Filip Sattler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Filip Sattler
Narození 20. dubna 1695
Wenns
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí 20. května 1738 (ve věku 43 let)
Olomouc
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Povolání sochař
Děti Joseph Ignatz Sadler
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Socha Immaculaty před kostelem Nanebevzetí Panny Marie v Bruntále

Filip Sattler, nebo Sadler (20. dubna 1695 Wenns20. května 1738 Olomouc[1]) byl pozdně barokní sochař, který byl činný především na Olomoucku v 18. století. Narodil se jako sedmé a poslední dítě v rodině sochaře Klemense Sattlera a Marie Koll von Ried ve městě Wennsu v Tyrolsku. O osudech jeho pěti sester a jednoho bratra není nic známo.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl ve Wensu známý sochař. Jeho sochařský rukopis měl spíše pololidový charakter, v němž ještě nejsou evidentní žádné prvky baroka. Neměl však možnost zasvětit syna Filipa do tohoto řemesla, neboť zemřel v době, kdy bylo synovi pouhých šest let. Po smrti otce se o rodině moc neví. Pravděpodobně se přestěhovali k sochaři Andreasi Kollemu, jenž byl příbuzný matky a také nejvyhledávanější sochař Tyrolska v první pol. 18. století. Právě on dal nejspíš Filipovi první sochařské školení, není to však podloženo prameny. Mezi lety 17011721 o Filipovi nemáme žádné písemné podklady. Pravděpodobně ale vykonal tovaryšský vandr, který zdokonalil jeho sochařský projev. Na svém vandru nejspíš navštívil Itálii, protože vlivy italského barokního sochařství Berniniova okruhu jsou v jeho dílech velmi znatelné. Objevují se již v jeho prvotních pracích v Olomouci.

První písemná zmínka po této dlouhé odmlce pochází ze 17. února 1721, kdy se oženil s Annou Marii Beckovou, dcerou znojemského radního Ferdinanda Becka. Oddáni byli v kostele sv. Mořice v Olomouci. Měsíc po svatbě dne 24. března 1721 se Filip Sattler stává mistrem. O dva roky později 1723 získává městské právo a den na to kupuje dům čp. 509 U zlaté růže v někdejší Bernardínské, dnes Slovanské ulici, za cenu 800 zlatých. Z jeho manželství se narodilo pět dětí, z nichž se pouze dvě dožili dospělosti. Dcera Marie Veronika se provdala za malíře Jana Kryštofa Handkeho, který byl přítelem a spolupracovníkem jejího otce. Filipův syn Josef Ignác se roku 1739 začal u Handkeho učit malířskému řemeslu. S Janem Kryštofem Handkem Filip Sattler spolupracoval při mnoha realizacích. Pracovali spolu na výzdobě auly jezuitské univerzity, kaple Božího Těla pro olomoucké jezuity a také na výzdobě zahradního altánku, oltář v kostele Nejsvětější Trojice pro šternberské augustiniány. Ze společenského života Sattlera víme, že byl členem náboženského bratrstva, do nějž vstoupil roku 1726 a také olomouckého Střeleckého spolku, kde byl členem a zároveň jednatelem od roku 1735. Členové tohoto spolku byly v tehdejší Olomouci velice významní. Sochař Fillip Sattler zemřel 20. května 1738 na plicní chorobu, pravděpodobně silikózu plic. Za zvuku všech zvonů byl pohřben na hřbitově u kostela sv. Mořice v Olomouci dne 22. května 1738. To, že se zvonilo na všechny zvony, svědčí o Sattlerově vážnosti a slávě, jak během života tak i po něm.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Dílna Filipa Sattlera existovala relativně krátkou dobu (poč. 20. let až do jeho smrti v roce 1738), přesto byla její produkce poměrně bohatá a pole působnosti široké. Svá díla rozesel po celé Moravě, jednalo se o zakázky jak kamenosochařské, tak řezbářské a významnou část zaujímaly také práce štukatérské, které jsou dnes bohužel spoře dochované. Modelace většiny Sattlerových figur vychází z reliéfního principu jednopohledovosti, bez nároků na plně plastickou, prostorovou modelaci soch. Charakteristické znaky jeho figur: těžká, hmotná, ale měkce modelovaná drapérie, fyziognomie hladkých, plných obličejů s výraznýma očima a nosem, mírně pootevřenými rty, či dekorativně ztvárněné prameny vlasů a vousů.

Prvotní tvorba[editovat | editovat zdroj]

Jeho první díla v Olomouci jsou ještě slohově nepřesná.

  • Figury andělů na oltáři svaté Pavlíny v kostele svatého Mořice – rok 1719. Toto dílo je uváděné jako jeho první doložená práce. Vytvářel ji dle kresebných návrhů Václava Rendera.
  • Sochařská výzdoba supraporty vstupního portálu někdejšího kapitulního domu č. 514 v České ulici – 20 léta 18. stol. Původně byla umístěna na bývalém objektu kapituly v dnešní ulici 8. května v Olomouci. Dnes se nachází ve sbírkách olomouckého Vlastivědného muzea. Stavbu poškodil v roce 1709 požár proto byl postaven nový dům s barokním vstupním portálem se supraportou.
  • Výzdoba jezuitského chrámu Panny Marie Sněžné – kolem roku 1720. Tady spolupracoval s Rendrem, Thomasbergerem a Sturmerem. Byla to pro něj velká zkušenost, neboť jej obeznámila jak s poměry v cechu, tak především s uměleckým vkusem olomouckých objednavatelů.

Druhá polovina 20. let 18. Století[editovat | editovat zdroj]

Pro výše uvedené sochy je společným znakem mohutnost tělesného objemu, šroubovitý postoj figur, těžké drapérie a z celkové mohutnosti vyplývá jistá neohrabanost postav.

Konec 20. let a počátek 30. let[editovat | editovat zdroj]

Toto období je ve znamení významných zakázek. V tomto období na něj má vliv italský štukatér působící na Moravě Baldasar Fontana, který pracoval pro biskupa Karla Lichtenštejna. Pracuje s iluzivními účinky světla, což se na Moravě stalo novým principem tvorby. Sattler patřil k hlavním příznivcům jeho stylu tvorby.

  • Výzdoba kaple Božího Těla – rok 1728. Kaple se nachází v jezuitském univerzitním komplexu mezi novostavbou budovy školy a konviktem. Sochařská výzdoba kaple je provedena částečně ve štuku a částečně v pískovci. Je soustředěna na hlavní oltář, dva boční oltáře a výzdobu okenních výklenků. Po stranách hlavního oltáře stojí nadživotní sochy dvou křesťanských ctností- Lásky a Naděje. Ve vrcholu oltářního nástavce je umístěna sedící alegorická postava Víry, obklopena putty. Na výzdobě Sattler využívá poznatku od Fontany. Je to především v plastickém pojetí figur a zapojuje zde také působení světla. Sattlerův projev je však hmotnější a vyniká velkou lyričností a vroucností výrazu. Toto dílo je považováno za vrchol jeho tvorby.
  • Výzdoba Varhanní skříně – rok 1729. Umístěná je v kostele sv. Mořice v Olomouci. Monumentální stavba dřevěné skříně je vedena po celé stěně hudebního kůru. Vybudovaná je na zprohýbaném půdorysu. Pro sochařskou výzdobu varhan oslovil probošt F. Ř. Giannini sochaře Sattlera. Jedná se o dvě figury vzrostlých andělů stojících na koutových nástavcích architektury varhan. Sattler však výzdobu nedokončil neboť zemřel. Dokončení sochařské výzdoby a řezbářských detailů se ujal jeho tovaryš Jan Antonín Richter.
Merkurova kašna

30. léta 18. století[editovat | editovat zdroj]

V tomto období pracoval také ve vzdálenějších lokalitách na Moravě.

  • Socha Krista a čtyř evangelistůKostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Uherském Brodě
  • Reliéfní medailony v prvním patře sloupu Nejsvětější Trojice – v roce 1732. Olomouc
  • Socha Panny Marie Bolestné – rok 1732. Sochu najdeme v Hranicích na Moravě. Figura je zachycena v kontrapostním postoji, tělo je mírně esovitě natočené, hlava se zaklání a směřuje vzhůru. V Mariině výrazu je patrný žal nad ztrátou syna.
  • Socha sv. Floriana – rok 1733. Umístěna na sousoší tohoto světce na návsi v Dubu nad Moravou
  • Socha Jupitera17341735. Umístěna na Jupiterově kašně v Olomouci.
  • Socha Immaculaty1738. Tato socha byla součástí rozsáhlého souboru sedmnácti soch kapucínskýh světců, které zdobily průčelí Kapucínské Lorety ve Fulneku. Po zrušení Lorety v důsledku josefínských náboženských reforem měly tyto sochy různý osud. Dodnes se zachovaly jen dvě – socha Immaculaty a socha sv. Felixe z Cantelice, která byla přenesena na mariánský sloup do Oder.
  • Socha sv. Felixe z Cantelice – dnes stojí u kapličky ve Větřkovicích.

Seznam děl[editovat | editovat zdroj]

K významným dílům Filipa Sattlera patří (řazeno chronologicky):[2]

Další díla:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Autorství Filipa Sattlera zpochybňuje nález korespondence, ze které je zřejmé, že socha byla pořízena nejpozději roku 1682. Podle názoru Miloše Stehlíka ale nelze Sattlerovo autorství zcela vyloučit, protože původní socha (které se týká korespondence) mohla být zničena a nahrazena novou vytvořenou Sattlerem.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele sv. Mořice v Olomouci
  2. DVORSKÝ, Jiří. Dějiny českého výtvarného umění II. Od počátků renesance do závěru baroka. Praha: Academia, 1989. ISBN 80-200-0069-0. 
  3. http://www.kraj.cz/encyklopedie/objekty1.phtml?id=22089
  4. SCHENKOVÁ, Marie; OLŠOVSKÝ, Jaromír. Barokní malířství a sochařství v západní části českého Slezska. Opava: Slezské zemské muzeum ; František Maj, 2001. 274 s. ISBN 80-86458-06-7. S. 190. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gabriela Elbelová. Výzkum barokního sochařství. Okruh Filipa Sattlera. Nepublikovaná diplomová práce FFUP, Olomouc, 1996
  • Gabriela Elbelová, Olomoucký sochař Filip Sattler (1695-1738), in: Výroční zpráva NPU v Olomouci,Olomouc 1997, s. 84-86.
  • Helena Zápalková, Několik slov k dílu moravského barokního sochaře Filipa Sattlera, in: Výroční zpráva NPU v Olomouci, Olomouc 2000, s. 123-129.
  • Ondřej Jakubec, Marek Perůtka (eds.), 3. Historie a kultura, Olomoucké baroko, Muzeum umění Olomouc - Arcidiecézní muzeum Olomouc. Olomouc 2011

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]