Východočeská galerie v Pardubicích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Východočeská galerie v Pardubicích je příspěvkovou organizací zřizovanou Pardubickým krajem. Získává, shromažďuje, uchovává, eviduje, odborně zpracovává a zpřístupňuje veřejnosti sbírky výtvarného umění. Galerie pořádá krátkodobé výstavy a stálé expozice, vydává odborné publikace, ke svým expozicím připravuje kulturně výchovné pořady pro veřejnost.

Historie a sbírky galerie[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byla původně Krajská galerie v Pardubicích zřízena již v roce 1953, pro její rozvoj a zejména její sběratelskou činnost byla rozhodující až 60. léta, kdy se galerie osamostatnila a začala používat i dnešní název Východočeská galerie v Pardubicích.
Vedle sbírkotvorné činnosti, orientované zejména na regionální okruh působnosti a tradiční krajinomalbu, byla v 60. letech věnována zvýšená pozornost i modernímu a soudobému umění ( Mikuláš Medek, Otakar Slavík, Jan Kotík, Adriena Šimotová, Karel Nepraš, Jaroslav Vožniak, Valerián Karoušek, Zdeněk Sklenář, František Muzika, Zdeněk Palcr, Zbyněk Sekal, Josef Istler, Jan Šerých, Čestmír Kavka, Jiří Hilmar, Václav Boštík, Stanislav Podhrázský).
V roce 1962 byla otevřena první stálá expozice Českého výtvarného umění 20. století, i když ještě s příliš znatelným důrazem na umění Východních Čech. V letech 1968-69 proběhly v Pardubicích dva ročníky ojedinělého sochařského sympozia Artchemo, které VČG pořádala ve spolupráci s tehdejším n. p. VCHZ Synthesia. Soustředilo se na dobově aktuální zkoumání možností využití umělých hmot v moderním výtvarném umění (Stanislav Kolíbal, Jan Hendrych, Věra Janoušková, Karel Malich, Karel Nepraš, Miloš Ševčík, Rudolf Volráb, Václav Mergl, Josef Jankovič, Miloš Urbásek, Dalibor Chatrný). Teoreticky se na něm podílel Jiří Toman a Jaromír Zemina. Sympozium však bylo, stejně jako celé toto období dynamického a progresivního rozvoje sbírky, ukončeno normalizačními zákroky, zákazy i změnami ve vedení galerie a kontinuita budování sbírky byla na dlouhá léta přerušena.
Stagnace sbírkového programu byla provázena neadekvátním extenzívním růstem počtu sbírek. Nejen vlastními a ne vždy kompetentními nákupy často i tendenčního umění, včetně umění regionálního, ale i neuváženými převody z MK a dalších institucí, např. AVU v Praze a Armádního studia. Sbírka však byla i tehdy obohacena o některá kvalitní díla umění 19. století, umění přelomu století a první poloviny století dvacátého, zejména krajinomalby.V této době byl zakoupen např. i ojedinělý soubor grafických listů B. Reynka, obrazy a kresby F. Ronovského, J. Pešicové, plastiky F. Štorka a díla mnohých dalších autorů. K postupným změnám docházelo již od konce osmdesátých let, kdy se jedním z hlavních cílů stalo navázání na kvalitní nákupy z let šedesátých. Do sbírek byla zařazena díla z Artchema a alespoň v rámci omezených finančních možností byla zakoupena díla, která měla alespoň z části napravit historicky deformovaný obraz českého umění 2. poloviny 20. století, jak bylo dosud ve sbírce galerie doloženo. V souvislosti s pro galerii přelomovými výstavami Evy Kmentové a Karla Malicha byla zakoupena i některá významná díla těchto autorů.
V období po roce 1989 se výstavní činnost galerie soustředila na prezentaci v té době veřejnosti ještě málo známých diskriminovaných osobností a výtvarných skupin, odrážejících skutečný stav moderního umění předchozích desetiletí (Linie, barva , tvar, Trasa, Nová citlivost, Nová figurace, Artchemo a mnohé další).
V tomto duchu byla již na počátku 90. let aktualizována i stálá expozice Českého moderního umění a v této souvislosti byla realizována i řada úspěšných nákupů do sbírek, zejména z 60. až 80. let ( Jiří Načeradský, Vladimír Janoušek, Věra Janoušková, Olbram Zoubek, Zdeněk Sýkora, Jiří Sopko, Michael Rittstein, Otakar Slavík, Jan Kotík, Zdena Fibichová, Vladimír Preclík, Květa Válová, František Kyncl, Alva Hajn, Jiří Lacina, Václav Vokolek, Milan Langer, Dalibor Chatrný, Ladislav Novák, Václav Stratil, Jiří Sopko, Adriena Šimotová, Miloš Šejn, Marian Palla, Petr Kvíčala, Stanislav Diviš, Jan Ambrůz, Vladimír Kopecký, Radoslav Kratina, Robert Piesen, Jiří Kolář, Běla Kolářová a mnozí další autoři ). V současné době se galerie věnuje také současnému aktuálnímu umění a hodlá i tímto směrem orientovat svůj akviziční program.
VČG neměla možnost navázat na předchozí historické sbírky a od počátku padesátých let byla budována na základě převodů z NG, Ministerstva školství a kultury, darů a vlastními nákupy.
Dnešní sbírkový fond tvoří menší kolekce českého umění 19. století, orientovaná zejména na krajinomalbu (Antonín Machek, August Bedřich Piepenhagen, Josef Mánes, Adolf Kosárek, Alois Bubák, Antonín Chittussi, Anton Waldhauser, Julius Mařákaj., sbírka českého umění 20. století a sbírka umění regionu. Nejrozsáhlejší je kolekce krajinomalby konce 19.století a první pol. 20. století. Zvláště početně je zde zastoupena tvorba krajinářů Železných hor a Vysočiny.
Významné jsou i soubory děl z období civilismu, neoklasicismu, sociálního umění 20. let a Skupiny 42. Z autorských kolekcí pak soubory Emila A. Pittermana-Longena, Jana Honsy, A. Hudečka, J. Panušky, F. Kavána, S. Máchala, J. Baucha, F. Muziky, M. Holého, J. Kotíka, J. Smetany, K. Lhotáka, E. Filly, F. Tichého, J. Gruse, O. Janečka, J. Trampoty.
V grafické sbírce jsou velmi dobře zastoupeni klasikové české moderní grafiky a tvorba 1. pol. 20. století. K zvláště významným souborům patří kolekce grafických listů F. Tichého, E. Filly, J. Konůpka a B. Reynka. V druhé polovině 90. let byl do sbírek zakoupen rozsáhlý soubor negativů Jiřího Tomana, který je postupně zpracováván a zveřejňován.

Sídla galerie[editovat | editovat zdroj]

Dům U Jonáše[editovat | editovat zdroj]

Dům U Jonáše na Pernštýnském náměstí je využíván Východočeskou galerií v Pardubicích pro konání výstav výtvarného umění, odborné oddělení nabízí komentované prohlídky probíhajících výstav, přednášky, besedy s významnými osobnostmi a setkání s umělci. Funguje zde také Tvůrčí atelier, který v rámci celoživotního vzdělávání nabízí doprovodné programy , animační (zážitkové) programy pro školy i veřejnost a v neposlední řadě tvůrčí dílny a workshopy. Tvůrčí ateliér nabízí příjemný prostor, kde mohou návštěvníci galerie objevovat svoji kreativitu, učit se výtvarným technikám nebo si jen odpočinout od shonu města a všedního dne. Výchovně – vzdělávací činnost probíhá pod vedením zkušeného lektora nebo umělců, kteří jsou experty v dané oblasti. Dětem, mládeži i dospělým zpřístupňují tradiční, méně tradiční či dokonce neobvyklé výtvarné postupy. Účastníci si je vyzkouší na vlastní kůži, vzniklé dílko či výrobek si pak navíc mohou odnést domů.

Pardubický zámek[editovat | editovat zdroj]

Prostor pardubického zámku využívá Východočeská galerie k výstavám výtvarného umění, sídlí zde také vedení organizace. V prvním patře je nyní dlouhodobě umístěna sbírka krajinomalby 19. a 20. století ze sbírek VČG. Probíhají zde také doprovodné kulturní akce k výstavám v rámci Tvůrčího atelieru, který nabízí doprovodné programy v rámci celoživotního vzdělávání. Pro návštěvníky jsou připraveny komentované prohlídky, besedy s umělci, animační programy a tvůrčí dílny, konají se zde koncerty apod.
Původně hospodářské budovy postavené v barokním stylu jsou součástí celkového areálu zámku, který je národní kulturní památkou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Katalogy[editovat | editovat zdroj]

  • Skupina 42, 2012, Příkazská P, Řeháková H, kat. 48 s., VČG v Pardubicích, GMU v Hradci Králové, ISBN 978-80-85112-62-7, 978-80-85025-96-5
  • Druhá příroda / Second Nature, 2008, Vladíková S, kat. 64 s., VČG v Pardubicích, ISBN 978-80-85112-56-6
  • Tvůrčí skupina Radar, 1963, kat. 16 s., VČG v Pardubicích

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]