Praděd

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o hoře. Další významy jsou uvedeny v článku Praděd (rozcestník).
Praděd
Praděd
Vrchol Pradědu v zimě (pohled od jihu)

Vrchol 1491 m n. m.
Prominence 983 m ↓ Bohdašínské sedlo
Izolace 128 km → Sněžka[1]
Poznámka Nejvyšší hora Hrubého Jeseníku
Poloha
Světadíl Evropa
Státy Česko Česko
Pohoří Hrubý Jeseník / Pradědská hornatina / Pradědský hřbet
Souřadnice 50°4′58″ s. š., 17°13′52″ v. d.
Praděd
Fire.svg
Praděd
Povodí MoravaDunaj, OpavaOdra

Praděd (německy Altvater; polsky Pradziad) je 1491,3 m vysoká hora v Hrubém Jeseníku, nejvyšší vrchol tohoto pohoří. Je to zároveň nejvyšší hora Moravy, Českého Slezska i Horního Slezska vůbec. Celkově jde o pátou nejvyšší horu Česka,[2] také druhou nejprominentnější a třetí nejizolovanější. Je zde nejdrsnější podnebí, průměrná roční teplota nepřevyšuje 1 °C. Na slezské části vrcholu stojí 146,5 metrů (do roku 1993 měl 162 m) vysoký televizní vysílač s rozhlednou, jehož horní plošina je nejvyšším (byť umělým) bodem v ČR.

Vrchol hory leží ve Slezsku, pod ním probíhá historická zemská hranice Moravy a Slezska, v současnosti tudy prochází i hranice krajů Moravskoslezského a Olomouckého, a okresů Bruntál (Malá Morávka, Vrbno pod Pradědem) a Šumperk (Loučná nad Desnou).

Na severním úbočí vrcholu je rozsáhlý mrazový srub Tabulové skály s unikátní květenou.

Název[editovat | editovat zdroj]

Staří Slované říkali hoře Stará vatra [zdroj?], koncem 14. století se nazývala Keilichter Schneberg neboli Keilichtská Sněžná hora (Keilicht bylo jméno jiné hory nad Červenohorským sedlem). Posléze byla nazývána Klínovcová hora a Niská Sněžka. Až v 19. století získala po Pradědovi, legendárním ochránci Jeseníků, jméno Altvater, což byl základ pro české jméno Praděd.[3] Turistická oblast okolo Pradědu je širokou veřejností označována za "Slezský ledovec", a to díky dobrým sněhovým podmínkám po celou zimu, jež jsou celorepublikový unikát. [1]

Přístup[editovat | editovat zdroj]

Praděd je přístupný z několika směrů. Na vrchol vede asfaltová silnice z Karlovy Studánky přes sedlo Hvězda a chatu Ovčárna, kterou kopíruje i zelená turistická značka (9 km). Turisticky je Praděd přístupný také po hlavní červeně značené hřebenovce od Červenohorského sedla (asi 10 km). Nejprudší výstup vede po modře značené cestě z Koutů nad Desnou kolem dolní nádrže přečerpávací vodní elektrárny Dlouhé stráně (asi 14 km s převýšením 800 m). Dalšími možnostmi jsou cesta od severovýchodu ze sedla Vidly nebo od jihozápadu ze sedla Skřítek.

Historie vysílače[editovat | editovat zdroj]

Původní kamenná rozhledna na Pradědu
Vysílač na Pradědu

Na vrcholu původně stála kamenná rozhledna, vysoká 32,5 m, postavená v letech 19031912 Moravskoslezským sudetským horským a turistickým spolkem. Věž byla postavena v romantickém duchu starého gotického hradu. Původně se nazývala Habsburgwarte, v roce 1938 byla přejmenovaná na Adolf-Hitler-Turm. Po druhé světové válce chátrala a zřítila se 2. května 1959. Napodobenina této rozhledny (německy Altvaterturm) stojí od roku 2004 na hoře Wetzstein u Lehestenu v Durynském lese (něm. Thüringer Wald) v Německu.

S rozmachem televizního vysílání v 60. letech na vrcholu vyrostla dřevěná konstrukce s vysílačem. V roce 1968 bylo započato s výstavbou 162 m vysokého vysílače. Jako první byla vybudována asfaltová silnice z Ovčárny na vrchol Pradědu. Výstavba vysílače byla dokončena roku 1983 otevřením restaurace. Z vyhlídky ve výšce 80 m je za dobrého počasí vidět Lysou horu, Sněžku a Radhošť, vzácně, při dobré viditelnosti i Vysoké Tatry a Malou Fatru na Slovensku, a Nízké Alpy v Rakousku.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Praděd (národní přírodní rezervace).

V roce 1955 byla na Pradědu vyhlášena národní přírodní rezervace.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Prominence a izolace na Ultratisicovky.cz
  2. CHKO Jeseníky – článek na webu Příroda.cz
  3. * Strážci, ochránci a duchové našich hor, Toulky po Čechách, Moravě, Slezsku i zahraničí, 2007–2014 Didi
    • Hynek Klimek: Vládcové našich hor : nejkrášnější pověsti, 1. vyd. Alpress, Frýdek-Místek, 2009, ISBN 978-80-7362-685-3

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]