Přeskočit na obsah

Kaple Božího Těla (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kaple Božího Těla
Interiér kaple
Interiér kaple
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajOlomoucký
ObecOlomouc
Souřadnice
Map
Základní informace
Diecézeolomoucká
Architektonický popis
ArchitektJan Jakub Kniebandl
Stavební slohbaroko
Typ stavbykaple
Výstavba17211724
Další informace
Kód památky13749/8-3746 (PkMISSezObrWD) (součást památky bývalý jezuitský konvikt v Olomouci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kaple Božího Těla je barokní kaple v prostoru bývalého jezuitského konviktu v Olomouci, ve kterém sídlí Umělecké centrum Univerzity Palackého. V současnosti je odsvěcena a je využívána jako koncertní síň a výukový prostor. Kaple je spolu s konviktem chráněná jako kulturní památka.[1]

Původní kaple Božího Těla byla postavena v 15. století na místě bývalé synagogy. V roce 1566 se v Olomouci usídlil jezuitský řád, který zde v roce 1573 založil univerzitu a kaple přešla do jejich majetku. Sloužila původnímu jezuitskému konviktu, který byl v 17. století přestavěn do barokní podoby. Kaple byla přestavěna v letech 17211724 pod vedením olomouckého stavitele Jana Jakuba Kniebandla (16701730). Architektonickým vzorem se stal římský jezuitský kostel Sant'Andrea al Quirinale. Kaple sloužila k bohoslužbám až do roku 1778, kdy byla univerzita přeložena do Brna. Konvikt poté využívala až do roku 1994 armáda. V 19. století kaple sloužila evangelické církvi. V roce 2002 byla kaple restaurována v rámci rekonstrukce celého komplexu pro potřeby Univerzity Palackého.[2]

Kaple je situována v severním bočním křídle konviktu. Hlavní vstup do kaple je z ulice Univerzitní, boční vchod vede z přízemní chodby konviktu. Půdorys kaple má tvar protáhlého oválu, s délkou 15,9 m, šířkou 10,5 m a výškou 11,9 m.[2] Podlaha je tvořena z dlaždic ve vzoru černobílé šachovnice. Osvětlení kaple zajišťují dvě řady oken na bočních stěnách a jedno vysoké okno nad hlavním vchodem. Okna ve spodním patře jsou polokruhově zaklenuta, horní jsou obdélníková. Stěny kaple jsou členěny dvojitými pilastry, které nesou dvojitou římsu zdobenou akantem. V čele je mezi dvojicí korintských sloupů umístěn hlavní oltář. Na bočních stěnách jsou oltáře ve štukových rámech zdobených postavami andělů. V zadní části kaple se nachází kruchta s dřevěným zábradlím, která je přístupná také přímo z druhého podlaží konviktu.

Umělecká výzdoba kaple probíhala v letech 1727 až 1729. Štukovou a sochařskou výzdobu provedl Filip Sattler (16951738), autorem maleb a fresek je olomoucký malíř Jan Kryštof Handke (16941774).

Sattler vyhotovil štukové rámy dvou bočních oltářů s postavami andělů a sochy zdobící hlavní oltář. Po stranách jsou to v nadživotní velikosti alegorie Lásky (vlevo) a Naděje (vpravo), na vrcholu postava Víry obklopená andílky.

Oltářní obrazy jsou dílem Jana Kryštofa Handkeho. Na bočních oltářích je vymalována Nejsvětější Trojice se sv. Barborou a sv. Bonifácem a přesně neurčeným kapucínským řeholníkem (patrně se jedná o sv. Vavřince z Brindisi). Tématem hlavního oltářního obrazu je Večeře v Emauzích. Na menších malbách po stranách oltáře jsou zachycení mladí jezuitští světci (Stanislav Kostka a Alois Gonzaga) při přijímání svátosti oltářní.

Strop kaple pokrývá Handkeho rozměrná figurální freska s námětem Oslava Nejsvětější svátosti a legendou zachycující údajné vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary v roce 1241. Jaroslav je zde zobrazen před bitvou, při svatém přijímání a jeho slib, že po vítězné bitvě založí kostel na Předhradí. Okraj fresky tvoří iluzivní architektura se šesti kartušemi, na kterých jsou scény vztahující se k legendě o vítězné bitvě a jejich biblické pandány. Výjevy jsou doplněny latinskými nápisy.[3]

Na spodní klenbě kruchty se nachází nástěnná malba Strom života od Jana Drechslera (1727–1728).[1]

Kaple slouží jako koncertní síň a výukový prostor Katedry muzikologie FF UP a také se zde konají svatební obřady. Využívá se také k autorským čtením a poskytuje zázemí i festivalům, které se v Uměleckém centru konají každoročně (např. Academia Film Olomouc).

Kaple Božího Těla je odsvěcená a veřejnosti přístupná po předchozí domluvě s manažerkou Uměleckého centra Univerzity Palackého.[4]

  1. a b Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-07-26]. Identifikátor záznamu 123597 : konvikt jezuitský, kaple Božího Těla. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 
  3. DOLEJŠÍ, Kateřina; MLČÁK, Leoš. Olomoucké baroko. Příprava vydání Martin Elbel, Ondřej Jakubec. Olomouc: Muzeum umění, 2010. ISBN 978-80-87149-38-6. Kapitola Zobrazení legendy o zázračném vítězství Jaroslava ze Šternberka nad Tatry, s. 107–113. 
  4. Kaple Božího Těla. Umělecké centrum [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • STERBA, Karin. Vom Sichtbaren zum Unsichtbaren: Studien zur Visualisierung katholischer Dogmen in der Jesuitenkirche und der Fronleichnamskapelle der Stadt Olmütz in der heutigen Tschechischen Republik [From the visible to the invisible. Studies on the visualisation of Catholic dogmas in the Jesuit Church and the Corpus Christi Chapel in Olomouc, Czech Republic]. Innsbruck, 2018. 406 s. Dizertační práce. Philosophisch-Historische Fakultät der Universität Innsbruck. Vedoucí práce Fidler, Petr; Kroupa, Jiří; Stephan, Peter. (německy)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]