny Marie a freska Zvěstování sv. Anně
    • v kapli sv. Pavlíny: po 1729 – freska Křest sv. Pavlíny a freska Martyrium sv. Pavlíny
    • v kapli sv. Barbory: 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace sv. Barbory
    • v kapli sv. Aloise: 1729(?)–1732(?) – freska Glorifikace sv. Aloise a oltářní obraz sv. Jan Křtitel
    • v kapli Anděla Strážce: 1729(?)–1732(?) – freska Tobiáš s archandělem Rafaelem a freska Osvobození sv. Petra
    • v klenbě pod kůrem: kol. 1732 – freska Panna Marie a sv. Jan Evangelista, freska Nanebevzetí Panny Marie a freska Korunování Panny Marie
    • v klenutí podvěží: kol. 1732 – freska Zmrtvýchvstalý Kristus a Panna Marie a freska Panna Marie orodovnice Moravy
  • 1723 a 1749 – fresková výzdoba (1723), obrazy Křížové cesty (1749) a cyklus oválných obrazů kartuziánských světců (po 1729) v kostele sv. Bartoloměje v Jívové[7]
fresky v kapli Božího těla v jezuitském konviktu Olomouci, plastiky vytvořil Filip Sattler
  • 1724–1725 – fresková výzdoba minoritského kostela sv. Ducha – nezachováno a obraz Stigmatizace sv. Františka (1726), Opava
  • 1725 a 1729 – oltářní obraz Růžencová Panna Marie se sv. Dominikem a sv. Kateřinou Sienskou (1725) a obraz sv. Jana Nepomuckého (před 1729) v kapli kostela sv. Michala v Rýmařově
  • 1725 – oltářní obraz sv. Antonína Paduánského v kostele sv. Jiří v Libině
  • 1727 – oltářní obraz Přímluva sv. Jana Nepomuckého za Jana Sarkandera před Pannou Marií s Ježíškem v kostele Panny Marie Pomocnice křesťanů v Mírově
  • 1728–1729 – fresková a obrazová výzdoba kaple Božího těla v jezuitském konviktu v Olomouci[8] – freska Apoteóza Nejsvětější svátosti s legendou o vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary na klenbě (1728)[8] a oltářní obrazy Večeře v Emauzích, sv. Bonifác a sv. Barbora s Nejsvětější Trojicí (oba 1729) a Vize sv. Vavřince z Brindisi? (1747), fresková výzdoba refektáře (1726) – freska refektáře nezachována
  • 1728, 1730, 1731 a 1734 – fresková a obrazová výzdoba baziliky Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce – fresky na oratořích (1728), Alegorie čtyř světadílů v pendentivech kupole (1731), fresky v sakristii (1734) a oltářní obraz sv. Augustina (1730), fresky na klenbě Svatých schodů (1734), nástropní obraz Vidění sv. Norberta v Andrýskově sálu v rezidenci (2. pol. 40. let.)
  • 1729 – fresková výzdoba v kostele sv. Jana Křtitele v Křenově u Svitav
  • kol. 1730 – obraz Vize sv. Jana Nepomuckého, Muzeum v Bruntále, pochází ze zámecké kaple v Branticích
  • 1730 – fresková výzdoba kaple sv. Ignáce z Loyoly v jezuitském kostele Nanebevzetí Panny Marie v Hradci Králové
  • 1731 – freska Boha Otce v kostele sv. Martina v Hrochově Týnci[9]
  • 1731 a 1733 – fresková a obrazová výzdoba sálů jezuitské univerzity ve Vratislavi: Aula Leopoldina (1731), zde taky obrazy panovníků a církevních hodnostářů (8. portrétů, zachovány 4) a Oratorium Marianum (1733) – fresky v oratoriu značně poškozeny roku 1945 a rekonstruovány v roce 2014
  • 1733 – fresková výzdoba refektáře a obrazy císařů Ferdinanda III. a Leopolda I. v jezuitské koleji v Hlohově – nezachováno
  • 1735 – oltářní obrazy Vidění sv. Norberta a sv. Augustina s Pannou Marií a Ježíškem a v kostele sv. Vavřince ve Štěpánově, provenience obrazů není původní
  • 1735 – hlavní oltářní obraz v kostele sv. Mikuláše v Hanušovicích – nezachováno
  • 1735, 1736 a 1738 – fresková výzdoba opatských pokojů prelatury – Oslava sv. Štěpána v opatské kapli (1735), Hold čtyř světadílů Kristovi v zimní jídelně (1728) a Veduta kláštera v pracovně opata (1738) a hlavní oltářní obraz (1736) v kostele sv. Štěpána v klášteře Hradisko u Olomouce
  • 1735 a 1743 – hlavní oltářní obraz (1735) a fresková výzdoba (1743) z kostela Nejsvětější Trojice ve Šternberku, po zboření kostela byl obraz přesunut do špitálního kostela tamtéž
  • 1736 a 1747 – fresková výzdoba kaple sv. Stanislava (1736) a Loretánské kaple (1747) v katedrále sv. Václava v Olomouci
  • 1736 – obraz Nesení kříže, Muzeum umění, Olomouc, pochází z refektáře kláštera kapucínů v Olomouci
  • 1736 – hlavní oltářní obraz Apoteóza sv. Judy Tadeáše v kostele sv. Jiří, Gorzupia Dolna
  • 1736 – obraz sv. Augustina, v majetku Arcibiskupství olomouckého
  • 1739 – obrazy sv. Petra Fourského a sv. Gilberta, v majetku Arcibiskupství olomouckého
  • 1740 – oltářní obraz Piety v kostele sv. Filipa a Jakuba v Olomouci–Nových Sadech, pochází z kostela Panny Marie na Předhradí v Olomouci
  • 1740 a 1762 – oltářní obrazy sv. Mikuláše a sv. Valentina (oba po 1740), a obrazy sv. Antonína Paduánského (kol. 1762)[10] a sv. Vincence Ferrerského (1762) původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, poslední dva jmenované obrazy jsou zapůjčeny do Muzea baroka v Uničově.
  • Sv. Antonín Paduánský (60. léta 18. století), původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, dnes v Muzeu baroka v Uničově

  • Sv. Vincenc Ferrerský (1762), původně v kostele sv. Jiljí v Úsově, dnes v Muzeu baroka v Uničově


  • 30. a 40. léta – fresková a obrazová výzdoba kláštera augustiniánů ve Šternberku
    • fresková výzdoba sálů děkanství (Povolání učedníků (1744), sv. Josef s Ježíškem, Proměnění páně, světci v okenních špaletách) a probošství (Oslava Panny Marie)
    • fresková výzdoba schodiště, letního (1747) a zimního refektáře (1748) a knihovny (1750) – nezachováno
    • fresková výzdoba letohrádku v klášterní zahradě (1736) – zbořen 1834
    • obrazy: 12 obrazů z cyklu Čtrnácti sv. pomocníků (1719), Klanění tří králů (1746), portréty zakladatelů kláštera a proboštů (1746), sv. Jeronýma (1746) a další obrazy světců v klášteře (1729)
  • 1763 – tři alegorické obrazy z cyklu Ročních dob, Muzeum umění, Olomouc
  • 1765 – obrazy Archanděl Rafael s Tobiášem a Anděl strážný vyučující chlapce, farnost v Hnojicích
  • 2. pol. 60. let – freska Kristus v domě farizeově ve slavnostním sále býv. rezidence šternberských augustiniánů v Hnojicích[11]
  • 2. pol. 60. let – freska Kristus v domě farizeově ve slavnostním sále býv. rezidence šternberských augustiniánů v Hnojicích[12]
  • 1766 a 1768 – hlavní oltářní obraz Kristus v domě Šimonově (1768)[13][14] a obraz Panna Marie předávající škapulíř sv. Šimonu Stockovi (1766)[14] v kostele sv. Máří Magdalény v Horním Městě, z kostela pochází i obraz Ošetřování sv. Šebestiána (1766), který je uložen v šumperském muzeu[14]

Odkazy[edit | edit source]

Reference[edit | edit source]

  1. Malá československá encyklopedie. Academia. díl 2, D-CH, heslo Handke Jan Kryštof, strana 711.
  2. a b c Altrichter M., Togner M. & Hyhlík V. (2000) OLOMOUC Univerzitní kostel Panny Marie Sněžné. - Historická společnost Starý Velehrad se sídlem na Velehradě, Velehrad, 28 pp, strana 16.
  3. Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.], 2016. 414 stran s. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 93. 
  4. Osobnosti Olomouckého kraje. 1. vydání. vyd. Olomouc: [s.n.], 2016. 414 stran s. ISBN 9788085037777, ISBN 8085037777. OCLC 965749064 S. 93-94. 
  5. Jan Kryštof Handke http://www.olomouc-travel.cz/index.php?kategorie=103 citováno 16. prosince 2007
  6. Jan Kryštof Handke http://www.olomouc-tourism.cz/?lang=1&kategorie=183 citováno 16. prosince 2007
  7. http://www.volny.cz/ou.jivova/soucas.htm Obec Jívová, citováno 3. května 2008
  8. Univerzita Palackého: Kaple Božího Těla - www.upol.cz, citováno 4. května 2008
  9. Umělecké památky Čech I. Praha 1977, str. 472.
  10. KRAMPL, Jan. Jan Kryštof Handke: život a dílo (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1971. Datováno na základě příbuznosti s protějškovým datovaným dílem sv. Vincence Ferrerského.
  11. http://www.hnojice.cz/pamatky.html Archivováno 29. 5. 2008 na Wayback Machine Obec Hnojice - památky, citováno 3. května 2008
  12. http://www.hnojice.cz/pamatky.html Archivováno 29. 5. 2008 na Wayback Machine Obec Hnojice - památky, citováno 3. května 2008
  13. Rýmařovsko, Sdružení obcí, Historické památky. Kostel sv. Maří Magdalény v Horním Městě. [cit. 2017-01-20]. Dostupné online.
  14. a b c PŘIKRYLOVÁ, Zdenka. Kostel v Horním Městě. Rýmařovský horizont. 2006-02-10, roč. VIII, čís. 3, s. 2–4. Dostupné online. 

Literatura[edit | edit source]

  • Fifková, Renáta a Holásek, Břetislav: Osobnosti Olomouckého kraje. Olomouc: Vlastivědné muzeum v Olomouci, 2016. ISBN 978-80-85037-77-7
  • Krsek Ivo: Náčrt dějin moravského malířství 18. století. – Sborník prací filozofické fakulty University Jana Evangelisty Purkyně, F 13, Brno, 1969.
  • Mlčák L.: Jan Kryštof Handke, vlastní životopis 1694 – 1774, 1994.
  • J. Ryška: Fresky Jana Kryštofa Handkeho, Střední Morava 1, Olomouc, 1966
  • SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum : František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. 
  • TOGNER, Milan. Jan Kryštof Handke 1694-1774. Malířské dílo. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 1994. 80 s. ISBN 80-85227-12-6. 
  • TOGNER, Milan. Barokní malířství v Olomouci. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2008. 183 s. ISBN 978-80-244-1952-7. Kapitola VI. Jan Kryštof Handke a jeho okruh, s. 85-110. 
  • Krampl J., Olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (1694–1774), Výroční zprávy Okresního archivu v Olomouci za roky 1981–1982, I (1981), 83–120; II. (1982) 91–150.
  • KRAMPL, Jan. Jan Kryštof Handke: život a dílo (disertační práce). Seminář dějin umění Filozofické fakulty UJEP v Brně. Brno, 1971. 236 S.

Externí odkazy[edit | edit source]