Polní zbrojmistr

Polní zbrojmistr (Feldzeugmeister, zkratka FZM) byla vojenská hodnost užívaná v různých evropských armádách. Historicky se vyvinula z postu velitele dělostřelectva (mistr zbroje). V císařské armádě byl titul polního zbrojmistra s určením pozice ve vojenské hierarchii udělován od třicetileté války. Příležitostně byl do 18. století udělován i titul Generální polní zbrojmistr (General Feldzeugmeister, GFZM), tato hodnost byla ale užívána sporadicky v řadách příslušníků rodin vládnoucích německých knížat. V rakouské a rakousko-uherské armádě byl polní zbrojmistr prakticky až do rozpadu monarchie druhou nejvyšší hodností, stál hierarchicky mezi polním maršálem a polním podmaršálkem. Na stejné úrovni jako polní zbrojmistr byli generálové dalších zbraní (generál kavalérie, generál pěchoty) a admirál c.k. námořnictva.^[1] Hodnostně byl polní zbrojmistr označen třemi stříbrnými hvězdami na zlatě vyšívaném prýmku. Měl nárok na oslovení Excelence a v 19. a 20. století mu příslušela třetí platová stupnice c.k. armády (plat 8 400 zlatých ročně).^[2] K poklesu významu hodnosti polního zbrojmistra došlo za první světové války, kdy byla v roce 1915 ustavena nadřízená hodnost generálplukovníka. Ještě do roku 1918 bylo ale jmenováno několik polních zbrojmistrů, historicky posledním nositelem hodnosti byl hrabě Johann Salis-Seewis (1862-1940), který byl na polního zbrojmistra povýšen 1. listopadu 1918.

V české literatuře se do češtiny překládá jako generální polní zbrojmistr britská hodnost Master General of the Ordnance, což však nebyla vojenská hodnost, ale úřad ve vládě existující od poloviny 16. století do roku 1855, kdy bylo zřízeno ministerstvo války.

Polní zbrojmistři rakouské a rakousko-uherské armády 17.–20. století[editovat | editovat zdroj]

Uvedený seznam není úplný, představuje jen významné osobnosti, u nichž byla hodnost polního zbrojmistra nejvyšší dosaženou v rakouské a rakousko-uherské armádě. Datum povýšení do funkce polního zbrojmistra je uvedeno za závorkou s životopisnými daty.^[3]^[4]

Jan Filip Breuner (1588–1632), 1632
markrabě Vilém Bádenský (1593–1677), 1635
Karel Ludvík de Souches (†1691), 1689
Filip Emerich z Metternichu (1628–1698), 1693
František Karel Auersperg (1660–1713), 1701
Claude Alexandre Bonneval (1675–1747), 1723
František Antonín Wallis (1678–1737), 1735
Johann Friedrich Diesbach (1677–1751), 1744
Antonín Ferdinand Feuerstein (1691–1780), 1748
Jan Karel Chotek (1704–1787), 1748
Ferdinand Harsch (1704–1792), 1748
Ottavio Piccolomini (1698–1757), 1748
Adam Batthyány (1722–1787), 1761
Andrzej Poniatowski (1735–1773), 1771
Richard d'Alton (1732–1790), 1787
Franz von Clerfayt (1733–1798), 1788
Friedrich Wilhelm Hohenlohe-Kirchberg (1732–1796)
Josef Antonín Mitrovský z Nemyšle (1733–1808), 1789
František Josef Kinský (1739–1805), 1794
František Václav z Kounic (1742–1825), 1794
Olivier Wallis (1742–1799), 1794
Jean Pierre Beaulieu (1725–1819), 1796
Maxmilián Baillet de Latour (1737–1806), 1796
princ Vilém Oranžský (1774–1799), 1798
Paul Kray von Krajowa (1735–1804), 1799
Franz von Lauer (1736–1803), 1800
arcivévoda Antonín (1779–1835), 1804
arcivévoda Rainer (1783–1853), 1808
Eugen Argenteau (1743–1819), 1808
Vincenc Libštejnský z Kolovrat (1749–1824), 1808, zemský velitel v Čechách
Wilhelm von Kerpen (1741–1823), 1808, viceprezident Dvorské válečné rady
Thomas von Brady (1752–1827), 1809, guvernér v Dalmácii
Jeroným Colloredo-Mansfeld (1775–1822), 1813
Ignácz Gyulay (1763–1831), 1813
Mikuláš II. Esterházy z Galanty (1765–1833), 1817
arcivévoda Ludvík (1784–1864), 1818
arcivévoda Maxmilián (1782–1863), 1818
Alois Gonzaga z Lichtenštejna (1780–1833), 1830
Theodor Baillet de Latour (1780–1848), 1846, rakouský ministr války
František Antonín Kinský (1779–1864), 1846
Julius von Haynau (1786–1853), 1849
Josip Jelačić (1801–1859), 1849
František Khevenhüller-Metsch (1783–1867), 1849, zemský velitel v Čechách
Johann Nepomuk Berger von der Pleisse (1768–1864), 1849
Ferenc Gyulai (1798–1868), 1850, rakouský ministr války
Jiří Antonín Thurn-Valsássina (1788–1866), 1850
Karel Schwarzenberg (1802–1858), 1854
Ludwig von Benedek (1804–1881), 1859
Johann Baptist Coronini-Cronberg (1794–1880), 1860, chorvatský bán
August von Degenfeld-Schonburg (1798–1876), 1860, rakouský ministr války
Johann Nobili (1798–1884), 1861, nejvyšší hofmistr císařovny Alžběty
Anton Prokesch von Osten (1795–1876), 1863
Lazar Mamula (1795–1878), 1865, guvernér v Dalmácii
Friedrich von Teuchert (1797–1872), 1865, náměstek ministra války
arcivévoda Vilém (1827–1894), 1867
Josip Maroičić (1812–1882), 1868
Wilhelm von Ramming (1815–1876), 1868
Josef von Schmerling (1806–1884), 1868
Mořic Braida (1802–1872), 1868
Johann Karl Huyn (1812–1889), 1871, zemský velitel v Čechách
Franz von John (1815–1876), 1873, rakousko-uherský ministr války
Anton Mollinary (1820–1904), 1873
Franz Kuhn von Kuhnenfeld (1817–1896), 1874, rakousko-uherský ministr války
Josip Filipović (1819–1889), 1874
Franz Philippović (1820–1903), 1874
Ferdinand von Bauer (1825–1893), 1881, rakousko-uherský ministr války
František Thun-Hohenstein (1826–1888), 1881
Eduard von Litzelhofen (1820–1882), 1881, zemský velitel v Čechách
Artur Maximilian von Bylandt-Rheidt (1821–1891), 1882, rakousko-uherský ministr války
Anton von Schönfeld (1827–1897), 1886, náčelník rakousko-uherského generálního štábu
Philipp Grünne (1833–1902), 1889, zemský velitel v Čechách
Friedrich von Teuchert-Kauffmann (1831–1913), 1889, zemský velitel v Tyrolsku
Wilhelm von Reinländer (1829–1910), 1889, generální inspektor rakousko-uherské armády
Géza Fejérváry (1833–1914), 1890, uherský ministr zeměbrany
Zeno Welsersheimb (1835–1921), 1890, rakouský ministr zeměbrany
Emil David von Rhonfeld (1837–1918), 1893, guvernér v Dalmácii
Rudolf Ferdinand z Lobkowicz (1840–1908), 1894
Gustav von Thoemmel (1829–1902), 1895, rakousko-uherský vyslanec v Srbsku
Eugen von Albori (1838–1915), 1897, guvernér v Bosně a Hercegovině
Albín z Teuffenbachu (1834–1920), 1897
Ludwig Fabini (1830–1906), 1898, zemský velitel v Čechách
Emanuel von Merta (1836–1899), 1898
Hugo von Klobus (1840–1906), 1901, zemský velitel v Chorvatsku
Franz Xaver von Schönaich (1844–1916), 1904, rakouský ministr zeměbrany
Karl Drathschmidt (1837–1922), 1904, ředitel Tereziánské vojenské akademie
Hubert von Czibulka (1842–1914), 1905, zemský velitel v Čechách
Julius von Latscher-Lauendorf (1846–1909), 1905, rakouský ministr zeměbrany
Lajos Jekelfalussy (1848–1911), 1906, uherský ministr zeměbrany
Stefan Babić (1841–1928), 1907
Albert von Koller (1849–1942), 1907, zemský velitel v Čechách
Rudolf von Chavanne (1850–1936), 1907, zemský velitel v Chorvatsku
Oskar Potiorek (1853–1933), 1908
Mansuet Versbach (1845–1912), 1908, velitel ve Vídni
Ernst von Leithner (1852–1914), 1911, velitel ve Štýrském Hradci
Vojtěch Benda (1852–1923), 1911, generální inspektor pevnostního dělostřelectva
Sigmund Benigni (1855–1922), 1915
Alfred Rohm (1858–1925), 1915, zástupce ministra války

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 1011 ISBN 80-7185-057-8
↑ Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 439–440 ISBN 80-7185-057-8
↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Wien, 2006; 115 s. dostupné online
↑ SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; 211 s. dostupné online

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Historie rakousko-uherské armády dostupné online

[1] Ottův slovník naučný, díl 9.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 1011 ISBN 80-7185-057-8

[2] Ottův slovník naučný, díl 11.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 439–440 ISBN 80-7185-057-8

[3] SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Kaiserliche und k.k. Generale (1618–1815); Wien, 2006; 115 s. dostupné online

[4] SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918; Wien, 2007; 211 s. dostupné online

[1]

[2]

[3]

[4]