Jan Trampota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Trampota

Jan Trampota
Narození 21. května 1889
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 19. října 1942 (ve věku 53 let)
Poděbrady
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vzdělání Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání malíř
Příbuzní Vratislav Trampota – syn
Podpis Jan Trampota - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Jana Trampoty v Pěčíně

Jan Trampota (21. května 1889 Žižkov[1], nyní Praha19. října 1942 Poděbrady) byl jeden z představitelů české krajinomalby a zakladatelů moderního českého výtvarného umění. Jeho obrazy patří k předním krajinám naší i evropské malby.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 21. května 1889 na Žižkově; pocházel z pěti dětí Jana a Vendelíny Trampotových. V roce 1910 se celá jeho rodina kromě Jana odstěhovala do Ameriky. V letech 1907–1909 studoval na Umělecko-průmyslové škole u prof. Emanuela Dítěte a večerní akt u prof. Jana Preislera.

Roku 1913 byl přijat do SVU Mánes[2] a od té doby se účastnil spolkových výstav a také výstav v cizině. Byl rozeným krajinářem. Hned od počátku patřil k mladým umělcům nové generace, kteří se zabývali otázkami tvorby a bojovali o nové umělecké vyjádření. V této době se formoval jeho talent a osobnost. V roce 1915 pobyl v Nové Vsi u Chotěboře na pozvání paní Jarmily Šťastné-Mixové (sestry Terezy Dubrovské) společně s Josefem Kubíčkem a Otakarem Nejedlým. Bylo to krátké a šťastné plodné období malířských zkušeností s trvale oblíbenými náměty stromů a pohledů do kraje konstruovanými s jednoduchostí a střídmostí. V této době u něj načas převládla i figurální kresba.

Podzim 1916 odešel do války, prošel Salzburg, Bergheim, Novo Ledo, Fondo a Mole.

V dubnu 1919 měl první soubornou výstavu se sochařem Josefem Kubíčkem.

1919 maloval na Slovensku.

1919–1920 dlel a maloval v Nových Hradech u Vysokého Mýta jako host Josefa Kubíčka. Vybíral si prosté a jednoduché náměty a dával rozsvítit barevným tónům ve větších plochách. Začínal malovat barevným pastelem a vytvářet si svůj vztah ke krajině oproštěný od náladovosti. Otevřel si cestu k přirozené kráse bez náladovosti a bez světelných ilusí barevné hry. Barvu spojil s tvarem, nechal se unášet harmonií přírodního řádu, hledal a objevil v něm kompozici české krajiny.

1921 se oženil, narodil se mu syn Vratislav.

1921–1923 žil s rodinou ve Slatině nad Zdobnicí.

1922 podnikl zájezd na Slovensko a do Uherského Hradiště.

Od roku 1923 usídlil se v Pěčíně.

Krajina v okolí Slatiny nad Zdobnicí a potom stráně a masivy stromů, podhorské chalupy pod korunami jasanů a lip, olší buků a jabloni v Pěčíně se staly pro umělce zemí zaslíbenou.

1927 měl druhou soubornou výstavu v Mánesu a později v Hradci Králové.

1928 Skončilo první pěčínské období končící smrtí manželky a drtivým osamocením. Ukončené období se současně stalo i vrcholem autorovy tvorby s jeho rozměrnými monumentálními krajinami ztvárněnými s dokonalým zvládnutím výtvarné techniky.

1930–1931 Dva roky pobyl společně s malířem Rudolfem Kremličkou ve Francii a oblíbil si normandský Étretat. Jeho práce na pobřeží Normandie a hluboké zážitky ze setkání s uměleckými díly ve francouzských galeriích v něm posílily vědomí správnosti nastoupené cesty. Jeho obrazy a studie z pobřežní krajiny představují uzavřený cyklus, v němž autor zůstal nadále věren sám sobě. Staly se ale nedílnou součástí jeho tvůrčí osobitosti. S nadšením připravoval soubor obrazů z Normandie pro svou výstavu v Praze.

V květnu a červnu na výstavě v Mánesu vystavil výběr obrazů z Normandie. Kritikou pražského prostředí nebyly však pochopeny.

1931 Vrátil se zpět do Pěčína. Začalo druhé pěčínské období. Divukrásná přímořská příroda byla pro něho objevným zážitkem. Současně byla ale i zkouškou, že dovede zvládnout přírodní skutečnost v její nové působivosti stejně dokonale a navíc s bohatší formou a pravdivějším vyjádřením obohaceným zkušeností z domova. S obrovským vypětím koncipoval nové a nové obrazy z Pěčína a z Orlických hor. Se sebevědomím zvládnuté formy vytvářel obraz české krajiny, který je ojedinělým výsledkem tvůrčího úsilí. Naplněn touhou po harmonii přírodního celku stavěl ve tvarech i plastickém působeni barev rozměrné obrazy, z nichž mnohé zůstaly nedokončeny jenom proto, že se podle umělcova soudu nezdařily třeba jen v maličkých detailech.

1939 začala kritická fáze malířovy choroby. Zemřel 19. října 1942 v Poděbradech.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Prokopa na pražském Žižkově
  2. http://www.svumanes.cz/radni-clenove-spolku-vytvarnych-umelcu-manes#t

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]