Vrbno pod Pradědem

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vrbno pod Pradědem

Kostel Archanděla Michaela
Znak obce Vrbno pod PradědemVlajka obce Vrbno pod Pradědem
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU (obec) CZ0801 597961
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Bruntál (CZ0801)
Obec s rozšířenou působností Bruntál
Pověřená obec Vrbno pod Pradědem
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 68,91 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 5 172 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 545 m n. m.
PSČ 793 26
Zákl. sídelní jednotky 5
Části obce 5
Katastrální území 3
Adresa městského úřadu MěÚ Vrbno pod Pradědem
Nádražní 389
793 26 Vrbno p. Pradědem
Starosta Květa Kubíčková (ANO 2011) Ve funkci od leden 2016
Oficiální web: www.vrbnopp.cz
Email: podatelna@vrbnopp.cz
Vrbno pod Pradědem
Vrbno pod Pradědem
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vrbno pod Pradědem (1869–1890 pouze Vrbno, německy Würbenthal, polsky Wrbno pod Pradziadem) je podhorské město v Moravskoslezském kraji v okrese Bruntál. Žije zde přibližně 5 200[1] obyvatel.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Město se nachází na soutoku Bílé, Střední a Černé Opavy v podhůří nejvyššího pohoří Jeseníků, v rozmezí přibližně 520-590 metrů nad mořem. V jeho blízkosti se nacházejí lázně Karlova Studánka a nejvyšší hora Jeseníků Praděd.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Středověk[editovat | editovat zdroj]

V oblasti Vrbenska se již o odedávna těžilo zlato. První historická zmínka o těžbě pochází z roku 1097. Původní osada, z níž se později konstituovalo město Vrbno, byla zřejmě založena již ve 13. století na obchodní stezce z Bruntálu do Zlatých Hor a dále do Slezska. Na ochranu této obchodní cesty byl na Zámecké hoře (854 m. n. m.) nad Vrbnem postaven hrad Fürstenwalde. Ten je prvně připomínán roku 1348, kdy kníže Mikuláš II. Opavský dává povolení k obnově městečka Gesenek pod hradem. O knížecím založení hradu vypovídá i jeho název (česky „knížecí les“). Obnovená osada v průběhu času opět zanikla. Stalo se tak zřejmě za tažení uherského krále Matyáše Korvína proti krnovskému knížeti, kterým byl v té době Jan IV. Krnovský. V té době byl zřejmě poničen i hrad Fürstenwalde. V polovině 15. století si pronajal bruntálský hrad a okolní panství i s územím dnešního města Vrbna slezský rod pánů z Vrbna. V roce 1579 stály dle mapy Bruntálského panství ve Vrbně dvě pily a most a místo bylo nazýváno německy Gesenke (česky „sníženina“).

17. a 18. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1608 zde pak Hynek Bruntálský z Vrbna (ves v dnešním Polsku) založil hornickou osadu, kterou roku 1611 povýšil na svobodné horní město a pojmenoval je po svém rodu. Stalo se tak dne 24. června 1611. Slibný rozvoj města a okolí trval jen do třicetileté války. Páni z Vrbna byli horlivými protestanty a zúčastnili se povstání proti Ferdinandovi II. Stavovský odboj zde byl připravován, ale nakonec slezští stavové uzavřeli roce 1621 tzv. akord saský, jímž se poddali císaři. Ten se však vztahoval jen na ty šlechtice, kteří neemigrovali. Jan Mladší Bruntálský z Vrbna (syn Hynka) emigroval a tak byl majetek pánů z Vrbna konfiskován a Vrbno bylo prodáno s celým bruntálským panstvím Řádu německých rytířů, kteří je vlastnili až do roku 1938, kdy bylo panství konfiskováno nacisty.

V roce 1628 se ve Vrbně připomíná hamr, v němž se kovaly kosy. Roku 1633 vypukl ve městě mor, při němž zemřelo mnoho lidí a musel být založen nový hřbitov. Roku pak 1635 byl vystavěn nový kostel.

Roku 1641 přitáhli do Vrbna a okolí Švédové (velitel generál Lennart Torstenson) a vybudovali zde vojenský tábor (na svahu Vysoké hory). 29. června 1641 byl pak sveden boj mezi císařským vojskem a Švédy. K boji došlo zhruba dva kilometry od města, po pravé straně řeky Opavy a Švédové v něm byli poraženi, následně pak císařští dobyli i švédský tábor. V téže době zřejmě zanikl hrad Fürstenwalde na Zámeckém vrchu.

Ani Vrbnu se nevyhnula inkvizice a roku 1669 zde byla upálena žena a v roce 1771 další. Roku 1750 zde byl zřízen poštovní úřad a dostavník spojoval Vrbno s Bruntálem, Olomoucí, Šternberkem, Opavou - dopravoval osoby. Poštovní zásilky přepravoval do Jeseníku a Bruntálu.

V roce 1770 dva františkánští mniši Anton a Makarius vybudovali za městem na staré cestě do Andělské hory špitál s kaplí (tzv. Andělský dům). V témže roce vznikly v sousední Železné biskupské železárny a o sedm let později zanikl ve Vrbně hamr, v němž se kovaly kosy.

19. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1800 založil vrbenský měšťan a obchodník s nitěmi J.A. Weiss (1762-1830) a ze severních Čech přistěhovalý F. Rössler (1774-1838) továrnu na přízi a nitě. Nitě prodávali ve Vídni. F. Rössler si nechal přestavět i vrbenský zámeček nedaleko továrny. V roce 1812 do Vrbna rovněž ze severních Čech přišel a roku 1817 vstoupil do této továrny J.J. Grohmann (1792-1873). Rodina Grohmannů od té doby až do konce druhé světové války významně ovlivňovala dění ve městě a okolí. Roku 1816 vyhořel špitál za městem a musel být znovu postaven. V roce 1819 byl založen nad městem nový hřbitov a 1826 pak byl zrušen starý hřbitov.

Vila Freidricha Grohmanna

V roce 1837 byl zbourán starý farní kostel. Položen byl základní kámen nového farního kostela. Ceremoniálu byl přítomen arcivévoda Maxmilián Josef Rakouský-Este, velmistr Řádu německých rytířů. Kostel se podařilo dokončit a vysvětit až v roce 1844, když se uvažovalo i o stržení nedokončené stavby.

Roku 1840 byla založena huť a továrna na kovové zboží, vyráběly se zde zejména zbraně (pušky, pistole, střelivo atd.). V roce 1858 pak byla tato továrna přeměněna na přádelnu lnu jejímž majitelem se stal Eduard Grohmann (jeden ze synů J.J. Grohmanna). Grohmannové pak přádelnu vlastnili až do roku 1945. V roce 1844 byla vybudována říšská silnice spojující města Bruntál a Andělská Hora s Vrbnem, silnice pak dále pokračovala na Heřmanovice a Zlaté Hory. Roku 1855 založil Moritz Richter továrnu na výrobu kyseliny sírové, kterou jeho syn rozšířil o sklárnu. Továrna vyráběla kyselinu a Glauberovu sůl - až pětinu výroby v Rakousku. Roku 1894 se kyselina sírová přestala vyrábět a továrna se orientovala již jen na výrobu skla. Naopak roku 1866 zanikla sklárna A. Heidera z roku 1740.[2]

V roce 1858 přišly do Vrbna opavské milosrdné sestry P. Marie Jeruzalemské, pro něž byl vystavěn řeholní dům s kaplí sv. Alžběty na náměstí vedle kostela. Řád zde zůstal až do roku 1945. Od roku 1858 zde měl nemocnici. Další ze synů J. J. Grohmanna Adolf založil roku 1867 ve Vrbně výrobu drátu, hřebíků a řetězů. Později do továrny (tzv. Kovovky) vstoupil i jeho syn Robert, který pak přeložil výrobu do nově založených drátoven v Bohumíně (Moravskoslezská společnost drátoven v Bohumíně). Ve Vrbně se však drobné kovové zboží vyrábělo ještě po druhé světové válce. Ve stejné době (1867) byla ve Vrbně založena i další přádelna lnu, která z důvodu nedostatku odbytu přešla v 80. letech 19. století na zpracování juty (tzv. Jutovka – umístěna byla naproti dnešnímu fotbalovému hřišti). V roce 1869 byl ve Vrbně zřízen okrskový soud, četnická stanice a daňový úřad. Ve stejném roce zde vznikla v místech dnešního Dřevokombinátu i vodní pila. Karel Grohmann (nejmladší ze synu J.J.Grohmanna) ve Vrbně založil malou válcovnu železa na jemno s pobočkou v nedalekých Markvarticích. Později se i on podílel na založení drátoven v Bohumíně. 27. 3. 1873 zemřel J. J. Grohmann a továrnu na nitě přebral jeho syn Quido, který však zemřel již o rok později. Firma i nadále pokračovala pod názvem Weiss-Grohmann. Teprve v roce 1883 se rozdělila a ve Vrbně nadále působila pod názvem Grohmann a spol. V tomto roce vstoupil do firmy i Emil Grohmann, syn Quida. Roku 1878 byla založena císařsko-královská odborná škola dřevařská, která však byla uzavřena již v roce 1902. 5. 11. 1880 pak byl tehdejším vrbenským starostou A. Grohmannem slavnostně zahájen provoz na železnici z Milotic do Vrbna. Mezi jinými významnou měrou na stavbu této železnice přispěla právě početná rodina Grohmannů.

Z dalšího podnikání tady byla cihelna, kamenolomy, výroba cementu, výroba kartonáže a papírových pytlů. Od roku 1857 lihovar E. Grohmanna. Od roku 1860 koželužna, dále výroba sodovky, klavírů apod. Významný byl dřevařský průmysl. Parní pila J. Nitsche zde vznikla roku 1869 a od roku 1911 měla elektrárnu. Výrobou zátek se zde zabývala od roku 1888 firma F. König und Söhne, výrobou nábytku, dřev a kreslířských potřeb od roku 1891 A. Hackenberg.[2]

K roku 1848 zde byla obecná smíšená škola. Roku 1858 byla otevřena obecná chlapecká škola a obecná dívčí klášterní škola, každá měla na začátku 20. století pět tříd. Od roku 1910 zde byla měšťanská chlapecká škola a od roku 1913 dívčí klášterní škola. Od roku 1876 zde byla Modelářská dřevořezbářská škola, později odborná škola dřevařská, která zanikla roku 1902. Od roku 1876 zde byla živnostenská pokračovací škola. Knihovna zde byla zřízena k roku 1900. Od roku 1872 byla ve Vrbně městská spořitelna, k roku 1878 záložna, později i bytová a stavební družstva a konzumy. Početné byly i spolky: k roku 1866 pěvecký, k roku 1900 hasičský, dále živnostenský, dělnické spolky, spolek sklářů, železničních zaměstnanců, katolický, hudební atp. [2]

Vila Adolfa Grohmana

20. století[editovat | editovat zdroj]

V roce 1901 byl uveden do provozu vrbenský vodovod a v roce 1910 zřídil v prostoru pily její majitel J. Nitsche elektrárnu. Ve stejném roce pak byla provedena elektrifikace města.

První světová válka postihla zdejší kraj nepřímo, například v roce 1916 byl podniknut hladový pochod žen do lázní Karlova Studánka. Po válce se Vrbno stalo nakrátko součástí německé provincie Sudetenland a poté bylo připojeno k Československu. Většinu obyvatel však tvořili i nadále Němci. Po rozpadu monarchie a jejího trhu si musely továrny získat nová odbytiště. Po válce si nechal Friedrich Grohmann (1890-1945) majitel textilní firmy Grohmann a spol. (GROKO) postavit u továrny vilu podle návrhu známého vídeňského architekta Josefa Hoffmanna. Tentýž dodal i návrhy tří typů dvojdomků pro plánovanou dělnickou kolonii. Z nich se však realizovaly jen tři dvojdomky (dva na Husově ulici a jeden na Kopečné ulici).

Na začátku třicátých let propukla i ve Vrbně hospodářská krize. Továrny pracovaly jen 3 - 4 dny v týdnu. V roce 1930 bylo ve Vrbně zaregistrováno 300 nezaměstnaných. Roku 1931 byla zastavena práce v Jutovce a její majitel Primavesi vyhlásil krach. O práci přišlo 456 zaměstnanců. V roce 1934 byla otevřena česká menšinová škola. V druhé polovině třicátých let se v okolních lesích stavěly železobetonové pevnůstky vzor 1937 na obranu hranice před německým útokem. 7. 10. 1938 bylo Vrbno připojeno k Třetí říši. Většina německého obyvatelstva přijala tuto událost s nadšením. Vrbnem projel i německý vůdce Adolf Hitler. Krátce po Mnichovu pak museli z Vrbna a okolí odejít někteří česky hovořící obyvatelé.

Za druhé světové války v bývalé Jutovce vznikl zajatecký tábor. V roce 1943 pak ve Vrbně vznikla nemocnice. Zmizeli někteří obyvatelé židovského původu, odpůrci režimu byli pronásledováni. Mezi jinými spáchal sebevraždu i účastník odboje Kuno Grohmann (1897-1940), spolumajitel textilky GROKO. Dne 8. května 1945 bylo Vrbno prakticky bez boje obsazeno Rudou armádou. Ve válce padlo na 266 vrbenských mužů.

Po válce se mohli vrátit vysídlení obyvatelé z roku 1938 a naopak většina německého obyvatelstva musela odejít. Po nich přicházeli nový osadníci, zejména ze Slovenska. Všechny továrny ve Vrbně byly zestátněny. V československých věznicích po válce zahynulo 17 občanů Vrbna německé národnosti. Mezi nimi i Friedrich Grohmann (zastřelen za nejasných okolností 23. 7. 1945 v Olomouci), majitel textilky Groko (dnes Odetka). Po druhé světové válce byly k Vrbnu připojeny i sousední dříve samostatné obce jako je Železná, Mnichov (Vrbno pod Pradědem) atd. Od roku 1961 do 23. listopadu 1990 byla i obec Ludvíkov částí Vrbna.

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel celého města Vrbno pod Pradědem podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[3]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 5188 5353 5619 5960 6479 5876 6797[p 1] 3725 4338 5242 6536 6645 6244[p 2] 5561
  1. z toho: 63 Čechoslováků, 6608 Němců; 6274 řím. kat., 425 evang., 14 starokatol., 2 izrael., 76 bez vyzn.
  2. z toho: 5 617 Čechů, Moravanů a Slezanů, 275 Slováků, 109 Němců, 29 Poláků; 1 474 řím. kat., 16 čsl. hus., 17 evang., 9 pravosl., 3 997 bez vyzn.

V celém městě Vrbno pod Pradědem je evidováno 1 018 adres: 973 čísel popisných (trvalé objekty) a 45 čísel evidenčních (dočasné či rekreační objekty).[4] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 832 domů, z toho 735 trvale obydlených.

Počet obyvatel samotného Vrbna pod Pradědem podle sčítání nebo jiných úředních záznamů:[3]

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1939 1947 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 2275 2415 2587 2944 3456 3225 3757[p 1] 3934 2327 2473 2879 3827 5062 5179 4856 4478
  1. z toho: 50 Čechoslováků, 3617 Němců; 3409 řím. kat., 290 evang., 14 starokatol., 42 bez vyzn.

V samotném Vrbně pod Pradědem je evidováno 552 adres: 542 čísel popisných a 10 čísel evidenčních.[5] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 447 domů, z toho 422 trvale obydlených.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek ve Vrbně pod Pradědem.
Hřbitovní kaple
Zámeček Grohmann
  • Farní kostel sv. Michala (náměstí sv. Michala) - z let 1837-1844, jednolodní empírová stavba s atypicky umístěným oltářem na západní straně. Nahradila kostel pocházející z 1. poloviny 17. století. Původní projekt počítal se dvěma věžemi, ale byl změněn z důvodu nízké únosnosti podloží (uvažovalo se i o stržení celé stavby) na jednu věž. Na vnější jižní straně kostela památník padlým vrbenským občanům v 1. světové válce. Před kostelem umístěn empírový kříž z roku 1825 a kašna.
  • Evangelická zvonice (Ulice nad stadionem) - dřevěná z roku 1921.
  • Hřbitov (Hřbitovní ulice) - empírový, založen v 1. polovině 19. století, ohradní zeď s vloženými pohřebními kaplemi, u vchodu kaple, nejstarší náhrobek již z roku 1789, zachovány hrobky rodiny Grohmannů a staré litinové kříže.
  • Zámek Grohmann (č. p. 154, Nádražní ulice) - původní zámek ze 17. století si nechal přestavět továrník F. Rössler, později zde sídlila významná továrnická rodiny Grohmannů, obklopen parkem.
  • Vila Freidricha Grohmanna (č. p. 298) - z let 1921 až 1922 (1927), majitel textilní firmy Grohmann a spol. (GROKO) si nechal postavit u své továrny vilu podle návrhu známého vídeňského architekta Josefa Hoffmanna. Tentýž dodal i návrhy tří typů dvojdomků pro plánovanou dělnickou kolonii. Z nich se však realizovaly jen tři dvojdomky (dva na Husově ulici a jeden na Kopečné ulici).
  • Kaple sv. Hedviky ve Vidlích - z počátku 20. století, dřevěná s kubistickými formami.
  • Kostel Navštívení Panny Marie v Mnichově - postaven v roce 1716, později přestavěn v novogotickém stylu. Na jih od kostela pomník padlým v 1. světové válce od Josefa Obetha.
  • Fürstenwalde - zřícenina hradu na Zámecké hoře (854 m n. m.). Postaven na ochranu obchodní cesty procházející Vrbnem. Knížecí založení vyplývá z názvu hradu. Prvně připomínán roku 1348, znovu připomínán roku 1377 a 1405. Za tažení uherského krále Matyáše Korvína proti krnovskému knížeti zřejmě poničen a opuštěn. Případně zanikl až během třicetileté války. Zachován zbytek zdiva dvouprostorového věžovitého paláce (asi 12 x 14m). Na něj navazovala další budova. Před palácem a budovou nevelký dvůr obehnaný zbytkem až 2 metry silné zdi. Na méně strmých svazích obklopeno jádro hradu zbytky další zdi (místy na sucho kladené). Zeď prolomena v jednom místě zřejmě budovou brány.
  • Pustý zámek (Veisenštejn) a Rabenštejn - zříceniny strážního dvojhradu u osady Bílý Potok. Pustý zámek strážil obchodní cestu vedoucí pod ním a sloužil zřejmě jako celní stanice. Rabenštejn byl jeho opevněnou pozorovatelnou a strážil další cestu jdoucí těsně nad ním. Oba založeny zřejmě na přelomu 13. a 14. století opavským knězem. Opuštěny zřejmě dokonce 14. století. Pustý zámek - blokové jádro na mohutném skalisku se zachovanými základy zdí (zřejmě stopy po dvou místnostech a dvorku) s na jihu přihrazeným dvorem. Jádro odděleno od dalšího skaliska příkopem, který se původně překračoval zřejmě padacím mostem. V příkopě zachován nápis z pozdější doby. Někdy nazýván i Pustý hrad. Rabštejn - položen asi 300 m na východ ve svahu nad Pustým zámkem. Umístěn na dvojitém skalisku. Na vyšší části blíže ke stoupající stráni zachovány na sucho kladené zdi věžovité stavby (asi 9 x 6m). Druhá část skály dnes bez viditelných stop. Mezi skalisky zachována hradba dvorku.

Části města[editovat | editovat zdroj]

  • Vrbno pod Pradědem (k. ú. Vrbno pod Pradědem)
  • Bílý Potok (k. ú. Železná pod Pradědem)
  • Mnichov (k. ú. Mnichov pod Pradědem)
  • Vidly (k. ú. Železná pod Pradědem)
  • Železná (k. ú. Železná pod Pradědem)

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Mezi nejvýznamnější patří:

  • plastikářský Husqvarna Manufacturing CZ s.r.o. (web), Ing. Petr Gross s.r.o. (IPG) (web)
  • sklářský Sklárna Jakub (web)
  • sklářský Sklárna TOMI (web)
  • textilní Odetka, a. s. (web)
  • dřevařský Pradědský lesní závod, a. s. (web)

Sport[editovat | editovat zdroj]

Ke sportu lze využít lyžařskou sjezdovku a vlek s osvětlením, upravené běžecké tratě, sauny nebo tenisové kurty. Z Vrbna také vede spousta turistických a cyklistických tras do blízkého i vzdáleného okolí.

Významní rodáci[editovat | editovat zdroj]

Josef Lowag
  • Johann Karl Nestler (1783–1842), rektor olomoucké univerzity, významný vědec na poli výzkumu dědičnosti, nestor české vědy o polním hospodářství
  • Josef Lowag (1849–1911), regionální spisovatel píšící německy a v sudetském nářečí, přírodovědec, geograf a odborník na hutnictví a hornictví
  • Max Ludwig (1893–1940), sochař[2]
  • Adolf Fitz (1895–1943), herec, režisér a spisovatel[2]
  • Herman Hess (1897–1948), novinář, básník a spisovatel

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. a b c d e BARTOŠ, Josef aj. Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848-1960, XIII. 1.. vyd. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1994. ISBN 80-7067-402-4.  
  3. a b Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 710-711.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 19.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha : Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1082-1083.  
  4. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19, [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.  
  5. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19, [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku / 8. díl V-Ž. Praha : Libri, 2011. 896 s. ISBN 978-80-7277-410-4.  
  • Povodeň 1997 / Überschwemmung 1997: Ludvíkov, Vrbno pod Pradědem, Vidly , Bílý Potok, Železná, Mnichov, Karlovice.
  • Spolek Přátel Vrbenska. Vrbno pod Pradědem – Ohlédnutí za minulostí dávnou i nedávnou. Vrbno pod Pradědem : Spolek Přátel Vrbenska, 2011.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]