Moravsko-slezská hranice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Územní vývoj na moravsko-slezském pomezí

Vztah Slezska a Moravy mezi sebou i k České koruně se pohyboval mezi přímým podřízením (přemyslovské úděly), až po krátkodobé personální oddělením od Čech v období po Česko-uherských válkách. Do roku 1775 bylo na moravsko-slezské hranici vybíráno clo.[1] Mezi lety 1742 a 1782 byl pro Slezsko vytvořen správní královský úřad v Opavě.[2] Od roku 1850 se stává rakouské Slezsko jednou z korunních zemí čímž získává až do roku 1918 rovnoprávné právní postavení s Čechami i Moravou. Roku 1861 byl ustaven vlastní Slezský zemský sněm. Následný neuspěšný československý pokus o správní reformu formou župního zřízení hranice Slezska ve svém uspořádání nereflektoval. Země Slezská zanikla roku 1928 sloučením do země Moravskoslezské. Po druhé světové válce fungovala do roku 1949 Slezská expozitura země Moravskoslezské. Poslední útvar samosprávy který Slezsko reflektoval. Hranici Slezska v některých úsecích chybí přirozené geografické vymezení, na mnoha místech kopírovala komplikované hranice panství, uvnitř Slezska existovala dokonce celá řada moravských enkláv. Jinde hranici tvoří koryta řek, která tak někdy rozdělovala některé městské aglomerace. Ani etnicky se obě strany hranice nijak zvlášť nelišily, na obou stranách žilo slovanské i německé obyvatelstvo.

Jako zemská hranice přestala moravsko-slezská hranice existovat k 1. prosinci 1928, kdy bylo České Slezsko kvůli své malé velikosti a omezení vlivu zdejší početné německé menšiny spojeno s Moravou do Země Moravskoslezské, nadále však v celém svém průběhu tvořila hranici některých politických okresů této nové země, po druhé světové válce byla hranice podél řeky Ostravice už jen hranicí mezi několika soudními okresy. Roku 1949 bylo zemské zřízení definitivně zrušeno a hranice krajů a okresů vzniklých roku 1949, 1960 a 2000 pak už historicky vzniklou moravsko-slezskou zemskou hranici nerespektovala vůbec. V dnešních mapách hranice chybí.

Hrubý Jeseník[editovat | editovat zdroj]

Trojmezí, na němž se stýká současná česko-polská státní hranice s bývalou hranicí moravsko-slezskou, se nachází v Rychlebských horách kousek západně od vrcholu Smrk (1125 m, Fichtlich). Přes něj a vrch Klín (983 m) se hranice spustila po hřebenu jihovýchodním směrem do Ramzovského sedla, kde ji jižně od osady Ramzová křížila stará kupecká stezka z Moravy do Slezska. Dále vedla po hlavním hřebeni Hrubého Jeseníku, tj. přes Šerák (1351 m, Hochschaar), Keprník (1423, Köpernik Glaser) a Červenou horu (1337 m, Rothe Berg) do Červenohorského sedla, přes Výrovku (1167 m), Velký Jezerník (1307 m) a Praděd (1491 m, Altvater) na Vysokou holi (1464 m, Hohe Haide).

Odtud sestoupila k prameni řeky Moravice (Mohra), po níž běžela na jihovýchod, přičemž oddělovala Karlov pod Pradědem (na moravské straně) od Malé Morávky (na slezské straně). Po toku řeky pokračovala hranice až k Dolní Moravici, kde proti ústí Jeleního (Mlýnského) potoka Moravici opouštěla. Hranice pak běžela po hřebeni až k Malé Štáhli (Klein Stohl), kterou obtáčela z východu a směřovala dál na jihovýchod severně od vrchu Smrk (697 m, Fichtenberg). Jihovýchodně od Smrku se hranice stáčela na sever, východně od Václavova u Bruntálu překračovala Kočovský potok a běžela až k Důlnímu potoku. Po něm chvíli běžela k východu, pak tím směrem dál až ke Kočovu, kde rozdělovala dnešní Moravskoslezský Kočov na Moravský a Slezský Kočov. Před vesnicí Mezina se stočila na jih a dospěla pak přes vrch Návrší (677 m, Tielberg) k řece Moravici, východně od Valšova.

Hraniční kámen z frýdeckého panství z roku 1669 označoval hranici mezi Slezskem a Moravou

Nízký Jeseník[editovat | editovat zdroj]

Po toku Moravice (nyní středem vodní nádrže Slezská Harta) pak pokračovala až ke Slezské Hartě. Hned za Slezskou Hartou se hranice stočila na severovýchod mezi Hořejšími Kunčicemi (Kunzendorf) a Bohdanovicemi (Bohdensdorf). Severovýchodně od Hořejších Kunčic se nejprve stočila na jihovýchod k potoku Deštné a pak po Hůreckém potoku k jihu, dál na jih východně od Kerhartic až k Moravici (dnes v těch místech vodní nádrž Kružberk). Tu překročila stále k jihu, jen mírným západním obloukem se přiblížila východně k Budišovu nad Budišovkou (Bautsch). Nedaleko Budišova na jihovýchodě se hranice napojila na říčku Budišovku (Dürre Bautch) a po ní běžela až k jejímu soutoku s Odrou až k pomezí mezi vesnicemi Klokočůvek (Klein Gloskersdorf) a Heřmánky (Hermsdorf), 6 km jižně od Vítkova (Wigstadtl).

Hranice u řeky Odry[editovat | editovat zdroj]

Odsud byl průběh hranice spletitější. Hranice se jihovýchodně od Klokočůvku, v místech, kde se do Odry vlévá Bralný potok, odchyluje od Odry a pokračuje nejprve lesem k dalšímu přítoku Odry, Suché a pak proti jejímu proudu. Východně od Luboměře hranice opustila Suchou a stočila se na jihovýchod, probíhala pak jižně pod slezskými obcemi Dobešov (Dobischwald), Veselí (Wessiedl) a Hynčice (Hetnzendorf), směrem na moravskou Hrabětici (Blattendorf), kde se dotkla Hrabětického potoka. Od něj se stočila na severozápad, rozdělovala Vražné (Petersdorf) na severní moravskou část (Dolní Vražné) a jižní slezskou část (Horní Vražné) a směřovala k osadě Emauzy. Před ní však krátce zabočila k severu, poté k východu a dospěla k Odře, po ní pak plynula dál k jihovýchodu jižně od slezských Mankovic do místa, kde se tok Odry obrací k severovýchodu. Tam Odru hranice opustila a vydala se severozápadním směrem k Pohoři, před kterou však zabočila a pokračovala lesem jihozápadním směrem opět k Odře, jihovýchodně od slezského města Odry (Odrau), naproti Emauzskému rybníku. Vzápětí Odru opět opustila, směřujíc k severu východně od Oder po západním okraji lesa, který obklopuje ves Pohoř, a pokračovala k silnici na Fulnek, kterou za osadou Hvězdová (Pochel) překročila a probíhala po jejím západním okraji až se dotkla potoka, který silnici kříží.

Po tomto potoku hranice dospěla k Husímu potoku západně od Jerlochovic (Gersldorf). Pokračovala proti jeho proudu ke slezským Dolejším Kunčicím (Kunzendorf), které míjela na jihovýchodě, a cestou oddělovala Moravské Vlkovice od Slezských Vlkovic (dnes spojeny do jedné obce). Od Dolejších Kunčic běžela severovýchodním směrem, západně od vesnice Vrchy (Wattersdorf), dokud nepřeťala východně od Jančí (Janitsch) silnici z Fulneka do Hradce nad Moravicí a po jejím východním okraji pak běžela směrem k Březové. Nejsevernější obcí fulneckého výběžku Moravy do Slezska byly Gručovice (Groitsch), takže se hranice před Březovou stáčela na sever Gručovic a pak je obkružovala i z východu a mířila zpět na jih směrem na Fulnek. Jihovýchodně od Gručovic šla po Nadějovském potoku, pak přešla na Vršský potok a k Fulneku dospěla po říčce Gručovce, do níž se Vršský potok vlévá, přičemž od Fulneka na východě oddělovala část zástavby (s nádražím).

Jižně od Fulneka hranice šla k severovýchodu směrem na Bílovec až k Pohořílkám (Schimmelsdorf), kde se na sever od nich v pravém úhlu stočila k jihovýchodu a pak jihu a západně od slezského Pustějova (Petrovitz) dospěla dolnímu toku Husího potoka (dříve Grušovky) a spolu s ní vzápětí opět a naposledy k řece Odře, jižně od Pustějova, nedaleko Horního bartošovického rybníka.

Průběh hranice mezi Klokočůvkem a Pustějovem byl ještě zpestřen dvěma enklávami:

  • Menší z nich byla osada Nové Vrbno (Neu Werben) na třetině cesty mezi Vítkovem a Fulnekem, ve tvaru tučného šipky směřující k severovýchodu (dnes součást Větřkovic; na jejich jižním okraji).
  • Větší z nich byly Butovice (Botenwald) severovýchodně od Pustějova a západně od Studénky, ve tvaru muffinu (?) se základnou rovnoběžnou s řekou Odrou (dnes součást Studénky).

Hranice na Odře a Ostravici[editovat | editovat zdroj]

Od soutoku Husího potoka s Odrou byl naopak průběh hranice relativně jednoduchý:

Hranice vedla po toku Odry nebo kolem něj různě oscilovala až téměř k soutoku Odry s Ostravicí, který však ponechávala ve Slezsku[3]. Odtud pak vedla na jihovýchod proti toku Ostravice nebo kolem něj oscilovala, do Beskyd až k pramenu Černé Ostravice, odkud po několika desítkách metrů přecházela přímo na slovenskou (uherskou) hranici. Trojmezí moravsko-slezsko-slovenské (původně uherské) se nacházelo na hřebeni Moravskoslezských Beskyd jižně od Bílého Kříže.

Dnešní město Ostrava bylo původně několika sídly, oddělenými tokem Odry a Ostravice: směrem do Slezska vybíhal klín moravského území, v němž se nacházela Moravská Ostrava, Vítkovice, Mariánské Hory, Hrabůvka, Hrabová, Zábřeh, Vyškovice, Přívoz, Hulváky, ve Slezsku na levém břehu Odry se nacházely Polanka nad Odrou, Svinov, Poruba, Třebovice, Petřkovice, na pravém břehu Ostravice Slezská Ostrava, Muglinov, Radvanice, Kunčice.

Také dnešní Frýdek-Místek, rozdělený na dvě části Ostravicí, byl původně dvěma městy, slezským Frýdkem a moravským Místkem.

Za zmínku ještě stojí, že úsek na Odře mezi soutokem s Opavou a Ostravicí, tvořil od Vratislavského míru 11. června 1742 až do roku 1918 hranicí mezi Rakouskem a Pruskem. Od r. 1818 je na západě moravsko-slezskou hranicí i hřebenový úsek mezi Smrkem v Rychlebských horách a Králickým Sněžníkem (1424 m, Spieglitzer Schneeberg), tvořící do té doby hranici mezi Moravou a Kladskem, které do vratislavského míru bylo součástí Čech (a v Prusku pak ještě dlouho tvořilo zvláštní zemi).

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://is.muni.cz/th/345121/pravf_b/
  2. Velké dějiny X., s. 47.
  3. Historická katastrální mapa k. ú. Přívoz, mapový list ad06

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAWRECKI, Dan, a kol. Dějiny Českého Slezska 1740-2000 I.-II. Opava: Slezská univerzita, Filozoficko-přírodovědecká fakulta, Ústav historie a muzeologie, 2003. 656 s. ISBN 80-7248-226-2. 

Související články[editovat | editovat zdroj]