Jezuitská kolej (Olomouc)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jezuitská kolej
Olomouc, nám. Republiky, jezuitská kolej a kostel.jpg
Zeměpisné souřadnice
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jezuitská kolejOlomouci představovala školu, která byla předchůdkyní dnešní zdejší Univerzity Palackého.[1] Budova koleje na náměstí Republiky, kostel Panny Marie Sněžné, školní budova, konvikt pro ubytování studentů s kaplí Božího Těla a seminář sv. Františka Xaverského, které dříve patřily k jezuitské koleji, jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historický pohled, vpravo kostel Panny Marie Sněžné, vlevo již zaniklý kostel Panny Marie na Předhradí

Když byl 8. března 1565 olomouckou kapitulou zvolen za jejího nového biskupa Vilém Prusinovský, musel přislíbit, že zřídí kněžský seminář.[2] Následujícího roku proto povolal do Olomouce členy jezuitského řádu, kteří zde založili svůj řádový dům (jezuitskou kolej), od zdejšího biskupa získali kostel sv. Františka s minoritským klášterem a současně s tím se je biskup snažil i finančně podporovat.[2]

Při řádovém domě postupně vznikalo gymnázium, akademie s právem udělovat univerzitní hodnosti, dále kněžský seminář a také seminář svatého Františka Xaverského, který byl určen pro nemajetné studenty.[1] Prvním rektorem se stal Hurtado Pérez ze Španělska.[1]

Roku 1572 zemřel na otravu biskup Prusinovský a jeho nástupcem se stal Jan Grodecký.[1][2] Ten od císaře Maxmiliána II. dne 22. prosince 1573 získal pro školu oprávnění udělovat univerzitní tituly, čímž došlo k povýšení jezuitské koleje na plnohodnotnou vysokou školu.[1]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e Historie a současnost [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2013-01-25]. Kapitola Historie a současnost olomoucké univerzity. Dostupné online. 
  2. a b c Vilém Prusinovský [online]. Olomouc: Arcidiecéze Olomoucká [cit. 2013-01-25]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]