Světlá Hora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Světlá Hora
Kostel svaté Barbory
Znak obce Světlá HoraVlajka obce Světlá Hora
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0801 597872
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Bruntál (CZ0801)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Bruntál
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 42,97 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 424 (2018)[1] (e)
Nadmořská výška 575 m n. m.
PSČ 792 01 až 793 34
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 5
Katastrální území 5
Adresa obecního úřadu Světlá 374
793 31 Světlá Hora 1
Starosta Václav Vojtíšek
Oficiální web: www.svetlahora.cz
Email: svetlahora@svetlahora.cz
Světlá Hora
Světlá Hora
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Světlá Hora (polsky Światła Góra) se nachází v okrese BruntálMoravskoslezském kraji. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o vsi Světlá (tehdy Lichtewerden) pochází z roku 1267[2]. Od listopadu 1944 do ledna 1945 ve Světlé existoval jeden z pobočných táborů Auschwitz na výrobu nití, kde pracovalo kolem 300 žen. Obec Světlá Hora vznikla k 12. červnu 1960 sloučením obcí Světlá a Andělská Hora. Název Světlá Hora byl vybrán pravděpodobně z ideologických důvodů. Světlá byla jako místní část úředně přejmenována na Světlou Horu I, Andělská Hora na Světlou Horu II. Oba nové názvy se však nikdy nevžily.[3]. Ke 14. březnu 1964 byly k Andělské Hoře připojeny také Suchá Rudná a Dětřichovice. K 1. lednu 1980 se součástí Světlé Hory stala také Rudná pod Pradědem. Po Sametové revoluci došlo k 23. listopadu 1990 k obnovení samostatnosti Andělské Hory a Rudné pod Pradědem, částí obce Světlá Hora.

Od roku 1987 se ve Světlé Hoře nachází dostihové závodiště s 1200 m dlouhou dráhou. Jednou za rok (zpravidla v červenci) se v obci konají koňské dostihy, které pravidelně navštěvuje několik tisíc lidí. Začátkem 80. let koupil místní statek koně Železníka, tehdejšího outsidera veškerých dostihů a vytrénoval jej do té formy, že čtyřikrát vyhrál Velkou pardubickou, nejtěžší překážkový závod v kontinentální Evropě.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel celé obce Světlá Hora podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[4]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 3124 3198 3169 2854 2773 2458 2375[p 1] 1205 1174 1363 1345 1477 1532[p 2]
  1. z toho: 16 Čechoslováků, 2266 Němců; 2288 řím. kat., 44 evang., 1 čsl., 3 bez vyzn.
  2. z toho: 1 289 Čechů, 88 Moravanů, 2 Slezané, 109 Slováků, 12 Němců, 3 Poláci; 360 řím. kat., 6 evang., 1 043 bez vyzn.

Ve Světlé Hoře je evidováno 497 adres: 384 čísel popisných (trvalé objekty) a 113 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[5] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 314 domů, z toho 236 trvale obydlených.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2018. 30. dubna 2018. Dostupné online. [cit. 2018-05-01]
  2. http://www.svetlahora.cz/o-obci/historie-obce/14-svetla-hora.html
  3. http://www.svetlahora.cz/historie/svetla-hora/strana-14.html[nedostupný zdroj]
  4. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.). ISBN 80-250-1311-1. S. 710-711.  Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha: Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 18-19.  Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16 [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.  Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha: Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1082-1083. 
  5. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19 [cit. 2010-03-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-09-05. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-22]. Identifikátor záznamu 145686 : Kostel sv. Barbory a sv. Kateřiny. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]