Husitské války na Moravě

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Husitské války na Moravě
konflikt: Husitské války
Bitva mezi husity a křižáky, Jenský kodex, 15. století
Bitva mezi husity a křižáky, Jenský kodex, 15. století
trvání: 30. července 141930. května 1434
místo: Moravské markrabství, Země Koruny české
výsledek: vítězství umírněných husitů
strany
Husitská korouhev.svg moravští husité
  • moravská husitská šlechta

Husitská korouhev.svg čeští husité

Vlajka Litevského velkoknížectví Litevské velkoknížectví

Banner of the Holy Roman Emperor with haloes (1400-1806).svg Svatá říše římská

Flag of Sigismund of Hungary.svg Uherské království

velitelé
Husitská korouhev.svg Diviš Bořek z Miletínka
Husitská korouhev.svg Hašek z Valdštejna
Tovačovský z Cimburka.jpg Jan Tovačovský z Cimburka
Husitská korouhev.svg Petr Strážnický z Kravař
Znak Litevského velkoknížectví Zikmund Korybutovič
Olomouc diocese.png Jan XII. Železný
Arms of Counts of Habsbourg.svg Albrecht II. Rakouský
Party per pale demo.svg Přemysl I. Opavský

Husitské války, jejichž centrem se ve 20. a 30. letech 15. století staly zejména Čechy, probíhaly i na území Moravy, i když zde měly svá specifika a svůj odlišný průběh. Husitství se zde stalo jakýmsi politickým a vojenským zápasem husitské šlechty a moravského markraběte o hegemonii v zemi. Silnou úlohu v protihusitském tažení zde hrála města i církev a Morava se tak částečně vymkla vlivu husitství.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Počátky husitství na Moravě[editovat | editovat zdroj]

Morava stejně jako Čechy se na počátku 15. století otevřela vlivu reformátorů, v jejich čele stál Mistr Jan Hus. Již moravský markrabě Jošt Lucemburský se zajímal o Viklefovy spisy i o Husovu nauku. Na jihozápadní Moravě před rokem 1409 působil i Jan Žižka, který odtud v roce 1410 odešel spolu s Janem Sokolem z Lamberka do bitvy u Grunwaldu. Husitství se však na Moravě rozšířilo zejména zásluhou zemského hejtmana Lacka z Kravař. O husitství se opírala i část moravské vyšší a nižší šlechty, která využívala patronátního práva nad kostely a fary obsazovala husitskými knězi. Husitství tedy prorazilo na Moravě zejména na venkov. V roce 1415 přidala většina moravské šlechty své pečetě pod Stížný list českých a moravských pánů do Kostnice na protest proti upálení Jana Husa. Opakem se stala velká města, která byla v přecházejících střetnutích, zejména v markraběcích válkách v neustálém konfliktu se šlechtickými vojenskými družinami, které olupovaly měšťany na cestách a snažily se města ovládnout. Ta se přiklonila na stranu Zikmunda Lucemburského, který se po smrti Václava IV. stal jeho nástupcem jak na českém trůně, tak i moravským markrabětem.

První boje[editovat | editovat zdroj]

K prvním konfliktům na Moravě došlo již roku 1419. Třebovská kronika uvádí, že "tohoto roku husité Moravu na mnoha místech pustošili." Bližší zprávy o bojích neexistují, jednalo se zřejmě jen o menší střetnutí, která se svou organizovaností a rozsahem nemohla srovnávat s akcemi v Čechách. Na vánoce roku 1419 se v Brně objevil Zikmund Lucemburský, kde zasedal zemský sněm. Ten přijal Zikmunda jako moravského markraběte a ustanovil novým zemským hejtmanem Jindřicha Plumlovského z Kravař. Zikmundovy první křížové výpravy v létě roku 1420, která vyvrcholila bitvou na Vítkově, se však zúčastnila jen velmi malá část moravské šlechty, z významnějších pánů pouze Oldřich z Boskovic a bratří z Ronova. Moravští páni se však účastnili podzimního tažení do Prahy, které v bitvě pod Vyšehradem pro ně skončilo tragicky. Na bojišti mezi mrtvými zůstal jak zemský hejtman Jindřich z Kravař, tak výkvět moravské šlechty, další páni byli zajati. Po tomto neúspěšném tažení se Zikmundova vojska stáhla na Moravu a Zikmund zde rozběhl diplomatickou kampaň, když městům potvrzoval a uděloval privilegia s poukazem na jejich boj proti husitům. Roku 1421 došlo k jarnímu tažení husitů na západní Moravu, kde husité obsadili několik měst ležících na česko-moravské zemské hranici a na jihovýchodní Moravě vzniklo středisko radikálních husitů - tábor v Nedakonicích. Dne 4. června 1421 se v Čáslavi uskutečnilo jednání politické reprezentace, na němž Moravu zastupoval nový zemský hejtman Vilém I. z Pernštejna a s ním nejvýznamnější páni z husitské šlechty - Petr z Kravař a Strážnice a Jan z Lomnice. Moravané se zavázali přijmout čtyři artikuly pražské, ale odmítli okamžitě vypovědět poslušnost Zikmundovi Lucemburskému a souhlasit s polskou kandidaturou na český trůn. V říjnu až prosinci téhož roku došlo k tažení Zikmundových vojsk v rámci druhé křížové výpravy, jež na Moravě marně dobývala Uherský Ostroh Haška z Valdštejna a Tovačov Jana Tovačovského z Cimburka. Během tažení Zikmund na zemském sněmu v Brně 17. listopadu donutil většinu moravské šlechty k odřeknutí kalicha, ale druhá křížová výprava poté v Čechách zkrachovala v bitvách u Kutné Hory a Habrů.

Válka o Moravu[editovat | editovat zdroj]

Rotunda sv. Pantaleona zničená spolu s pustiměřským klášterem husity

Roku 1422 došlo k několika menším vojenským akcím, které však neměly žádný strategický význam. Největší akcí se stalo dobývání Uherského Ostrohu vojsky Zikmunda a Albrechta. Během něho došla k obléhatelům zpráva, že se ze severu blíží vojska litevského knížete Zikmunda Korybutoviče, a tak obléhání bylo skončeno a vojsko se stáhlo do Uher. Téhož roku došlo také k důležité změně na Moravě ve smyslu politickém. Albrecht II. Habsburský si vzal dceru Zikmunda Lucemburského a v roce 1423 se stal moravským markrabětem. Moravská husitská šlechta sice slíbila poslušnost novému vladaři, ovšem menší radikální část již byla na straně českých husitů a na Moravě tak začaly vznikat husitské ostrůvky. Proti nim vystupoval zejména olomoucký biskup Jan XII. Železný, který sám vedl své bojovníky proti husitům. V letech 1422 a 1423 např. obléhal a dobyl hrady Račice, Černá Hora, Boskovice, Kunštát či Nový hrad. V létě roku 1423 přitáhla na Moravu výprava orebitů a pražanů pod vedením Haška z Valdštejna a Bořka z Miletínka, která dobyla několik významných bodů jako Vyškov, Melice, Kvasice a Slavkov, ale nejvýznamnější byla bašta Jana Železného - biskupské město Kroměříž. Dobyt byl načas i Přerov, který se stal jedním z významných opěrných bodů husitů. Na podzim došlo k dalšímu husitskému tažení, které vedl osobně Jan Žižka. Jeho vojska však přešla pouze přes jihozápad Moravy do Čech. K významným událostem došlo v roce 1424. Vojska Albrechta Habsburského byla třikrát na Moravě a pokoušela se tuto Albrechtovu državu ovládnout. Hlavní nápor byl veden na střední Moravu, kde se jeho vojska pokoušela zlikvidovat husitské posádky, které byly na obsazených základnách od předchozího roku. S přicházejícím podzimem však došlo k husitskému tažení, při kterém Jan Žižka u Přibyslavi zemřel. Husité poté v tažení pokračovali a dobyli Třebíč, Ivančice, Boskovice, Letovice a Mohelnici. Na počátku roku 1425 obsadili přívrženci Zikmunda Korybutoviče Petr Holý a Dobeš Puchala kartuziánský klášter Dolany a poté hrady Hluboký a Majetín, odkud ohrožovali spolu s Janem Tovačovským z Cimburka a Petrem Strážnickým z Kravař Olomouc. V tomto roce se též uskutečnily další výpravy husitů z Čech na Moravu. Husitům se sice nepodařilo dobýt Znojmo a Jihlavu, ovšem dalších cílů bylo dosaženo a jihozápadní Morava se stala integrální součástí táborského svazu. Díky biskupovi Janu Železnému a jeho vojsku čítající v té době 1500 mužů se podařilo udržet Albrechtu Habsburskému Olomouc. Na střední Moravě však došlo k převaze husitských příznivců a situace se pro moravského markraběte stala krajně nepříznivou.

Vojenská hegemonie husitů[editovat | editovat zdroj]

V roce 1426 se připravovalo tažení Albrechta Habsburského proti husitům, ale ti ho předešli a udeřili první. Dobyty byly Mikulov, Podivín, Břeclav a v Rakousku Valtice. Další Albrechtovy pokusy byly odraženy právě u Břeclavi, kam husité vložili posádku. K velké husitské ofenzívě pod vedením Jana Tovačovského z Cimburka došlo v roce 1427 na severní Moravě, byly obsazeny města Přerov, Nový Jičín, Fulnek, Odry, Hranice a Moravský Šternberk. Biskup Jan XII. Železný a jeho spojenec kníže Přemysl I. Opavský se tak dostali do defenzívy. V zimě roku 1427 - 1428 se uskutečnila velká výprava všech tří husitských svazů pod vedením Prokopa Holého z Čech přes Moravu a Horní Uhry do Slezska. V roce 1428 přišel na Moravu kníže Zikmund Korybutovič, který zde působil v husitské posádce v Odrách. Husitské výpravy se v následujícím období opakovaly a vedly tak k rozkladu protihusitské koalice na severní Moravě. Unavený biskup Jan XII. Železný opustil svůj olomoucký úřad a odešel do Uher, kde mu byla udělena kardinálská hodnost a kde obdržel vácovské biskupství. Boje na Moravě dále pokračovaly, husitům se podařilo získat některá další města, ale vyčerpávající války vedly k prvním dohodám o příměří mezi znepřátelenými stranami. Roku 1431 se uskutečnila pátá křížová výprava do Čech, která dopadla katastrofou v bitvě u Domažlic. Lépe si vedl Albrecht II. Habsburský, jehož vojska vtrhla tohoto roku na Moravu a svedla v okolí Brna vítěznou bitvu s moravskými husity, o níž se nedochovaly téměř žádné zprávy. Přesto se však Albrechtovi nepodařilo Moravu vojensky ovládnout a byl odtud vytlačen. Husité v čele s Janem Tovačovským z Cimburka pořádali z Moravy až do roku 1434 výpravy do Horních Uher, táboři pronikli v roce 1433 až na Spiš.

Konec válek[editovat | editovat zdroj]

Mikoláš Aleš - Nad hrobem božího bojovníka

Roku 1434 došlo k vyvrcholení rozkolu mezi husitskými radikály a umírněnými kališníky. Ti se spojili s katolíky a porazili tábority a sirotčí svaz v bitvě u Lipan. Husitští páni vzešli z této bitvy posilněni. Neustoupili od programu čtyř artikulů a pokračovali v úsilí o jeho uznání koncilem, králem Zikmundem i markrabětem Albrechtem. Moravané uzavřeli 9. září 1434 v Brně konečně ladnfrýd s Albrechtem, přijali ho za svého pána a on jim potvrdil privilegia. Kromě moravských pánů přiložil k tomuto dokumentu svou pečeť i olomoucký biskup Kuneš ze Zvole a opavský vévoda Václav II. Opavský. Současně probíhala jednání o programu čtyř artikulů, která skončila po složitých jednáních až 5. července 1436, kdy byl v Jihlavě vyhlášen smír mezi církví a obecným sněmem království Českého a markrabství Moravského, čímž byla potvrzena Basilejská kompaktáta.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MEZNÍK, Jaroslav. Lucemburská Morava 1310-1423. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 562 s. ISBN 80-7106-363-0. 
  • Vlastivěda moravská - Dějiny Moravy I., Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, 1991, ISBN 80-85048-17-5
  • Jiří Jurok, Moravský severovýchod v epoše husitské revoluce, Nový Jičín 1998.
  • Josef Válka, Husitství na Moravě - Náboženská snášenlivost - Jan Amos Komenský, Matice moravská, 2005, ISBN 80-86488-17-9.