Obléhání Olomouce (1758)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Bitva u Olomouce
Obléhání Olomouce
konflikt: Sedmiletá válka
Plán Olomoucké pevnosti z roku 1757
Plán Olomoucké pevnosti z roku 1757
trvání: 4. května 1758 - 2. července 1758
místo: Olomouc
výsledek: Ubránění pevnosti Olomouc, odchod pruské armády
strany
Vlajka Habsburské monarchie
Habsburská monarchie
Vlajka Pruska
Pruské království
velitelé
Ernst Dietrich baron Marschall von Burgholzhausen
Klaudius Hyacint svobodný pán Bretton
Král Fridrich II.
James Keith

síla
8 500 mužů
324děl
8 000 mužů obléhacího sboru
ztráty
189 mužů

Obléhání Olomouce proběhlo v květnu a červnu roku 1758, kdy pruský král Fridrich II. zahájil tažení na Moravu. Byl ale překvapen novým opevněním Olomouce a silným odporem městských obránců. Pruské armádě docházely potraviny a střelivo, a když po bitvě u Domašova bylo jasné, že nové zásoby z Polska nedorazí, musel pruský král od obléhání ustoupit a odtáhnout zpět do Pruska.

Situace před obléháním[editovat | editovat zdroj]

29. srpna 1756 vpadl pruský král Friedrich II. se svojí armádou do Saska. Začal tak válečný konflikt, nazvaný později sedmiletá válka. Po vítězství v bitvě u Štěrbohol 6. května 1757 oblehli Prusové Prahu. Díky rakouskému polnímu maršálkovi Leopoldovi von Daunovi se podařilo na Moravě zformovat rezervní rakouskou armádu a přesunout ji do Čech. 18. června 1757 v bitvě u Kolína byl pruský král Friedrich II. poražen, a byl nucen odtáhnout z Čech.

Nové tažení zahájil král Friedrich na jaře 1758. Podle plánu měl znovu získat Slezsko, vpadnout na Moravu, dobýt pevnost Olomouc, obsadit celou Moravu, a poté táhnout do Rakouska a skončit dobytím Vídně. Pro tento plán disponoval pruský vládce armádou o síle 166 000 mužů, a podporou Anglie. Rakouské diplomacii se podařilo získat na svoji stranu Rusko, Švédsko, Francii a německá knížata, celková úhrná síla 307 000 vojáků. Prusům se obratným manévrováním podařilo zmást Leopolda Dauna, a vzbudili dojem, že táhnou do Čech. Zatím ale hlavní síly pruské armády táhly k hranicím Moravy, a 27. dubna 1758 překročily její hranice. Přes Opavu, Budišov nad Budišovkou a Jívovou se pruské vojsko dostalo 3. května do okolí Štarnova, asi 15 km od Olomouce. Pruská invazní armáda na Moravě měla 55 000 výborně vycvičených vojáků. K samotnému obléhání Olomouce byl vyčleněn osmitisícový obléhací sbor.

Koule z pruského děla na jednom z olomouckých domů

Obléhání Olomouce[editovat | editovat zdroj]

První zprávy o pohybu pruské armády dorazily do Olomouce 27. dubna 1758. Město začali houfně opouštět měšťané, návštěvníci, duchovní, včetně čerstvě zvoleného olomouckého biskupa Leopolda II. Fridricha z Egkhu. Olomoucké pevnosti v té době velel zkušený generál polní zbrojmistr Ernst Dietrich baron Marschall von Burgholzhausen, jeho pobočníkem byl Klaudius Hyacint svobodný pán Bretton. Byly zahájeny přípravy k obraně pevnosti Olomouc. Na hradbách byla rozmístěna děla, předpolí pevnosti bylo zatopeno vodou z řeky Moravy. Většina civilního obyvatelstva, především ženy, děti, studenti, duchovní, jeptišky a služebnictvo opustili město, násilím byli vyvedeni žebráci a tuláci. Stovky nádeníků odstraňovaly z okolí hradeb vše, co bránilo výhledu nebo ztěžovalo obranu, a co by mohlo sloužit k úkrytu útočníků. 300 mužů shánělo do pevnosti dobytek, seno, krmivo a zásoby obilí. Ve městě byla zavedena tuhá kázeň. Na náměstí dal velitel Marshall postavit pranýř k trestání lichvářů a překupníků, a před policejní stanicí byla vztyčena šibenice pro zrádce.

Prusové mezitím obsadili Litovel a Prostějov. Rakouská armáda pod vedením Leopolda Dauna se rozložila na česko – moravském pomezí, mezi Mohelnicí, Litomyšlí a Plumlovem a vyčkávala jak se vyvine situace. První konflikt před hradbami se odehrál 5. května, oddíl Prusů v počtu asi 500 husarů byl snadno odražen. Od 8. května se v Olomouci začala vytrhávat dlažba a kameny k případným opravám hradeb.

Literatura[editovat | editovat zdroj]