Vlastimil Rada

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vlastimil Rada
ak. mal. Vlastimil Rada
ak. mal. Vlastimil Rada
Narození5. dubna 1895
České Budějovice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí22. prosince 1962 (ve věku 67 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Národnostčeská
VzděláníAkademie výtvarných umění v Praze
Alma materAkademie výtvarných umění v Praze
Povolánímalíř
Oceněnínárodní umělec (1958)
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vlastimil Rada (5. dubna 1895, České Budějovice[2]22. prosince 1962, Praha) byl český grafik, malíř (zejména krajinář), ilustrátor a spisovatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v rodině c. k. středoškolského profesora Petra Rady (* 1857) a jeho manželky Oldřišky Addeové (* 1858). Rodina se brzy přestěhovala do Prahy, kde Vlastimil navštěvoval školy. V letech 19121919 vystudoval malbu na Akademii výtvarných umění v Praze u profesorů Maxe Švabinského, Jana Preislera a sochařství u Jana Štursy. Jako student roku 1913 podnikl studijní cestu do Francie, zejména aby se seznámil s dílem Paula Cézanna. Byl členem a teoretikem výtvarného odboru Umělecké besedy (od r. 1913) a hlavním představitelem jejího reformního venkovského křídla kolem Jarešovy skupiny. V letech 1920–1925 žil v Železném Brodě, potom již stále v Praze.

Výtvarná tvorba[editovat | editovat zdroj]

Navazoval na tradici české krajinomalby, kterou obohatil zejména o poesii zimy na Železnobrodsku. Vesnické domky v zachmuřené zimní krajině, motivy s prostými příběhy lidí navazující na alšovskou tradici jsou hlavními znaky jeho tvorby. Společně s V. Rabasem, V. Sedláčkem a J. Kojanem je hlavním představitelem moderní národní tradice v české krajinomalbě v období mezi I. a II. světovou válkou. Krajina v sytém zeleno (modro)-bílo-hnědém barevném akordu zůstala v olejomalbě jeho výtvarnou doménou až do smrti. Již roku 1917 projevil tyto tendence v kresbě, která se vyznačovala po celý život charakteristickou nervní "roztřesenou" obrysovou linkou a bledým barevným laděním akvarelu. Proslavil se také jako autor knižních obálek a ilustrátor, především děl ruské klasiky (Nikolaj Vasiljevič Gogol, Anton Pavlovič Čechov, Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin), Charlese Dickense, ale také hojně knih české klasiky, například Alois Vojtěch Šmilovský: Za ranních červánků, Alois Jirásek, Eduard Bass, Jan Neruda nebo studentské romány Jaroslava Žáka. V nich osvědčoval svůj smysl pro humor.

V letech 19181920 byl krátce členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[3] Od roku 1920 pravidelně vystavuje s Uměleckou besedou. Ve třicátých letech pravidelně vystavuje v zahraničí (opakovaně na Bienále v Benátkách, ve vídeňském Kunstlerhausu, na mezinárodní výstavě v Carnegie Institutu v Pittsburghu, na výstavě Umění a techniky v Paříži, dále i v Bruselu, Moskvě a ve Florencii). Od roku 1937 se stal dopisujícím členem spolku Wiener Sezession. V roce 1942 se stává přesedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Roku 1945 byl jmenován profesorem AVU a vyučoval až do své smrti. V roce 1958 byl jmenován národním umělcem. Svým dílem je zastoupen ve sbírkách Národní galerie, Moravské galerie v Brně, Galerii Středočeského kraje, Galerie hl.m.Prahy a v mnoha soukromých sbírkách. Stálou expozici má v Městské galerii Vlastimila Rady v Železném Brodě.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Bohatýrská trilogie, spolu s Jaroslavem Žákem, Praha : SNKLHU, 1959, trilogie obsahuje:
    • Vzpoura na parníku „Primátor Dittrich“
    • Dobrodružství šesti trampů (Nové pověsti české)
    • Z tajností žižkovského podsvětí
Poznámka

Pod jeho jménem vydal Karel Poláček v roce 1941 svůj román Hostinec "U kamenného stolu" (zfilmován byl v roce 1948 [4], do kin uveden roku 1949).

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • 1935 – Mezinárodní výstava současného umění, Brusel, čestná cena
  • 1936 – Mezinárodní výstava grafického umění, Florencie, zlatá medaile
  • 1937 – Mezinárodní výstava, Paříž, 2 zlaté medaile za malbu a ilustraci
  • 1949 – Státní cena za soubor ilustrací díla Aloise Jiráska
  • 1954 – Laureát státní ceny Klementa Gottwalda
  • 1958 – Národní umělec
  • 1962 – Řád republiky ŘR

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šourek, K.: Tradice realismu v díle Vlastimila Rady. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1949.
  • Květ, J.: Vlastimil Rada: Malíř a ilustrátor. Praha: SNKLHU, 1953.
  • Kotalík, J.: Vlastimil Rada 1895/1962. Národní galerie v Praze (katalog výstavy), 1976.
  • Orlíková Brabcová, J. A., Kotalík, J.: Vlastimil Rada: Výstava k 90. výročí narození. Katalog výstavy, Staroměstská radnice, 1985.
  • Radová, Š., Fremlová, V.: Čtyři generace Radů. Železný Brod: Město Železný Brod, 2020.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, díl II., N-Ž, editor Anděla Horová, Academia Praha 1995, str. 667 – 668.
  • Černý, F.: Theater – Divadlo. Praha: Orbis, 1965, str. 84.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]