Rýmařov
| Rýmařov | |
 Rýmařov z kopce Stráň | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
|---|---|
| Status | Město |
| LAU (obec) | CZ0801 597783 |
| Kraj (NUTS 3) | Moravskoslezský (CZ080) |
| Okres (LAU 1) | Bruntál (CZ0801) |
| Obec s rozšířenou působností a pověřená obec | Rýmařov |
| Historická země | Morava |
| Katastrální výměra | 60,7 km² |
| Zeměpisné souřadnice | 49°55′55″ s. š., 17°16′19″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 8 314 (2018)[1] (e) |
| Nadmořská výška | 590 m n. m. |
| PSČ | 792 01 až 795 01 |
| Zákl. sídelní jednotky | 21 |
| Části obce | 7 |
| Katastrální území | 7 |
| Adresa obecního úřadu |
náměstí Míru 230/1 79 501 Rýmařov |
| Starosta | Ing. Luděk Šimko |
|
Oficiální web: www | |
| Email: mesto@rymarov.cz | |
  Rýmařov | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Zdroje k infoboxu a částem obce Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rýmařov (německy Römerstadt[2]) je nejzápadnější město v Moravskoslezském kraji, leží v okrese Bruntál. Žije zde přibližně 8 300[1] obyvatel.
Obsah
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1351. V roce 1406 se Rýmařov stal městem. Dne 3. dubna 1790 postihl město ničivý požár, při kterém shořely téměř všechny domy. Po této události bylo město znovu postaveno v duchu klasicismu a empíru.
V roce 1938 se stal převážně německy mluvící Rýmařov jako pohraniční město součástí Říše. Počátkem května 1945 bylo město osvobozeno, přičemž došlo k poškození barokní kaple sv. Josefa v historickém středu města (kaple byla později zbourána).[3] Původní německé obyvatelstvo bylo na základě Benešových dekretů podrobeno odsunu.
Po zrušení Země moravskoslezské v roce 1949 se Rýmařov stal součástí Olomouckého kraje. V roce 1960 přišel Rýmařov o postavení okresního města a téměř celé území okresu Rýmařov se stalo součástí okresu Bruntál, tehdy jednoho z největších v republice. V roce 2001 při tvoření nových krajů měli původně zastupitelé města usilovat o přidružení města k Olomouckému kraji. Pak se ale radní rozhodli jinak, k nevoli nemalé části obyvatel města. Nakonec o tom, že Rýmařov zůstane součástí okresu Bruntál a tím i Moravskoslezského kraje, rozhodla nízká účast voličů v referendu. Rýmařov se pak alespoň stal obcí s rozšířenou působností.
Historické jádro města bylo v roce 2003 vyhlášeno městskou památkovou zónou, a to i navzdory tomu, že je narušeno novodobou výstavbou. K největšímu narušení historického rázu města došlo mezi lety 1955–1974, kdy zmizela většina domů na západní straně náměstí, dále původní zástavba v Radniční a Jungmannově ulici, ale především dvě kaple, jedna barokní, druhá novogotická. Několika nevhodných zásahů se ale historický střed města dočkal i po roce 1989. Mezi významné objekty památkové zóny patří rovněž dochovaná zástavba na Třídě hrdinů, na severní straně náměstí a v neposlední řadě i dvojice funkcionalistických domů v Radniční ulici. Historický střed města je postupně rekonstruován; opravami dosud prošly Horní ulice (2009), Náměstí míru (2013, slavnostně otevřeno v roce 2014), Radniční ulice (2014-15) a Školní náměstí (2015). Mimo památkovou zónu jsou výraznými budovami pivovar a hotel Excelent, budova Komerční banky a několik secesních vilek (např. budova Policie ČR), ale především areál filiálního kostela Navštívení Panny Marie v Lipkách.
Městský znak[editovat | editovat zdroj]
Městský znak tvoří na modrém poli zlatá, heraldicky vpravo otočená, vlčice ve skoku shora šikmo prostřelená zlatým šípem. Tento motiv nese nejstarší rýmařovské pečetidlo z roku 1543. Tento znak se rovněž nachází vytesán na pískovcovém kameni s datem 1844 zasazeném nad vchodem do radnice. Zde je však vlčice otočená nesprávně heraldicky vlevo.
V roce 1994 byl předsednictvem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky schválen městský prapor, na kterém se opakuje stejný motiv jako na městském znaku.
Představitelé města[editovat | editovat zdroj]
Po roce 1989 starosty města postupně byli:
- 1989–1994 Miroslav Slováček
- 1994–2002 Pavel Kolář
- od 2002 Petr Klouda
Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]
Počet obyvatel celého města Rýmařova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[4]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2012 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 9864 | 9624 | 9101 | 8978 | 9062 | 8339 | 9886[p 1] | 6697 | 6992 | 7586 | 9174 | 9405 | 9167[p 2] | 8609 |
- ↑ z toho: 191 Čechoslováků, 9510 Němců; 9287 řím. kat., 137 evang., 15 čsl., 330 starokatol., 26 izrael., 83 bez vyzn.
- ↑ z toho: 8 506 Čechů, Moravanů a Slezanů, 407 Slováků, 75 Němců, 20 Poláků; 2 451 řím. kat., 47 čsl. hus., 63 evang., 9 pravosl., 5 652 bez vyzn.
V celém městě Rýmařov je evidováno 1 643 adres: 1 608 čísel popisných (trvalé objekty) a 35 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[5] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 1 323 domů, z toho 1 190 trvale obydlených.
Počet obyvatel samotného Rýmařova podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[6]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 4589 | 4650 | 4403 | 4423 | 4744 | 4588 | 5837[p 1] | 4571 | 4940 | 5741 | 7630 | 7980 | 7785 |
- ↑ z toho: 175 Čechoslováků, 5522 Němců; 5431 řím. kat., 109 evang., 15 čsl., 183 starokatol., 26 izrael., 70 bez vyzn.
V samotném Rýmařově je evidováno 1 041 adres: 1 039 čísel popisných a 2 čísla evidenční.[7] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 870 domů, z toho 842 trvale obydlených.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kaple Navštívení Panny Marie, místními také nazývaná kaple V Lipkách, velmi významná barokní stavba místního stavitele Friedricha Höslera z let 1711-15. Uvnitř vymalována malbami Ferdinanda Nabotha a Johanna Christopha Handkeho. Poblíž se nachází socha Panny Marie Vítězné z roku 1774 a skupina Ukřižování, lidová práce z roku 1812. Kaple je od roku 2011 přístupná veřejnosti.
- Radnice – monumentální stavba s prvky gotiky, renesance, baroka a klasicismu
- Hrádek – chráněná archeologická lokalita, dříve se zde nacházela drobná pevnůstka, nyní je zde geologická expozice
- Kostel svatého archanděla Michaela – původně goticky kostel, později renesančně přestavěn, s barokní Růžencovou kaplí
- Budova fary – cenná renesanční stavba ze šestnáctého století, dříve horní úřad.
- Socha Panny Marie Immaculaty v blízkosti fary (socha původně stávala v areálu parku u chátrajícího zámku v Janovicích u Rýmařova, na své současné místo byla instalována v roce 2010).
- Boží muka – na levé straně silnice z Rýmařova do Bruntálu
- Sloup se sochou Panny Marie – barokní plastika olomouckého sochaře Franze Leblose z roku 1683 nacházející se v západní části náměstí Míru. Sloup byl postaven na náklady Marie Elisabethy Richtensteinové na paměť morové epidemie, která postihla Rýmařov v roce 1680. Socha prošla restaurováním v roce 1993.
- Socha svatého Jana Nepomuckého – sochařská práce Severina Tischlera z roku 1736.
Charakteristickým znakem Rýmařova je velké množství domů s černými střechami,[zdroj?] ať už s původní břidlicí či s novějšími krytinami. Výše zmíněná ochrana historického centra v rámci památkové zóny se mimo kulturních památek a budov dotvářejících charakter památkové zóny týká i poměrně cenného[zdroj?] celkového pohledu na město od jihu, který není narušen žádným vysokým sídlištěm.
Části obce[editovat | editovat zdroj]
- Rýmařov (k. ú. Rýmařov)
- Edrovice (k. ú. Edrovice)
- Harrachov (k. ú. Rýmařov)
- Jamartice (k. ú. Jamartice)
- Janovice (k. ú. Janovice u Rýmařova a Janušov)
- Ondřejov (k. ú. Ondřejov u Rýmařova)
- Stránské (k. ú. Stránské)
Rýmařov se skládá, mimo samotné město, z dalších celkem šesti místních částí. Ty však netvoří ve všech případech jedno katastrální území. Místní část Janovice je rozdělena na dva historické katastry, a to Janovice u Rýmařova (dříve Janowitz) a Janušov (Johnsdorf). Naopak osada Harrachov, ležící přibližně dva kilometry severně od Rýmařova, svůj vlastní katastr nemá a s Rýmařovem tvoří jednu součást.
Muzea[editovat | editovat zdroj]
- Městské muzeum v Rýmařově – Náměstí Míru 6. Muzeum s bohatými sbírkami mapující historii regionu období od nejstaršího pravěkého osídlení až do období první poloviny dvacátého století. Významné jsou též sbírky zachycující vývoj hornictví a tkalcovství, dvou nevýznamnějších odvětví této oblasti. Součástí stálé výstavy je rovněž exposice hornin mapující bohaté geologické složení oblasti. V muzeu také působí Galerie Octopus.
- Hedva – Opavská ulice. V přízemí hlavní budovy rýmařovské textilky Hedvy byla v roce 2013 otevřena expozice zabývající se historií závodu. V roce 2015 byla prohlídková trasa rozšířena a její název změněn na Dějiny textilnictví na Rýmařovsku.
- Muzeum turistických známek – v místní části Janovice. Volně přístupná expozice, navazující na nově vytvořený amfiteátr La Skála.
- Galerie Marie Kodovské
Přírodní zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
- V parčíku v ulici Lipová vedle Střediska volného času se nachází dominantní lípa Jana Amose Komenského zasazená v roce 1592.
- Národní přírodní památka Rešovské vodopády asi 10 kilometrů jihozápadně od Rýmařova.
Kultura[editovat | editovat zdroj]
V Rýmařově je tradice ochotnické kultury, ať už se týče divadelních spolků či hudebních těles. Proto je následující výčet pouze orientační.
- Divadelní spolek Mahen funguje již od roku 1945 a je tak jedním z nejstarších fungujících spolků v moravském a slezském pohraniční. V současné době inscenují ochotníci spolku Mahen především situační komedie domácí i zahraniční provenience. Pro děti spolek sehrál i několik pohádek.
- Spolek Pradivadlo vznikl počátkem století. V posledních sezónách se spolek specializuje na muzikály. Spolek hraje ve vlastním amfiteátru La Skála v Janovicích.
- Hudební skupina Variace
- Smíšený pěvecký sbor Vox montana
- Chrámový sbor
Budova městského divadla (a zároveň kina) se od divadelní sezóny 2013–2014 nevyužívá, spolek Mahen v současnosti působí při Středisku volného času, které bylo rekonstruováno a předáno do využívání v roce 2013. Nyní se uvažuje o přestavbě budovy divadla na prostory ZUŠ.
ZUŠ Rýmařov nabízí zájemcům kurzy zpěvu, hry na různé hudební nástroje, dramatický obor a výtvarný obor.
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Městem prochází silnice první třídy č. 11 spojující Hradec Králové s Ostravou. Rýmařov je rovněž konečnou stanicí na trati č. 311. Vlakové spoje provozuje ČD v rámci linky Esko S10 z Opavy do Rýmařova. Ve městě staví dálkové autobusové linky jedoucí do Olomouce, Přerova, Šumperku a Ostravy. Autobusové nádraží prošlo v červnu 2015 rekonstrukcí.
Významní rodáci a osobnosti města[editovat | editovat zdroj]
- Adam Gilg (1651–1710?), jezuita, misionář v Mexiku
- Johann Christoph Handke (1694–1774), významný barokní malíř
- Ferdinand Flemmich (1843–1906), podnikatel a politik, zakladatel textilní továrny v Rýmařově, zemský poslanec
- Ferdinand Schnitzler (1857–1933), vládní rada, profesor na Německé technice v Brně a poslední německý starosta Brna (1916–1918)
- Karel Schinzel (1886–1951), inženýr a chemik, vynálezce barevné fotografie
- Mons. František Vaňák (1916–1991), teolog, olomoucký arcibiskup
- Harald Pager (1923–1985), německý grafik a prehistorický badatel, který působil v jižní Africe
- Jiří Karel (* 1936), archeolog a historik
- Otto Marburg (1874–1948), neurolog, jako první popsal klinický průběh akutní roztroušené sklerózy
- Jiří Meitner (* 1958), malíř
- Hana Marvanová (* 1962), právnička a politička
- Tomáš Ujfaluši (* 1978), fotbalista
- Ladislav Velebný (* 1957), politik, poslanec za ČSSD
- Pavel Verner (1947–2009), český novinář, spisovatel a dramatik
- Ivana Uhlířová (* 1980), divadelní herečka
- Marie Kodovská (1912–1992), česká malířka a básnířka
- Eva Finder, rozená Benešová (* 1952), žijící ve Švédsku na ostrově Öland, novinářská fotografka, získala kulturní cenu Rotary Clubu 2015. Fotografuje reportáže, gastronomii, oelandské motivy a švédskou královskou rodinu[zdroj?]
- Sebastian Gorčík (* 1995), český hokejový útočník hrající za HC Energie Karlovy Vary
- Martin Kotačka (* 1987), genealog a historik
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Alytus, Litva
Arco, Itálie
Belœil, Belgie
Crosne, Francie
Krompachy, Slovensko
Maybole, Skotsko
Ozimek, Polsko
Schotten, Německo
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
Radnice
Od jihozápadu
Od jihu
Náměstí míru
Kluziště
Morový sloup
Márnice
Večerní pohled
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
- ↑ HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha: Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 592.
- ↑ kaple sv. Josefa v databázi Poškozené a zničené kostely, kaple a synagogy v České republice
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 708-709. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 97-98. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1080-1081.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 710-711. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 98. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1080-1081.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PINKAVA, Viktor. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Unčovský a rýmařovský okres.. Brno: Musejní spolek v Brně, 1922. 393 s.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rýmařov ve Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Rymařov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Územně identifikační registr ČR. Obec Rýmařov v Územně identifikačním registru ČR [online]. Dostupné online.
- Rýmařov – oficiální webové stránky města
- Mikroregion Rýmařovsko
- Městské muzeum v Rýmařově
- Stránky gymnázia v Rýmařově
- Základní umělecká škola Rýmařov
Encyklopedické heslo 
