Alfréd Justitz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alfréd Justitz
Alfréd Justitz
Alfréd Justitz
Narození 19. července 1879
Nová Cerekev
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 9. února 1934 (ve věku 54 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení Česko
Povolání malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alfréd Justitz (19. července 1879 Nová Cerekev[1]9. února 1934 Bratislava) byl český malíř, grafik, ilustrátor, kynolog a představitel zakladatelské generace českého moderního malířství.

Život a činnost[editovat | editovat zdroj]

Náhrobek se zednářskou tematikou

Alfréd Justitz se narodil v Nové Cerekvi u Pelhřimova v rodině lékaře jako jeden ze tří jeho synů. První kontakt s malířstvím zažil v Jihlavě, kde se setkal s malířem Romanem Havelkou a jeho práce mu učarovala. Cestu za uměním začal studiem architektury na České vysoké škole technické v Praze u profesora Kotěry, pak přešel na pražskou akademii k profesorům Pirnerovi a Thielemu. Pokračoval v Karlsruhe u profesora Ludwiga Schmid-Reutteho a v BerlíněWilhelma Trübnera. Roku 1910 odešel do Paříže, kde jej okouzlila díla Cézanna, Derainova, Daumiérova a dalších velikánů. V roce 1928 vstoupil do SVU Mánes,[2] vystavoval se skupinou Tvrdošíjných. Byl také významným grafikem a ilustrátorem. Jeho ilustrace zdobí například román V. Huga Chrám Matky Boží v Paříži, vydaný roku 1927. Mnoho galerií uchovává i jeho plakátovou tvorbu.

Byl také významným kynologem a nadšeným propagátorem plemene boxerů. V klubu chovatelů boxerů znamenal jeho příchod novou etapu vzestupu chovu. Justitz byl zvolen správcem chovu a pověřen vedením plemenných knih.

Justitz byl rovněž aktivním svobodným zednářem, členem lóže Sibi et Posteris v Praze. Náhrobek na hřbitově v Nové Cerekvi byl věnován právě jeho lóží a nese zednářskou symboliku. Po jeho skonu se lóže snažila zabezpečit materiálně i jeho ženu Annu Justitzovou, která však skonala brzy po něm.

Zemřel v únoru 1934 po téměř ročním onemocnění v Bratislavě. Poslední rozloučení se konalo v Brně. Jeho popel je uložen v urnovém hrobě na židovském hřbitově v rodné Nové Cerekvi, kde je uložen také popel jeho ženy, která nesnesla osamění a rok po manželovi zvolila dobrovolnou smrt.

Alfred Justitz - Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem

Život okolo obrazu "Jákob, Ráchel, Lea a Zilpe s malým Josefem"[editovat | editovat zdroj]

Se spolkem Deutsch-böhmischer Kunstlerbund vystavoval jako jeho člen v letech 1912–1914.[3] Od roku 1928 do své smrti v roce 1934 byl členem SVU Mánes.[4] Byl také svobodným zednářem.[zdroj?]

Bral si vzor z německého malíře Josefa Israelse (1824–1911).[zdroj?] Alfred Justitz zbohatl v Paříži a Berlíně mezi lety 1921 až 1924, kdy pracoval pro Moderní galerii (1902–19042). Zde, jako akvizitor, si nejlepší díla mistrů moderní Paříže vybíral pro sebe.[zdroj?]

Pro své obrazy si bral inspiraci z jihočeské krajiny nebo ze ztracených židovských rodů.[zdroj?] Obraz “Jákob, Lea, Ráchel a Zilpe s malým Josefem“ namaloval na zakázku před Velkou válkou (ovlivněn Renoirem). "Kvalitní umělecké dílo přece nepotřebuje autorizovat", tvrdil o obrazu V. V. Štech.[zdroj?] Naplno jej pak ovlivnili pařížští mistři po roce 1924.[kdo?] Nejvýstižněji ho charakterizoval kritik umění František Kovárna, a zastal se ho taky malíř František Muzika.[kde?] Následuje český kubismus a účast v karlovarské výstavě malířů s německými kořeny v roce 1931. V roce 1934 zemřel a posléze jeho žena Anny spáchala sebevraždu.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a obřízce
  2. Seznam členů SVU Mánes
  3. RUMÍŠKOVÁ, Marie. Deutsch-böhmischer Künstlerbund, jeho výstavy a kritiky. Brno, 2009. Bakalářská. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Alena Pomajzová. s. 40.
  4. SVU Mánes: Historický seznam členů. www.svumanes.cz [online]. [cit. 2017-08-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-19. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • TOMAN, Prokop. Nový slovník československých výtvarných umělců. 3. vyd. Svazek 1. Praha: Rudolf Ryšavý, 1947. Heslo Justitz, Alfréd, s. 446–447. 
  • In: Vojtěch Lahoda. Dějiny českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0623-0. Svazek IV / 1. S. 286–287.
  • František Kovárna. Pojednání z kalendáře česko-židovského : 1934-1935

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]