Jezuitská kolej (Olomouc)
Jezuitská kolej | |
---|---|
Rok založení | 1566 |
Další informace | |
Sídlo | Olomouc |
Zeměpisné souřadnice | 49°35′45″ s. š., 17°15′25″ v. d. |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jezuitská kolej v Olomouci představovala školu, která byla předchůdkyní dnešní zdejší Univerzity Palackého.[1] Budova koleje na náměstí Republiky, kostel Panny Marie Sněžné, školní budova, konvikt pro ubytování studentů s kaplí Božího Těla a seminář sv. Františka Xaverského, které dříve patřily k jezuitské koleji, jsou chráněny jako kulturní památka České republiky.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Když byl 8. března 1565 olomouckou kapitulou zvolen za jejího nového biskupa Vilém Prusinovský, musel přislíbit, že zřídí kněžský seminář.[2] Následujícího roku proto povolal do Olomouce členy jezuitského řádu, kteří zde založili svůj řádový dům (jezuitskou kolej), od zdejšího biskupa získali kostel sv. Františka s minoritským klášterem a současně s tím se je biskup snažil i finančně podporovat.[2]
Při řádovém domě postupně vznikalo škola, akademie s právem udělovat univerzitní hodnosti, dále kněžský seminář a také seminář svatého Františka Xaverského, který byl určen pro nemajetné studenty.[1] Prvním rektorem se stal Hurtado Pérez ze Španělska.[1]
Roku 1572 zemřel na otravu biskup Prusinovský a jeho nástupcem se stal Jan Grodecký.[1][2] Ten od císaře Maxmiliána II. dne 22. prosince 1573 získal pro školu oprávnění udělovat univerzitní tituly, čímž došlo k povýšení jezuitské koleje na plnohodnotnou vysokou školu.[1]
Již při založení probíhala výuka bohosloví, která byla později rozšířena také o výuku filosofie (1576), práva (1667 církevní, 1679 světské) a medicíny (1753).
Význam olomoucké univerzity a zejména jejího teologického studia byl podtržen v roce 1578, kdy došlo z vůle papeže ke zřízení zvláštního papežského semináře Collegium Nordicum pro oblast na sever od Alp. Sféra působnosti univerzity tak zahrnovala kromě Moravy také Slezsko, Polsko, Maďarsko, Rakouské země, Německo, Skandinávii a východní Evropu. Cílem semináře bylo vytvořit oddané a vysoce vzdělané katolické laiky i kněze z těchto zemí, kteří by se pak vrátili zpět domů, kde měli prosazovat a chránit zájmy katolické církve.[3] Právě existence tohoto kolegia později učinila z Olomouce jeden z hlavních cílů švédských vojsk.[4]
Již v roce 1582 se podařilo biskupovi Stanislavovi Pavlovskému spolu s jezuity vynutit uzavření protestantské školy v Olomouci.[5] Po porážce českého stavovského povstání pak jezuité získali od roku 1622 výhradní monopol na vzdělávání v Českých zemích.
První doktoři teologie byli promováni v roce 1596; o rok později byl mezi imatrikulovanými studenty Jan Sarkander, první z dlouhé řady významných duchovních absolventů olomoucké univerzity. Již v seznamu vytvořeném v roce 1723 lze nalézt 8 mučedníků, 14 arcibiskupů a 52 kanovníků kapituly.[6]
- Země Koruny české: 231 (40 %)
- Skandinávie: 94 (16 %)
- německé země: 88 (15 %)
- Uhersko a Transylvánie: 73 (13 %)
- Polsko-Litevsko: 34 (6 %)
- Prusko: 20 (4 %)
- ostatní: 31 (6 %)
Nadvláda jezuitů a teologů nad univerzitou byla prolomena nejdříve částečně v roce 1679, kdy došlo k zřízení právnické profesury, a pak definitivně v roce 1766, kdy byl jmenován první světský rektor, profesor práva Johann Heinrich Bösenselle. Mezitím v roce 1762 bylo zakázáno používat v názvu univerzity přívlastku „Tovaryšstva Ježíšova“. Definitivní tečku za jezuitským působením na olomoucké univerzitě znamenalo zrušení jezuitského řádu papežem Klimentem XIV. v roce 1773.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Objekt Jezuitské koleje, vlevo Židovská branka
-
Pohled ze spodního nádvoří bývalého jezuitského konviktu
-
Pohled ze spodního nádvoří bývalého jezuitského konviktu
-
Pohled ze spodního nádvoří bývalého jezuitského konviktu
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Historie a současnost [online]. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci [cit. 2013-01-25]. Kapitola Historie a současnost olomoucké univerzity. Dostupné online.[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c Vilém Prusinovský [online]. Olomouc: Arcidiecéze Olomoucká [cit. 2013-01-25]. Dostupné online.
- ↑ MILLER, Jaroslav. Urban societies in East-Central Europe: 1500-1700. [s.l.]: Ashgate Publishing, Ltd., 2008.
- ↑ a b GARSTEIN, Oskar. Rome and the Counter-Reformation in Scandinavia: The age of Gustavus Adolphus and Queen Christina of Sweden, 1622-1656. [s.l.]: BRILL, 1992. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ D'ELVERT, Christian. Geschichte der Studien-, Schul- und Erziehungs- Anstalten in Mähren und Oesterreichisch Schlesien, insbesondere der olmützer Universität, in den neueren Zeiten. Brno: Gesellschaft zur Beförderung des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde, 1857. (Schriften der Historisch-Statistischen Section der K.K. Mährisch-Schlesischen Gesellschaft des Ackerbaues, der Natur- und Landeskunde; sv. 10). Dostupné online. (německy)
- ↑ ZIMPRICH, Richard. Olmütz als deutsche Hochschulstadt in Mähren. Esslingen am Neckar: Bruno Langer Verlag, 1974. 124 s. (německy)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- FOLTÝN, Dušan, a kol. Encyklopedie moravských a slezských klášterů. Praha: Libri, 2005. 878 s. ISBN 80-7277-026-8.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu jezuitská kolej v Olomouci na Wikimedia Commons