Obléhání Olomouce (1758)
| Bitva u Olomouce Obléhání Olomouce | |||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| konflikt: Sedmiletá válka | |||||||
 Plán Olomoucké pevnosti z roku 1757 | |||||||
| |||||||
| strany | |||||||
 Habsburská monarchie |
.svg){kind=small} Pruské království | ||||||
| velitelé | |||||||
| Ernst Dietrich baron Marschall von Burgholzhausen Klaudius Hyacint svobodný pán Bretton |
Král Fridrich II. James Keith
| ||||||
| síla | |||||||
| 8 500 mužů 324děl |
8 000 mužů obléhacího sboru | ||||||
| ztráty | |||||||
| 189 mužů | |||||||
Obléhání Olomouce proběhlo v květnu a červnu roku 1758, kdy pruský král Fridrich II. zahájil tažení na Moravu. Byl ale překvapen novým opevněním Olomouce a silným odporem městských obránců. Pruské armádě docházely potraviny a střelivo, a když po bitvě u Domašova bylo jasné, že nové zásoby z Polska nedorazí, musel pruský král od obléhání ustoupit a odtáhnout zpět do Pruska.
Situace před obléháním[editovat | editovat zdroj]
29. srpna 1756 vpadl pruský král Friedrich II. se svojí armádou do Saska. Začal tak válečný konflikt, nazvaný později sedmiletá válka. Po vítězství v bitvě u Štěrbohol 6. května 1757 oblehli Prusové Prahu. Díky rakouskému polnímu maršálkovi Leopoldovi von Daunovi se podařilo na Moravě zformovat rezervní rakouskou armádu a přesunout ji do Čech. 18. června 1757 v bitvě u Kolína byl pruský král Friedrich II. poražen, a byl nucen odtáhnout z Čech.
Nové tažení zahájil král Friedrich na jaře 1758. Podle plánu měl znovu získat Slezsko, vpadnout na Moravu, dobýt pevnost Olomouc, obsadit celou Moravu, a poté táhnout do Rakouska a skončit dobytím Vídně. Pro tento plán disponoval pruský vládce armádou o síle 166 000 mužů, a podporou Anglie. Rakouské diplomacii se podařilo získat na svoji stranu Rusko, Švédsko, Francii a německá knížata, celková úhrnná síla 307 000 vojáků. Prusům se obratným manévrováním podařilo zmást Leopolda Dauna, a vzbudili dojem, že táhnou do Čech. Zatím ale hlavní síly pruské armády táhly k hranicím Moravy, a 27. dubna 1758 překročily její hranice. Přes Opavu, Budišov nad Budišovkou a Jívovou se pruské vojsko dostalo 3. května do okolí Štarnova, asi 15 km od Olomouce. Pruská invazní armáda na Moravě měla 55 000 výborně vycvičených vojáků. K samotnému obléhání Olomouce byl vyčleněn osmitisícový obléhací sbor.
Obléhání Olomouce[editovat | editovat zdroj]
První zprávy o pohybu pruské armády dorazily do Olomouce 27. dubna 1758. Město začali houfně opouštět měšťané, návštěvníci, duchovní, včetně čerstvě zvoleného olomouckého biskupa Leopolda II. Fridricha z Egkhu. Olomoucké pevnosti v té době velel zkušený generál polní zbrojmistr Ernst Dietrich baron Marschall von Burgholzhausen, jeho pobočníkem byl Klaudius Hyacint svobodný pán Bretton. Byly zahájeny přípravy k obraně pevnosti Olomouc. Na hradbách byla rozmístěna děla, předpolí pevnosti bylo zatopeno vodou z řeky Moravy. Většina civilního obyvatelstva, především ženy, děti, studenti, duchovní, jeptišky a služebnictvo opustili město, násilím byli vyvedeni žebráci a tuláci. Stovky nádeníků odstraňovaly z okolí hradeb vše, co bránilo výhledu nebo ztěžovalo obranu, a co by mohlo sloužit k úkrytu útočníků. 300 mužů shánělo do pevnosti dobytek, seno, krmivo a zásoby obilí. Ve městě byla zavedena tuhá kázeň. Na náměstí dal velitel Marshall postavit pranýř k trestání lichvářů a překupníků, a před policejní stanicí byla vztyčena šibenice pro zrádce.
Prusové mezitím obsadili Litovel a Prostějov. Rakouská armáda pod vedením Leopolda Dauna se rozložila na česko – moravském pomezí, mezi Mohelnicí, Litomyšlí a Plumlovem a vyčkávala jak se vyvine situace. První konflikt před hradbami se odehrál 5. května, oddíl Prusů v počtu asi 500 husarů byl snadno odražen. Od 8. května se v Olomouci začala vytrhávat dlažba a kameny k případným opravám hradeb.
Po obsazení Olomouce[editovat | editovat zdroj]
V obsazené Olomouci jednal s pruským králem na jaře roku 1758 nejmenovaný evangelický kazatel a hledal u něj pomoc pro sto rodin evangelíků, kteří „pronásledování evangelíků a neustále hrozící jim nebezpečí už nemohli déle vydržet“.[1] Tyto rodiny chtěly odejít ze země a usadit se v Pruském Slezsku stejně tak, jak to udělaly mnohé jiné nekatolické rodiny před nimi. (Poprvé byla Olomouc obsazena pruským vojskem v prosinci 1741.[2]) Poté, co Fridrich II. podporu ochotně přislíbil, kazatel rychle odešel do Slezska, aby vyhledal vhodná místa k usazení většího množství lidí. Plán byl ale zmařen, pruské vojsko se z Olomouce stáhlo, zájemci o emigraci byli prozrazeni a uvězněni v olomouckém žaláři. Na hlavu kazatele byla vypsána zvláštní odměna, ale on už zůstal za hranicemi.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Stručně o pobělohorských exulantech. 1. vyd. vyd. Praha: Kalich, 2005. 143 pages s. ISBN 80-7017-022-0. OCLC 67292942 S. 30, 122.
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH, 2001. 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. OCLC 57324279 S. 8, 30.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- SCHULZ, Jindřich. Akademické dějiny Olomouce.I. díl.. Olomouc: UP Olomouc, 2009. 626 s. ISBN 978-80-244-2368-5.
