Karlova Studánka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Karlova Studánka

Pitný pavilon
Znak obce Karlova StudánkaVlajka obce Karlova Studánka
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0801 597473
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Bruntál (CZ0801)
Obec s rozšířenou působností Bruntál
Pověřená obec Vrbno pod Pradědem
Historická země Slezsko
Katastrální území Karlova Studánka
Katastrální výměra 0,46 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 193 (2017)[1] (e)
Nadmořská výška 775 m n. m.
PSČ 793 24
Zákl. sídelní jednotky 1
Části obce 1
Katastrální území 1
Adresa obecního úřadu Karlova Studánka 17
793 24 Karlova Studánka
Starostka Radka Chudová
Oficiální web: www.kstudanka.cz
Email: obec@kstudanka.cz
Karlova Studánka
Red pog.svg
Karlova Studánka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karlova Studánka (německy Karlsbrunn[2] nebo Bad Karlsbrunn, polsky Studzienka Karola) je lázeňská obec ležící v okrese Bruntál. Má 226 obyvatel, se svou nadmořskou výškou 800 m n. m. je nejvýše položenou obcí bruntálského okresu. Jen kousek odsud leží nejvyšší vrchol Moravy - Praděd. Do roku 1949 byla Karlova Studánka osadou obce Suchý Zejf (dnes Světlá Hora-Suchá Rudná). Obec je tvořena jediným, stejnojmenným katastrálním územím a nečlení se na evidenční části. Uváděnou rozlohou 0,46 km² byla po nějakou dobu druhou nejmenší obcí v České republice, aktuálně je uváděna rozloha obce 1,551 183 km². Sousedí s obcemi Malá Morávka, Ludvíkov a katastrálním územím Suchá Rudná obce Světlá Hora.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Obec Karlova studánka se jmenuje podle Karla Ludvíka, který v bitvě u Aspern porazil Napoleona.[3]

První historická zpráva pochází z roku 1554, jedná se o spisy o soudní při mezi městem Opavou a pány z Vrbna, kteří odváděli vodu z povodí Bílé Opavy do prostoru Suché Rudné kvůli těžbě zlata. [4] Po porážce stavovského povstání roku 1620 připadl celý zdejší kraj řádu německých rytířů. Z doby krátce poté pocházejí první zprávy o využívání zdejších pramenů za účelem léčby. Roku 1778 si bruntálský měšťan K. Riedel, který již delší dobu trpěl bolestmi nohou, zkoušel úspěšně léčit svou chorobu zdejší ohřívanou kyselkou. Díky tomu se tento způsob léčení na radu bruntálského lékaře začal šířit mezi nemocnými.[4] Ve stejné době byly prameny vyčištěny a ohrazeny zídkou. Až v 18. století byly provedeny na popud velmistra řádu Maxmiliána II. Františka profesorem von Welle první rozbory zdejší vody, ve kterých bylo objeveno velké množství minerálních látek. Tehdy byly vývěry vod zachytávány na zdejších rašeliništích. Prameny byly znovu upraveny (Maxmiliánův pramen) a roku 1785 došlo k založení lázní, když byly u pramenů postaveny dřevěné domky s vanami pro léčbu pomocí koupelí. Nově vzniklá obec, založená Maxmiliánem II. Františkem,[5] byla pojmenována Hin und wieder, což v překladu znamená „tam a zase zpět“. První pacienti totiž museli do lázní docházet z nejbližších obcí, protože v místě nebyla možnost ubytování. Hosté se mohli ubytovat v nedalekém Ludvíkově a Malé Morávce. Nejdříve byly využívány ty prameny, které pramení v blízkosti dnešního hotelu Džbán. [4] Postupně však byla zahájena stavba lázeňských domů. V roce 1780 byl objeven Maxmiliánův pramen, který byl pojmenován po velmistru řádu Maxmiliánu II. Františkovi, který byl nejmladším potomkem Marie Terezie. Jeho objev rozpoutal rozsáhlou stavební činnost. V letech 1782 – 1785 byl postaven správní dům, což je v současnosti nejstarší dochovaný objekt známý pod jménem Odra. Další dva domy byly postaveny v letech 1795 – 1800 a jednalo se o Věžový dům a Panský dům, dnešní Praděd.[6]

Pitný pavilon

V roce 1802 byl objeven další pramen, který byl po vnukovi Marie Terezie pojmenován Karlův. V letech 1802 – 1803 byl postaven Starý koupelový dům, kde je dnes pošta, do této budovy byla vedena ohřátá kyselka dřevěným potrubím. Roku 1803 byly lázně pojmenovány Karlova Studánka. Lázně se velmi rychle rozrůstaly a do Karlovy Studánky přijíždělo stále více pacientů. Přispěl k tomu také objev Antonínova pramene roku 1812. Jeho název je odvozen od jména dalšího vnuka Marie Terezie. V 1. polovině 19. století bylo proto zbudováno několik budov. Roku 1824 to byl Hostinský dům, dnešní Bezruč, v letech 1824 – 1825 Pruský dům, kde dnes sídlí obecní úřad a škola, v letech 1832 – 1833 Knížecí dům, který slouží jako vyšetřovací ústav a roku 1834 Hinnewiederhaus, který se stal také sídlem národního výboru. V letech 1836 – 1837 byl postaven Lázeňský salón, který dnes slouží jako hudební hala, v letech 1842 – 1844 Nový koupelový dům, což je dnešní dům Opava, a v roce 1844 také Sloupový dům, ze kterého je nyní hotel Džbán. Lázně byly natolik proslulé, že se zdejší kyselka plnila do lahví a rozesílala do okolí. Původně se láhve plnily z Maxmiliánova pramene a od roku 1862 i z Vilémova pramene. Kvůli vysokému tlaku oxidu uhličitého však lahve praskaly a proto bylo od rozvozu upuštěno. Polovina 19. století znamenala největší rozvoj lázní. Proto byly dále stavěny domy. Budova současné mateřské školky byly postavena roku 1859 pod názvem Švýcarský dům. Rok 1862 přinesl objev Vilémova pramene. Také tento pramen má souvislost s Marií Terezií, protože byl pojmenován podle jejího pravnuka. V letech 1862 – 1863 byl postaven Struskový domek, později nazývaný Skleněný. Od roku 1870 se začalo v lázních užívat koupelí s přísadou odvaru ze smrkových větviček. Roku 1890 byla postavena vila Eugen, což je dnešní Šárka, vila Paula a Terasový dům, který je dnes nazýván Kamzík. V letech 1891 – 1893 byl postaven další lázeňský dům, který v současnosti slouží jako letní lázně. Ten byl ve své době jednou z nejmodernějších lázeňských staveb. Původně v něm bylo 21 kabin pro uhličité a rašelinové koupele, dvě odpočívárny, inholatorium, 2 místnosti pro vodoléčbu, sluneční lázně a bazén. Bazén byl později zrušen a až v roce 2007 obnoven.[4] Na stavbu létníchch lázní navázala v letech 1893 – 1894 stavba vily Wilhelm, dnešní Vlasty. Koncem 19. století byla postavena budova U lesa a také pavilon Wilhelmsquelle, tedy dnešní Pitný pavilon, který je skutečným symbolem Karlovy Studánky. Roku 1905 byla postavena vodní elektrárna s náhonem a umělým vodopádem.

Slezský dům

V letech 1909 – 1913 byl ještě postaven Lotrinský, dnešní Slezský dům. V roce 1914 vyhořela vila Paula. Později bylo objeveno několik pramenů. Roku 1928 to byl pramen Bezejmenný, o rok později Trubačův nebo také Trubkový, který byl nalezen v padlém stromu, a o další rok později Norbert. Ve všech případech se jednalo o prameny z šachet hlubokých 10 – 20 metrů. V letech 1929 – 1931 vznikl Lázeňský hotel dnes nazývaný Libuše, který ukončil výstavbu zdejších budov. Poté co byla Karlova Studánka roku 1938 připojena na základě mnichovských událostí k Německu byl majetek řádu německých rytířů uloupen nacionálními socialisty. Během 2. světové války byly lázně často navštěvovány nacionálně socialistickými představiteli. Konaly se zde konference a porady. [4] Až do konce války bylo území obydleno z velké většiny Němci, kteří byli po válce vystěhováni. 50. a 60. léta přinesla hydrogeologické průzkumy a velmi hluboké vrty. Do současnosti je z těchto vrtů využíván 126 metrů hluboký vrt S2A, ze kterého vyvěrá pramen Petr a také vrt S7 s pramenem Vladimír a hloubkou 117,8 metru. V roce 1987 byl zbořen Skleněný domek. V letech 1995 – 2001 prošly lázeňské budovy rozsáhlými rekonstrukcemi. V současnosti lázně patří státu a specializují se na léčbu onemocnění cest dýchacích a plic. K léčbě hojně napomáhá také zdejší horské klima.[7] Dále se zde léčí pacienti s cévními nemocemi, s kloubními a páteřními obtížemi a pacienti po onkologických nemocech.[4]

Řád německých rytířů, nyní[kdy?] Německý řád podniká kroky k navrácení Karlovy Studánky. V případě, že by došlo k navrácení, nadále by sloužila ke svému účelu a byla by přístupná veřejnosti.

V první polovině března 2016 vláda rozhodla o vyjmutí státních Horských lázní Karlova Studánka z privatizace. Majetek, který stát nepotřebuje k lázeňské péči, by se měl pravděpodobně prostřednictvím ministerstva financí privatizovat, zbytek má být vrácen ministerstvu zdravotnictví. Obec chce od státního lázeňského podniku získat do svého vlastnictví například pozemky a komunikace kolem budovy úřadu a školky. Nadále ovšem probíhaly spory s Německým řádem, který se soudně domáhá vydání lázní i nemovitostí v obci. Mediální zástupce Německého řádu Mikoláš Černý řekl ČTK, že řád by se v případě získání majetku určitě snažil s těmi, kdo jej dosud využívají, domluvit a postupovat humánně, nechce nic blokovat nebo komplikovat. Pro veřejnost by se prý po změně majitele nic nezměnilo. Starostka obce trvá na tom, že obci patří základní škola, úřad, mateřská škola a kaple svatého Huberta, které obec nabyla řádně dle zákona. Stát majetek konfiskoval podle Benešových dekretů, příčemž řád argumentuje tím, že majetek sice nebyl konfiskován řádu, ale nacistům, kteří Německý řád zrušili jako nepřátelský říši.[8]

Vývoj počtu obyvatel[editovat | editovat zdroj]

Počet obyvatel Karlovy Studánky podle sčítání nebo jiných úředních záznamů[9]:

Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 50 42 50 45 67 71 149[p 1] 331 230 244 261 228 230[p 2]
  1. z toho: 5 Čechoslováků, 131 Němců; 138 řím. kat., 8 evang., 2 bez vyzn.
  2. z toho: 219 Čechů, Moravanů a Slezanů, 8 Slováků; 52 řím. kat., 1 čsl. hus., 5 evang., 141 bez vyzn.

V Karlově Studánce je evidováno 77 adres : 76 čísel popisných (trvalé objekty) a 1 číslo evidenční (dočasné či rekreační objekty).[10] Při sčítání lidu roku 2001 zde bylo napočteno 55 domů, z toho 44 trvale obydlených.

Územní spor[editovat | editovat zdroj]

Obec Karlova Studánka vznikla jako samostatná obec s vlastním katastrem k 1. lednu 1953 vyčleněním části území z katastru obcí Suchá Rudná, Ludvíkov a Malá Morávka. Rozloha nového katastru byla poměrně velmi malá (přibližně 54 ha) a zahrnovala pouze bezprostřední okolí lázeňského osídlení.[11]

Po svém vzniku začala obec usilovat o územní rozšíření a získala k tomu podporu jak od okresního národního výboru v Bruntále, tak od orgánů či organizací provozujících rekreační zařízení v této zájmové oblasti (chaty Ovčárna a Barborka a Kurzovní chata). Protože Malá Morávka byla mezitím přeřazena do okresu Rýmařov, požadavky se musel zabývat krajský národní výbor v Olomouci, protože změnami hranic obcí by došlo i ke změně hranic okresů. Změna hranic obcí a tím i okresů, tj. odpojení severní části katastru obce Malá Morávka o rozloze kolem 400 ha (okolí Pradědu s rekreačními chatami Barborka a Ovčárna) byla s účinností od 1. ledna 1955 po předchozím souhlasu dotčených obcí schválena plenárním zasedáním KNV v Olomouci dne 5. února 1955. K realizaci nově stanovených hranic v terénu a v katastrální mapě však nikdy nedošlo, přestože změna hranic byla publikována v tehdejším Úředním listu ve smyslu vládního nařízení č. 16/1954 Sb. Podle textu usnesení KNV v Olomouci mělo být od katastru obce Malá Morávka odloučeno území o rozloze přibližně 400 ha, zatímco později sporné území mělo rozlohu 1034 ha, což znamená, že slovní znění tohoto usnesení je v rozporu s deklarovaným elaborátem Oblastního ústavu geodézie a kartografie v Opavě, které tak je spíše jen zobrazením požadavků a nároků obce Karlova Studánka, nikoli promítnutím skutečného či domnělého právního stavu.[11]

V roce 1987, když obě obce již spadaly do okresu Bruntál, plenární zasedání ONV v Bruntále dne 17. června 1987 pod čj. vnitř. 28/1987 schválilo se souhlasem národních výborů dotčených obcí (Karlova Studánka dala souhlas na plenárním zasedání 27. října 1986) změny hranic katastrálních území obcí Vrbno pod Pradědem, Karlova Studánka, Karlovice, Heřmanovice, Malá Morávka, Holčovice, Světlá Hora a Široká Niva. Podle této změny hranic spadá podstatná část sporného území do katastru obce Malá Morávka a liší pouze v detailech od hranice z roku 1953. Toto rozhodnutí o změně hranic bylo realizováno v katastrálních mapách i vyznačením v terénu.

Fakticky si však výkon správy ve sporném území atrahovala obec Karlova Studánka, a to zejména tím, že vyměřovala a vybírala místní poplatky. Po roce 1989 se obec Karlova Studánka úspěšně domáhala legalizace tohoto stavu, přednosta Okresního úřadu v Bruntále zaslal dne 18. března 1991 zainteresovaným obecním úřadům i na orgány geodézie dopis, v němž tvrdí, že rozhodnutí ONV v Bruntále z roku 1987 je nicotné. Obec Malá Morávka se proti tomuto názoru ohradila podáním Ministerstvu vnitra ČR. Ministerstvo odmítlo „deklaraci nicotnosti“, avšak podle pozdějšího nálezu ústavního soudu nedostatečně rozlišovalo mezi nesprávným či nezákonným správním aktem a aktem nicotným. Následně se obec Karlova Studánka obrátila na Okresní soud v Bruntále s žalobou na určení katastrálních hranic mezi oběma obcemi. Okresní soud v Bruntále však řízení zastavil pro nedostatek pravomoci soudu.

Rozhodnutí z let 1955 i 1987 byla vydána oprávněným státním orgánem při respektování tehdy platných právních předpisů, tedy pozdějším rozhodnutím bylo derogováno předchozí rozhodnutí, avšak obec Karlova Studánka tvrdila, že rozhodnutí KNV z roku 1955 nebylo žádným dalším rozhodnutím zrušeno ani změněno. Na sporné území si však činily nárok obě obce, na což stavební úřad ve Vrbně pod Pradědem reagoval tak, že ke stavebním řízením zval jako dotčené instituce obě obce. Obě obce rovněž trvaly na tom, že na daném území mají komptetence ve vztahu k záležitostem veřejného pořádku.

Ministerstvo vnitra ČR svým přípisem z 1. července 1998 odmítlo v celé záležitosti rozhodovat a ztotožnilo se se stanoviskem ředitele odboru všeobecné správy vyjádřeným v dopise ze dne 11. června 1998. Obec Malá Morávka podala ústavní stížnost proti nečinnosti Ministerstva vnitra ČR i Okresního úřadu v Bruntále. Z korespondence vedené s Okresním úřadem v Bruntále plynulo, že tento úřad se ztotožňoval s právním názorem obce Karlova Studánka, že katastrální hranice byly dosud určeny usnesením KNV v Olomouci ze dne 21. 12. 1954, a proto okresní úřad odmíl učinit jakákoli opatření proti nesprávným či nezákonným aktům této obce. Obec Malá Morávka v ústavní stížnosti hodnotila nečinnost okresního úřadu v této věci jako nezákonný zásah okresního úřadu do práv zastupitelstva obce Malá Morávka. Protože jde o kompetenční spor mezi orgány dvou samosprávných celků, rozhodnutí přísluší ústavnímu soudu. Ústavní soud rozhodl ve prospěch obce Malá Morávka.[11] Podle soudce zpravodaje Vladimíra Čermáka Ústavní soud v tomto případě vůbec poprvé řešil kompetenční spor mezi orgány územní samosprávy.[12] Na daních a místních poplatcích obec Karlova Studánka z tohoto rekreačního území získávala údajně kolem 100 000 Kč ročně, tedy územní ztráta rozpočet ve výši kolem 4 miliónů korun neohrozila.[12]

28. března 2007 zastupitelstvo obce Karlova Studánka schválilo změny katastrálních území, které pro Karlovu Studánku představují přírůstek o výměře 0,889 374 2 m² z katastrálních území Suchá Rudná, Podlesí pod Pradědem, Stará Voda v Jeseníkách a Malá Morávka v souvislosti s územními změnami obcí Světlá Hora, Karlova Studánka, Malá Morávka. V programu jednání byl bod nazván „Změny katastrálního území – Ovčí vrch“,[13] pravděpodobně však tato změna nakonec nebyla realizována.

Volný čas a turistika[editovat | editovat zdroj]

Kostel Panny Marie Uzdravení nemocných

V obci se nachází bazénový komplex s vodoléčbou a termoterapií, tělocvična a fitcentrum Orlík, dva tenisové kurty (v zimě kluziště), v zimě můžete využít 600 metrů dlouhou sjezdovku.[14] Známým a navštěvovaným místem v lázních je také uměle vybudovaný vodopád na řece Bílá Opava. V horní, tedy západní, části obce se nachází geologická expozice kamenů z Jeseníků a ještě dále dřevěná Kaple sv. Huberta. Věřící můžou navštívit kostel Panny Marie Uzdravení Nemocných. Většina kulturních akcí se zde koná v lázeňském domě Libuše.

Z Karlovy studánky směrem k Pradědu vede naučná stezka Bílé Opavy, po které můžete dojít až k chatě Barborka. V okolí je také mnoho cyklostezek. 33 kilometrů daleko od obce se nachází hrad Sovinec.

Minerální prameny[editovat | editovat zdroj]

Pramenů je v Karlově studánce celkem 8. Některé jsou pojmenovány po známých osobnostech jako např. pramen Maxmilián po Maxmiliánu, synovi Marie Terezie, který nařídil prohledat okolí obce a nalezl tak ony léčivé vody. Všechny zdejší prameny mají vysoký podíl oxidu uhličitého díky rašeliništím, které zabraňují odvětrávání. Prameny je možno stočit např. v Pitném pavilonu, kde je pramen Vilémův, nebo v domě Libuše.

Domy Vlasta (vpředu) a Libuše (vzadu).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích k 1.1.2017. Praha. 28. dubna 2017. Dostupné online. [cit. 2017-05-04]
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 851.  
  3. GROWKA, Květoslav; MALÝ, Libor. Jeseníky mezi vzpomínkou a přítomností. Redakce Václav Lábus, Pavel D. Vinklát; překlad Herta Novotná; Návrh obálky a grafická úprava Václav Hroch. první. vyd. Liberec : KNIHY 555, 2008. 128 s. ISBN 978-80-86660-25-7. Karlova Studánka, s. 36.  
  4. a b c d e f BURGETOVÁ, Jolana. Státní léčebné lázně představují Karlovu Studánku historicky. [s.l.] : [s.n.].  
  5. www.k.studanka.cz - 250. výročí narození zakladatele lázní
  6. www.k.studanka.cz - historie lázní - lázeňské domy
  7. www.kstudanka.cz - O obci
  8. Vyjmutí lázní Karlova Studánka z privatizace pomůže, spory trvají, České noviny, 11. 3. 2016
  9. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Příprava vydání Balcar, Vladimír; Havel, Radek; Křídlo, Josef; Pavlíková, Marie; Růžková, Jiřina; Šanda, Robert; Škrabal, Josef. Svazek 1. Praha : Český statistický úřad, 2006. 2 svazky (760 s.) ISBN 80-250-1311-1. S. 708-709.   Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a Státní úřad statistický, 1935. S. 19.   Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2010-03-16, [cit. 2010-03-16]. Dostupné online.   Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2005. Příprava vydání Růžková, Jiřina; Morávková, Štěpánka; Škrabal, Josef; Jungová, Galina; Pavlíková, Marie. Svazek 1. Praha : Ottovo nakladatelství s.r.o., 2005. 1360 s. ISBN 80-7360-287-3. S. 1076-1077.  
  10. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2010-03-19, [cit. 2010-03-19]. Dostupné online.  
  11. a b c Nález Ústavního soudu IV.ÚS 361/98 ze dne 11. 3. 1999, N 41/13 SbNU 295
  12. a b Ústavní soud ukončil spor o nejvyšší horu Jeseníků, iDnes.cz, 12. 3. 1999, čtk
  13. Usnesení ze 4. zasedání zastupitelstva obce Karlova Studánka, konaného dne 28. 3. 2007, Karlova Studánka
  14. www.k.studanka.cz - Volný čas

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KOČÍ, Kateřina; SKUHRAVÁ, Lenka. Karlova Studánka. Karlova Studánka : Obec Karlova Studánka, 2012. ISBN 978-80-260-3245-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]