Červený šátek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Knötel III, 1.jpg

Červený šátek na krku býval viditelným symbolem rekruta (odvedence do armády) pruské infanterie. Nosili jej i řadoví vojáci nebo vysloužilci, kteří žili většinou v bídných poměrech, ale červený šátek jim dodával sebevědomí a sloužil jako poznávací znamení.[1]

V Československu byl symbol rekrutského červeného šátku použit zprvu v mládežnické levicové organizaci Spartakovi skauti práce a v roce 1949 v Pionýrské organizaci ČSM založené Komunistickou stranou Československa.[2][3]

Hromadná emigrace pod ochranou červeného šátku[editovat | editovat zdroj]

V prosinci roku 1740 armáda pruského krále Fridricha II. Velikého vtrhla do Slezska a začaly Války o rakouské dědictví. V té době násilná rekatolizace v českých zemích vedla do žalářů přeplněných zmučenými evangelíky, k ženám i mužům přikovaným ke kládám či kárám na nucených otrockých pracích a k dětem, jež byly katolickou vrchností posílány na převýchovu neznámo kam. Už Fridrich Vilém I., otec Fridricha II. Velikého, poskytl útočiště pobělohorským exulantům,[4] proto vojáci pruského krále ve slezských válkách osvobozovali tyto vězně, zcelovali jejich rodiny a poskytovali jim pomoc i ochranu všude, kde to bylo možné. Po schůzce mluvčího tajných evangelíků (listopad 1741, Hradec Králové) s pruským generálem Christophem Wilhelmem von Kalcksteinem dal pruský král kazateli Janu Liberdovi plnou moc k organizování hromadné emigrace českých protestantů do nově získaného území, tj. do pruského Slezska – s prvním shromaždištěm v Münsterbergu.[zdroj?]

Bývalo běžné, že cizí vojsko na dobytém území verbovalo místní muže, aby doplnilo své stavy. Červený šátek na krku rekruta viditelně oznamoval, že jeho nositel patří jen armádě a žádná vrchnost už nad ním nemá moc. Zájemci o emigraci z řad skryté církve dostali od „nepřátelské“ pruské armády kromě krycích červených šátků a pasů rekrutů i slib, že v exilu, v pruském království nebudou podléhat branné povinnosti. Poté odcházely do vyhnanství celé rodiny s Biblí kralickou (která byla na indexu)[5] v ruce, s šátkem na krku a s důvěrou v poctivost slibů pruského krále Fridricha II. Velikého.[1]

Písně[editovat | editovat zdroj]

Červený šátečku kolem se toč. Má milá se hněvá. Já nevím proč. Tralala červená fiala. Tralala fialenka.

Tato píseň je torzem české lidové písně, která – ačkoli se je jeví jako veselá – veselá není. Píseň je o končícím vztahu a o vojně. Vojenská síla byla odjakživa nástrojem „pánů“ a slovo „vojna“ byl ve starší češtině široký pojem, znamenající jak armádu, tak válku. Verze zachovaná potomky českých exulantů pokračovala: Jen se mi, má milá, dobře chovej. Koupím ti prstýnek nevím jakej... Já se ti, můj milý, dobře chovám. Dal si mi šáteček, už ho nemám... Když jsem si v potoce ruce myla, šátek jsem do vody upustila. Tralala.

V českých pionýrských písních jsou šátky šťastného mládí opěvovány jako rudé, např.: Rudé máme na krku šátky jako rozkvetlý vlčí mák.[6]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Pozváni do Slezska : vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 599 pages s. ISBN 80-7017-553-2. S. 17–33. 
  2. František Budský: Historie dětského pokrokového hnutí: přispěvek k dějinám dětského hnutí, 1961, s. 158.
  3. Komunistická mládež. Radikální aktivismus mezi třídní a nacionální identitou [online]. [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  4. ŠTĚŘÍKOVÁ, EDITA. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století. 1. vyd. vyd. Praha: KALICH 746 pages s. ISBN 80-7017-253-3. 
  5. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: Volné myšlenky, 1911 [cit. 2020-09-26]. Dostupné online. 
  6. DOLEŽAL, Miloš. Pionýři, pionýři, udavačské děti - Magazín Reportér. reportermagazin.cz [online]. 2017-01-15 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (česky)