Polní zbrojmistr

Polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, zkratka FZM) byla vojenská hodnost užívaná v různých evropských armádách. Historicky se vyvinula z postu velitele dělostřelectva (mistr zbroje). V císařské armádě byl titul polního zbrojmistra s určením pozice ve vojenské hierarchii udělován od třicetileté války. Příležitostně byl do 18. století udělován i titul Generální polní zbrojmistr (General Feldzeugmeister, GFZM), tato hodnost byla ale užívána sporadicky v řadách příslušníků rodin vládnoucích německých knížat. V rakouské a rakousko-uherské armádě byl polní zbrojmistr prakticky až do rozpadu monarchie druhou nejvyšší hodností, stál hierarchicky mezi polním maršálem a polním podmaršálkem. Na stejné úrovni jako polní zbrojmistr byli generálové dalších zbraní (generál kavalérie, generál pěchoty) a admirál c.k. námořnictva.[1] Hodnostně byl polní zbrojmistr označen třemi stříbrnými hvězdami na zlatě vyšívaném prýmku. Měl nárok na oslovení Excelence a v 19. a 20. století mu příslušela třetí platová stupnice c.k. armády (plat 8 400 zlatých ročně).[2] K poklesu významu hodnosti polního zbrojmistra došlo za první světové války, kdy byla v roce 1915 ustavena nadřízená hodnost generálplukovníka. Ještě do roku 1918 bylo ale jmenováno několik polních zbrojmistrů, historicky posledním nositelem hodnosti byl hrabě Johann Salis-Seewis (1862-1940), který byl na polního zbrojmistra povýšen 1. listopadu 1918.
V české literatuře se do češtiny překládá jako generální polní zbrojmistr britská hodnost Master General of the Ordnance, což však nebyla vojenská hodnost, ale úřad ve vládě existující od poloviny 16. století do roku 1855, kdy bylo zřízeno ministerstvo války.
Polní zbrojmistři rakouské a rakousko-uherské armády 17.–20. století[editovat | editovat zdroj]



Uvedený seznam není úplný, představuje jen významné osobnosti, u nichž byla hodnost polního zbrojmistra nejvyšší dosaženou v rakouské a rakousko-uherské armádě. Datum povýšení do funkce polního zbrojmistra je uvedeno za závorkou s životopisnými daty.[3][4]
- Jan Filip Breuner (1588–1632), 1632
- markrabě Vilém Bádenský (1593–1677), 1635
- Karel Ludvík de Souches (†1691), 1689
- Filip Emerich z Metternichu (1628–1698), 1693
- František Karel Auersperg (1660–1713), 1701
- Claude Alexandre Bonneval (1675–1747), 1723
- František Antonín Wallis (1678–1737), 1735
- Johann Friedrich Diesbach (1677–1751), 1744
- Antonín Ferdinand Feuerstein (1691–1780), 1748
- Jan Karel Chotek (1704–1787), 1748
- Ferdinand Harsch (1704–1792), 1748
- Ottavio Piccolomini (1698–1757), 1748
- Adam Batthyány (1722–1787), 1761
- Andrzej Poniatowski (1735–1773), 1771
- Richard d'Alton (1732–1790), 1787
- Franz von Clerfayt (1733–1798), 1788
- Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg (1732–1796)
- Josef Antonín Mitrovský z Nemyšle (1733–1808), 1789
- František Josef Kinský (1739–1805), 1794
- František Václav z Kounic (1742–1825), 1794
- Olivier Wallis (1742–1799), 1794
- Jean Pierre Beaulieu (1725–1819), 1796
- Maxmilián Baillet de Latour (1737–1806), 1796
- princ Vilém Oranžský (1774–1799), 1798
- Paul Kray von Krajowa (1735–1804), 1799
- Franz von Lauer (1736–1803), 1800
- arcivévoda Antonín (1779–1835), 1804
- arcivévoda Rainer (1783–1853), 1808
- Eugen Argenteau (1743–1819), 1808
- Vincenc Libštejnský z Kolovrat (1749–1824), 1808, zemský velitel v Čechách
- Wilhelm von Kerpen (1741–1823), 1808, viceprezident Dvorské válečné rady
- Thomas von Brady (1752–1827), 1809, guvernér v Dalmácii
- Jeroným Colloredo-Mansfeld (1775–1822), 1813
- Ignácz Gyulay (1763–1831), 1813
- Mikuláš II. Esterházy z Galanty (1765–1833), 1817
- arcivévoda Ludvík (1784–1864), 1818
- arcivévoda Maxmilián (1782–1863), 1818
- Alois Gonzaga z Lichtenštejna (1780–1833), 1830
- Theodor Baillet de Latour (1780–1848), 1846, rakouský ministr války
- František Antonín Kinský (1779–1864), 1846
- Julius von Haynau (1786–1853), 1849
- Josip Jelačić (1801–1859), 1849
- František Khevenhüller-Metsch (1783–1867), 1849, zemský velitel v Čechách
- Johann Nepomuk Berger von der Pleisse (1768–1864), 1849
- Ferenc Gyulai (1798–1868), 1850, rakouský ministr války
- Jiří Antonín Thurn-Valsássina (1788–1866), 1850
- Karel Schwarzenberg (1802–1858), 1854
- Ludwig von Benedek (1804–1881), 1859
- Johann Baptist Coronini-Cronberg (1794–1880), 1860, chorvatský bán
- August von Degenfeld-Schonburg (1798–1876), 1860, rakouský ministr války
- Johann Nobili (1798–1884), 1861, nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
- Anton Prokesch von Osten (1795–1876), 1863
- Lazar Mamula (1795–1878), 1865, guvernér v Dalmácii
- Friedrich von Teuchert (1797–1872), 1865, náměstek ministra války
- arcivévoda Vilém (1827–1894), 1867
- Josip Maroičić (1812–1882), 1868
- Wilhelm von Ramming (1815–1876), 1868
- Josef von Schmerling (1806–1884), 1868
- Mořic Braida (1802–1872), 1868
- Johann Karl Huyn (1812–1889), 1871, zemský velitel v Čechách
- Franz von John (1815–1876), 1873, rakousko-uherský ministr války
- Anton Mollinary (1820–1904), 1873
- Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1817–1896), 1874, rakousko-uherský ministr války
- Josip Filipović (1819–1889), 1874
- Franz Philippović (1820–1903), 1874
- Ferdinand von Bauer (1825–1893), 1881, rakousko-uherský ministr války
- František Thun-Hohenstein (1826–1888), 1881
- Eduard von Litzelhofen (1820–1882), 1881, zemský velitel v Čechách
- Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (1821–1891), 1882, rakousko-uherský ministr války
- Anton von Schönfeld (1827–1897), 1886, náčelník rakousko-uherského generálního štábu
- Philipp Grünne (1833–1902), 1889, zemský velitel v Čechách
- Friedrich von Teuchert-Kauffmann (1831–1913), 1889, zemský velitel v Tyrolsku
- Wilhelm von Reinländer (1829–1910), 1889, generální inspektor rakousko-uherské armády
- Géza Fejérváry (1833–1914), 1890, uherský ministr zeměbrany
- Zeno Welsersheimb (1835–1921), 1890, rakouský ministr zeměbrany
- Emil David von Rhonfeld (1837–1918), 1893, guvernér v Dalmácii
- Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908), 1894
- Gustav von Thoemmel (1829–1902), 1895, rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
- Eugen von Albori (1838–1915), 1897, guvernér v Bosně a Hercegovině
- Albín z Teuffenbachu (1834–1920), 1897
- Ludwig Fabini (1830–1906), 1898, zemský velitel v Čechách
- Emanuel von Merta (1836–1899), 1898
- Hugo von Klobus (1840–1906), 1901, zemský velitel v Chorvatsku
- Franz Xaver von Schönaich (1844–1916), 1904, rakouský ministr zeměbrany
- Karl Drathschmidt (1837–1922), 1904, ředitel Tereziánské vojenské akademie
- Hubert von Czibulka (1842–1914), 1905, zemský velitel v Čechách
- Julius von Latscher-Lauendorf (1846–1909), 1905, rakouský ministr zeměbrany
- Lajos Jekelfalussy (1848–1911), 1906, uherský ministr zeměbrany
- Stefan Babić (1841–1928), 1907
- Albert von Koller (1849–1942), 1907, zemský velitel v Čechách
- Rudolf von Chavanne (1850–1936), 1907, zemský velitel v Chorvatsku
- Oskar Potiorek (1853–1933), 1908
- Mansuet Versbach (1845–1912), 1908, velitel ve Vídni
- Ernst von Leithner (1852–1914), 1911, velitel ve Štýrském Hradci
- Vojtěch Benda (1852–1923), 1911, generální inspektor pevnostního dělostřelectva
- Sigmund Benigni (1855–1922), 1915
- Alfred Rohm (1858–1925), 1915, zástupce ministra války
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 1011 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 439–440 ISBN 80-7185-057-8
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Wien, 2006; 115 s. dostupné online
- ↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; 211 s. dostupné online
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Historie rakousko-uherské armády dostupné online